118 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o Kč 6 329 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 3 164, 50 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 10. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobci částku 3 164,50 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 10. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se v řízení domáhal po žalované úhrady částky 6 329 Kč, jako náhrady škody způsobené na jeho majetku, na feně bordel kolie, v důsledku jejího napadení psem žalované. K věci uvedl, že dne 22.10.2020 pes žalované napadl jeho fenu, která se v té době nacházela na oploceném pozemku žalobce a způsobil jí tržné zranění na uchu, které si vyžádalo veterinární ošetření s částečnou amputací ucha. Za předmětné veterinární ošetření vynaložil žalovanou částku. K věci rovněž uvedl, že má za to, že pes žalobkyně se pohyboval na veřejném prostranství bez vodítka a košíku, ač je to veřejnou vyhláškou [územní celek] výslovně zakázáno.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že není pravdou, že by se její pes pohyboval na veřejném prostranství bez vodítka. Ke škodní události uvedla, že je pravdou, že se uvedeného dne oba psi dostali do konfliktu, avšak útočícím psem byla fena žalobce, která se znenadání objevila na předzahrádce domu žalobce, prostrčila oplocením pozemku přední polovinu těla včetně hlavy a předních nohou a napadla fenu žalované, která čuchala v zeleni před plotem, a která se následně již jen bránila. Poukázala na to, že objektivně její fena není schopna prostrčit hlavu mezi tyčemi plotu, které jsou od sebe vzdáleny 11 cm, když hlava její fenky má v nejširším místě 14 cm.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že ke konfliktu mezi psy došlo přes oplocení předzahrádky domu žalobce. Plot je v těch místech tvořen podezdívkou a vyzděnými sloupky, mezi něž jsou vložena pole z kovových tyčí, přičemž mezi podezdívkou a tyčemi je mezera na šířku celého plotového pole. Účastníci se rovněž shodli na tom, že se fena žalobce zpravidla na předzahrádce domu žalobce nezdržuje, a že tam je zpravidla jen za přítomnosti někoho z rodiny. Mezi účastníky nebylo sporné, že došlo ke zranění feny žalobce při konfliktu obou psů. Uvedené tak měl soud za nesporné a vzal to za součást svých skutkových zjištění ve smyslu ustanovení § 120 o.s.ř.

5. Žalobce k samotné škodní události uvedl, že vozil dřevo mezi svojí zadní zahradou a předzahrádkou, které jsou odděleny plotem a brankou, při té příležitosti mu jeho fenka proběhla na předzahrádku. Následně uslyšel kňučení své fenky, proto se běžel podívat, co se děje, viděl, jak pes žalované má prostrčenou hlavu plotem na jeho zahradu a je zakousnut do jeho fenky. Nejdříve ho mlátil přes plot rukou do hřbetu, a když to nezabralo, běžel pro sekeru a chtěl ho praštit topůrkem, protože si myslel, že je třeba použít hrubší sílu. V tom mu však žalovaná zabránila, opakovaně zvedla ruku proti žalobci a řekla mu, že„ to ne“, proto od svého úmyslu upustil. Následně se jeho fena vytrhla a odběhla. Prohlídkou zjistil, že má poraněné ucho, které bude vyžadovat veterinární ošetření. Žalovaná na něj ještě po konfliktu zvonila, chtěla vědět, co se stalo, ale on neměl sílu to řešit, byl plný emocí, a tak jí odbyl. Následně již věc neřešil, neboť se do věci vložila policie, která za ním přišla asi za pět dní řešit oznámení žalované, že jí ohrožoval sekerou. Pak již jen poslal předžalobní výzvu a podal žalobu. Doplnil, že rovněž i on měl zhmožděnou ruku, kterou si musel nechat ošetřit, avšak tento nárok v řízení neuplatňuje a požaduje pouze přímé náklady uhrazené za veterinární ošetření psa. Před soudem uvedl, že neví, zda byl pes žalované na vodítku či nikoliv, neboť se snažil přimět psa žalované, aby pustil jeho fenu. Uvedl, že ví, že žalovaná něčím manipulovala na krku svého psa, ale podrobnosti neví.

6. Žalovaná uvedla, že uvedeného dne přijela vlakem z práce, šla okolo pozemku žalobce, kde v tu dobu na předzahrádce nikdo nebyl, tedy ani fena žalobce. Vzápětí pak šla venčit svého psa. Toho měla na napínacím vodítku, pes měl dva obojky, stahovací a elektrický. V době, kdy šla směrem k pozemku žalobce, nebyl nikdo na ulici, tj. žádní lidé ani zvířata. Rovněž kontrolovala, že v blízkosti není fena žalobce, protože se jejich feny nemají rády. Její pes šel čuchat okolo keřů vysazených před plotem žalobce, najednou se od kůlny vyřítila fena žalobce, běžela s otevřenou tlamou přímo k jejímu psu a drala se přes plot ven a zakousla se mu do oka. V té době měla prostrčenu ven přední polovinu těla. Zranění oko její pes neutrpěl jen díky své fyziognomii, kdy má oči zapadlé v lebce a měl tak poraněno pouze oční okolí. Její pes se pak již jen bránil. Žalovaná uvedla, že se psy snažila odtrhnout, byla v předklonu, tahala za stahovací obojek, aby psa přidusila a zároveň druhou rukou dávala výboje do elektrického obojku. Následně zaregistrovala na druhé straně plotu pohyb, a když zvedla hlavu, uviděla žalobce se sekerou, který křičel, aby uhnula, jinak ji zabije. Měla za to, že sekera byla obrácena ostřím k ní a psovi. Uhnout se odmítla a nadále se snažila psy odtrhnout, pak viděla žalobce zhrouceného na trávníku a naříkat, že mu sežerou psa. Následně její fena pustila fenu žalobce, a ta odběhla na zadní zahradu. Žalovaná zkontrolovala svoji fenu a následně zvonila na žalobce, aby věc uzavřela, ten jí však odbyl, že nic řešit nebude, že by mohl udělat něco, čeho by litoval. Předpokládala, že se za ní zastaví později, to se však nestalo. Chtěla řešit, co to mělo být s tou sekerou, obrátila se i na starostku, která jí řekla, že to na úrovni obce nemůže řešit, a že pokud věc řešit chce, že se musí obrátit na policii, což následně udělala. Poukazovala na to, že její pes objektivně nemůže prostrčit hlavu plotem žalobce, neboť jeho hlava má větší rozměry, než jaká je mezera mezi jednotlivými plaňkami plotu. Pokud jde o zranění svého psa, to rovněž nechala ošetřit na veterině a za ošetření vynaložila 300 Kč a za léky 140 Kč.

7. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], souseda žalobce, soud zjistil, že tento uvedeného dne byl doma a slyšel nějaký hluk, proto vykoukl z prvního patra rodinného domu a viděl, že se u plotu žalobce pere jeho fena se psem žalované. V té době stála žalovaná před plotem a měla v ruce vodítko, neví, zda vodítko bylo připnuté k psovi, není schopen si vybavit, zda žalovaná nějak manipulovala se svým psem. Žalobce pak byl na straně svého domu, klečel u psů a svědek měl za to, že se snažil otevřít tlamu psa žalobkyně, anglického bulteriéra, aby svého psa vyprostil. Fena žalobce v té době seděla či stála rovnoběžně s plotem a hlavu měla otočenou k plotu a prostrčenou mezi šprušlemi. Ze svého pohledu měl za to, že pes žalované drží fenu žalobce za krk, následně se ukázalo, že to bylo za ucho. Svědek po té vyběhl ven, měl za to, že v té době stále konflikt mezi psy pokračoval, avšak byl během 30 sekund ukončen, s tím, že fena žalobce odběhla a i on šel za žalobcem, prošel brankou mezi jejich ploty na zadní zahradu žalobce. Tam zjišťovali, co je feně žalobce, pomáhal s jejím ošetřením. Průběh konfliktu pak viděl omezeně, neboť mu ve výhledu bránil sám žalobce.

8. Ze spisu čj. KRPS – [číslo] Policie České republiky, obvodního oddělení [obec], má soud za prokázané, že policie šetřila oznámení žalované, že v rámci incidentu psů, které se žalovaná snažila roztrhnout, žalobce stál nad ní se sekerou napřaženou nad hlavou se slovy„ UHNI“. Policie provedla ve věci šetření, kdy žalobce i žalovaná vypověděli po poučení ve smyslu ustanovení § 158 tr.zák. na podání vysvětlení. Žalobce uvedl, že slyšel svoji fenku silně kňučet, přiběhl na předzahrádku a uviděl, jak má jeho fenka prostrčenu hlavu ven z plotu, a že jí pes žalované drží za ucho. Policie rovněž na úřední záznam vytěžila svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že incident viděl z oka domu, a když vyběhl ven, tak již bylo po všem. Pokud jde o ohledání místa činu, policie uvedla, že plot se skládá ze sedmi plotových polí ohraničených osmi sloupky. Mezi sloupky je podezdívka o výšce podezdívky 48 cm. Nad podezdívkou je mezera 25 cm a následuje mřížové oplocení s mezerou o šířce 11 cm mezi jednotlivými pruty a výškou cca 2m. od země. V keříkách před plotem mezi 4 a 5 sloupkem byly patrné stopy zvířete. Spis byl následně postoupen k přestupkovému řízení Městskému úřadu v Berouně.

9. Z faktury za ošetření feny bordel kolie vystavené na jméno žalobce dne 22.10.2020 a dne 24.10.2020 má soud za prokázané, že žalobce vynaložil na ošetření a částečnou amputaci ucha celkem částku 6 329 Kč.

10. Z faktury za ošetření anglického bulteriéra vystavené na jméno žalované dne 23.10.2020 má soud za prokázané, že tento byl uvedeného dne ošetřen pro strup a otok horního víčka, zarudnutí spojivky po rvačce s jiným psem, přičemž žalovaná vynaložila za ošetření a léky (včetně další dávky léku dokupované na veterině dne 15.12.2020) částku 440 Kč.

11. Z obecně závazné vyhlášky [číslo] [územní celek] ve spojení se zprávou [územní celek] ze dne 1.4.2021 má soud za prokázané, že k incidentu obou psů došlo v místech, na něž se předmětná vyhláška vztahuje, a jež povoluje pohyb psů pouze na vodítku nebo s náhubkem.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 24.11.2020 ve spojení s podacím lístkem a oznámením o doručení sledované zásilky má soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce odeslal žalované předžalobní výzvu, která jí byla doručena dne 2.12.2020. V předžalobní výzvě požadoval žalobce uhradit žalovanou částku do 7 dnů od doručení výzvy, tj. do 9.12.2020.

13. Soud zamítl provedení důkazu místním šetřením na místě samém za účelem zjištění, zda může hlava té které feny„ projít“ plotem žalobce, neboť měl s ohledem na své skutkové a právní závěry tento důkaz za nadbytečný. To vše pří úvaze o zachování hospodárnosti řízení a vyvarování se traumatu obou dotčených zvířat při takovémto ověřování na místě samém.

14. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že dne 22.10.2020 došlo ke vzájemnému konfliktu psů účastníků, při kterém došlo ke zranění obou psů. Ze shodných vyjádření účastníků i svědka konflikt byl ukončen tím, že fena žalované držela fenu žalobce za ucho, a když došlo k uvolnění ucha, fena žalobce odběhla. V důsledku poranění ucha feny žalobce vynaložil žalobce na její veterinární ošetření žalovanou částku.

15. Právně soud posoudil věc dle § 2933 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“),, dle kterého způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji vlastník.

16. Podle § 2918 vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.

17. Soud po provedeném dokazování má za to, že žalobkyně odpovídá ve smyslu ustanovení § 2933 o.z. za škodu, kterou na majetku žalobce způsobila její fena, přičemž škodou jsou náklady, které žalobce musel vynaložit na ošetření své feny. Zároveň však má soud za to, že ke škodě došlo spoluzaviněním žalobce, který svoji fenu nezabezpečil a umožnil tak vznik konfliktu mezi oběma psy, přičemž má soud za to, že zavinění obou účastníků je dáno rovným dílem.

18. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem ve smyslu ustanovení § 2933 o.z. je odpovědností objektivní, přičemž zákon v daném případě nezná žádný liberující důvod. Za situace, kdy má soud za prokázané, že k poranění ucha feny žalobce došlo při konfliktu obou psů, a to v důsledku uchopení ucha fenou žalované a následným natržením, je žalovaná odpovědná za tuto škodu. Na samotnou odpovědnost pak nemá vliv, zda se fena žalované pohybovala v daném místě bez košíku či bez vodítka.

19. Soud, jak shora uvedl však má za to, že v řízení bylo prokázáno, že se žalobce na škodní události a vzniku škody podílel.

20. Soud má za prokázané, že v průběhu konfliktu psů účastníků došlo ke zranění obou psů, psa žalobce na uchu a psa žalované na očním okolí. Začátku konfliktu obou psů byla přítomna pouze žalovaná, nebyl mu přítomen ani žalobce ani svědek. Konflikt psů byl ukončen za přítomnosti žalobce a žalované, když se oba shodují, že konflikt byl ukončen tím, že se fena žalobce vytrhla či byla puštěna a bezprostředně odběhla, je proto nepochybné, že ke zranění psa žalované, tj. poranění očního okolí, muselo dojít již v počátku konfliktu. Ze skutečnosti, že jiné zranění, než na uchu fena žalobce neměla, lze dovodit, že se pes žalované„ nezakousl“ do feny žalobce na jiném místě než na uchu, přičemž jak žalobce, tak svědek uvedli, že právě v této poloze oba psi viděli. Tedy nikoliv postupně ve více případech, kdyby mezi jednotlivými útoky mohla fena žalobce způsobit zranění očního okolí feny žalované. Z uvedeného soud uzavřel, že psem, který zaútočil první, musela být v časové souslednosti fena žalobce. Následně fena žalované reagovala tak, že chytila fenu žalobce za ucho. Tento závěr soudu odpovídá i údaji žalobce, který při podání vysvětlení na policii uvedl, že jeho fena měla prostrčenou hlavu plotem ven, a tam byla zachycena psem žalované.

21. Je nepochybné, že pokud je pozemek žalobce oplocen směrem k veřejnému prostranství, s mezerou mezi podezdívkou a vlastním plotem o výšce 25 cm a následuje železný plot s rozestupy jednotlivých tyčí o šířce 11 cm, nejde o plot, který by byl schopen zamezit přímému kontaktu jeho psa s osobami či zvířaty na veřejném prostranství. Z řízení vyplynulo, že si této skutečnosti je žalobce zjevně vědom, a proto se jeho fena za normálních okolností na předzahrádce nepohybuje.

22. Výše uvedeným má soud za prokázané, že žalobce nezabezpečil svého psa tak, aby zabránil jeho přímému kontaktu s osobami či zvířaty na veřejném prostranství, a proto je ve smyslu ustanovení § 2918 o.z. na místě nárok na náhradu škody poměrně snížit.

23. Při posuzování rozsahu spoluzavinění každého z účastníků pak má soud za to, že jde o spoluzavinění shodné. Žalobce nezamezil tomu, aby se jeho fena dostala do přímého kontaktu s osobami a zvířaty pohybujícími se na veřejném prostranství, když byla alespoň částí svého těla schopna plotem„ projít“.

24. Naopak tvrzení žalobce, že žalovaná neměla svoji fenu v místech, kde jí to ukládá obecně závazná vyhláška obce, na vodítku či s náhubkem se žalobci, jehož tíží důkazní břemeno k uvedenému tvrzení, nepodařilo prokázat. Za situace, kdy si tvrzení účastníků odporují, a svědek [příjmení] před soudem uvedl, že ví, že žalovaná měla v ruce vodítko, avšak neví, zda bylo připnuto k psovi, nemá soud tvrzení žalobce za prokázané. Nelze ani přehlédnout, že sám žalobce v řízení připustil, že není schopen jednoznačně potvrdit, zda pes žalované vodítko měl či neměl.

25. K tíži žalované však soud přičetl, že dle svého vlastního tvrzení měl její pes nasazen stahovací obojek a funkční elektrický obojek. Pokud není schopna svého psa ovládat na povel, odvolat ho z krizové situace, a to ani za použití přiškrcení a elektrických výbojů, lze konstatovat, že i pokud byla její fena napadena fenou žalobce, a její fena se útoku pouze bránila, nezajistila, aby svého psa ovládala natolik, aby konfliktu předešla odvoláním své feny v momentě, kdy jí viděla přibíhat, nejpozději však v okamžiku„ zakousnutí“ do feny žalobce.

26. Soud konstatuje, že oba účastníci si ve vztahu k vlastnictví svých psů chovají lehkovážně, žádný z účastníků nezabezpečil svého psa způsobem očekávané přiměřené opatrnosti. Nelze přehlédnout ani to, že žalovaná, i pokud naplní povinnosti uložené jí veřejnou vyhláškou, a má psa na vodítku (přičemž by i s ohledem na ovladatelnost psa měla zvážit vhodnost navíjecího obojku), není ho schopna spolehlivě ovládat. Je tak na účastnících, aby zabránili náhodnému kontaktu svých psů s osobami a zvířaty pohybujícími se na veřejném prostranství, a aby nejméně žalovaná zvládla výcvik svého psa do té míry, že se pro ni stane bezpodmínečně ovladatelným i při pro psa překvapivých událostech či situacích.

27. Z uvedených důvodů soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Pokud jde o úrok z prodlení přiznal soud žalobci úrok v zákonné výši v souladu s ustanovením §1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále s ustanovením § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení je shodný.