112 C 48/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro: zaplacení 346 571,13 Kč s přísl. <b>I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 346 570,13 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 26. 11. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Řízení se zastavuje co do částky 1 Kč.</b> <b>III. Žalovaný 1 je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci a) k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 21 849,50 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný 1 je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni b) k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 21 849,50 Kč.</b> <b>V. Žalovaná 2 je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci a) k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 21 849,50 Kč.</b> <b>VI. Žalovaná 2 je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni b) k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 21 849,50 Kč.</b> 1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení předmětné částky jako úhrady splátek hypotéky, které za žalované zaplatili z titulu ručení. Žalobci přednesli, že jsou manželé, žalovaní jsou také manželé, žalovaný 1/ je zeť žalobců a žalovaná 2/ je jejich dcera. Dne 15.12.2017 uzavřeli žalovaní s bankou [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také„ hypotéka“). Na základě této smlouvy získali žalovaní úvěr ve výši 9 627 400 Kč, kterou použili na financování svého bydlení. Žalovaným vznikla povinnost hradit měsíční splátku spotřebitelského úvěru (dále také jen„ splátka hypotéky“) ve výši 34 693 Kč, počínaje dnem 20.1.2018. V návaznosti na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru byla mezi žalobci a bankou [právnická osoba], uzavřena zástavní smlouva [číslo] s tím, že dluh žalovaných ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] byl zajištěn zástavním právem na nemovitosti žalobců. Manželství žalovaných se rozpadlo, poté žalovaní přestali splátky hypotéky platit a věřitel se obrátil na žalobce jako na zástavce. Ve snaze vyhnout se zpeněžení zástavy (nemovitosti ve vlastnictví žalobců) ve prospěch banky, platí splátky hypotéky za žalované žalobci. Za období od března do dubna 2020 zaplatili dlužnou částku ve výši 69 026,13 Kč. Dále pak platili pravidelné splátky v období od dubna 2020 do listopadu 2020, a to vždy ve výši 34 693 Kč (8x 34 693 Kč = 277 544). Celkem tedy žalobci za žalované zaplatili částku 346 570, 13 Kč (69 026,13 Kč + 277 544 = 346 570,13 Kč). Žalovaní žalobcům dlužnou částku ani přes zaslání předžalobní výzvy nezaplatili, žalobcům tedy nezbylo, než se obrátit na soud.

2. Ještě před tím, než soud začal jednat ve věci samé, vzali žalobci shora uvedenou žalobu zpět co do částky ve výši 1 Kč s tím, že při výpočtu výše nároku žalobců došlo k početní chybě. Soud proto podstupoval dle § 96 odst. 2, 4 o.s.ř. a řízení částečně zastavil (výrok ad II.).

3. Žalovaný 1/ k žalobě přednesl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Žalovaný 1/ nerozporoval, že s žalovanou 2/ jako manželé uzavřeli s bankou [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě získali úvěr ve výši 9 627 400 Kč, který použili na financování svého bydlení. Žalovaný 1/ dále nerozporoval, že manželé přestali platit měsíční splátky hypotéky s tím, že dle žalovaného 1/ tyto splátky měla platit výlučně žalovaná 2/. Výši dlužné částky žalovaný 1/ nerozporoval, nicméně namítal, že došlo k zániku dluhu započtením. Žalovaný 1/ provedl zápočet nájemného inkasovaného z bytu žalované 2/ s tím, že toto nájemné inkasoval žalobce a/. Jedná se o částku 12 000 Kč měsíčně, tedy za 1 rok je to 144 000 Kč a za 3 roky se jedná o částku 432 000 Kč. Inkasováním nájemného otcem žalované 2/ (tj. žalobcem a/) došlo k „ odklonu ze SJM“ obou manželů, protože nájemné z bytu ve výlučném vlastnictví žalované 2/ mělo být součástí SJM žalovaných. Dále žalovaný 1/ namítal, že žalovaná 2/ obdržela darem od otce (žalobce a/) i další menší nemovitost, která by také mohla být pronajímaná (ale bydlí v ní bezúplatně třetí osoba na základě rozhodnutí žalobce a/), čímž rovněž dochází k ochuzování SJM žalovaných. Konečně, žalovaný namítal, že předžalobní výzva nebyla z hlediska obsahu platná, když vůči žalovanému 1/ bylo možné uplatnit pouze ½ dlužné částky, tedy 173 285 Kč, nikoliv částku celou. Rovněž nebyl připojen doklad o provedení úhrady splátek za žalované. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalovanému 1/ náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná 2/ k žalobě přednesla, že nárok uplatněný žalobou považuje za oprávněný, nerozporovala, že žalobci za žalované platili splátky předmětné hypotéky v zažalované výši, nárok žalobců považuje za důvodný. Žalovaná 2/ připustila, že ona splátky hypotéky neplatí, namítala však, že ani žalovaný 1/ neplatí na splátky hypotéky ničeho, přestože by mohl. Pokud například obdržel od žalované 2/ nedoplatek na výživném ve výši 140 000 Kč, neuhradil z této částky žalobcům ničeho. Žalovaná 2/ dále přednesla, že mezi žalovanou 2/ a jejím otcem byla uzavřena dohoda v tom smyslu, že příjmy z darované nemovitosti připadnou jejímu otci. Domnívá se tedy, že žádná pohledávka nevznikla a není možné ji tudíž ani započíst. I kdyby však nějaké pohledávka vznikla, potom započtení provedené žalovaným 1/ je neurčité a nejasné. Dále žalovaná 2/ navrhla, aby soud zvážil možnost nepřiznat ve vztahu k žalované 2/ žalobcům právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaná 2/ dluh uznala.

5. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

6. Žalovaní nikterak nerozporovali, že žalobci jsou manželé, žalovaní jsou také manželé. Žalovaný 1/ je zeť žalobců a žalovaná 2/ je jejich dcera. Dne 15.12.2017 uzavřeli žalovaní s bankou [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také„ hypotéka“). Na základě této smlouvy získali žalovaní úvěr ve výši 9 627 400 Kč, kterou použili na financování svého bydlení. Žalovaným vznikla povinnost hradit měsíční splátku hypotéky ve výši 34 693 Kč, počínaje dnem 20.1.2018. V návaznosti na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru byla mezi žalobci a bankou [právnická osoba], uzavřena zástavní smlouva [číslo] s tím, že dluh žalovaných ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] byl zajištěn zástavním právem na nemovitosti žalobců. Manželství žalovaných se rozpadlo (shora uvedené nesporné skutečnosti prokazuje i Výpis z katastru nemovitostí k 25. 11. 2020 pro k. ú. [obec] u [ulice] Dvora na č. l. 8 a následující, Výpis z katastru nemovitostí k 25. 11. 2020 pro k. ú. [obec] na č. l. 10 a následující, Zástavní smlouva ze dne 19. 12. 2017 na č. l. 18 a následující, Kopie oddacího listu ze dne 6. 10. 2014 na č. l. 22, Kopie oddacího listu ze dne 30. 6. 1977 na č. l. 23, Smlouva o spotřebitelském úvěru na bydlení ze dne 15. 12. 2017 na č. l. 24 a následující).

7. Z listiny: Emailová korespondence ze dne 14. 4. 2020 na č. l. 7 spisu okresní soud zjistil, že žalovaní přestali splátky hypotéky platit a věřitel se dne 14. 4. 2020 obrátil na žalobce jako na zástavce.

8. Z kopie listiny: Výpis z běžného účtu za období listopad 2020 až duben 2020 na č. l. 31 a následující, okresní soud zjistil, že splátky hypotéky platí za žalované žalobci. Za období od března do dubna 2020 zaplatili dlužnou částku ve výši 69 026,13 Kč. Dále pak platili pravidelné splátky v období od dubna 2020 do listopadu 2020, a to vždy ve výši 34 693 Kč (8x 34 693 Kč = 277 544). Celkem tedy žalobci za žalované zaplatili částku 346 570, 13 Kč (69 026,13 Kč + 277 544 = 346 570,13 Kč).

9. Z listin: Kopie podacího archu ze dne 19. 11. 2020 na č. l. 12 spisu, Emailová korespondence ze dne 20. 11. 2020 na č. l. 13 spisu, [právnická osoba] ze dne 19. 11. 2020 na č. l. 14 spisu, Kopie plné moci na č. l. 15 spisu, Korespondence ze dne 19. 11. 2020 na č. l. 16 spisu, Emailová korespondence ze dne 20. 11.2020 na č. l. 17, okresní soud zjistil, že žalobci vyzvali žalované před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu, žalovaní však žalobcům dlužnou částku nezaplatili.

10. Z listiny: Kopie smlouvy o nájmu bytu ze dne 22. 2. 2018 na č. l. 69 a následující, okresní soud zjistil, že dne 22. 2. 2018 uzavřela žalovaná 2/ jako pronajímatel smlouvu o nájmu bytu 2+1 o velikosti 51 m2, č. bytu 13 v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], s [jméno] [příjmení] jako nájemkyní s tím, že nájemné činí 12 100 Kč měsíčně + zálohy na plnění a služby spojené s užíváním bytu v částce 2 400 Kč (tj. celkem 14 500 Kč).

11. Z listin: Kopie výpisů z účtů na č. l. 70 a následující okresní soud zjistil, že na účet žalobce a/ byla provedena úhrada od [jméno] [příjmení] ve výši 14 500 Kč dne 22.3.2018, 14.4.2018, 24.5.2018, 18.6.2018, 12.7.2018, 3.9.2018, 24.10.2018, 28.11.2018, 24.1.2019, 27.2.2019, 24.4.2019, 23.4.2019 a ve výši 12 350 Kč dne 28.5.2019.

12. Z kopie listiny: Výpis z Katastru nemovitostí k 1. 8. 2019 pro k. ú. [část obce] ve spise na č. l. 78 okresní soud zjistil, že žalovaná 2/ je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. [část obce], a to bytových jednotek [číslo].

13. Z kopie listiny: Výplatní lístek za únor 2021 pro žalovaného 1 okresní soud zjistil, že žalovaný 1/ byl v únoru 2021 zaměstnán u [právnická osoba] škola v [právnická osoba] a jeho příjem činil 39 312 Kč čistého.

14. Z kopie listin: Výpis z účtu MBank za období 1. 4. 2019 až 9. 1. 2021 na č. l. 84, Smlouva o nájmu bytu ze dne 1. 7. 2019 včetně předávacího protokolu na č. l. 88 a dodatku ke smlouvě na č. l. 89 spisu, okresní soud zjistil, že žalovaný 1/ uzavřel dne 1. 7. 2019 smlouva o nájmu bytové jednotky 3+kk v KÚ [anonymizováno] za jejíž užívání se zavázal platit nájemné ve výši 20 500 Kč měsíčně (včetně záloh), resp. s účinností od 1.7.2020 ve výši 19 500 Kč měsíčně (včetně záloh).

15. Z kopie listiny: Oznámení o právním zastoupení účastníka v přestupkovém řízení ze dne 4. 1. 2020 na č. l. 90 spisu okresní soud zjistil, že dne 4. 1. 2020 advokátka Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., oznámila Městskému úřadu v Berouně, že převzala právní zastoupení žalovaného 1/ ve věci projednání přestupku proti občanskému soužití vedeném u tamějšího správního úřadu pod [číslo jednací] SPR - RyM.

16. Z kopie listiny: Rozsudek OS v [obec], č. j. 25 Nc 2137/2019 – 228 ze dne 13. 8. 2020 na č. l. 91 a následující okresní soud zjistil, že dne 13. 8. 2020 byl vydán rozsudek zdejšího soudu č. j. 25 Nc 2137/2019 – 228 ve věci svěření nezletilých dětí žalovaných do péče a určení výživného pro dobu, kdy manželství rodičů trvá, a pro dobu po rozvodu, a o úpravu styku.

17. Z kopie listiny: Přípis ve věci oznámení o započtení nájemného vůči splátkám hypotečního úvěru ze dne 29. 11. 2020 na č. l. 96 okresní soud zjistil, že dne 29. 11. 2020 zaslala právní zástupkyně žalovaného 1/ právní zástupkyni žalované 2/ JUDr. [jméno] [příjmení], advokátce, přípis, ve kterém (mimo jiné) sděluje, že její klient„ vznáší námitku započtení inkasovaného nájemného z pronajatého bytu matky manžely [příjmení] vůči hrazeným splátkám hypotečního úvěru manžely [příjmení], a to zpětně až tři roky a naopak žádá, aby ušlé nájemné ve formě čistého zisku ve výši 12 000 Kč měsíčně, jenž manželé [celé jméno žalobce] z pronájmu bytu inkasovali předtím, než došlo z jejich strany v roce 2020 k placení úvěru z pozice ručitelů hypotečního úvěru, vrátili neprodleně zpět do jejich SJM tj. minimálně půjde o částku 312 000 Kč za 26 měsíců zpětně mimo období březen – listopad 2020“ 18. Z kopie listiny: Výpis nazvaný poskytnutí údajů z Agendového informačního systému evidence obyvatel podle adresy objektu ze dne 2. 12. 2020 na č. l. 97 spisu okresní soud zjistil, že z výpisu z Agendového informačního systému evidence obyvatel evidovaných na adrese [adresa] adresu trvalého pobytu [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované].

19. Z kopie listiny: Přípis ve věci oznámení o stěhování manžela do domu a výzva k jeho zpřístupnění manželé [příjmení] ze dne 3. 11. 2020 na č. l. 98 spisu okresní soud zjistil, že dne 3. 11. 2020 oznámil žalovaný 1/ žalované 2/, že se zpátky nastěhuje do jejich společné nemovitosti a žádá o umožnění svého nastěhování ke dni 1.12.2020 od 8:00 hod.

20. Z kopie listiny: Mzdový výměr ze dne 31. 8. 2020 na č. l. 99 spisu okresní soud zjistil, že žalovaný 1/ byl k 31. 8. 2020 zaměstnán u [právnická osoba] škola v [právnická osoba], zahraniční škola a gymnázium, a jeho příjem činil s platností od 1.9.2020 částku 50 000 Kč hrubého.

21. Z kopie listiny: Protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 13. 8. 2020 ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 Nc 2137/2019 na č. l. 100 a následující okresní soud zjistil, že žalobce a/ v opatrovnickém řízení u zdejšího soudu vypověděl, že někdy v roce 2004 daroval dceři 2 byty s tím, že spolu uzavřeli dohodu, že příjmy z pronájmu bude inkasovat on s manželkou. Z většího pronajatého bytu je příjem na nájemném 12 000 Kč, menší byt pronajatý není, protože zde bydlí manželka dlouholetého přítele žalobce a/, která se po smrti tohoto přítele ocitla ve složité životní situaci. Potencionální výši nájemného, za které by bylo možné menší byt pronajmout, odhal žalobce a/ na částku 8 000 – 9 000 Kč měsíčně.

22. Z kopie listiny: Přiznání k dani z příjmu fyzických osob [celé jméno žalované] za rok 2018 na č. l. 104 a následující a za rok 2019 na č. l. 107 a následující okresní soud zjistil, že dne žalovaná 2/ uvedla ve svém daňovém přiznání za rok 2018 základ daně ve výši 3 639 400 Kč (včetně příjmu z pronájmu), resp. ve svém daňovém přiznání za rok 2019 základ daně ve výši 2 190 700 Kč (včetně příjmu z pronájmu).

23. Z kopie listiny: Přípis ze dne 29. 11. 2020 ve věci započtení nájemného vůči splátkám hypotečního úvěru ve spise na č. l. 110 spisu okresní soud zjistil, že dne 29. 11. 2020 zaslala právní zástupkyně žalovaného 1/ právnímu zástupci žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi, přípis, ve kterém (mimo jiné) sděluje, že její klient„ vznáší námitku započtení inkasovaného nájemného z pronajaté bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce] manžely [příjmení] či výhradně panem [příjmení] [celé jméno žalobce] vůči hrazeným splátkám hypotečního úvěru manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], a to zpětně až tři roky a naopak žádá, aby ušlé nájemné ve formě čistého zisku ve výši 12 000 Kč měsíčně, jenž manželé [jméno] a [celé jméno žalobce] či výhradně pan [příjmení] [celé jméno žalobce] z pronájmu bytu inkasovali předtím, než došlo z jejich strany v roce 2020 k placení úvěru z pozice ručitelů hypotečního úvěru, vrátili neprodleně zpět do jejich SJM tj. minimálně půjde o částku 312 000 Kč za 26 měsíců zpětně mimo období březen – listopad 2020“ 24. Z kopie listiny: Výpis z katastru nemovitostí k 1. 8. 2019 pro k. ú. [část obce] a dále plná moc udělená [jméno] [celé jméno žalobkyně] [celé jméno žalobce], ze dne 20. 12. 2000 okresní soud zjistil, že dne 20. 12. 2000 udělila žalovaná 2/ žalobci a/ plnou moc ke všem právním i faktickým úkonům spojeným se správou bytové jednotky č. [číslo] v k. ú. [část obce], jakož i k zastupování zmocnitelky ve věcech vyplývajících ze zákona č. 72/1994 Sb.

25. Z kopie listiny: Výzva paní [celé jméno žalované] k hrazení hypotéčního úvěru ze dne 17. 5. 2021 okresní soud zjistil, že dne 17. 5. 2021 byla prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaná 2/ vyzvána právní zástupkyní žalovaného 1/, aby sama (bez přispění žalovaného 1/) hradila v řádném termínu a výši hypoteční splátky s tím, že jí neklesly příjmy, ani se nezhoršil její zdravotní stav, a nic jí nebrání v tom, aby dosahovala předchozích výdělků (tj. kolem 94 000 Kč měsíčně). Případně navrhuje okamžitý prodej nemovitosti.

26. Z kopie listiny: Emailová korespondence z 29. 5. 2021 okresní soud zjistil, že dne 29. 5. 2021 se prostřednictvím e-mailové korespondence obrátila právní zástupkyně žalované 2/ na právní zástupkyni žalovaného 1/ s žádostí o návrh, jakým způsobem bude žalovaný 1/ přispívat na placení hypotečních splátek, aby se na splácení úvěru podíleli oba dlužníci z hypotečního úvěru. Prodej nemovitosti odmítá s tím, že zde bydlí i nezletilá dcera žalovaných.

27. Návrh na doplnění dokazování výslechem obou žalovaných, žalobce a) a spisem zdejšího soudu sp. zn. 25 Nc 2137/2019 soud považoval za nadbytečný, když skutkový stav byl dostatečně zjištěn z předložených listinných důkazů a z tohoto důvodu soud návrh na provedení těchto důkazů zamítl. Nadto, důkazy nebyly navrženy k žádným konkrétním skutkovým tvrzením, která jsou sporná mezi účastníky a současně významná pro posuzovanou věc.

28. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

29. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalobci jsou manželé, žalovaní jsou také manželé. Žalovaný 1/ je zeť žalobců a žalovaná 2/ je jejich dcera. Dne 15.12.2017 uzavřeli žalovaní s bankou [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také„ hypotéka“). Na základě této smlouvy získali žalovaní úvěr ve výši 9 627 400 Kč, kterou použili na financování svého bydlení. Žalovaným vznikla povinnost hradit měsíční splátku hypotéky ve výši 34 693 Kč, počínaje dnem 20.1.2018. V návaznosti na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru byla mezi žalobci a bankou [právnická osoba], uzavřena zástavní smlouva [číslo] s tím, že dluh žalovaných ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] byl zajištěn zástavním právem na nemovitosti žalobců. Manželství žalovaných se rozpadlo a žalovaný 1/ se ze společné nemovitosti odstěhoval. Následně žalovaný 1/ uzavřel dne 1. 7. 2019 smlouvu o nájmu bytové jednotky 3+kk v KÚ [anonymizováno], kterou užívá výhradně žalovaný 1/ a za jejíž užívání se zavázal platit nájemné ve výši 20 500 Kč měsíčně (včetně záloh), resp. s účinností od 1.7.2020 ve výši 19 500 Kč měsíčně (včetně záloh). Žalovaný 1/ je zaměstnán u [právnická osoba] škola v [právnická osoba], zahraniční škola a gymnázium, s tím, že jeho příjem činí 39 312 Kč čistého. Ve společné nemovitosti žalovaných na adrese [adresa] (je nelogické, že by [jméno] [příjmení] v předmětné nemovitosti nebydlel, ačkoliv se jedná o přítele žalované 2/, který je v předmětné nemovitosti i evidenčně přihlášen). Žalovaná 2/ se stala před uzavřením manželství s žalovaným 1/ vlastníkem bytových jednotek [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. [část obce], a to na základě darovací smlouvy od svého otce (žalobce a/). Při darování byla uzavřena mezi žalobcem a/ a jeho dcerou (žalovanou 2/) dohoda, že příjmy z pronájmu darovaných bytů bude inkasovat on s manželkou. Dne 20. 12. 2000 udělila žalovaná 2/ žalobci a/ plnou moc ke všem právním i faktickým úkonům spojeným se správou bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce], jakož i k zastupování zmocnitelky ve věcech vyplývajících ze zákona č. 72/1994 Sb. Pronajatý je pouze větší byt za nájemné ve výši 12 000 Kč. Dne 22. 2. 2018 uzavřela žalovaná 2/ jako pronajímatel smlouvu o nájmu bytu 2+1 o velikosti 51 m2, č. bytu 13 v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], s [jméno] [příjmení] jako nájemkyní s tím, že nájemné činí 12 100 Kč měsíčně + zálohy na plnění a služby spojené s užíváním bytu v částce 2 400 Kč (tj. celkem 14 500 Kč). Na účet žalobce a/ byla provedena úhrada od [jméno] [příjmení] ve výši 14 500 Kč dne 22.3.2018, 14.4.2018, 24.5.2018, 18.6.2018, 12.7.2018, 3.9.2018, 24.10.2018, 28.11.2018, 24.1.2019, 27.2.2019, 24.4.2019, 23.4.2019 a ve výši 12 350 Kč dne 28.5.2019. Menší byt pronajatý není, protože zde bydlí manželka dlouholetého přítele žalobce a/, která se po smrti tohoto přítele ocitla ve složité životní situaci. Potencionální výši nájemného, za které by bylo možné menší byt pronajmout, odhal žalobce a/ na částku 8 000 – 9 000 Kč měsíčně. Žalovaná 2/ uvedla ve svém daňovém přiznání za rok 2018 základ daně ve výši 3 639 400 Kč (včetně příjmu z pronájmu), resp. ve svém daňovém přiznání za rok 2019 základ daně ve výši 2 190 700 Kč (včetně příjmu z pronájmu). Dne 13. 8. 2020 byl vydán rozsudek zdejšího soudu č. j. 25 Nc 2137/2019 – 228 ve věci svěření nezletilých dětí žalovaných do péče a určení výživného pro dobu, kdy manželství rodičů trvá, a pro dobu po rozvodu, a o úpravu styku. Dne 3. 11. 2020 oznámil žalovaný 1/ žalované 2/, že se zpátky nastěhuje do jejich společné nemovitosti a žádá o umožnění svého nastěhování ke dni 1.12.2020 od 8:00 hod. Žalovaní přestali splátky hypotéky platit a věřitel se dne 14. 4. 2020 obrátil na žalobce jako na zástavce. Splátky hypotéky platí za žalované žalobci. Za období od března do dubna 2020 zaplatili dlužnou částku ve výši 69 026,13 Kč. Dále pak platili pravidelné splátky v období od dubna 2020 do listopadu 2020, a to vždy ve výši 34 693 Kč (8x 34 693 Kč = 277 544). Celkem tedy žalobci za žalované zaplatili částku 346 570, 13 Kč (69 026,13 Kč + 277 544 = 346 570,13 Kč). Dne 17. 5. 2021 byla prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaná 2/ vyzvána právní zástupkyní žalovaného 1/, aby sama (bez přispění žalovaného 1/) hradila v řádném termínu a výši hypoteční splátky s tím, že jí neklesly příjmy, ani se nezhoršil její zdravotní stav, a nic jí nebrání v tom, aby dosahovala předchozích výdělků (tj. kolem 94 000 Kč měsíčně). Případně navrhuje okamžitý prodej nemovitosti. Dne 29. 5. 2021 se prostřednictvím e-mailové korespondence obrátila právní zástupkyně žalované 2/ na právní zástupkyni žalovaného 1/ s žádostí o návrh, jakým způsobem bude žalovaný 1/ přispívat na placení hypotečních splátek, aby se na splácení úvěru podíleli oba dlužníci z hypotečního úvěru. Prodej nemovitosti odmítá s tím, že zde bydlí i nezletilá dcera žalovaných. Žalobci vyzvali žalované před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu, žalovaní však žalobcům dlužnou částku nezaplatili. Dne 29. 11. 2020 zaslala právní zástupkyně žalovaného 1/ právní zástupkyni žalované 2/ JUDr. [jméno] [příjmení], advokátce, přípis, ve kterém (mimo jiné) sděluje, že její klient„ vznáší námitku započtení inkasovaného nájemného z pronajatého bytu matky manžely [příjmení] vůči hrazeným splátkám hypotečního úvěru manžely [příjmení], a to zpětně až tři roky a naopak žádá, aby ušlé nájemné ve formě čistého zisku ve výši 12 000 Kč měsíčně, jenž manželé [celé jméno žalobce] z pronájmu bytu inkasovali předtím, než došlo z jejich strany v roce 2020 k placení úvěru z pozice ručitelů hypotečního úvěru, vrátili neprodleně zpět do jejich SJM tj. minimálně půjde o částku 312 000 Kč za 26 měsíců zpětně mimo období březen – listopad 2020“ Dále dne 29. 11. 2020 zaslala právní zástupkyně žalovaného 1/ právnímu zástupci žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi, přípis, ve kterém (mimo jiné) sděluje, že její klient„ vznáší námitku započtení inkasovaného nájemného z pronajaté bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce] manžely [příjmení] či výhradně panem [příjmení] [celé jméno žalobce] vůči hrazeným splátkám hypotečního úvěru manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], a to zpětně až tři roky a naopak žádá, aby ušlé nájemné ve formě čistého zisku ve výši 12 000 Kč měsíčně, jenž manželé [jméno] a [celé jméno žalobce] či výhradně pan [příjmení] [celé jméno žalobce] z pronájmu bytu inkasovali předtím, než došlo z jejich strany v roce 2020 k placení úvěru z pozice ručitelů hypotečního úvěru, vrátili neprodleně zpět do jejich SJM tj. minimálně půjde o částku 312 000 Kč za 26 měsíců zpětně mimo období březen – listopad 2020“ 30. Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku).

31. Podle ust. § 1982 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

32. Dluží-li dlužník společně a nerozdílně s jinými, může proti věřiteli započíst pohledávku svého spoludlužníka jen do výše podílu spoludlužníka na společném dluhu (§ 1984 odst. 1 občanského zákoníku).

33. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1982 odst. 2 občanského zákoník).

34. Započtením zanikají vzájemné pohledávky v rozsahu, v němž se kryjí. Účinek zániku závazku (v rozsahu, ve kterém se pohledávky kryjí) nastává okamžikem, kdy se obě pohledávky stanou způsobilými k započtení. K započtení nedochází automaticky, ale je třeba právního jednání, v jehož důsledku (při splnění dalších podmínek) závazek zanikne. Není-li učiněno právní jednání směřující k započtení, závazky, byť téhož druhu a kryjící se, trvají dál. Započtení je právním jednáním. Započtení, kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by z něj bylo patrno, která část započítávaných pohledávek zanikla a která nikoli, je neplatný pro neurčitost, resp. nyní je jednáním zdánlivým (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spis.zn. 32 Cdo 4363/2009).

35. Podle ust. § 553 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

36. Žalovaný 1/ zejména namítal, že došlo k zániku dluhu započtením pohledávky, která náleží do společného jmění manželů.

37. Žalovaná 2/ dluh v podstatě uznala, proti nároku žalobců ničeho nenamítala.

38. Soud se tedy nejdříve zabýval tím, zda došlo k řádnému započtení a zániku pohledávky.

39. V posuzovaném případě zaslal žalovaný 1/ dne 29. 11. 2020 dva přípisy, jeden JUDr. [jméno] [příjmení], právní zástupkyni žalované 2/ a druhý JUDr. [jméno] [příjmení], právnímu zástupci žalobců. V obou přípisech uvádí, že„ vznáší námitku započtení“ (nikoliv, že„ započítává“), i tak dle obsahu textu lze dospět k závěru, že tímto úkonem měl žalovaný 1/ v úmyslu provést samotné započtení. Text započtení v jednotlivých přípisech se mírně odlišuje. V přípise zaslaném právní zástupkyni žalované 2/ žalovaný 1/ započítává pohledávku na„ inkasované nájemné z pronajatého bytu matky manžely [příjmení]“, kdežto v přípise zaslaném právnímu zástupci žalobců započítává„ inkasované nájemné z pronajaté bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce] manžely [příjmení] či výhradně panem [příjmení] [celé jméno žalobce]“ – tedy zmiňuje obě bytové jednotky a alternativně uvádí jako věřitele oba manžele [celé jméno žalobkyně] či pouze žalobce a/. Pro posouzení věci je dle názoru soudu významný přípis adresovaný JUDr. [jméno] [příjmení], jako právnímu zástupci žalobců (vůči žalované 2/ jako spoludlužníkovi není možné započítávat, tu lze pouze informovat o započtení).

40. Nájemné je opakující se plnění (v daném případě ve výši 12 000 Kč), kdy jednotlivé platby je nutno rozlišit přinejmenším obdobím, za které jsou placeny (např. nájemné za měsíc XY roku XY). To však žalovaný 1/ při započtení neučinil. Není zřejmé, za jaké konkrétní období žalovaný 1/ nájemné započetl (přitom se zjevně jednalo o platby nájemného za několik měsíců). Údaj uvedený žalovaným 1/, že se jedná o nájemné„ zpětně až tři roky“ nesplňuje požadavky na určitost právního jednání v souladu s ust. § 553 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Po adresátu právního úkonu nelze požadovat, aby si sám vypočítával, v jaké výši za ten který měsíc je nájemné započteno (aby se mohl např. bránit námitkou, že nájemné v příslušném měsíci nájemcem ve skutečnosti zaplaceno nebylo, příp. nikoliv v předpokládané výši). Nadto není ani jednoznačné, od kterého konkrétní dne by se lhůta„ zpětně až tři roky“ měla počítat (příp. zda a jakým způsobem se má vypočítat alikvotní část nájemného v případě, že se nezapočítává nájemné za celý měsíc). Pokud lze z textu přípisu ze dne 29.11.2020 dále dovodit, že proti žalovanému 1/ byl uplatněn nárok na zaplacení ½ z celkového dluhu ve výši 346 570,13 Kč, tedy částka 173 285 Kč, a žalovaný 1/ uvádí, že do jejich SJM patří minimálně částka 312 000 Kč za 26 měsíců zpětně mimo období březen – listopad 2020, nelze ani z těchto údajů výkladem zjistit obsah právního jednání. Lze souhlasit, že k částce 312 000 dospěl žalovaný 1/ vynásobením měsíčního nájemného ve výši 12 000 Kč a počtu měsíců (26). [příjmení] 312 000 Kč by na započtení stačila a uplatněný nárok (173 285 Kč) by naopak přesahovala. Nastala by situace uváděná ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spis.zn. 32 Cdo 4363/2009. Z textu přípisu ze dne 29.11.2020 není zřejmé, z jakého důvodu je období od březen – listopad 2020 vynecháno (žalovaný 1/ uvádí„ mimo období březen – listopad 2020“). Jedná se přitom o jediné období, které žalovaný 1/ v přípise výslovně uvádí. Pokud by žalovaný 1/ započítával nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně právě za období březen – listopad 2020 (9 měsíců), což by mohlo být logické, protože se jedná o období předcházející sepsání přípisu ze dne 29.11.2020 (s tím, že nájemné za starší období požaduje vrátit do společného jmění manželů), dospěli bychom k částce 108 000 Kč (12 000 x 9 = 108 000). To však neodpovídá závěru žalovaného 1/, který považuje celý dluh uplatněný vůči němu (173 285 Kč) za vypořádaný (nezmiňuje například, že by zbývající částku 65 285 Kč doplatil).

41. Konečně, neurčitost právního jednání je dle názoru soudu dána i tím, že žalovaný 1/ neoznačil jednoznačně věřitele pohledávky a dále zahrnuje„ inkasované nájemné“ z obou bytových jednotek, byť si je vědom, že nájemné je placeno pouze z jedné bytové jednotky. Není tak jasné, v jaké výši započítává nájemné z jedné a v jaké výši nájemné z druhé bytové jednotky (které vůbec není placeno), případně jaké další plnění (nazývané žalovaným 1/ jako„ inkasované nájemné“) a v jaké výši má žalovaný 1/ vlastně na mysli. Pokud by měl na mysli bezdůvodné obohacení osoby, která dle shora uvedených tvrzení užívá druhou bytovou jednotku z rozhodnutí žalobce a/, aniž by platila žalované 2/ nájemné, byla by dle názoru soudu k vydání případného bezdůvodného obohacení povinna tato osoba, nikoliv žalobce a/. Není tedy jasné, zda (a v jaké výši) započítává žalovaný 1/ i nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v bezplatném užívání druhé bytové jednotky vůči žalobci a/ (případně vůči oběma žalobcům), který by však patrně nebyl v takovém sporu pasivně legitimován (sám se nikterak neobohatil).

42. Soud tedy předně dospěl k závěru, že v případě započtení žalovaného 1/ přípisem ze dne 29. 11. 2020 adresovaným JUDr. [jméno] [příjmení], právnímu zástupci žalobců, nejde o právní jednání, když pro neurčitost a nesrozumitelnost nelze zjistit jeho obsah ani výkladem.

43. S ohledem na shora uvedený právní názor považoval soud za nadbytečné provádět podrobnější dokazování k otázce existence dohody mezi žalovanou 2/ a jejím otcem, že příjmy z pronájmu darovaných bytů budou inkasovat žalobci (toto tvrzení je nicméně prokázáno přinejmenším protokolem o jednání před soudem prvního stupně ze dne 13. 8. 2020 ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 Nc 2137/2019). Soud pro úplnost uvádí, že se neztotožnil s názorem žalovaného 1/, že by mohl započíst pohledávku své manželky z titulu, že pohledávka patří do společného jmění manželů. Je však pravdou, že žalovaný 1/ mohl postupovat dle shora citovaného ustanovení § 1984 odst. 1 občanského zákoníku (pokud by pohledávka skutečně existovala). Jak ovšem uvedeno shora, započtení provedené žalovaným 1/ shledal soud neurčitým a nesrozumitelným.

44. Námitkami, které žalovaný 1/ směřoval vůči žalované 2/ (žalovaná 2/ obývá společnou nemovitost se svým přítelem, přítel by se měl podílet na nákladech, žalovaná 2/ dříve úvěr platila a mohla by ho platit i nadále atd.) se soud nezabýval, když takové námitky nemají význam ve vztahu k žalobcům. I kdyby bylo v možnostech žalované 2/ hypoteční splátky platit a žalovaná 2/ by jednala v rozporu s dobrými mravy, nebude to mít dopad na vztah mezi žalobci a žalovanými. Žalobcům nelze odepřít z důvodu neshod mezi žalovanými právo na náhradu toho, co za žalované plnili. Soud taktéž neshledal, že by jednání samotných žalobců jakkoliv odporovalo dobrým mravům (§ 6 a § 8 občanského zákoníku), když žalobci se toliko domáhají náhrady za to, co za žalované plnili.

45. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Dlužníci měli svůj dluh z úvěru platit bance sami, pokud za ně dluh platili ručitelé, jedná se o bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku a soud žalovaným uložil zaplatit žalobcům (ručitelům) hypoteční splátky, které za ně ručitelé bance platili spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše zaplacených splátek byla zjištěna v rámci dokazování, žalovaní ostatně výši nároku nikterak nezpochybňovali (výrok ad. I.).

46. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty. Plněno má být na zákonné platební místo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

47. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a/ a žalovaným 1/ soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. (částku 1 Kč, o kterou žalobci vzali žalobu zpět soud považoval za nepatrnou část ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o.s.ř.), kdy úspěšnému žalobci a/ vznikly náklady řízení zaplacením soudního poplatku ve výši 4 332,25 Kč (tj. ¼ z žalobci celkově zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 329 Kč) a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 346 570,13 Kč sestávající z částky 7 760 Kč za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) a. t. ze dne 30. 11. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9 700 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., jelikož šlo o společný úkon při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, z částky 7 760 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 11. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9 700 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 15 520 Kč (2x 7 760 Kč, ústní jednání trvalo déle než 2 hodiny) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 8. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 19 400 Kč (tj. 2x 9 700 Kč) podle § 12 odst. 4 a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 8. 2021 částka 294,66 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 59 ujetých km v částce 389,32 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 534,66 Kč ve výši 6 832,28 Kč Celkem tedy přiznal soud nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 43 699 Kč s tím, že žalovanému 1/ uložil zaplatit žalobci a/ polovinu z této částky (tj. 21 849,50 Kč), druhou polovinu uložil zaplatit žalované 2/. Pokud žalobci dále nárokovali náhradu nákladů spojených s obstaráním LV, ověřením smluv či náhradu za konverzi platebního rozkazu, jsou tyto náklady dle názoru soudu již zahrnuty v přiznaných paušálních náhradách (výrok ad. III.).

48. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní b/ a žalovaným 1/ soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. (částku 1 Kč, o kterou žalobci vzali žalobu zpět soud považoval za nepatrnou část ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o.s.ř.), kdy úspěšné žalobkyni b/ vznikly náklady řízení zaplacením soudního poplatku ve výši 4 332 Kč (tj. ¼ z žalobci celkově zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 329 Kč) a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 346 570,13 Kč sestávající z částky 7 760 Kč za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) a. t. ze dne 30. 11. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9 700 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., jelikož šlo o společný úkon při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, z částky 7 760 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 11. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9 700 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 15 520 Kč (2x 7 760 Kč, ústní jednání trvalo déle než 2 hodiny) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 8. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 19 400 Kč (tj. 2x 9 700 Kč) podle § 12 odst. 4 a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 8. 2021 částka 294,66 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 59 ujetých km v částce 389,32 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 534,66 Kč ve výši 6 832,28 Kč Celkem tedy přiznal soud nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 43 699 Kč s tím, že žalovanému 1/ uložil zaplatit žalobkyni b/ polovinu z této částky (tj. 21 849,50 Kč), druhou polovinu uložil zaplatit žalované 2/. Pokud žalobci dále nárokovali náhradu nákladů spojených s obstaráním LV, ověřením smluv či náhradu za konverzi platebního rozkazu, jsou tyto náklady dle názoru soudu již zahrnuty v přiznaných paušálních náhradách (výrok ad. IV.).

49. Soud se k námitce žalované 2/ zabýval i možností nepřiznat žalobcům ve vztahu mezi žalovanou 2/ a žalobci právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaná 2/ dluh prakticky uznala. Soud byl však toho názoru, že důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. zde nejsou, žalobci (přestože žalovaná 2/ dluh nerozporuje) museli nárok uplatnit u soudu a vznikly jim s tím spojené náklady vynaložené na zaplacení soudního poplatku a právního zastoupení.

50. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a/ a žalovanou 2/ tedy soud rozhodl rovněž podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. (částku 1 Kč, o kterou žalobci vzali žalobu zpět soud považoval za nepatrnou část ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o.s.ř.), kdy úspěšnému žalobci a/ vznikly náklady řízení zaplacením soudního poplatku ve výši 4 332 Kč (tj. ¼ z žalobci celkově zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 329 Kč) a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 346 570,13 Kč sestávající z částky 7 760 Kč za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) a. t. ze dne 30. 11. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9 700 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., jelikož šlo o společný úkon při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, z částky 7 760 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 11. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9 700 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 15 520 Kč (2x 7 760 Kč, ústní jednání trvalo déle než 2 hodiny) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 8. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 19 400 Kč (tj. 2x 9 700 Kč) podle § 12 odst. 4 a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 8. 2021 částka 294,66 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 59 ujetých km v částce 389,32 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 534,66 Kč ve výši 6 832,28 Kč Celkem tedy přiznal soud nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 43 699 Kč s tím, že žalované 2/ uložil zaplatit žalobci a/ polovinu z této částky (tj. 21 849,50 Kč), druhou polovinu uložil zaplatit žalovanému 1/. Pokud žalobci dále nárokovali náhradu nákladů spojených s obstaráním LV, ověřením smluv či náhradu za konverzi platebního rozkazu, jsou tyto náklady dle názoru soudu již zahrnuty v přiznaných paušálních náhradách (výrok ad. V.).

51. Konečně, o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní b/ a žalovanou 2/ soud rozhodl taktéž podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. (částku 1 Kč, o kterou žalobci vzali žalobu zpět soud považoval za nepatrnou část ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o.s.ř.), kdy úspěšné žalobkyni b/ vznikly náklady řízení zaplacením soudního poplatku ve výši 4 332 Kč (tj. ¼ z žalobci celkově zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 329 Kč) a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 346 570,13 Kč sestávající z částky 7 760 Kč za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) a. t. ze dne 30. 11. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9 700 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., jelikož šlo o společný úkon při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, z částky 7 760 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 11. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9 700 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 15 520 Kč (2x 7 760 Kč, ústní jednání trvalo déle než 2 hodiny) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 8. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 19 400 Kč (tj. 2x 9 700 Kč) podle § 12 odst. 4 a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 8. 2021 částka 294,66 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 59 ujetých km v částce 389,32 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 534,66 Kč ve výši 6 832,28 Kč Celkem tedy přiznal soud nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 43 699 Kč s tím, že žalované 2/ uložil zaplatit žalobkyni b/ polovinu z této částky (tj. 21 849,50 Kč), druhou polovinu uložil zaplatit žalovanému 1/. Pokud žalobci dále nárokovali náhradu nákladů spojených s obstaráním LV, ověřením smluv či náhradu za konverzi platebního rozkazu, jsou tyto náklady dle názoru soudu již zahrnuty v přiznaných paušálních náhradách (výrok ad. VI.).