110 C 62/2018

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 62 012 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 29.731,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši ve výši 9 % ročně z této částky od 30.10.2018 do zaplacení, a úrokem ve výši 10,22 % ročně z částky 14.074,75 Kč od 24.7.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 100.850,64 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 2.855,37 Kč.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 32.278,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši ve výši 9 % ročně z této částky od 30.10.2018 do zaplacení, a úrokem ve výši 52,89 % ročně z částky 38.804,16 Kč od 24.7.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne další částky 97.869,36 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 3.194,52 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30.10.2018 domáhala zaplacení částky 62.012,- Kč s příslušenstvím a částky ve výši 6.049,89 Kč. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 21.12.2016. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60.001,- Kč, který se žalovaný zavázal splácet žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 3.450,- Kč, splatných vždy do každého 17. dne v měsíci, a to spolu s úrokem ve výši 84,97 % ročně. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, když uhradil pouze splátky za leden 2017 až duben 2018, tedy celkem 55.200,- Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s dalšími splátkami, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 249,- Kč, a to za prodlení se 17. a 18. splátkou, tj. 498,- Kč, a dále na náhradu nákladů ve výši 2x 200,- Kč za každou splátku, tj. 400,- Kč. S ohledem na prodlení žalovaného po dobu delší 65 dnů, došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni 22.7.2018. kdy se stala splatná celá jistina úvěru ve výši 52.879,91 Kč a veškeré nezaplacené úroky ve výši 8.234,92 Kč, tj. celkem 61.114,83 Kč. Žalobkyně z této částky požadovala rovněž úroky z prodlení. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu z nové jistiny úvěru 61.114,83 Kč ve výši 0,1 % denně z této částky od 24.7.2018 do 30.10.2018, tj. ve výši 6.049,89 Kč, a dále úrok v omezené výši 63,11 % ročně s tím, že se jedná o úrok v nominální úrokové sazbě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 15.4.2019. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud proto jednal podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, , předsmluvního formuláře a ze splátkového kalendáře zjistil, že žalovaný podal u společnosti , Jméno žalobkyně, ., se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, IČO , IČO žalobkyně, , návrh na uzavření smlouvy ze dne 21.12.2016. Tento návrh byl žalobkyní schválen, jak je zřejmé z oznámení o schválení úvěru ze dne 27.12.2016 a dodejky ze dne 28.12.2016, a to dne 23.12.2016 (viz obsah smlouvy). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60.001,- Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit ve 48 splátkách po 3.450,- Kč, které byly splatné nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 84,97 % ročně s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 165.600,- Kč. Podle článku 1 smlouvy žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěryschopnost žalovaného a žalovanému byl v předstihu před uzavřením smlouvy předložen nepodepsaný návrh smlouvy. Podle článku 2 smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky. Podle článku 2.2 smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Mezi účastníky bylo dále dohodnuto, že žalobkyně je oprávněna požadovat na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku v maximální souhrnné výši 120 % z částky 165.600,- Kč. Podle článku 6.1. smlouvy bylo sjednáno, že ocitl-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části po dobu delší 30 dnů, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249,- Kč za každou splátku, se kterou byl v prodlení. Souhrn veškerých těchto pokut pak činil maximálně 2.999,- Kč za každý kalendářní rok s tím, že pokuta byla splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Podle článku 6.2. smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením po dobu delší 15 dnů, a to ve výši 200,- Kč u každé splátky. Náhrada nákladů byla splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle článku 6.3, písm. b) smlouvy bylo mezi účastníky dále sjednáno, že pokud se žalovaný dostal do prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, došlo automaticky k zesplatnění úvěru, a k tomuto dni se stala okamžitě splatnou celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy. Žalobkyně byla ovšem povinna vyzvat žalovaného před zesplatněním úvěru k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru. Tuto novou jistinu úvěru byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V případě prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru, měla žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z této nové jistiny. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistinu úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle článku 6.7. smlouvy měla žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení dle nařízení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splátkový kalendář pak potvrzuje, že první splátka byla splatná 17.1.2017 a poslední 48. splátka byla splatná 17.12.2020.

5. Žalobkyně posoudila úvěryschopnost žalovaného, jak je zřejmé z formuláře hodnocení klienta ze dne 21.12.2016, ověření NRKI ze dne 21.12.2016 a ověření SOLUS ze dne 21.12.2016, přičemž z ověření NRKI vyplývá, že žalovaný měl vysoké skóre dobré platební morálky, a z ověření SOLUS je zřejmé, že nebyl zapsán v databázi dlužníků.

6. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 60.001,- Kč převodem na účet dne 23.12.2016 (viz doklad o vyplacení úvěru).

7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem , hodnota, splátek vždy po 3.450,- Kč, tj. splátku za leden 2017 až duben 2018. Žalovaný tak uhradil žalobkyni celkem 55.200,- Kč, a s dalšími splátkami se dostal do prodlení a ničeho na ně neuhradil.

8. Žalovaný byl výzvou k zaplacení ze dne 18.6.2018 upozorněn na to, že se dostal do prodlení se zaplacením 17. splátky splatné 17.5.2018 a 18. splátky splatné 17.6.2018 a že byl současně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalovaný byl rovněž upozorněn na to, že mu vznikla povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady ve výši 200,- Kč a smluvní pokutu ve výši 249,- Kč. Výzvou k zaplacení ze dne 18.7.2018 pak byl žalovaný opětovně upozorněn na prodlení se 17., 18. a dále 19. splátkou s tím, že náhrada účelně vynaložených náklad činila 400,- Kč, smluvní pokuta 498,- Kč a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22.7.2018 vyplývá, že vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru po dobu delší 65 dnů, došlo tímto dnem, tj. 22.7.2018, k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy č. , hodnota, , a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky 62.012,- Kč.

10. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 62.012,- Kč předžalobní výzvou ze dne 11.10.2018 (viz předžalobní výzva ze dne 11.10.2018 a podací arch).

11. Z dokladu ARAD - systému časových řad ze dne 5.6.2019 soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice na spotřebu činila v době uzavření předmětné smlouvy, tedy v prosinci 2016 10,08 % ročně na celkovou spotřebu, 11,10 % ročně v případě floating a fixací sazby do 1 roku včetně, 9,53 % ročně v případě fixace sazby od 1 roku do 5 let včetně a 10,19 % ročně v případě fixace sazby nad pět let. Průměrná výše úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami v ČR tedy činila v prosinci 2016 v průměru 10,22 % ročně.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované návrh smlouvy o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 25.000,- Kč, který žalovaná odsouhlasila a uhradila verifikační platbu. Žalobkyni byly poskytnuty podklady k posouzení úvěryschopnosti žalované Žalobkyně vyplatila žalované na její účet částku 4.000,- Kč, a dále za ni uhradila závazek ve výši 16.000,- Kč. Zbývající částka 5.000,- Kč pak byla žalobkyní započtena na zaplacení nákladů žalobkyně spojených s prověřením úvěruschopnosti žalované a poskytnutím úvěru. Žalovaná úvěr splácela, a žalobkyni uhradila tři platby ve výši celkem 3.249,- Kč. Vzhledem k tomu, že se poté dostala do prodlení, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení. Na výzvu žalobkyně žalovaná zaplatila další částku ve výši 1.083,- Kč.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 574 OZ je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 OZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

15. Dle ustanovení § 2048 a 2049 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně. Jak je zřejmé z provedených důkazů, mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 OZ a žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 60.001,- Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve 48 splátkách a zaplatit za toto sjednané úroky.

20. S ohledem na to, že ale ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 84,97 % ročně, přičemž v době uzavření smlouvy činila průměrná výše úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami v ČR v průměru 10,22 % ročně, dospěl soud k závěru, že toto ujednání je neplatné, neboť takto sjednaná úroková sazba podstatným způsobem, a to více než osminásobně, přesahovala obvyklou výši úrokové sazby. Soud v tomto směru odkazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, a , spisová značka, . S ohledem na znění ust. § 577 OZ ve spojení s ust. § 2395 OZ lze konstatovat, že povinnost platit úroky je jednou z náležitostí smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , které je použitelné i na projednávanou věc, z něhož vyplývá, že povaha smlouvy o úvěru umožňuje, pokud dojde k neplatnosti ujednání o úrocích, oddělit toto ujednání od zbytku smlouvy, která tak bude považována za platnou. Úroky totiž přiznává sám zákon a v případě, že bude následné ujednání o nich neplatné, bude jejich výše určena právě zákonným ustanovením. Obecně by pak dlužník platil úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, ).

21. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaný měl v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 60.001,- Kč hradit pouze úrok ve výši 10,22 % ročně. Vzhledem k tomu, že první splátka úvěru byla splatná 17.1.2017 a poslední 17.12.2020, činí za tuto dobu úrok ve výši 10,22 % ročně z částky 60.001,- Kč částku 24.041,20 Kč, a proto celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činí 84.042,20 Kč.

22. Protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením 17. splátky, která byla splatná dne 17.5.2019, a nezaplatil ani následující splátky, vyzvala jej žalobkyně postupně dvěma výzvami k jejich zaplacení ze dne 18.6.2018 a 18.7.2018, a současně ho v souladu s článkem 6.3, písm. b) smlouvy upozornila na možnost automatického zesplatnění úvěru 65. dnem prodlení. Protože žalovaný ani poté neplatil splátky úvěru, stal se úvěr celý splatný dnem 22.7.2018, jak je zřejmé i z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22.7.2018. Za tuto dobu od 17.1.2017 do 22.7.2018 pak činí úrok ve výši 10,22 % ročně z částky 60.001,- Kč částku 9.273,75 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit za uvedené období na jistině a úroku celkem 69.274,75 Kč (60.001 Kč + 9.273,75 Kč). Protože žalovaný za uvedené období zaplatil žalobkyni 55.200,- Kč, jak je zřejmé z karty splátek, uhradil celý splatný úrok 9.273,75 Kč, a na jistině (zbývající) částku 45.926,25 Kč. Z tohoto důvodu zbývá žalovanému doplatit na jistině 14.074,75 Kč. Vzhledem k tomu, že se okamžitým zesplatněním úvěru ke dni 22.7.2018 stal splatný i zbývající úrok z částky 24.041,20 Kč dle článku 6.3., písm. b) smlouvy, vznikla žalovanému povinnost zaplatit na úvěru částka 14.767,45 Kč (24.041,20 – 9.273,75). Odesláním upomínek ze dne 18.6.2018 a ze dne 18.7.2018 pak žalovanému vznikla i povinnost ve smyslu článku 6.1. smlouvy uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249,- Kč za 17. a 18. splátku, tj. smluvní pokutu ve výši 498,- Kč, a dále náhradu účelně vynaložených nákladů dle článku 6.2. smlouvy ve výši 200,- Kč za každou z uvedených splátek, tj. částku 400,- Kč. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit 29.731,20 Kč. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

23. S ohledem na to, že se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením této částky, a mezi stranami bylo sjednáno v článku 6.7. smlouvy, že se úrok z prodlení řídí zákonnou úpravou, přiznal soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 OZ ve výši, která činila ke dni prodlení žalovaného dne 22.7.2018 podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., 9 % ročně. Protože žalobkyně požadovala tento úrok z prodlení až od 30.10.2018, soud jí v tomto rozsahu vyhověl.

24. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení úroku, jak výše uvedeno, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze ohledně úroku ve výši 10,22 % ročně, a soud tento úrok žalobkyni přiznal z částky 14.074,75 Kč v souladu se článkem 2.2 smlouvy, neboť žalobkyně má nárok na úrok za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění úvěru s tím, že úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, tj. k částce 14.074,75 Kč, jak výše uvedeno. Soud tento úrok přiznal od data 24.7.2018, jak žalobkyně požadovala, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou již od 22.7.2018. Soud současně s ohledem na znění článku 2.2. smlouvy omezil v tomto směru úroky, které přirostou po zesplatnění úvěru na částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit 84.042,20 Kč na částku 100.850,64 Kč, tj. 120 % z částky 84.042,20 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

25. Ohledně požadované smluvní pokuty ve výši celkem 6.049,89 Kč, která představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru 61.114,83 Kč za dobu od 24.7.2018 do 30.10.2018, dospěl soud k závěru, že s ohledem na článek 6.5. smlouvy, má žalobkyně nárok na zaplacení této smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 28.842,20 Kč za požadované období ve výši celkem 2.855,37 Kč.

26. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř..

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovanému, která byla ve větším rozsahu ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.