11 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A (dříve Jméno žalobkyně B .) sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 59 843,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 999,59 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 11.2.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 31 843,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 522,67 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 7.7.2025 domáhala po žalované zaplacení částky 59 843,44 Kč s příslušenstvím, tj. požadovala jistinu ve výši 27 999,54 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 506,40 Kč, smluvní úrok ve výši 30 999,43 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ 16,32 Kč, jakož i smluvní pokutu ve výši 321,75 Kč. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 8. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem na adrese , www stránky, , na základě, které poskytla žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 29 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby podle Sazebníku. Nedílnou součástí smlouvy byl mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná požádala o úvěr prostřednictvím internetové stránky , www stránky, vyplněním žádosti a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně tak učinila podle interní metodiky schválené ČNB a dle zákona o spotřebitelském úvěru s tím, že vycházela z ověřené čisté měsíční mzdy žalované ve výši 32 114 Kč a zároveň provedla její lustraci v registrech (ISIR, CEE, IŘ, MVČR aj.). Smlouva byla uzavřena elektronicky. Nejprve byl žalované zpřístupněn v prostoru klientského profilu formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasila a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, který žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI byly žalované automaticky zaslány na jí uvedenou e-mailovou adresu. Žalobkyně poskytla žalované dne 8.8.2024 peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a 15 000 Kč, dne 11.9.2024 ve výši 11 046 Kč a dne 11.10.2024 ve výši 90 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , celkem 28 136 Kč. První splátka byla splatná dne 7.9.2024, konec kreditového rámce měl být ke dni 20.1.2026. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelnou službu „Informační SMS servis“ za 59,52 Kč. Žalovaná zaplatila na jistinu dne 11.9.2024 částku 46,11 Kč a dne 11.10.2024 částku 90,30 Kč, celkem 136,41 Kč. V důsledku prodlení žalované žalobkyně smlouvu ke dni 10.2.2025 vypověděla, o čemž žalovanou informovala. Žalobkyně požadovala po žalované rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny až do zaplacení dluhu, nicméně pouze za prvních 90 dnů prodlení, od 11.11.2024 do 10.2.2025. Žalovaná dlužné částky ve lhůtě splatnosti neuhradila, přestože byla o zaplacení upomenuta.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto věc rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, , Souhlasu se zpracováním osobních údajů, Údajů o Poskytovateli spotřebitelského úvěru,“ Informací pro spotřebitele, Předpisu splátek a Všeobecných obchodních podmínek zjistil, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky do výše 29 800 Kč bez určení účelu jejich použití. Úvěr měl být splacen spolu s úrokem ve výši 0,933 % do 20.1.2026. Smlouva, ani ostatní dokumenty nebyly žalovanou podepsány, na smlouvě je připojena nečitelná parafa a text „Podepsáno elektronicky dne 2024-08-08“. Za žalovanou bylo označení „klient“ a připojen prostý text „Já, , Jméno žalované, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetla a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji dne 2024-08-08.“6. Podle textu PDF listiny označené jako „Autorizace ověření totožnosti“ měla být totožnost žalované ověřena a autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP). Protiúčet: , Jméno žalované, , č. ú. , č. účtu, ze dne 8.8.2024.

7. Kopií občanského průkazu žalované bylo doloženo, že žalobkyně měla k dispozici doklad žalované.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá, že žalovaná v něm měla uvést, že ve společně hospodařící domácnosti bydlí 2 osoby s 1 příjmem. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalované měla činit na bydlení 5 000 Kč, na půjčky 18 000 Kč a ostatní výdaje 13 000 Kč. Žalovaná měla uvést, že její čistý měsíční příjem je 32 200 Kč s tím, že žalobkyně měla ověřit, že její výše je 32 114 Kč (viz dokument označený jako identifikované příjmy). Vypočítané minimální výdaje měly činit 20 310 Kč, disponibilní příjem 8 500 Kč, rezerva pro výdaje 600 Kč, počet doporučených prodloužení 0, žalobkyně uzavřela, že žalovaná je úvěruschopná.

9. Z výpisu z účtu žalované za období od července 2023 do července 2024 pořízeného prostřednictvím služby Kontomatik soud zjistil, že konečný zůstatek v tomto období činil 42,98 Kč. Z transakcí na běžném účtu za měsíc květen až červenec 2024 dále soud zjistil, že v květnu žalovaná splácela úvěr od , právnická osoba, . částkou 345,69 Kč a 986,31 Kč, obdržela vklady od několika fyzických osob v různých částkách ve výši cca 10 000 Kč a dávku od úřadu práce ve výši 12 500 Kč. V červnu žalovaná obdržela dávku od úřadu práce ve výši 12 500 Kč, vklady od několika fyzických osob v různých částkách ve výši cca 16 000 Kč a v červenci, v době před poskytnutím úvěru dne 17.7.2024 obdržela půjčku od , jméno FO, ve výši 14 000 Kč, vklady od několika fyzických osob v různých částkách ve výši cca 34 000 Kč. Část výdajů tvořily platby kartou u obchodníků, výběry v hotovosti a převody na účty. Z předloženého výpisu za měsíc červenec rovněž vyplývá úhrada nájmu ve výši 15 500 Kč a přiznaná dávka úřadu práce ve výši 2 490 Kč a 12 500 Kč. Z výpisu nevyplývá žádný příjem ze zaměstnání.

10. V dokumentu označeném jako identifikované příjmy je obecně uvedeno, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

11. V obecných principech posuzování úvěruschopnosti pak žalobkyně obecně uvedla, jakým způsobem postupuje při zkoumání úvěruschopnosti svých klientů.

12. Přehled bankovních transakcí potvrzuje, že žalované byla vyplacena na účet č. , č. účtu, celková částka 28 136 Kč, a to dne 8. 8. 2024 částka 15 000 Kč a 2 000 Kč, dne 11.9.2024 částka 11 046 Kč a dne 11.10.2024 částka 90 Kč, vždy pod VS , var. symbol, .

13. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 21.2.2026 vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, , tedy žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu vyplývá, že žalované byla žalobkyní poukázána dne 8. 8. 2024 částka 15 000 Kč a 2 000 Kč, dne 11.9.2024 částka 11 046 Kč a dne 11.10.2024 částka 90 Kč (VS , var. symbol, ).

14. Z výzvy zaslané mailem z mailové adresy , e-mail, příjemci , e-mail, soud zjistil, že žalobkyně měla zaslat žalované na mailovou adresu dne 10.2.2025 upozornění na její prodlení s úhradou dluhu v délce 92 dní a současně oznámení o vypovězení smlouvy s okamžitou platností.

15. Výzvou ze dne 19. 6. 2025 žalobkyně upozornila žalovanou na její prodlení s vrácením finančních prostředků a vyzvala ji k jejich vrácení do tří dnů. Výzva byla žalované odeslána 19. 6. 2025 (viz podací lístek).

16. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 29 800 Kč a žalovaná se měla zavázat vrátit peněžní prostředky společně s úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně poskytla žalované na její účet dne 8. 8. 2024 částku 17 000 Kč, dne 11.9.2024 částku 11 046 Kč a dne 11.10.2024 částku 90 Kč, celkem 28 136 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně uhradila pouze 136,41 Kč, dále na dluh ničeho neuhradila, žalobkyně ji vyzvala k úhradě dluhu.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

19. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

25. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

26. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

27. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

28. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

29. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

30. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

31. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Podle § 1968 věta prvá o.z., platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

34. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 27 999,59 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy.

35. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Z předložených důkazů však soud nemá za prokázané, že by žalovaná smlouvu skutečně uzavřela, neboť na místě podpisu žalované je uvedeno „Já, , Jméno žalované, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetla a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji dne 2024-08-08.“ Smlouva neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalované a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Ze smlouvy ani nevyplývá, kdy a jak k ní byl připojen text „Podepsáno dne 2024-08-08“, a z čeho lze dovodit, že se jedná o podpis žalované. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětnou smlouvu podepsala právě v uvedené datum 8. 8. 2024, a ve znění předloženém soudu. Soud tak nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovanou, a že i pokud by byla uzavírána s žalovanou, že tato ji uzavřela právě s tímto obsahem, tedy, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl úvěrový vztah.

36. I pokud by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovením § 588 o.z. za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

37. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí, neboť vycházela z neúplných a neověřených údajů a nezjistila skutečný stav jejích příjmů a výdajů. Žalobkyně sice deklarovala, že ověřila čistý měsíční příjem žalované ve výši 32 114 Kč, avšak neprokázala, z jakých konkrétních zdrojů tento příjem pocházel ani zda se jednalo o příjem stabilní a pravidelný. Z provedeného důkazu výpisem z účtu naopak vyplývá, že žalovaná nedisponovala žádným doložitelným příjmem ze zaměstnání a její finanční prostředky byly tvořeny převážně dávkami státní sociální podpory a nepravidelnými vklady od různých fyzických osob. Taková struktura příjmů je zjevně nestabilní a bez dalšího neumožňuje spolehlivý závěr o schopnosti dlouhodobě splácet úvěr, přičemž žalobkyně tuto skutečnost nijak nezkoumala. Stejně tak nezjistila a neověřila skutečnou výši výdajů žalované. Vyšla pouze z údajů uvedených žalovanou, podle nichž měly náklady na bydlení činit 5 000 Kč měsíčně, ačkoliv z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaná v červenci hradila nájemné ve výši 15 500 Kč. Obdobně neověřila ani další výdaje žalované, ačkoliv z pohybů na účtu bylo patrné jejich pravidelné vynakládání. Nedostatečné bylo rovněž posouzení zadluženosti žalované. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná splácela další úvěr a současně si i bezprostředně před poskytnutím posuzovaného úvěru obstarávala finanční prostředky od třetích osob, včetně půjčky ve výši 14 000 Kč přijaté dne 17. 7. 2024. Opakované vklady od různých fyzických osob přitom nasvědčují tomu, že žalovaná byla na externích zdrojích financování závislá. Tyto skutečnosti žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti nezohlednila. Konečně soud přihlédl i k věku žalované, který měl být ve spojení s nestabilní příjmovou situací posouzen se zvýšenou obezřetností. Ani v tomto směru však žalobkyně neprokázala individuální a odpovědné posouzení. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně nezjistila skutečný rozsah příjmů, jejich původ a stabilitu, ani reálnou výši výdajů a celkovou zadluženost žalované.

38. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlížel z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

39. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

40. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, a i z tohoto důvodu smlouvu posoudil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

41. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalované částku 28 136 Kč a že žalovaná uhradila 136,41 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení v částce 27 999,59 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinna vydat, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

42. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o.z., z dlužné částky 27 999,59 Kč za dobu prodlení od 11. 2. 2025 až do zaplacení. Výši úroku z prodlení soud přiznal žalobkyni ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

43. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů.

44. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.