110 C 9/2018

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení LL. M. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejší účastník na straně žalovaného: právnická osoba, část názvu právnické osoby, IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 50.083 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 34 133 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 12. 7. 2016 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 15 950 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 12. 7. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 23 552,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení, LL.M., advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Berouně náklady řízení, jejichž výše bude vyčíslena v samostatném usnesení, a to v rozsahu 31,84 %.

V. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Berouně náklady řízení, jejichž výše bude vyčíslena v samostatném usnesení, a to v rozsahu 68,16 %.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15.2.2018 domáhala zaplacení částky ve výši 50 083 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu škody. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia Combi, registrační značka anonymizováno, způsobil dne 28.4.2016 dopravní nehodu, při které došlo k poškození vjezdových vrat ve vlastnictví žalobkyně - brány do areálu výpustního místa v ul. ulice, obec a číslo – část obce. Věc byla šetřena Policií ČR. Žalobkyně si nechala opravit vjezdová vrata, za což jí právnická osoba voda - právnická osoba vyúčtovala fakturou číslo částku 27 400 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že vrata byla v době nehody osazena i elektrickým pohonem, nechala jej žalobkyně rovněž opravit, za což jí byla výše uvedenou společností vyúčtována fakturou číslo částka 48 650 Kč bez DPH. Žalobkyně přeúčtovala žalovanému částku ve výši celkem 76 050 Kč bez DPH fakturou číslo splatnou 11.7.2016. Žalovaný tuto částku žalobkyni ani přes upomínku nezaplatil, žalobkyni však byla část škody ve výši 25 967 Kč uhrazena vedlejším účastníkem, Českou podnikatelskou pojišťovnou, a to na základě pojistné smlouvy číslo.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nárok žalobkyně zanikl v důsledku plnění vedlejšího účastníka ve výši 25 967 Kč. Žalovaný potvrdil, že byl dne 28.4.2016 účastníkem dopravní nehody, při které došlo k poškození majetku žalované. Žalovaný byl řádně pojištěn z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a pojištění nebylo nikterak kráceno pro spoluzavinění škůdce. Žalobkyně se však neoprávněně domáhá zaplacení vykonstruované škody, která nemá příčinnou souvislost s uvedenou dopravní nehodou, a to zaplacení pohonu elektrických vrat a související elektroniky, když neprokázala, že se v době dopravní nehody jakýkoli takovýto pohon na vratech nacházel, a byl poškozen. Žalovaný namítal, že v protokolu Policie ČR sepsaném o dopravní nehodě není uvedena žádná zmínka o tom, že by měl být jakýkoliv takovýto pohon poškozen, přestože sepsání protokolu byl přítomen zástupce žalobkyně. Nad to při dopravní nehodě bylo poškozeno pouze levé křídlo vjezdových vrat a uražen ocelový sloupek, a proto k poškození pohonu nemohlo dojít.

3. Vedlejší účastník, který do řízení vstoupil podáním ze dne 6.9.2018, namítl, že mu nebylo prokázáno, že by předmětná vrata byla osazena elektrickým pohonem, a v kladném případě, zda byl pohon funkční. Žalobkyně předmětný elektrický pohon vrat vedlejšímu účastníkovi nepředložila, a ani jej nenafotila, a to ani po dvou měsících od nehody. Podle vedlejšího účastníka tak nebyly splněny podmínky podle ustanovení § 6 zákona o povinném ručení. Z tohoto důvodu měl vedlejší účastník za to, že žalobkyně vznik škody minimálně spoluzavinila. Dva měsíce po nehodě se na místo nehody dostavil technik vedlejšího účastníka a pohon na vratech neviděl. Stejně tak žalobkyně původně nárok na opravu elektrického pohonu neuplatnila. Vedlejší účastník rovněž namítal, že svědek příjmení nebyl řádně předvolán na jednání, při němž byl vyslechnut, a jeho výpověď nebyla věrohodná. Vedlejší účastník navrhl, aby pro případ úspěchu žalobkyně ve věci, soud rozhodl o nákladech řízení dle ust. § 150 o.s.ř., a náklady řízení jí nepřiznal.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný zavinil svým vozidlem tov.zn. Škoda Octavia Combi, registrační značka anonymizováno, dne 28.4.2016 dopravní nehodu (viz rovněž potvrzení o účasti na dopravní nehodě), při které došlo k poškození sloupku a levého křídla vjezdových vrat ve vlastnictví žalobkyně, a to brány do areálu výpustního místa v ul. ulice, obec a číslo – část obce. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu na vjezdových vratech ve výši 27 400 Kč bez DPH, které byly žalobkyni vyúčtovány právnická osoba voda - právnická osoba fakturou číslo. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že vedlejší účastník, Česká podnikatelská pojišťovna, zaplatila žalobkyni z tohoto titulu 25 967 Kč (viz rovněž výpis z účtu žalobkyně ze dne 9. 9. 2016). Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

5. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 28. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaný při předmětné dopravní nehodě poškodil vjezdová kovová vrata a ocelový sloupek, a odhadovaná výše škody činila 10 000 Kč O stejné výši odhadované škody hovoří o protokol o nehodě v silničním provozu s projednáním ze dne 28. 4. 2016 spolu s náčrtkem dopravní nehody, z něhož vyplývá, že při nehodě byla poškozena kovová vrata, levé křídlo vrat bylo vylomené a ocelový sloupek byl uražený.

6. Ohledně tří černobílých fotografií označených jako„ A, B, C“ (na č.l. 74-76 spisu) účastníci učinili nesporným, že se jedná o fotografie z místa nehody ze dne 28. 4. 2016. Soud proto vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. Z uvedených fotografií soud zjistil, že na fotografii A je vidět nahnutý levý sloupek vrat a vylomené levé křídlo předmětných vrat; pravé křídlo zůstalo stát, a je na něm namotován elektrický pohon. Tuto skutečnost potvrzuje i fotografie C, na které je patrný i elektrický kabel v horní části pravého křídla vrat. Fotografie B potvrzuje, že žalovaný při dopravní nehodě vylomil levé křídlo vrat a porazil ocelový sloupek.

7. Z pěti barevných fotografií na č.l. 69-73 spisu soud zjistil, že fotografie na č.l. 73 se shoduje s černobílou fotografií A, fotografie na č.l. 69 se shoduje s černobílou fotografií C a fotografie na č.l. 71 se shoduje s černobílou fotografií B. Na fotografii na č.l. 70 je zachyceno vozidlo žalovaného bezprostředně po nehodě, a je na ní vidět vylomené levé křídlo vrat a stojící pravé křídlo vrat, které je osazeno elektrickým pohonem. Na pravém sloupku je vidět krabička s kabelem, která je v detailu zachycena na fotografii na č.l.

72. Na fotografii na č.l. 72 je daná krabička uvolněna z pravého sloupku a volně visí v prostoru. Z ní vede elektrický kabel na horní část pravého křídla vrat. Dále je na pravém sloupku vrat umístěna další krabička, a to ve výši elektrického pohonu tohoto křídla vrat.

8. Podle nabídkového listu právnická osoba voda – právnická osoba, ze dne 2. 5. 2016 učinila tato společnost nabídku na opravu předmětných vrat, která zahrnovala práce spojené s opravou vrat a montáž poškozeného sloupku za částku celkem 27 400 Kč bez DPH. Nabídku vypracoval svědek jméno příjmení. Protokol o předání a převzetí díla ze dne 26. 5. 2016 potvrzuje, že vrata byla opravena dle nabídkového listu. Uvedené práce pak právnická osoba anonymizováno – právnická osoba vyúčtovala žalobkyni fakturou číslo ze dne 26.5.2016 na částku celkem 27 400 Kč bez DPH, 9. Z nabídkového listu právnická osoba voda – právnická osoba, ze dne 3. 5. 2016 vyplývá, že tato společnost dále učinila nabídku na opravu pohonů vrat na výpustní místo ulice, která zahrnovala opravu pohonů vrat, kabelů, snímačů a elektroniky, včetně nastavení a provozní zkoušky. Cena zahrnovala rovněž materiál, a to elektrické pohony vrat a ovládací komponenty a dále kabely a chráničky. Celková cena nabídky činila 48 650 Kč bez DPH, s tím, že hodnota materiálu činila 33 600 Kč, elektromontážní práce 12 450 Kč a cena dopravy 2 600 Kč. Nabídku vypracoval svědek jméno příjmení. Podle protokolu o předání a převzetí díla ze dne 31. 5. 2016 uvedená společnost opravila pohon vrat dle nabídky z 3. 5. 2016, a tyto práce pak vyúčtovala žalobkyni fakturou č. číslo ze dne 9. 6. 2016 na částku 48 650 Kč bez DPH.

10. Z faktury číslo ze dne 14. 6. 2016 soud zjistil, že žalobkyně přeúčtovala žalovanému touto fakturou splatnou 11. 7. 2016 opravu vrat poškozených při výše uvedené dopravní nehodě ve výši 27 400 Kč a 48 650 Kč, tedy celkem částku 76 050 Kč.

11. Protože žalovaný částku 76 050 Kč žalobkyni neuhradil, vyzvala jej upomínkou ze dne 30. 8. 2016 k zaplacení v dodatečné lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána 5. 9. 2016, jak je zřejmé z dodejky z téhož data. S ohledem na to, že žalobkyni byla její pohledávka částečně uhrazena, vyzvala žalovaného dopisem ze dne 9. 12. 2016 k zaplacení doplatku ve výši 50 083 Kč bez DPH v další dodatečné lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána 16. 12. 2016 (viz dodejka).

12. Žalovaný přípisem ze dne 19. 12. 2016 předal vedlejšímu účastníkovi žádost o doplacení vzniklé škody žalobkyni. Žalovaný pak přípisem ze dne 29. 7. 2018 vyzval vedlejšího účastníka k zaplacení žalované částky, neboť byl pojištěn z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u vedlejšího účastníka.

13. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že pracuje jako vedoucí strojní údržby v právnická osoba Když došlo k nabourání předmětných vrat, zaslal svědkovi pan příjmení poptávku na opravu oplocení, protože má uvedená společnost na starosti opravy oplocení pro žalobkyni. Oprava byla požadována v co nejbližším možném termínu, neboť na výpustní místo jezdí fekální vozidla. Vrata byla poškozena pouze v jedné polovině a současně došlo k vytržení spodního dorazu na vrata. Podle svědka byla vyrobena nová vrata, která se repasovala s původními dveřmi. Na vratech byl vybourán betonový základ, provedlo se podbetonování, zabetonoval se nový sloupek, byla demontována poškozená vrata, osazena nová vrata a k nim pak bylo dotaženo oplocení. Původní vrata byla otevírací, a to na elektropohon, který pravděpodobně dodala právnická osoba. Elektropohon se opravil jeho výměnou, a opravu prováděl elektroúdržbář pan příjmení. Svědek nevěděl, zda byla nutná výměna druhého pohonu vrat, ani co se stalo s původním elektropohonem.

14. Svědek jméno příjmení vypověděl, že spravuje elektrozařízení pro právnická osoba vodovody a kanalizace, která je dceřinou společností žalobkyně. Svědek byl žalobkyní požádán, aby se vyjádřil k ceně opravy elektronické části oplocení na výpustním místě ulice. Svědek uvedl, že v březnu 2016 došlo k nehodě vozidla, při které byla poškozena vrata výpustního místa na adrese ulice. Na vratech nebyla v době nehody vypnuta elektrická energie. Svědek nebyl na místě, když se zjišťoval rozsah poškození vrat, ale poté, co dostal fotografie z místa nehody, zahájil opravy, aby do něj neměla veřejnost přístup. Předmětná vrata jsou kovová a mají dva kusy elektrických pohonů včetně zabezpečení proti svévolnému zavření, tedy fotobuňky. Vrata byla velmi používaná, dvacet až třicetkrát denně se otevírala. S odkazem na fotografii na č.l. 71 spisu svědek uvedl, že pravá část vrat dovírá levou, která se zavírá jako první. Pohon těchto vrat, i fotobuňka byly při nehodě totálně zničeny. Pravý pohon vrat byl roztržen; levý elektropohon byl přetočen a byly ulomeny oba jeho slitinové držáky. Svědek nejprve uvedl, že bylo třeba vyměnit obě tzv. infrazávory, protože se postupně mění její typy, poté uvedl, že neví, zda bylo potřeba vyměnit obě závory a následovně opět uvedl, bylo třeba objednat obě infrazávory. Došlo také k poškození rozvaděče pro kartový přístup pro obsluhu, a jednoho ovládacího rozvaděče, kde byl vytržen transformátor z tištěného zdroje, a nebyl nefunkční. Byly také poškozeny propojovací kabely mezi levým a pravým křídlem vrat, protože tím, jak se sloupek zlomil, kabely ustřihl. Z tohoto důvodu byla nutná jejich výměna. Pokud jde o terminál obsluhy na pravé části vrat (kartový systém – bílá krabička na fotografii na č.l. 72 spisu), nebylo jej potřeba vyměnit, neboť byl pouze utržen z plotu, kam se pak přidělával. Terminál obsahuje čtečku karet a z druhé strany pak řídící jednotku vrat, která byla nárazem poškozena. Protože byla vrata osazena automatickým systém od firmy příjmení, poptal svědek u této společnosti nabídku opravy pro žalobkyni. Protože se nejednalo o cenu nad 100 000 Kč, nedělalo se výběrové řízení. Firma příjmení pak učinila nabídku, která obsahovala dva nové pohony, tj. tzv. infrazávoru, fotobuňky a elektroniku pro ovládání vrat, dvě montážní hodiny a dopravu za 27 200 Kč bez DPH, a montážní část činila 20 000 Kč, přičemž tuto částku napověděl svědkovi znalec, Ing. celé jméno znalce. Po opravě strojní části vrat právnická osoba dodala elektrický pohon podle nabídky, a zprovoznila vratový systém včetně kartového přístupu pro výpustní místo. Svědek při přefakturování zákazníkovi pak k vyúčtované částce připočetl rabat 15 %. Svědek dále uvedl, že revize elektronických systémů se provádí cca 1x za čtyři až pět let, a odhadoval, že elektrický pohon vrat měnil před 2 – 3 roky s tím, že vrata byla stará do deseti let. Svědek se rovněž vyjadřoval k částkám vyúčtovaným fakturami právnická osoba voda – právnická osoba, a nahlížel při tom bez souhlasu soudu do podkladů právního zástupce žalobkyně. Svědek dále uvedl, že z hlavy neví, v jaké výši byla nabídka společnosti za elektrické pohony, ale skládala se z dopravy, subdodávky a jejich práce. Svědek dále uvedl, že měl na starosti výlučně elektrickou část vrat, a proto se nemůže vyjádřit, zda bylo třeba vyměnit obě křídla vrat, a nevěděl, co se stalo se starým elektrickým pohonem, možná jej vyhodil.

15. Ze znaleckého posudku znalce celé jméno znalce číslo 2019 ze dne 18. 3. 2019, doplněného výslechem tohoto znalce, soud zjistil, že znalec měl za to, že obvyklé náklady na opravu vjezdových vrat odpovídají cenám uvedeným v nabídkovém listu ze dne 2. 5. 2016 a faktuře ze dne 26. 5. 2016. Znalec dále stanovil, že cena nových plotových dvoukřídlových vrat obdobného provedení, jaké byly poškozeny, včetně elektrického pohonu otevírání činila v květnu 2016 částku 33 670 Kč. Znalec k této částce dospěl tak, že nejprve stanovil současnou nových vrat ve výši 26 000 Kč, k níž připočítal montáž vrat v hodnotě 7 000 Kč, a dopravu a příslušenství ve výši 4 000 Kč, a stanovil hodnotu nových vrat v roce 2019 na částku 37 000 Kč. Po zohlednění inflace znalec dospěl k ceně nových vrat v květnu 2016. Podle závěrů znalce vzhledem k tomu, že při nárazu osobním automobilem do levého křídla vjezdových vrat byl poškozen levý pohon, bylo nutné provést pro správnou a bezvadnou funkce elektrického pohonu jeho celkovou výměnu. Podle znalce by se za částku 48 650 Kč daly pořídit kompletně nová kvalitní vrata včetně pohonů a výplní rámu vrat, a tato cena neodpovídá průměrným cenám elektrických pohonů dvoukřídlových bran. Znalec však blíže neobjasnil, z jakých podkladů v tomto směru vycházel. Znalec v posudku odkázal pouze na jednu nabídku automatického otevírání vrat s tím, že při svém výslechu uvedl, že vycházel rovněž ze tří nabídek obdobných plotových vrat a pohonů pro otevírání vrat na příslušných internetových stránkách různých dodavatelů. Znalec provedl místní šetření, při kterém vyhotovil fotografie, na nichž je patrný elektrický pohon předmětných vrat včetně terminálu kartového systému. Znalec odhadoval cenu samotného elektrického pohonu vrat na částku 10 000 – 15 000 Kč a nezohlednil cenu čtečky karet, ani cenu demontáže. Znalec dále uvedl, že se nemůže blíže vyjádřit k tomu, zda byla třeba vyměnit celá vrata nebo zda bylo možné provést pouze jejich opravu.

16. Ze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem celé jméno znalce dne 27. 8. 2020, doplněného výslechem tohoto ústavu soud zjistil, že se znalecký ústav neztotožnil se závěry znaleckého posudku znalce příjmení celé jméno znalce pro nedostatek podkladů, z nichž měl znalec čerpat. Z tohoto důvodu znalecký ústav provedl sám vlastní posouzení. Znalecký ústav vycházel z toho, že výpustní místo je frekventované a vrata se otevírají několikrát denně. Proto předpokládal, že vrata byla sice funkční, avšak ve značné části opotřebená včetně elektrického pohonu, což ve svém osudku zohlednil. S ohledem na fotografie z místa nehody znalecký ústav zjistil, že v době dopravní nehody 28. 4. 2016 byl na vratech umístěn elektrický pohon. Znalecký ústav provedl prohlídku a zaměření předmětných vrat, při které byl přítomen i svědek jméno příjmení, a vzhledem k tomu, že znaleckému ústavu nebyl znám stav vrat po havárii, vycházel z předložených fotografií. Ústav dále vycházel z cenových nabídek výrobců dvoukřídlých vjezdových vrat, z cenových nabídek zprostředkovatelů montáže elektrického pohonu, jakož i z vyjádření právnická osoba s.r.o. Znalecký ústav také provedl průzkum cen elektrických pohonů prostřednictvím internetu. Znalecký ústav dospěl k závěru, že oprava vrat byla možná pouze výměnou celého levého křídla vrat, vzhledem k tomu, že poškozená vrata byla atypická svým rozměrem i vizuálním řešením. V souvislosti s předloženými fotografiemi ústav předpokládal, že veškeré součásti umístěné na poškozeném sloupku vjezdových vrat byly poškozeny, včetně samotného pohonu. Ostatní komponenty nebyly viditelně poškozeny. Znalecký ústav svými výpočty ověřil mechaniku děje škodní události a simulaci pravděpodobného průběhu nehody a vycházel při tom z fotografie na č.l. 71 spisu. Vzhledem k tomu, že znalecký ústav zjistil, že levá polovina vrat byla opatřena železnou pásovinou s přesahem 2,5 cm před pravou polovinu vrat (tzv. zavětrovací prvek), došlo pravděpodobně podle ústavu nárazem i k poškození pravého křídla vrat, resp. pohonu, umístěného na pravém křídle vrat, a to jeho k příčnému posunutí, případně posunutí po trajektorové kružnici, čímž došlo i ke krátkodobému zpětnému vylomení (vychýlení) o 6,7°. Předpokladem tohoto závěru je, že vrata byla zavřena a zaaretována na polohu zavřeno, což i potvrzují předložené fotografie. Krátkodobé vychýlení pravého křídla vrat mohlo způsobit i drobnější poškození a uvolnění příslušenství elektrického pohonu, včetně řídící jednotky, která byla připevněna k pravé polovině vrat, jež nebyla přímo vozidlem zasažena. Tento stav odpovídá podle znaleckého ústavu fotografii na č.l.

72. S ohledem na takto popsaný škodní děj, konstrukční provedení křídel vrat a připevnění tzv. zavětrovacího prvku na levém křídle vrat, dospěl znalecký ústav k závěru, že byla nutná oprava či výměna obou elektrických pohonů vrat. Podle závěrů znaleckého ústavu, na nichž ústav setrval i při výslechu jeho zástupců, činila obvyklá cena na opravu jednoho křídla vjezdových vrat 33 000 Kč bez DPH, obvyklá cena na pořízení elektrického pohonu 8 000 Kč bez DPH a obvyklá cena na opravu elektrického pohonu včetně práce a dovybavení pohonu i s infračtečkou 32 700 Kč bez DPH s tím, že tato částka již zahrnuje cenu elektrického pohonu ve výši 8 000 Kč bez DPH. Celkem tak obvyklé náklady na kompletní opravu vjezdových vrat se všemi nezbytnými pracemi v květnu 2016 činily 65 700 Kč bez DPH (tj. 33 000 Kč + 32 700 Kč).

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný při dopravní nehodě dne 28.4.2016, kterou způsobil, narazil do brány do areálu výpustního místa v ul. ulice, obec a číslo – část obce, jejichž vlastníkem je žalobkyně. Žalované narazil do levého sloupku a levého křídla vjezdových vrat, levý sloupek se nárazem nahnul a levé křídlo vrat bylo vylomeno. Pravé křídlo vrat sice zůstalo stát, ale vzhledem k tomu, že na levém křídle vrat byl umístěn tzv. zavětrovací prvek, došlo nárazem ke krátkodobému vychýlení i pravého křídla vrat o o 6,7°. Obě křídla vrat byla v době nehody osazena funkčním elektrickým pohonem. Oprava levé části vrat si vyžádala náklady ve výši 27 400 Kč bez DPH a obvyklá cena opravy elektrického pohonu vrat činila v květnu 2016 částku 32 700 Kč, tj. celkem 60 100 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl pojištěn z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u vedlejšího účastníka, vyplatil vedlejší účastník žalobkyni 25 967 Kč.

18. Při právním posouzení vycházel soud z ust. § 2910, 1. věta zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen („o.z.“), podle něhož platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

19. Podle § 2927 odst. 1 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odstavce 2 téhož ustanovení povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

20. Podle § 2951 odst. 1 o.z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

21. Podle § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

22. Podle § 2969 odst. 1 o.z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

23. Podle § 7 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZoPOPV“) plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen tuto újmu nahradit a kterou poškozený řádně prokázal, nelze odmítnout ani snížit s výjimkou případů uvedených v tomto zákoně.

24. Podle § 8 odst. 1 ZoPOPV pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele.

25. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný způsobil dne 28. 4. 2016 dopravní nehodu, při které poškodil vjezdová vrata výpustního místa žalobkyně v Karlovarské ulici v obec. Z provedených důkazů, a to zejména z předložených fotografií vyplývá, že žalovaný narazil se svým vozidlem do levého sloupku předmětných vrat a rovněž do jejich levého křídla. Předložené fotografie A, B a C, ohledně nichž bylo mezi účastníky nesporné, že fotografie byly pořízeny v den dopravní nehody, prokazují, že v daném okamžiku byla vrata osazena elektrickým pohonem, což potvrzuje i znalecký posudek Vysoké školy technické a ekonomické v obec, jakož i výpověď svědka jméno příjmení, a výpověď svědka příjmení jméno věrohodnosti výpovědi svědka příjmení neměl soud důvod pochybovat, protože tento svědek nemá zájem na výsledku sporu, na otázky odpovídal spontánně a u otázek, na které nevěděl odpověď, si ji nevymýšlel. Pokud jde o výpověď svědka příjmení, má soud za to, že tento svědek byl ovlivněn při své výpovědi žalobkyní, neboť jí byl požádán, aby osvědčil důvodnost faktury na částku 48 650 Kč bez DPH, kterou vystavila společnost, jejíž je zaměstnancem. Svědku příjmení pak při jeho výpovědi napovídat znalec příjmení celé jméno znalce svědek nahlížel bez souhlasu soudu do poznámek právního zástupce žalobkyně. Soud proto tomuto svědkovi neuvěřil, pokud jde o důvodnost výše nákladů na opravu, nicméně mu uvěřil v tom, že na vratech se v době nehody nacházel funkční elektrický pohon, a to s ohledem na ostatní důkazy, které s jeho výpovědí tvoří souvislou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů. Pokud vedlejší účastník nesouhlasil s tím, aby svědek příjmení byl soudem vyslechnut, protože jeho účast na jednání zajistila žalobkyně, pak tento postup není zákonem vyloučen. Výslech tohoto svědka byl navržen v koncentrační lhůtě, a vedlejšímu účastníkovi bylo před jednáním známo, že žalobkyně zajišťuje účast tohoto svědka na jednání. Přesto vedlejší účastník nepožádal o odročení daného jednání a pouze se z něj omluvil; svědek pak se svým výslechem souhlasil. Všechny tyto skutečnosti pak soud hodnotil v souvislosti s věrohodností výpovědi tohoto svědka.

26. Osazení vrat elektrickým pohonem pak potvrzují i fotografie ze znaleckého posudku znalce příjmení celé jméno znalce, jejichž porovnáním s fotografiemi ze dne nehody je zřejmé, že se na nich nachází elektrický pohon, který je vizuálně totožný s pohonem, který byl na vratech umístěn v době dopravní nehody.

27. V řízení bylo dále prokázáno, že levé křídlo vrat mělo tzv. zavětrovací prvek, jak soud zjistil z fotografie na č.l. 71 a 72 spisu. Podle situace, která je zachycena na fotografii na č.l. 72, (jakož i na č.l. 70), má soud za to, že obě fotografie jsou rovněž místa nehody, neboť zachycují stav bezprostředně po nehodě. Soud dále ohledně zavětrovacího prvku vycházel zejména ze znaleckého posudku ze dne 27. 8. 2020, přičemž vrata byla v době nehody zaaretovaná, jak vyplynulo z výpovědi svědka jméno příjmení, který uvedl, že nárazem vozidla do vrat došlo k vytržení spodního dorazu na vrata. Proto v důsledku nárazu vozidla žalovaného do levé části vrat došlo i ke krátkodobému zpětnému vylomení (vychýlení) pravého křídla vrat o 6,7°. Tento nehodový děj ověřoval svými výpočty znalecký ústav celé jméno znalce a potvrzuje jej i fotografie na čísle listu 72 spisu, na níž je patrno, že krabička tvořící součást elektrického pohonu vrat, původně umístěná na pravém sloupku, byla uvolněna a volně visí v prostoru. K tomu by nedošlo, pokud by nebyla pravá část vrat krátkodobě vychýlena ze své osy. Tímto vychýlením pravé části vrat došlo i k poškození elektrického pohonu vrat umístěného na jejich pravé části. Jak znalec příjmení celé jméno znalce, tak znalecký ústav celé jméno znalce dospěli k závěru, že bylo nutné vyměnit elektrický pohon na obou částech vrat.

28. Pokud jde o výši vzniklé škody, tj. na samotných vratech a dále na elektrickém pohonu, mezi účastníky bylo nesporné, že oprava samotných vrat si vyžádala částku 27 400 Kč bez DPH. Z tohoto důvodu soud při svém rozhodnutí vycházel z této částky, a nikoliv z částky 33 000 Kč bez DPH stanovené znaleckým posudkem ze dne 27. 8. 2020.

29. Ohledně výše obvyklé ceny na opravu elektrického soud vycházel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Vysoké školy technické a ekonomické v obec, a to proto, že znalec příjmení celé jméno znalce neobjasnil, jakým způsobem dospěl ke svým závěrům, přičemž není zřejmé, jaké nabídky na opravu vrat porovnával. Ing. celé jméno znalce ve svém znaleckém posudku odkázal pouze na jednu nabídku automatického otevírání vrat a při svém výslechu uvedl, že vycházel rovněž ze tří nabídek obdobných plotových vrat a pohonů pro otevírání vrat u dalších prodejců, což však není možné ověřit, stejně jako to, co bylo znalci těmito subjekty poskytnuto za podklady. Naproti tomu znalecký posudek znaleckého ústavu Vysoké školy technické a ekonomické v obec byl vypracován pečlivě a znalecký ústav se vypořádal se všemi dotazy soudu a námitkami účastníků, a zcela logicky objasnil závěry svého posudku, na kterých setrval při svém výslechu. Podle znaleckého posudku ze dne 27. 8. 2020 činila obvyklá cena opravy elektrického pohonu v květnu 2016 částku 32 700 Kč bez DPH, která zahrnovala veškeré nezbytné práce, samotný pohon i dovybavení.

30. Pokud jde o to, že odhadovaná výše škody měla podle záznamů o nehodě ze dne 28.4.2016 činit 10 000 Kč, má soud za to, že toto nijak neodporuje tomu, že teprve následně, po pěti dnech od nehody, byl zjištěn skutečný rozsah poškození. Den škodní události byl čtvrtek, a právnická osoba voda – právnická osoba pak vyhotovila dne 3. 5. 2016, tj. v úterý, nabídkový list, v němž se poprvé hovoří o vzniku škody i na elektrickém pohonu. V den dopravní nehody nemuselo být poškození elektrického pohonu zcela zřejmé, 31. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu dle § 2927 odst. 1 o.z. ve výši celkem 60 100 Kč bez DPH (jako součet částky 27 400 Kč a 32 700 Kč), kterou je povinen nahradit dle ust. § 2951 odst. 1 o.z. Protože však za žalovaného již plnil vedlejší účastník v rozsahu 25 967 Kč, zbývá mu nahradit škodu ve výši 34 133 Kč. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a přiznal žalobkyni z této částky i úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu prodlení od 12.7.2016 (den následující po splatnost faktury číslo kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

32. Pokud jde o námitku vedlejšího účastníka, že žalobkyně minimálně spoluzavinila vznik škody, nebo´t vedlejšímu účastníkovi nepředložila doklady ohledně elektrického pohonu vrat, pak soud poukazuje na ust. § 7 odst. 4 ZoPOPV a § 8 odst. 1 ZoPOPV, z nichž vyplývá, že se dané ustanovení týká jen vztahu mezi vedlejším účastníkem jako pojišťovnou a žalovaným, nikoli mezi vedlejším účastníkem a žalobkyní jako poškozenou.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 505 Kč, 2 x zálohu na znalecký posudek vždy ve výši 5 000 Kč, odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve spojení s § 7, bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“) za 12 úkonů po 3 140 Kč (tj. za převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, podání ze dne 12.7.2018, 15.8.2018, 19.7.2019 a 15.2.2021 a účast na ústním jednání dne 18.7.2018 (1x), dne 19.9.2018 (1x), 24.7.2019 (2x) a dne 21.5.2021 (2x)) a 12 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, a dále představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 18.7.2018 a dne 19.9.2018 z obec do obec a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. vždy ve výši celkem 277,48 Kč (osobní automobil Peugeot 307, spotřeba dle TP: 5,2 l /100 km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo nafta motorová, cena 29,80 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4 Kč km, dle vyhlášky 463/2017 Sb., počet km 50), dále za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 24.7.2019 z obec do obec a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 312,57 Kč (osobní automobil BMW 3 Combi, spotřeba dle TP: 6,5 l /100 km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo benzin automobilový 95 oktanů, cena 33,10 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,10 Kč km, dle vyhlášky 333/2018 Sb., počet km 50), a za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 21.5.2021 z obec do obec a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 310,35 Kč (osobní automobil BMW 3 Combi, spotřeba dle TP: 6,5 l /100 km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo benzin automobilový 95 oktanů, cena 27,80 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km, dle vyhlášky 589/2020 Sb., počet km 50), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tedy ve výši 9 084,16 Kč Celkem tak náklady žalobkyně činí 64 847,03 Kč. Protože však žalobkyně měla částečný úspěch ve věci v rozsahu 68,16 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 50 083 Kč, a soud žalobu co do částky 15 950 Kč zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 31,84 % od jejího„ úspěchu“. Protože žalovaný ve sporu převážně neuspěl, uložil soud jemu a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně zaplatit společně a nerozdílně poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně z částky 64 847,03 Kč, tedy částku 23 552,40 Kč, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

34. Soud doplňuje, že nevyhověl návrhu vedlejšího účastníka, aby žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. Použití tohoto ustanovení je výjimečným institutem, podle kterého má soud postupovat pouze v případě, kdy by se rozhodnutí podle citovaných ustanovení jevilo jako příliš tvrdé. Soud proto musí velmi pečlivě zkoumat, zda podmínky pro užití tohoto ustanovení jsou dány. Zákon tyto podmínky nevymezuje a ponechává je na úvaze soudu. (viz. komentář ASPI k § 150 o.s.ř.). Žalovaný je pojištěn z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla u vedlejšího účastníka, přičemž tento je velkou společností s dostatečným materiálním zázemím, kterého se uložení povinnosti k placení nákladů řízení spolu s žalovaným nijak významněji nedotkne. Vedlejší účastník pak ani netvrdil, že by vyzýval žalobkyni k doložení podkladů pro pojistné plnění, pouze odkazoval na povinnost vyplývající z ust. § 6 ZoPOPV. Pokud jde o majetkové poměry žalobkyně, je sice pravdou, že je rovněž velkou právnickou osobou, a lze u ní obdobně jako u vedlejšího účastníka presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Soud má nicméně za to, že v dané věci, i s ohledem na postoj vedlejšího účastníka, nelze považovat předmětný spor za jednoduchý spor o náhradu škody. Samotná majetková vybavenost žalobkyně pak sama o sobě nemůže odůvodnit nepřiznání náhrady nákladů řízení. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.

35. Ve výrocích IV. a V. tohoto rozsudku soud uložil stranám podle poměru jejich neúspěchu povinnost náhrady nákladů vzniklých státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Státu v průběhu tohoto řízení vznikly náklady přibráním znalce příjmení celé jméno znalce, kterému byla usnesením zdejšího soudu ze dne 27.3.2019, č.j. 110 C 9/2018-141, přiznána a následně proplacena odměna za podaný znalecký posudek ve výši 5 929 Kč, přičemž z této částky bylo 5 000 Kč uhrazeno ze zálohy zaplacené žalobkyní, a stát tak platil 929 Kč. Ing. celé jméno znalce bylo rovněž přiznáno a proplaceno znalečné ve výši 1 694 Kč dle usnesení zdejšího soudu ze dne 5.9.2019, č.j. 110 C 9/2018-180. Dále státu vznikly náklady přibráním znaleckého ústavu Vysoké školy technické a ekonomické v obec, kterému bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 11.9.2020, č.j. 110 C 9/2018-250, ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.11.2020, č.j. 25 Co 295/2020-266, přiznána a proplacena odměna ve výši 49 703,17 Kč, z níž stát platil 44 703,17 Kč s ohledem na částečnou platbu ze zálohy žalobkyně ve výši 5 000 Kč. Protože však ke dni vyhlášení rozsudku nebylo rozhodnuto o znalečném znaleckého ústavu za ústní doplnění znaleckého posudku, soud rozhodl tak, že o výši náhrady nákladů vzniklých státu bude rozhodnuto samostatným usnesením, a to žalobkyně v rozsahu 31,84 % (výrok IV. rozsudku), a žalovaný společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem v rozsahu 68,16 % (výrok V. rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení účastníkovi ke Krajskému soudu v Praze, a to prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).