118 C 42/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, [titul]. [jméno] [příjmení]. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nevráceného koncového zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a zařízení Set-top box /CA Modul sériové [číslo], poté, kdy došlo mezi žalobkyní a žalovaným k ukončení Smlouvy o poskytování elektronických komunikací [číslo] ze dne 27. 2. 2018, když uvedená částka představuje dohodnuté smluvní pokuty. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že tato podnikala od 1. 1. 2016 do 1. 4. 2020 pod obchodní firmou„ [právnická osoba]“ Ze Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize ze dne 27. 2. 2018 má soud za prokázané, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému produkt DIGI 2 GO k jehož příjmu si žalovaný od žalobkyně pronajal dvě koncová zařízení STB NET Arris, která byl povinen po ukončení smlouvy vrátit žalobkyni, a to nejpozději do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy (čl. 4 bod 4.. Podmínek pro službu kombinované televize DIGI TV). K ukončení smlouvy došlo ke dni 31. 12. 2019. Pro případ navrácení koncového zařízení sjednali účastníci v čl. I. vlastní smlouvy smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé jednotlivé zařízení. K dodatečnému splnění povinnosti byl žalovaný vyzván přípisem ze dne 10. 1. 2020 a následně předžalobní výzvou ze dne 4. 11. 2020, s tím, že mu byla stanovena dodatečná lhůta k plnění do 14. 11. 2020. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2225 o.z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy v době prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy, že žalovaný nevrátil koncová zařízení, k jejichž vrácení byl povinen ke dni ukončení smlouvy o poskytování služby kombinované televize, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé jednotlivé koncové zařízení, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení soud přiznal ve výši stanovené dle shora uvedených předpisů, a to ode dne, kdy žalovanému marně uplynula dodatečná lhůta k plnění, tj. od 15. 11. 2020. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 114 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč.