118 C 30/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen opatrovníkem územní celek , IČO sídlem adresa žalovaného pro zaplacení 87 788 Kč s přísl.

I. Řízení se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala úhrady částky 16 390 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23.04.2020 do zaplacení; částky 11 398,48 Kč a obchodního úroku ve výši 100,45 % p. a. z částky 60.000 Kč od 23.04.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229.694 Kč, <b>zastavuje.</b>

II. Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 10.4.2023 do zaplacení.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 000 Kč od 23.4.2020 do 9.4.2023, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

V. Státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23.9.2020 domáhala zaplacení částky ve výši 87 788 Kč jako dlužného úvěru s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že, jako společnost s povolením [obec] národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry, uzavřela se žalovaným den 14.1.2020 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč. K vyplacení úvěru ze strany žalobkyně došlo dne 14.1.2020, a to na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s úrokem 100,45 % ročně, a to v 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč, počínaje měsícem únor 2020. Žalovaný však na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil, proto se žalobkyně domáhala jeho úhrady včetně sjednaného obchodního úroku, smluvní pokut a nákladů na vymáhání, u soudu. V průběhu řízení vyplynulo, že žalovaný je v důsledku svého duševního onemocnění hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v [obec], a že byl podán návrh na omezení svéprávnosti žalovaného. Na uvedenou situaci reagovala žalobkyně dne 26.5.2021 částečným zpětvzetím žaloby, na základě něhož nadále učinila předmětem řízení pouze částku 60 000 Kč tj. poskytnuté jistiny úvěru a úroku z prodlení ode dne zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný nejprve sám v řízení uvedl, že někdy počátkem roku se seznámil na hlavním nádraží s [jméno], ta ho pozvala do [obec], kde s ní byl asi týden, v té době uzavřel několik úvěrových smluv, neboť chtěl [jméno] koupit auto. Kde žádal o peníze, neví, to řešila [jméno], ta s ním také po jednotlivých kancelářích chodila. Uvedl, že jeho jediným příjmem byl invalidní důchod.

3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že uvedený návrh podepsal žalovaný dne 14.1.2020 (biometrickým podpisem) a požádal jím o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč, s tím, že se zavázal žalobkyni vrátit částku ve výši 191 412 Kč v 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 14.1.2020 (a to biometrickým podpisem). Oznámení o schválení úvěru (akceptace návrhu) bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 15.1.2020 spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz oznámení ze dne 15.1.2020 a doručenka ze dne 20.1.2020).

4. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 23.4.2021, má soud za prokázané, že žalovaný měl veden u [právnická osoba] bankovní účet, a že na tento účet byla dne 14.1.2020 připsána částka 60 000 Kč, s variabilním symbolem shodným s číslem úvěrové smlouvy, kdy jako odesílatel částky je uvedena žalobkyně.

5. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne 14.1.2020 má soud za prokázané, že v době uzavření úvěrové smlouvy byl žalovaný poživatelem invalidního důchodu 3. stupně ve výši 11 326 Kč.

6. Z oznámení o zesplatnění ze dne 21.4.2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vygenerovala pro žalovaného oznámení o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení s úhradou splátek. Z čestného prohlášení ze dne 25.1.2019 má soud za osvědčené, že zaměstnanec žalobkyně uvedl, že listiny, které žalobkyně generovala ve věci úvěrového vztahu s žalovaným a jež byly předloženy soudu, byly žalovanému rovněž odeslány prostřednictvím hybridní pošty, a to jako obyčejné psaní.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 2.9.2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vygenerovala pro žalovaného před podáním žaloby předžalobní výzvu, kterou odeslala na adresu trvaného bydliště žalovaného dne 3.9.2020.

8. Ze zprávy Psychiatrické nemocnice v [obec] ze dne 25.3.2021 soud zjistil, že žalovaný je v této nemocnici hospitalizován od [datum]. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 21.12.2022, čj. 24 Nc 1562/2021-147, byla omezena svéprávnost žalovaného, mimo jiné i pro dispozice s majetkem a nakládání s finančními prostředky, jejichž hodnota přesahuje 2 000 Kč a dále k uzavírání smluv, jimiž se zavazuje k budoucímu finančnímu plnění. Příčina omezení svéprávnosti žalovaného byla spatřována v kombinaci poruchy intelektu a osobnosti žalovaného ve spojení s těžkou epilepsií, když příčinou stavu žalovaného bylo závažné úrazové poškozením mozku v dětství. Opatrovníkem žalovanému byla citovaným rozhodnutím jmenována [územní celek].

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný skutkový stav, dle něhož žalovaný podepsal smlouvu o spotřebitelském úvěru a na základě takto podepsané smlouvy obdržel od žalobkyně na svůj účet dne 14.1.2020 částku 60 000 Kč. Následně byl od 31.1.2020 hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v [obec].

10. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o.z.“) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

11. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

13. Neboť žalobkyně vzala svoji žalobu v rozsahu výroku I. částečně zpět a opatrovník žalovaného s uvedeným zpětvzetím vyslovil souhlas, soud ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 o.s.ř. řízení částečně zastavil (výrok I.)

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 60 000 Kč. Žalobkyně v řízení předložila Smlouvu o úvěru [číslo] na základě niž poskytla žalovanému částku 60 000 Kč na jeho bankovní účet, s tím, že uvedená částka byla na jeho účet připsána dne 14.1.2020. V řízení bylo dále prokázáno, že v důsledku v dětství utrpěného traumatu a poškození mozku, nebyl žalovaný schopen takových právních jednání, jimiž by pro sebe nabyl vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat ve smyslu ustanovení § 15 o.z.), tedy, že předložená smlouva je absolutně neplatná.

15. Za uvedené situace se žalobkyně může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., tedy úhrady částky 60 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení částky (neboť doložila pouze oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21.4.2020, nikoliv však, že by tato výzva byla doručena či alespoň prokazatelně odeslána žalovanému do jeho dispozice). Soud nemá za prokázané, že by k odeslání zesplatnění, tj. výzvy k úhradě dlužné částky došlo, když její odeslání by bylo možné prokázat výstupem České pošty, která zadavatelům zakázek v tzv. hybridní poště vystavuje soupis vytištěných a doručovaných zásilek, což však žalobkyně nedoložila. Ohledně předžalobní výzvy (a shodně i ohledně zesplatnění) pak soud zdůrazňuje, že s ohledem na hospitalizaci žalovavého v psychiatrické nemocnici neměl tento objektivně možnost se s předžalobní výzvou seznámit a reagovat na ní, a to i pokud by přes své zdravotní omezení byl schopen porozumět jejímu obsahu. Soud tak má za to, že první výzvou k plnění, jež se dostala do dispozici žalovaného je až okamžik, kdy byla žaloba doručena ustanovenému opatrovníkovi, tj. [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] čemuž došlo dne 4.4.2023. Opatrovníku pak musí být poskytnuta přiměřená lhůta k seznámení se s věcí a jejím vyhodnocením, přičemž soud má za to, že takovou lhůtou jsou nejméně 3 pracovní dny. S odkazem na uvedené má soud za to, že splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení nastala dne 9.4.2023 a ode dne 10.4.2023 je žalovaný v prodlení s úhradou svého dluhu a žalobkyni náleží úrok z prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud ve výši požadované žalobkyní, když jí požadovaná sazba není v rozporu se s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. když má za to, že je třeba dát veřejnému opatrovníkovi žalovaného dostatečný prostor pro provedení úhrady dlužné částky z prostředků ve vlastnictví žalovaného (výrok II.). Vzhledem k tomu, že soud stanovil okamžik splatnosti bezdůvodného obohacení žalovaným rozdílně od žalobkyně, soud ve zbývajícím období nárok na úhradu úroku z prodlení zamítl (výrok III.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější (při zohlednění výše požadovaného obchodního úroku 100,45% ročně, tj. částky několikanásobně přesahující samotnou jistinu pohledávky), žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok IV.).

17. Výrokem V. rozhodl soud o náhradě nákladů státu, které tomuto vznikly v souvislosti s přibráním procesní opatrovnice žalovaného v období, kdy soud zjistil, že žalovaný je hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v [obec] (dříve než bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti žalovaného), a rozhodnutím soudu o omezení svéprávnosti, tak že státu nárok na náhradu vynaložených nákladů nepřiznal. Náklady státu byly vynaloženy v návaznosti na ústavně zaručený nárok žalovaného na poskytnutí potřebné právní pomoci (právo na rovný přístup k soudu a právo na soudní ochranu), kterou si nebyl schopen objektivně zajistit sám, a žalobkyně zároveň potřebu náklady vynaložit nevyvolala.