11 C 99/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 92 037,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38 000 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 54 037,61 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 3 853,30 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 666,24 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 819,65 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 700,57 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 485,89 Kč od 22. 10. 2024 do 5. 3. 2025, úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 80 485,89 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 92 037,61 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 1. 3. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 21 621 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 496 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 8. 2024. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze dne 16. 4. 2023 částku 1 000 Kč a dne 12. 8. 2023 částku 398,41 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 16 771,32 Kč a na dlužném poplatku 20 849,68 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani následně již ničeho neuhradila, se žalobkyně domáhala po žalované úhrady rovněž úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3 020,76 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 16 666,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 231,22 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 16 666,24 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná rovněž uzavřela dne 14. 2. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 14 681 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 355 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 8. 2024. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze dne 14. 2. 2023 částku 1 000 Kč, dne 16. 4. 2023 částku 1 000 Kč a dne 12. 8. 2023 částku 290,43 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 12 000 Kč a na dlužném poplatku 13 681 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani následně již ničeho neuhradila, se žalobkyně domáhala po žalované úhrady rovněž úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 175 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 893,70 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná rovněž uzavřela dne 25. 1. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 15 272 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 621 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2024. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze dne 25. 1. 2023 částku 2 000 Kč, dne 14. 2. 2023 částku 2 000 Kč, dne 16. 4. 2023 částku 1 000 Kč a dne 12. 8. 2023 částku 311,16 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 13 819,65 Kč a na dlužném poplatku 13 452,35 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani následně již ničeho neuhradila, se žalobkyně domáhala po žalované úhrady rovněž úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 504,81 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 13 819,65 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 728,38 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 13 819,65 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. Uvedla, že je svobodná, bydlí v nájemním bydlení a má učňovské vzdělání. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, vyživuje 3 osoby a má příjem ve výši 8 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedla ve výši 45 000 Kč, a to bez bližší specifikace. Ohledně výdajů žalovaná uvedla, že právní předchůdkyni žalobkyně splácí měsíčně částku 2 732 Kč, další měsíční výdaje uvedla ve výši 500 Kč, opět bez bližší specifikace. Příjem žalované měl být ověřen ze složenek za měsíce 12/2022 a 1/2023 a z výměru rodičovského příspěvku. Žádost obsahuje vlastnoruční podpis žalované.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Uvedla, že je svobodná, bydlí v nájemním bydlení a má učňovské vzdělání. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, vyživuje 3 osoby a má příjem ve výši 15 150 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedla ve výši 30 000 Kč, a to bez bližší specifikace. Ohledně výdajů žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši 500 Kč, opět bez bližší specifikace. Příjem žalované měl být ověřen ze složenek za měsíce 12/2022 a 1/2023 a z výměru rodičovského příspěvku. Žádost obsahuje vlastnoruční podpis žalované.

7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. Uvedla, že je svobodná, bydlí v nájemním bydlení a má učňovské vzdělání. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, vyživuje 3 osoby a má příjem ve výši 8 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedla ve výši 49 000 Kč, a to bez bližší specifikace. Ohledně výdajů žalovaná uvedla, že právní předchůdkyni žalobkyně splácí měsíčně částku 4 294 Kč, další měsíční výdaje uvedla ve výši 500 Kč, opět bez bližší specifikace. Příjem žalované měl být ověřen ze složenek za měsíce 1/2023 a 2/2023 a z výměru rodičovského příspěvku. Žádost obsahuje vlastnoruční podpis žalované.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a smluvních podmínek ze dne 25. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaná se měla poskytnutý úvěr spolu s poplatkem a pojistným splatit v celkem 52 týdenních splátkách ve výši 621 Kč. V souladu se zněním smlouvy žalovaná podpisem stvrdila, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela celkovou výši spotřebitelského úvěru v hotovosti.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a smluvních podmínek ze dne 14. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaná se měla poskytnutý úvěr spolu s poplatkem a pojistným splatit v celkem 78 týdenních splátkách ve výši 355 Kč. V souladu se zněním smlouvy žalovaná podpisem stvrdila, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela celkovou výši spotřebitelského úvěru v hotovosti.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a smluvních podmínek ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaná se měla poskytnutý úvěr spolu s poplatkem a pojistným splatit v celkem 78 týdenních splátkách ve výši 496 Kč. V souladu se zněním smlouvy žalovaná podpisem stvrdila, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela celkovou výši spotřebitelského úvěru v hotovosti.

11. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně dne 25. 1. 2023 částku 2 000 Kč, dne 14. 2. 2023 částku 2 000 Kč, dne 16. 4. 2023 částku 1 000 Kč a dne 12. 8. 2023 částku 311,16 Kč.

12. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně dne 14. 2. 2023 částku 1 000 Kč, dne 16. 4. 2023 částku 1 000 Kč a dne 12. 8. 2023 částku 290,43 Kč.

13. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně dne 16. 4. 2023 částku 1 000 Kč a dne 12. 8. 2023 částku 398,41 Kč.

14. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o uhrazení úplaty má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 21. 10. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 21. 10. 2024, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 11. 11. 2024. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

15. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 2. 2025 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla celkem žalované v hotovosti částku 47 000 Kč a žalovaná na dluh uhradila celkem částku 9 000 Kč. Ve zbylé výši dluh neuhradila. Původní věřitel, společnost , právnická osoba, následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 21. 10. 2024. Žalovaná byla následně vyzvána k úhradě dlužné částky právním zástupcem žalobkyně dne 18. 2. 2025.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud dále vycházel z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavření každé ze tří předmětných smluv zcela nedostatečně zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně argumentovala tím, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy tak, že vycházela z údajů poskytnutými žalovanou, které ověřila oproti dokladům doloženým žalovanou. K tomuto svému tvrzení však nepředložila žádný důkaz. Osobní údaje žalované jako rodinný stav, vzdělání, bydlení, zaměstnání, příjem, výdaje apod., nebyly nijak doloženy. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem poměry žalované zkoumala a ověřovala. Z jednotlivých žádostí o úvěr přitom vyplývá, že žalovaná uváděla příjem domácnosti ve výši okolo 50 000 Kč, ačkoliv je sama na mateřské dovolené a je svobodná. K žádosti o úvěr však nebyly přiloženy žádné listiny, z nichž by takový příjem žalované vyplýval. Za zcela absurdní je pak nutno označit údaje o výdajích žalované, když z žádostí vyplývá, že její výdaje měly činit 500 Kč měsíčně, a to přesto, že má vyživovat 3 osoby a má bydlet v nájemním bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela zjevně nemohla učinit relevantní závěry o poměrech žalované, na základě kterých by následně posoudila, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Bez důsledného prověření skutečných podstatných příjmů a výdajů žalované dostupnými reálnými doklady, zejména nákladů na bydlení, nelze tvrzení dlužníka o jeho poměrech objektivně ověřit či statisticky poměřovat. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru23. K absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o. z., neboť měl za to, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhodl rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

24. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti celkem částku 47 000 Kč a že žalovaná jí uhradila celkem 9 000 Kč, jedná se na straně žalované ve zbývajícím rozsahu 38 000 Kč o bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 2991 o. z. povinna vydat. Původní věřitelka, společnost , právnická osoba, následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou v souladu s ustanovením § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024 podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky 38 000 Kč, a proto jí co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl (výrok II).

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 38 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 6. 3. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 18. 2. 2025, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení do 5. 3. 2025. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně, žalobkyně však požadovala 15 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

26. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci z převážné části úspěšná a měla by nárok na náhradu nákladů řízení v odpovídající výši, avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.

27. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.