11 C 94/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 326 869,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 312 510,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 312 510,38 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 14 359,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 326 869,62 Kč od 12. 4. 2024 do 27. 1. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 312 510,38 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 359,24 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 44 802,79, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 326 869,62 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 2. 3. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, .., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 351 396 Kč, které byly žalované vyplaceny na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 6,39 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč ve 120 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nesplácela řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně tak přistoupila dne 11. 4. 2024 k zesplatnění celého úvěru, o čemž byla žalované vyrozuměna upomínkou ze dne 11. 4. 2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně uhrazení částky 314 010,38 Kč, představující nesplacenou jistinu úvěru, z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, a z akceptace návrhu ze dne 2. 3. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 351 396 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 6,39 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč splatit v celkem 120 měsíčních splátkách ve výši 4 369 Kč.

6. Z doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 2. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním či družstevním bydlení a je vyučena. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou a má čistý měsíční příjem ve výši 18 500 Kč. Žalovaná uvedla výdaje na splátky úvěrů ve výši 5 441 Kč a další měsíční výdaje ve výši 11 658 Kč.

7. Z výpisů z bankovního registru soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci žalované v tomto registru, ze které vyplývá, že u žalované byly evidovány měsíční splátky úvěrů ve výši 5 440 Kč.

8. Z výpisu z úvěru č. , hodnota, za měsíc březen 2022 soud zjistil, že žalovaná dne 3. 3. 2022 čerpala úvěr ve výši 351 396 Kč (včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč) ze smlouvy č. , hodnota, .

9. Z výpisu z úvěru č. , hodnota, za měsíc březen 2024 soud zjistil, že ke dni 28. 3. 2024 zbývalo žalované zaplatit na jistině poskytnutého úvěru částku 314 010,38 Kč.

10. Z dopisu ze dne 11. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že prohlašuje úvěr ze smlouvy č. , hodnota, za splatný ke dni 11. 4. 2024.

11. Ze Smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 9. 9. 2024 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 9. 9. 2024.

12. Z Oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu má soud za prokázané, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2024, který byl žalované odeslán dne 16. 9. 2024.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to do tří dnů od doručení upomínky.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 3. 3. 2022 částku 351 396 Kč a ke dni 28. 3. 2024 zbývalo na jistině úvěru ke splacení 314 010,38 Kč. S ohledem na pasivní postoj žalované, která se ve věci nijak nevyjádřila a neuvedla ničeho na svoji obranu, nemá soud za vyvrácené tvrzení žalobkyně, že na jistině úvěru zbývá splatit částky 314 010,38 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 12. 9. 2024. Žalovaná byla následně vyzvána k úhradě dlužné částky právním zástupcem žalobkyně dne 19. 1. 2025.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud dále vycházel z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy nedostatečně zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, respektive že žalobkyně neprokázala, jaké informace o příjmech a výdajích žalované byly žalovanou doloženy a jakým způsobem. Žalobkyně argumentovala tím, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy tak, že vycházela z údajů poskytnutými žalovanou, které ověřila oproti dokladům doloženým žalovanou. K tomuto svému tvrzení však nepředložila žádný důkaz, údaje o příjmech žalované nejsou podloženy žádnou pracovní smlouvou, stejně tak není zřejmé, jak byly ověřeny údaje o výdajích žalované, s výjimkou výdajů na splátky úvěrů. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru21. K absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o. z., neboť měl za to, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019-46).

22. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 351 396 Kč a že ze této částky žalovaná neuhradila částku 314 010,38 Kč, kdy od této částky je třeba dále odečíst poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, jedná se na straně žalované v částce 312 510,38 Kč o bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 2991 o. z. povinna vydat. Původní věřitelka následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou v souladu s ustanovením § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2024 podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky 312 510,38 Kč, a proto jí co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl (výrok II).

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 312 510,38 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 28. 1. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2025, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dnů od doručení. Výzva byla žalované odeslána 19. 1. 2025, a s ohledem na ustanovení § 573 o. z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 22. 1. 2025. Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 27. 1. 2025 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně, žalobkyně však požadovala 14,75 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 802,79 Kč, přičemž tato částka představuje 91,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,61 % a úspěchu žalované v rozsahu 4,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 561 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 326 869,62 Kč sestávající z částky 9 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 210 Kč ve výši 6 344,10 Kč.

25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.