118 C 5/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: Kč 2 154 887 Kč s přísl.

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 2 154 887 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na náhradě nákladů řízení 163 930 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Berouně náklady státu ve výši 5 924 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném úhrady částky 2 154 887 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel, tzv. povinné ručení. V době existence platného pojistného vztahu byl žalovaný dne [datum] účastníkem dopravní nehody, kdy v době od [datum] 08:05 hod. do [datum] 08:10 hod. na nájezdové větvi dálnice D5 v prostoru 28 km ve směru na Prahu žalovaný s osobním motorovým vozidlem tov. zn. Renault Megane, [registrační značka] narazil přední částí do vozidla pana [jméno] [příjmení] (dále jen„ Poškozený“), který stál před vozidlem žalovaného. [jméno] [příjmení] následně ze svého vozidla vystoupil. Žalovaný se, místo zastavení vozidla a vyřešení dopravní nehody, rozhodl z místa nehody ujet, a Poškozeného srazil. Tímto způsobil Poškozenému těžká zranění, kterým poškozený později podlehl, přičemž s možnými následky svého jednání musel být žalovaný srozuměn, jednalo se tedy nejméně o nepřímý úmysl žalovaného. Žalovaný z místa dopravní nehody následně odjel, aniž by zraněnému poskytnul první pomoc a učinil další opatření na místě dopravní nehody. V důsledku tohoto jednání také nebylo možné s určitostí zjistit, zda nebyl žalovaný v době nehody pod vlivem návykových látek. Policií bylo rovněž zjištěno, že žalovaný neměl platnou lékařskou prohlídku a nebyl tedy držitelem platného řidičského oprávnění. Žalovaný byl následně policií ustaven jako viník nehody. Pokud pak bylo trestní stíhání žalovaného zastaveno, neboť nebyl za skutek trestně odpovědný, rozporovala žalobkyně znalecké posudky z oboru klinické psychiatrie a psychologie, které byly v trestním řízení vypracované, a to na základě odborného posouzení posudků Prof. [příjmení]. V důsledku dopravní nehody vyplatila žalobkyně poškozeným ke dni podání žaloby celkovou částku 2 196 995 Kč. Žalobkyně měla za to, že jí vůči žalovanému vznikl regresní nárok za vyplacené pojistné plnění ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c) a písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, neboť dle ní žalovaný způsobil dopravní nehodu úmyslně, dále bez zřetele hodného důvodu nesplnil svoji povinnost ohlásit dopravní nehodu policii, z místa nehody ujel a v době dopravní nehody řídil bez platného řidičského oprávnění. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že žalovaný na základě předžalobní výzvy uhradil částku 42 108 Kč (o níž žalobkyně ponížila požadované plnění), čímž uznal celý nárok žalobkyně ve smyslu ustavení § 2054 občanského zákoníku.

2. Žalovaný s žalobu v plném rozsahu nesouhlasil uvedl, že je pravdou, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, jíž byl účastníkem. Má za to, že žalobkyně vyplatila z jeho pojištění poškozeným škodní plnění. Rozporoval však průběh dopravní nehody, když uvedl, že k nehodě došlo tak, že ho nejprve Poškozený [jméno] [příjmení]„ vybrzdil, v důsledku čehož žalovaný narazil do vozidla řízeného Poškozeným. Po srážce vozů oba vystoupili a začali nehodu řešit. Poškozený žalovanému nadával, fyzicky ho napadl, uhodil ho i do hlavy. Žalovaný byl z jednání Poškozeného v šoku. Následně žalovaný utrhl registrační značku z vozu poškozeného, aby měl doklad o tom, s kým se střetl a chtěl odjet. Při té příležitosti mu Poškozený bránil v odjezdu, tloukl mu do střechy auta, nadával mu. Žalovaný uvedl, že byl velmi rozrušen, rozčílen, podrobně si nehodový děj není schopen vybavit. Ví, že odjel z místa nehody do nemocnice v [obec] na plánované vyšetření. Tam se trochu vzpamatoval a přímo z nemocnice odjel na polici dopravní nehodu nahlásit. Tam pak již vše běželo v režii policie. Poukázal na to, že trestní stíhání proti němu bylo zastaveno pro nepříčetnost na základě znaleckých posudků vypracovaných v trestním řízení. Zdůraznil, že je nutné celý nehodový děj posuzovat jako celek a nikoliv pouze izolovaně jeho část týkající se střetu jím řízeného vozidla s Poškozeným, jak činí žalobkyně. Pokud uhradil částku 42 108 Kč, neměl její úhradou v úmyslu cokoliv uznat. Měl za to, že úhradou této částky bude celá věc uzavřena, vůbec netušil, že se částka týká jen nákladů řízení. Neví, z čeho se měli náklady žalobkyně skládat a tak ani nemohl nic uznat. Pokud jde o regresní nárok žalobkyně, není pravdou, že by jednal s úmyslem poškodit zdraví Poškozeného, tím méně mu způsobit v důsledku poranění smrt. Takovýto úmysl nelze v jeho jednání shledat ani nepřímý a nelze ho dovodit ani ze skutkového děje škodní události. Zdůraznil, že nelze v jeho jednání spatřovat úmyslné jednání i s ohledem na závěry znalců z odvětví psychiatrie a psychologie, kteří ve znaleckém posudku vypracovaném v trestním řízení výslovně uzvedli, že v době činu byly rozpoznávací i ovládací schopnosti žalovaného zcela vymizelé. Pokud jde o regresní důvod spočívající v neohlášení dopravní nehody, měl za to, že žalobkyně žádným konkrétním způsobem netvrdí a neprokazuje, že by neoznámením dopravní nehody bylo jakýmkoliv způsobem oslabeno její právo na řádné objasnění dopravní nehody a jejich příčin. Poukázal na to, že k ohlášení nehody žalovaný přistoupil sám v krátkém časovém odstupu, když se sám dostavil na policii. Nesouhlasil s tím, že by v době dopravní nehody řídil bez platného řidičského oprávnění, neboť měl za to, že neabsolvováním pravidelné lékařské prohlídky automaticky řidičské oprávnění nezaniká, ale je pouze důvodem pro zahájení správního řízení (o přestupku či odebrání řidičského oprávnění).

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný měl s žalobkyní uzavřenu pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti z provozu motorového vozidla, a že dne 8.1.2018 došlo k dopravní nehodě jejímž účastníkem byl žalovaný a Poškozený, [jméno] [příjmení]. Nesporným mezi účastníky rovněž bylo, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 22.7.2019 částku 42 108 Kč. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Ze sdělení o výši pojistného plnění ze dne 21.3.2019 (čl. 9 spisu), ze dne 26.10.2018 (čl. 12 a 13), ze dne 9.1.2019 (čl. 16) a ze dne 17.9.2018 (čl. 11-2 strana) ve spojení s výpisy z účtů žalobkyně (čl. 190-196), žádostí pozůstalých na úhradu nemajetkové újmy (čl. 215), žádostí [obec] průmyslové zdravotní pojišťovny o výplatu pojistného plnění spočívající v nákladech na léčení poškozeného (čl. 74) a připojení se ČPZP jako poškozené do trestního řízení s vyčíslením nákladů léčení Poškozeného včetně specifikace jednotlivých položek (čl. 231 trestního spisu), s výzvou k úhradě nákladů právního zastoupení pozůstalých (čl. 77) a fakturou pohřební služby Zajíček (čl. 78) má soud za prokázané, že žalobkyně v souvislosti s dopravní nehodou vyplatila poškozeným pojistné plnění v celkové výši 2 196 887 Kč. Konkrétně čtyřem pozůstalým po Poškozeném [jméno] [příjmení] částku 1 410 000 Kč, jako jednorázové odškodnění při úmrtí a částku 139 102 Kč na nákladech jejich právního zastoupení, jejichž výše byla stanovena v souladu s Dohodou o náhradě nákladů řízení právního zastoupení při mimosoudním vyřízení nároků poškozených ze dne 9.4.2009 uzavřené mezi Českou kanceláří pojistitelů a Českou advokátní komorou (čl. 197). Na nákladech pohřbu uhradila 19 025 Kč. České zdravotní průmyslové pojišťovně uhradila na nákladech léčení Poškozeného částku 628 760 Kč. O úhradě a skladbě pojistného plnění žalobkyně informovala jednotlivé poškozené. O výplatě pojistného plnění žalobkyně neinformuje pojištěné, s tím že dle svého vyjádření tak činí až v případě, že požaduje po pojištěných regresní plnění, a tím, že jejich námitky zůstávají vůči pojišťovně zachovány.

5. Z trestního spisu vedeného Policií ČR, službou kriminální policie Středočeského kraje, odbor obecné kriminality [obec a číslo] – [část obce], sp.zn. KRPS [číslo] (dále i jako„ tr.spis“) soud zjistil, že Policie ČR zahájila [datum] trestní stíhání žalovaného pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] v 8:11 bezprostředně po dopravní nehodě ke které došlo na nájezdové větvi dálnice D5, v prostoru 28 km dálnice ve směru na [obec], v katastru obce Zdice, na které měl jako řidič vozidla tov. zn. Renault Megane, [registrační značka], účast, když z dosud nezjištěného důvodu narazil přední částí svého vozidla do před ním jedoucího vozidla tov. zn. Audi A4, [registrační značka], řízeného [jméno] [příjmení], poté co se oba řidiči začali dohadovat o zavinění dopravní nehody, napadl [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného] fackami do hlavy, načež [celé jméno žalovaného] utrhl z vozidla Audi zadní registrační značku, nasedl do vozidla a chtěl z místa nehody odjet, v době, kdy [jméno] [příjmení] stál před jeho vozidlem s roztaženýma rukama, aby mu v odjezdu zabránil, se [celé jméno žalovaného] s vozidlem prudce rozjel a narazil do řidiče, poškozeného [jméno] [příjmení], v důsledku nárazu byl [jméno] [příjmení] odhozen na přední kapotu vozidla. [celé jméno žalovaného] i přesto, že věděl, že na kapotě leží poškozený, dále pokračoval v jízdě, kdy následně po ujetí cca 30 metrů [jméno] [příjmení] z vozidla spadl přes čelní sklo a střechu na vozovku. [celé jméno žalovaného] poté s vozidlem nezastavil a pokračoval v jízdě na dálnici D5 ve směru na [obec] a dopravní nehodu nahlásil téhož dne v 9:30 hodin na Obvodním oddělení policie v [obec], čímž způsobil poškozenému [jméno] [příjmení], [datum narození], poranění, podle lékařské zprávy z Kliniky anesteziologie a resuscitace a intenzivní medicíny [ulice] vojenské. nemocnice v [obec] spočívající v kombinovaném poranění mozku a lebky s krvácením pod tvrdou a měkkou plenu mozkovou, otoku mozku, zlomenině spodiny lebeční, zlomenině lebky s posunem úlomků, minimální dislokované zlomenině obličejového skeletu, odlomení hrotu lýtkové a bércové kosti vpravo a bezvědomí s nutností umělé plicní ventilace si vyžádala převoz poškozeného vrtulníkem rychlé lékařské pomoci do ústřední vojenské nemocnice v [obec] jeho tamní hospitalizaci na oddělení Kliniky anesteziologie a resuscitace a intenzivní medicíny s nutností provedení operativního zákroku evakuace hematomu a dekompresní kranioektomie, kdy uvedená poranění naplňují kritéria pro " těžké ublížení na zdraví ", ve smyslu poranění důležitého orgánu hlavy a déletrvajícím citelným omezením poškozeného na obvyklém způsobu života (čl. 1 tr. spisu a čl. 220).

6. V trestním řízení podal žalovaný vysvětlení (čl. 17 tr. spisu) a byl vyslechnut v postavení obviněného (čl. 8 tr. spisu a čl. 206), v obou případech shodně vypověděl, že byl na cestě do nemocnice na plánované vyšetření, na nájezdu na dálnici ho vybrzdil Poškozený v důsledku čehož narazil do před ním brzdícího vozidla Poškozeného. Když vystoupil, aby situaci řešil, Poškozený ho nejprve slovně a následně i fyzicky napadl fackami do hlavy, až mu spadla čepice a když jí zvedal, tak ho nakopl. Po té žalovaný utrhl Poškozenému zadní registrační značku, protože to bylo jediné, co ho v tu chvíli napadlo, aby měl důkaz. Žalovaný měl strach, vrátil se do auta a snažil se odjet. Poškozený mu v odjezdu bránil. Při manévru, jímž se snažil Poškozeného objet má za to, že mu Poškozený naskočil na auto, chvíli ho vezl na kapotě a pak spadnul. Uvedl, že je pravdou, že nezastavil a nezjistil, zda Poškozenému něco je, chtěl být rychle pryč. Pokračoval na plánované vyšetření do nemocnice v [obec]. Po té, co se trochu uklidnil, tak bezprostředně po vyšetření odjel na Policii v [obec], kde nehodu nahlásil.

7. Škodní události byl přítomen svědek [jméno] [příjmení], který vypověděl v trestním řízení po poučení jako svědek, že ten den sjížděl z dálnice, proti němu stály v protisměru dvě odstavená auta. Poškozený stál venku, žalovaný byl v autě, stál našikmo a snažil se odjet, přičemž Poškozený mu v tom bránil a něco halekal a gestikuloval. Auto žalovaného mělo vytočená kola, chtělo se vyhnout Poškozenému nebo jeho vozidlu. Viděl, že se auto žalovaného zhouplo, jako když se rozjelo a prudce zastavilo. Poškozený zároveň udělal úkrok směrem do středu vozovky tak, aby se dostal před auto. Zároveň se auto žalovaného začalo znovu rozjíždět, narazilo do poškozeného, který stál asi 0,5 m před autem, ten padl na kapotu, svědek měl za to, že se chvíli za kapotu držel a pak spadl jako přes čelní sklo a střechu. Svědek se v té době otáčel, že pojede za tím autem, co srazilo Poškozeného. Následně se ale rozhodl jet k Poškozenému, který byl v bezvědomí a chroptěl. Zároveň zastavila další auta, zavolali sanitku, která byla na místě asi za 5 minut (čl. 54 tr. spisu a čl.211).

8. Ze znaleckého posudku [titul]. [jméno] [příjmení], znalce z oboru doprava, specializace posuzování příčin dopravních nehod (čl. 82 tr. spisu a čl. 223) ve spojení s fotodokumentací místa činu (čl. 31 tr. spisu) a ohledáním vozidla žalovaného (čl. 41 tr. spisu) a protokolem o ohledání místa činu (čl. 39 tr.spisu a čl. 200) má soud za prokázaný následující nehodový děj. Žalovaný jel po sjezdu z dálnice, kde ho protisměrným jízdním pruhem z leva předjel Poškozený a zastavil před ním. Žalovaný nestačil zastavit a zezadu do něj narazil, ač brzdil na mezi adheze. Tedy Poškozený vytvořil žalovanému překážkou náhlou a neočekávanou. V době střetu se vozidlo žalovaného pohybovalo rychlostí cca 20-30 km/h a jeho brzdná dráha bylo 3,9m, přičemž žalovaný začal brzdit ještě před tím, než se vozidlo Poškozeného zařadilo před jeho vůz. Konečná poloha vozidel při zastavení byla s mezerou 1 až 1,5m. Oba řidiči vystoupili a začali se dohadovat. Následně žalovaný nasedl do svého vozu, couvnul, aby mohl Poškozeného a jeho vůz objet. Poškozený mu v tom bránil. Při objízdném manévru, kdy objížděl vozidlo Poškozeného z leva, zachytil Poškozeného levou přední částí svého vozidla a„ odvezl“ ho na horní části levého předního blatníku cca 30m daleko, kde spadl na krajnici. Při střetu Poškozeného s vozidlem žalovaného utrpěl Poškozený zlomeninu levého kotníku v důsledku jeho podvrknutí, zranění hlavy utrpěl při pádu na vozovku. Ke střetu s Poškozeným došlo tak, že automobil žalovaného malou rychlostí narazil levou částí předního nárazníku do zatížené nohy stojícího chodce čímž došlo ke zvrknutí kotníku a jeho poranění. Poškozený se po blatníku„ svezl“, mechanicky blatník nepoškodil. Znalec vyloučil, že by Poškozený mohl přepadnout přes přední sklo a střechu vozidla. Zlomenina kotníku nebyla způsobena nárazem automobilu žalovaného, ale zvrknutím kotníku v důsledku nárazu do zatížené nohy na níž Poškozený v době střetu stál. Poranění hlavy bylo způsobeno pádem chodce odhozeného střetem hlavou na krajnici. V době střetu s chodcem jel žalovaný rychlostí cca 15-20 km/h (zejména str. 11 a 12 posudku a odpověď na otázku č. 10-12 posudku).

9. Z protokolu o prohlídce těla (čl. 50 tr. spisu a čl. 204) včetně fotodokumentace (čl. 52 tr. spisu a čl. 205) má soud za prokázané, že z nich nelze potvrdit ani vyvrátit, fyzické napadení žalovaného Poškozeným, a to i s ohledem na to, že útok měl být veden fackami na hlavu a kopancem do měkké části těla. Žalovaný při tvrzeném útoku neutržil žádnou tržnou ránu ani zhmoždění patrné za 4,5 hodiny od incidentu.

10. Z vyhodnocení kamerového záznamu z projíždějícího vozidla (čl. 178 tr.spisu a čl. 222) má soud za prokázané, že ke sražení Poškozeného žalovaným došlo v 8:11 hod.

11. Z úředního záznamu tzv. majáku (čl. 182 tr. spisu) má soud za prokázané, že škodní událost byla nahlášena složkám integrovaného záchranného systému v 8:13 hod dne [datum] a žalovaný se sám dostavil na policii v [obec] nejpozději v 9:30 hod. téhož dne.

12. Z lékařské zprávy ze dne [datum] v 10:05 hod o vyšetření žalovaného po zadržení má soud za prokázané, že žalovaný podstoupil lékařské vyšetření se zaměřením, zda je schopen pobytu v cele předběžného zadržení. Z vyšetření se podává, že nebylo provedeno vyšetření glykemie, ač žalovaný udával, že se léčí s diabetem 2. tipu a užívá i inzulín. Zároveň žalovaný uvedl, že ráno neužil předepsané léky (čl. 188 tr. spisu). Žalovaný byl policií testován na přítomnost alkoholu v 10:19 hod s negativním výsledkem (čl. 192 tr. spisu). Z lékařské zprávy z ošetření žalovaného ze dne [datum] v 8:39 hod má soud za prokázané, že se žalovaný podrobil v nemocnici v [obec] vyšetření na ORL (čl. 187 tr.spisu a čl. 231).

13. K zastavení trestního stíhání žalovaného došlo usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 7.8.2018 čj. KZV [číslo] (čl. 116), neboť žalovaný nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Státní zástupce uzavřel, že má za prokázané, že došlo ke skutku, při němž žalovaný srazil Poškozeného, přičemž mu mělo být zjevné, že pokud se rozjede a Poškozeného zachytí, může mu způsobit závažné zranění, avšak s ohledem na nízkou rychlost, při níž ke srážce došlo, není možné dovodit, byť eventuální úmysl, přivodit smrt Poškozeného. Dle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a klinické psychologie však u žalovaného byly v inkriminované době zcela vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti. Příčinu dočasného vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností u obviněného znalci shledali v rozvoji demence, v jejímž důsledku došlo ke snížení intelektu žalovaného do úrovně lehké a středně těžké demence projevující se při silné emoční zátěži poruchou přizpůsobení a akutní reakcí na stres.

14. Ze společného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie ze dne 14.6.2018, jeho doplnění ze dne 12.7.2018 vypracovaného psychiatrem [titul]. [jméno] [příjmení] a klinickým psychologem prim. [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D. (čl. 110 a 134 tr. spisu a čl. 102 a 113) ve spojení s výpovědí znalců v řízení před soudem má soud za prokázané, že žalovaný v době nehody dlouhodobě trpěl dvěma závažnými onemocněními a to diabetem II. tipu léčeným inzulínovou terapií a závažným kardiovaskulárním onemocněním, které si krátce po nehodě vyžádalo život záchovnou operaci. Obě tyto dlouhodobě se projevující choroby žalovaného mají přímý vliv na rozvoj degenerativních onemocnění. V případě žalovaného pak degenerativní změny způsobily rozvoj demence na úroveň lehké až středně těžké demence. U žalovaného došlo ke snížení intelektu, pozornosti, ke snížení abstrakce rozhodování, projevuje se i v emocionální oblasti, v níž dominuje problematická sociální uplatnitelnost, situační impulzivnost. V exekutivních funkcích jsou narušeny vztahy mezi mozkem a chováním a je patrná snížená vůle. To vše pak v emoční zátěži vedlo dle znalců k rozvoji přechodné duševní choroby – akutní reakce na stres. V důsledku uvedených změn došlo v průběhu deliktu k vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností žalovaného. V oblasti psychologické pak znalci uzavřeli, že žalovaný trpí organickou kognitivní poruchou projevující se ve všech třech funkčních systémech, tj. v kognici, v emocionální oblasti i exekutivních funkcích. Závěrem znalci konstatovali, že posuzovaný není osobou s agresivním potencionálem, jeho primární reakce v době incidentu byla zkratková, sycená afektem strachu, bazálních obav, kdy na tomto stavu se podílel akutní zdravotní stav. Jednání žalovaného nebylo dle znalců projevem agresivním, ale zoufalým pokusem opustit zbrklým a nekoordinovaným únikem stresující událost. Znalci výslovně uvedli, že při běžné lékařské prohlídce by lékař rozsah rozvoje demence a společensky nevhodné reakce na stres pravděpodobně neodhalil, pokud by již neexistovaly signály, pro něž by se měl na chování žalovaného v zátěžových stresových situacích zaměřit.

15. Žalobkyně se závěry znalců nesouhlasila a v řízení předložila odborné stanovisko zpracované Prof. [titul]. [jméno] [příjmení] [jméno] ke znaleckým posudkům (čl. 169), který uvedl, že má za to, že posudky trpí významnými odbornými nedostatky. Rozporoval závěry znalců týkající se zjištěné demence žalovaného, vytýkal jim, že nedostatečně klasifikovali stupeň zjištěné demence, měl za té, že znalci měli provést žalovaného další testy, které by blíže specifikovali stupeň demence. Uvedl, že znalci v posudku konstatují mentální retardaci žalovaného, což se vylučuje s předchozím životem a dosaženým vzděláním žalovaného. Vyčítal znalcům spekulativní závěry o dopadech cukrovky a kardiovaskulárního onemocnění žalovaného do jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností. Rovněž považoval za chybné, pokud znalci nenavrhovali u žalovaného ochranné léčení, neboť i v běžné životě může být vystaven stresové situaci, na níž bude neadekvátně jednat.

16. Znalci [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D. byli soudem s uvedenými námitkami Prof. [příjmení] seznámeni a vyjádřili se k nim v rámci svého ústního znaleckého posudku při jednání soudu. Znalci shodně uvedli, že v případě výtky týkající se kvalifikace stupně demence žalovaného, mají za to, že tento nebylo dalšími testy třeba dále upřesňovat. Znalci na základě provedených testů, s jejichž použitím se oponent ztotožnil, zjistili u žalovaného rozvoj demence v pásmu lehká až středně těžká. Pro potřeby posudku zadaného orgány činnými v trestním řízení pak nebylo potřeba dalšího zkoumání zaměřeného na přesný stupeň rozvoje demence a rozsah postižených funkcí. Výsledky jednotlivých testů žalovaného, včetně testů hodnotících intelekt (demenci) žalovaného jsou uvedeny přímo v posudku. Znalci výslovně vytkli oponentovi, že pokud uvedl, že u žalovaného diagnostikovali mentální retardaci, došlo z jeho strany k desinterpretaci jejich znaleckých závěrů. Znalci i nadále trvaly na tom, že u žalovaného došlo k rozvoji demence, v jejímž důsledku došlo mimo jiné ke snížení intelektu žalovaného, a to na úroveň lehké až středně těžké mentální retardace. Upřesnili, že mentální retardace je vrozeným nedostatkem intelektu, který by skutečně žalovanému neumožňoval dosáhnout svého předchozího vzdělání a pracovního zařazení. Demence je naopak získaná, v případě žalovaného v důsledku jiných organických onemocnění, ztráta intelektu. U žalovaného došlo k takovému rozvoji demence ve všech třech složkách, jak podobně popsáno ve znaleckém posudku, která v případě akutního a stupňujícího stresu způsobila u žalovaného v daném okamžiku dočasné vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností. K výtce týkající se spekulativních závěrů působení stresové situace na akutní průběh organických onemocnění žalovaného a jeho projevy v chování žalovaného, uvedli, že naopak jejich pominutí by vedlo k vadnosti posudku. Poukázali na to, že oběma onemocněními žalovaný trpí dlouhodobě, obě jsou plně rozvinutá. Vliv stresu na obě onemocnění je pak základní školní medicínskou poučkou. Tedy stres působící na člověka trpícího diabetem se projevuje rozkolísáním hladiny cukru, což vede mimo jiné k nevyrovnanosti jeho mozkové činnosti. Obdobně působí stres i na akutní kardiovaskulární onemocnění, kdy dochází k problémům s okysličením mozku, a tím opět k ovlivnění kognitivních funkcí pacienta. Za této situace není možné skutkový děj izolovat pouze do samotného střetu vozidla s Poškozeným, ale je třeba vnímat celý skutkový děj jako celek, stupňování stresové situace, její vliv na rozpoznávací a ovládací schopnosti posuzovaného, které vyvrcholila jeho„ útěkem“ ze stresové situace. Pokud jde o potencionální ochranné léčení, nemá dle znalců u žalovaného odůvodnění, neboť změny u žalovaného – postup demence- je nezvratným a neléčitelným procesem. Léčebná metoda neexistuje. Pro izolaci žalovaného z běžného života, pak neshledali znalci důvod, neboť žalovaný není primárně agresivní osobou, má dobře zakotvený hodnotový žebříček a posuzovaný incident byl excesem způsobeným protahovaným akutním konfliktem.

17. Z úředního záznamu ze dne 31.7.2018 (čl. 139 tr. spisu a čl. 219) vyplývá, že ošetřující lékařka žalovaného sdělila, že u žalovaného byla provedena zdravotní prohlídka z důvodu vystavení posudku o schopnosti řídit motorové vozidlo dne 3.7.2013 s platnosti do 2016. Další vyšetření u ní již nepodstoupil.

18. Z výpisu z evidenční karty řidiče – žalovaného (čl. 56) soud zjistil, že žalovaný obdržel řidičské oprávnění dne 10.6.1970. Řidičské oprávnění mu svědčilo nepřetržitě až do 13.11.2018. Řidičské oprávnění bylo žalovanému pozastaveno pouze jedenkrát, a to od 10.10.2018 do 12.11.2018. Tedy žalovaný byl v době škodní události držitelem řidičského oprávnění.

19. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě požadované částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 15. 7. 2019 (čl. 22). Z uvedené výzvy vyplývá, že právní zástupce žalobkyně sdělil žalovanému, že ho žalobkyně zmocnila k jednání ve věci postihu ve výši 2 196 995 Kč, a to z titulu nároku vyplývajícího z ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb, bez bližší specifikace, z jakého konkrétního právního důvodu má za to, že žalobkyni vznikl regresní nárok a z jakého konkrétní plnění se tvrzený nárok skládá. Z žádného z dokumentů nevyplynulo, že by žalovaný byl před odesláním předžalobní výzvy žalobkyní kontaktován s požadavkem na úhradu regresního nároku, že by mu bylo sděleno, z jakého konkrétního důvodu je nárok požadován a z jakých plnění se částka skládá a na základě jakých konkrétních skutečností byly jednotlivé částky uhrazeny. Právní zástupce zároveň sdělil, že žalovanému vznikla povinnost k úhradě nákladů advokáta ve výši 42 108 Kč. K úhradě obou částek stanovil lhůtu 7 dnů, s tím, že mají být obě uhrazeny na stejný bankovní účet pod stejným variabilním symbolem. Soud konstatuje, že byť z výzvy při pečlivém čtení vyplývá, že je po žalovaném požadována úhrada nejen částky 42 108 Kč, jak si to vyložil žalovaný, ale i částka 2 196 995 Kč, grafická úprava výzvy k přehlednosti a jasnosti nepřispívá. Když zároveň upozornění na podání žaloby se vztahuje k úhradě„ částky“ nikoliv„ částek“.

20. Soud zamítl návrh žalobkyně na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie za účelem ověření vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností žalovaného v době nehodového děje, neboť má za to, že znalci vypracovávající znalecký posudek v rámci trestního řízení před soudem námitky oponenta vyvrátili a své závěry podrobně, logicky a konzistentně vysvětlili. Pokud žalobkyně navrhovala výslech Prof. [titul]. [jméno] [příjmení] [jméno], neshledal soud jeho výslech účelným, když Prof. [příjmení] žalovaného nevyšetřoval a nemohl tak přispět k objasnění stavu žalovaného v době nehody. Pokud by jeho výslech měl směřovat k polemice se znalci, měla žalobkyně možnost vyžádat si jeho přítomnost na jednání, na nějž byli oba znalci pozváni (jednání bylo odročováno právě za účelem výslechu znalců a jejich vyjádření k odbornému stanovisku Prof. [příjmení]), tak aby tvrzené odborné námitky proti znaleckému posudku byly vypořádány přímou konfrontací znalců.

21. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný byl účastníkem dopravní nehody způsobené vybržděním vozidlem Poškozeného. Po následném nejméně verbálním konfliktu mezi oběma řidiči se žalovaný pokusil z místa nehody odjet, přičemž mu Poškozený aktivně vstoupil před auto, žalovaný nezvládl manévr, nevyhnul se Poškozenému, přičemž ho zachytil levou přední částí svého vozidla, podrazil mu stojnou nohu, v důsledku čehož Poškozený upadl a při pádu dopadl na obrubník, v jehož důsledku došlo k závažným poraněním Poškozeného neslučitelným se životem. Žalovaný z místa nehody odjel, nenahlásil nehodu policii. U žalovaného došlo v době nehodového děje v důsledku akutní stresové poruchy k dočasnému vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností. Žalovaný se následně dostavil na policii a nehodu nahlásil. Žalovaný nesplnil svoji povinnost podstoupit periodickou zdravotní prohlídku osvědčující schopnost řídit motorové vozidlo.

22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce na základě těchto ustanovení:

23. Podle § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný podle písmene citovaného ustanovení a) újmu způsobil úmyslně, b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, g) řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku.

24. Podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/20121 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o.z.“) plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

25. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že by zde existovala některá z okolností, které jí zakládají právo regresního plnění toho, co vynaložila za žalovaného v důsledku nehody ze dne [datum], a proto žalobu zamítl.

26. Soud má za prokázané, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, jejímiž účastníky byly žalovaný a Poškozený, [jméno] [příjmení], a to tak, že Poškozený předjel vozidlo žalovaného z levé strany protisměrným pruhem na nájezdové větvi dálnice D5, v prostoru 28 km dálnice ve směru ve směru na [obec], v katastru obce Zdice a následně začal před vozidlem žalovaného brzdit, čímž mu vytvořil náhlou a neočekávanou překážku. V důsledku„ vybrždění“ vozidla žalovaného vozidlem Poškozeného, došlo ke střetu obou vozidel, ač žalovaný brzdil na hranici adheze a brzdit začal dříve, než došlo k zařazení vozidla Poškozeného před vozidlo žalovaného. Poté co se oba řidiči začali dohadovat o zavinění dopravní nehody, napadl Poškozený žalovaného fackami do hlavy, načež žalovaný utrhl z vozidla Poškozeného zadní registrační značku, nasedl do vozidla a chtěl z místa nehody odjet, v době, kdy Poškozený stál před jeho vozidlem s roztaženýma rukama, aby mu v odjezdu zabránil, se žalovaný s vozidlem rozjel a v nízké rychlosti narazil do Poškozeného, v důsledku nárazu byl [jméno] [příjmení] odhozen na přední kapotu vozidla. Žalovaný i přesto, že věděl, že narazil do Poškozeného, dále pokračoval v jízdě, nezastavil, nenahlásil dopravní nehodu a z místa odjel. Poškozený následně v důsledku poranění způsobených pádem na vozovku a obrubník zemřel.

27. Je tak nepochybné, že smrt Poškozeného žalovaný zavinil při provozu svého motorového vozidla a je tak odpovědný za škodu, kterou zraněním a úmrtím Poškozeného způsobil ve smyslu ustanovení § 2997 o.z. Pro případ povinnosti k úhradě škody z provozu motorového vozidla byl žalovaný pojištěn u žalobkyně, která v souladu s uzavřenou pojistnou smlouvu za žalovaného plnila částky uvedené v žalobě v celkové výši 2 196 995 Kč.

28. V ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla jsou zákonem upraveny situace, kdy pojišťovně vzniká nárok požadovat po pojištěném náhradu toho, co za něj vynaložila na pojistném plnění, přičemž jde o situace představující zvlášť hrubé porušení povinností pojištěných jako řidičů, popřípadě provozovatelů automobilů. Žalobkyně shledala regresní důvod zejména v tom, že žalovaný způsobil škodu na zdraví a životě Poškozeného úmyslně, a to v úmyslu přímém, či alespoň v úmyslu nepřímém. Tedy, že žalovaný musel být nejméně srozuměn s tím, že pokud se snaží odjet s vozidlem, u něhož stojí osoba, může jí zachytit a způsobit jí závažné zranění.

29. V případě jednání žalovaného soud úmysl, byť nepřímý, ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, neshledal. Soud jednak odkazuje na závěry trestního šetření uvedené události, zejména na závěr státního zastupitelství, že v jednání žalovaného po provedeném vyšetřování nelze shledat úmysl přímý, a to zejména s ohledem na závěry znaleckého posudku o průběhu celé nehody znalce [titul]. [jméno] [příjmení]. Pokud jde o úmysl nepřímý, je třeba prvotně hodnotit volní složku jednání žalovaného. Zde soud odkazuje a závěry psychiatrického a psychologického zkoumání žalovaného, tedy na závěry znalců [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., že u žalovaného byly v době jeho odjezdu z místa nehody, tj. v době srážky jeho vozidla s Poškozeným, dočasně zcela vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti. Za této situace nelze uvažovat o úmyslném jednání žalovaného. Celu škodní událost je třeba vnímat v jejím celku. Nelze přehlédnout, že tím, kdo způsobil prvotní nehodu a vyvolal konfliktní situaci, byl právě Poškozený, který porušil dopravní předpisy, když na nájezdu na dálnici, přes zákaz předjíždění (plnu čáru) předjel žalovaného v protisměrném pruhu a začal brzdit tak, že žalovanému vytvořil náhlou a neočekávanou překážku. Následně došlo ke konfliktu mezi oběma řidiči (možná i fyzickému napadení, když z neexistence přímých stop na těle žalovaného nelze dovodit, že k fackám či kopnutí do měkké zadní části těla – tedy způsobem běžně nezanechávajícím fyzické stopy, nedošlo). V důsledku konfliktu ve spojení se zdravotním stavem žalovaného (rozvinutý diabetes II. stupně a závažné kardiovaskulární onemocnění) a rozvojem demence žalovaného, došlo k vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností, a žalovaný motivovaný snahou o únik ze stresující události, sycený afektem strachu a bazálních obav reagoval zkratkovitě. O tom, že vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností bylo krátkodobé, svědčí i to, že po té, co se žalovaný dostal ze stresující situace, částečně se zklidnil, sám se dostavil na policii k nahlášení události.

30. Námitky žalobkyně proti znaleckému posudku [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D. měl soud za vyvrácené jejich ústním posudkem při jednání soudu, přičemž v podrobnostech odkazuje na výše uvedené odůvodnění rozsudku (zejména bod 16 a 20).

31. Soud pak má za to, že i nebýt úplného vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopnosti žalovaného v průběhu škodní události, není možné jednání žalovaného kvalifikovat jako úmysl těžkého ublížení na zdraví. Vyšetřováním bylo prokázáno, že žalovaný do Poškozeného nenajel, ale že ho zachytil levou přední částí vozu, po té, co se mu snažil vyhnout, objet ho, přičemž poškozený mu aktivně vstoupil před vůz ve snaze v odjezdu mu zabránit. Je tak otázkou v jakém rozsahu musí řidič vědět a být srozuměn s tím, že snaží-li se vyhnout střetu, nemusí být úspěšný, že mu tato osoba může vstoupit do dráhy úhybného manévru, a že zachycená osoba může upadnout tak nešťastně, že dojde k dalším, závažnějším, zraněním přímo nezpůsobeným kolizí vozidla s chodcem. Otázka obecné vědomosti o tom, že srážka s vozidlem, či pád na tvrdou podložku může způsobit závažné zranění, problémem není, zda však je v konkrétní situace dáno i srozumění jednající osoby s takovýmto potencionálním následkem, tedy že jednající osobě je jedno, pokud následek nastane, obecně dovozovat nelze. V takovém případě by bezpochyby každá nehoda musela být úmyslnou. V daném případě pak nemá soud provedenými důkazy za prokázané, že v době, kdy se žalovaný snažil utéct, odjet, z konfliktu, byl srozuměn s tím, že se mu výhybný manévr nemusí podařit, či že mu Poškozený vstoupí do cesty, a že mu v důsledku kolize může způsobit závažné zranění a byl s tím pro ten případ srozuměn a bylo mu to jedno.

32. V důsledku nedostatku rozpoznávacích a ovládacích schopností žalovaného v době incidentu pak nemůže dojít ani k naplnění zákonného předpokladu pro vznik regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, tedy, že žalovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost ohlásit dopravní nehodu a z místa nehody odjel. Oním zřetelem hodným důvodem je právě neschopnost žalovaného ovládnout své jednání, tedy snahu uniknout ze stresující situace. I pokud by zde nebyl dán nedostatek volní složky žalovaného, neshledal by soud naplnění těchto důvodů, neboť zákon předpokládá, že neoznámením nehody a odjetím od nehody dojde na straně policie a pojišťovny ke ztížení šetření pojistné události a příčin nehody. V daném případě tomu tak nebylo. Policie byla k nehodě svědky přivolána bezprostředně, její šetření vycházelo z výpovědí svědků a kamerového záznamu, vyhodnocení stop na místě samém a znaleckých posudků, tedy nestálo na výpovědi samotného žalovaného. Žalovaný se pak sám dostavil na polici cca za 80 minut po nehodě, na polici vypovídal, podrobil se lékařskému vyšetření, dechové zkoušce, umožnil policii ohledat jeho automobil. K námitce žalobkyně, že tím, že odjel, nebylo možné zadokumentovat zdravotní stav žalovaného v době nehody, nelze přisvědčit, neboť by, pokud by nedošlo k fyzickému kolapsu žalovaného, nikdo v okamžiku potřeby poskytnutí první pomoci Poškozenému glykémii, ani tlak či srdeční činnost žalovaného nezkoumal. Ostatně takové vyšetření žalovaný nepodstoupil ani při zdravotní prohlídce zda je schopen přijetí do cely předběžného zadržení, a to po té, co lékařce sdělil své diagnózy a rovněž sdělil, že si nevzal ranní dávku léků. Soud tak má za to, že byť žalovaný porušil svoji povinnost ohlásit nehodu policii a setrvat místě, neztížil tím šetření pojistné události ani příčin nehody. Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.10.2013 sp.zn. 23 Cdo 2007/2012.

33. Pokud jde o důvod regresního nároku uvedený v § 10 odst. 1 písm. g) zákona, tedy že žalovaný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, ani tento nebyl v řízení prokázán. Z karty řidiče vyplynulo, že žalovaný měl řidičské oprávnění kontinuálně od 10.6.1970 do 12.11.2018 včetně. K námitce žalobkyně, že žalovaný neměl řidičské oprávnění, neboť se nepodrobil periodické zdravotní prohlídce nelze přisvědčit. Na straně pojištěného musí jít o skutečnou absenci řidičského oprávnění, nepostačuje ani například, pokud by řidič měl například řidičský průkaz zadržen státním orgánem, ale zatím nebylo rozhodnuto o zákazu řízení motorových vozidel. V daném případě žalovaný nepochybně porušil svoji povinnost k periodickému přezkumu zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel založené ustanovením § 87 odst. 3 zákona č. 361/200 sb., o silničním provozu (Držitel řidičského oprávnění, je povinen se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení stanoveného věku, po dovršení 68 let věku pak každé dva roky.). Samotné nepodrobení se zdravotní prohlídce však automaticky nezpůsobuje odebrání řidičského oprávnění či jeho pozastavení. Osoba, která nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti, je považována za osobu zdravotně nezpůsobilou (§ 89 zákona č. 361/2000 Sb.). V takovém případě je možné z podnětu lékaře či jiné osoby zahájit s řidičem správní řízení o omezení či odnětí řidičského oprávnění (§ 93 a § 94 zákona č. 361/2000 Sb.). Z uvedených důvodů nelze žalovaného považovat za osobu, která v době škodní události neměla řidičské oprávnění.

34. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady požadované částky s tvrzením, že žalovaný nárok žalobkyně v celém rozsahu uznal, neboť jí částečně plnil po té, co mu byla doručena předžalobní výzva, nemá ani zde soud argumentaci žalobkyně za souladnou se skutkovým stavem. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 42 108 Kč, po té, co mu byla doručena předžalobní výzva. Žalobkyně pak měla za to, že jde o plnění na jistinu nároku, když uvedenou částku započetla proti poskytnutému pojistnému plnění ve vyplacené výši 2 196 995 Kč a proto se žalobou domáhá úhrady pouze 2 154 887 Kč. V předžalobní výzvě je však částka 42 108 Kč specifikována jako částka odpovídající nákladům právního zastoupení žalobkyně. Obě částky, jistina a náklady pak byly splatné na stejný účet pod stejným variabilním symbolem, tedy nelze z platebních identifikátorů dovodit, na jaký konkrétní uplatněný nárok žalovaný hradil. Žalovaný sám uvedl, že hradil uvedenou částku, protože chtěl věc ukončit, nechtěl věc řešit u soudu, a sám pochopil výzvu tak, že uhradí-li částku 42 108 Kč, je věc vyřízena, neměl její úhradou v úmyslu uznat plnění vyšší, ostatně nemá, z čeho by ho hradil. Dle soudu pak nelze přehlédnout, že předžalobní výzva řádně nespecifikuje žalobkyní uplatňovaný nárok. Žalobkyně pouze souhrnně uvádí požadovanou částku a odkaz na ustanovení § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, aniž by blíže uvedla, z jakého konkrétního důvodu se domnívá, že jí vznikl regresní nárok vůči žalovanému a rovněž žádným způsobem nespecifikuje, z jakých konkrétních plnění se požadovaná částka skládá, to vše za situace, kdy sama žalobkyně uvedla, že v době výplaty pojistného plnění ani neinformuje pojištěné o výplatě jednotlivých nároků, tedy žalovaný nemohl ani z jiných listin než předžalobní výzvy vědět, jaká pohledávka je po něm nárokována. Ani při uznání fikcí částečným plněním není možné, aby bylo abstrahováno od základních předpokladů řádného uznání nároku, tedy zejména na určitost pohledávky, jež je uznávána. Vzhledem k tomu, že sama výzva k úhradě není určitá, nemůže ani částečné plnění způsobit uznání. Z řízení pak nevyplynuly jiné okolnosti (např. žádost žalovaného o splátky, snížení nároku apod.), z nichž by bylo možné na určitost uznání a předpoklad, že žalovaný má v úmyslu hradit i dále dovodit.

35. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 163 930 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 154 887 Kč sestávající z částky 16 940 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a (převzetí a příprava zastoupení; písemné podání ze dne 7.10.2020; písemné podání ve věci ze dne 21.10.2020; účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny dne 16.2.2021; písemné vyjádření ve věci samé ze dne 13.3.2021, účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny dne 13.4.2021, písemný závěrečný návrh) a z částky 8 470 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na vyhlášení rozhodnutí) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (výrok II.). Soud neshledal důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., jak navrhovala žalobkyně, která měla za to, že na její straně je dán důvod zvláštního zřetele, když měla za to, že pokud soud bude mít za to, že žalovaný nebyl za své jednání odpovědný, je to něco, co nemohla v době podání žaloby předpokládat. Soud v této souvislosti poukazuje na to, že v době podání žaloby bylo žalobkyni známo, že trestní stíhání žalovaného bylo zastaveno právě pro nedostatek rozpoznávacích a ovládacích schopnosti v době škodného děje. Ostatně z tohoto důvodu si žalobkyně nechala posudek znalců [příjmení] a [příjmení] posoudit Prof. [příjmení] již v březnu 2019 (viz. email na čl. 76). Z uvedeného emailu kromě polemiky s posuzovaným posudkem však vplývá, že i Prof. [příjmení] uváděl, že by měl u žalovaného ovládací schopnosti za snížené a pravděpodobně podstatně snížené. V takovém případě, musela být žalobkyně srozuměna s tím, že podaří-li se jí rozporovat znalecký posudek pořízený v trestním řízení, nový posudek pro ni nemusí být příznivější, neboť i pokud by byly na straně žalovaného„ jen“ podstatným způsobem sníženy jeho ovládací schopnosti, nebyl by považován za odpovědného ze svého jednání a jeho jednání by nebylo možné kvalifikovat jako úmyslné.

37. Výrokem III. soud uložil dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. nahradit neúspěšné žalobkyni náklady státu, které vynaložil v souvislosti s poskytnutím ústního znaleckého posudku znalci [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., tedy na znalečném ve výši 5 924 Kč, když výše znalečného byla stanovena usnesením zdejšího soudu čj. 118 C 5/2020 ze dne 22.4.2021, které nabylo právní moci dne 13.5.2021.