118 C 7/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o Kč 123.864 s přísl.

I. Žalovaná je povinna uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobci částku 18 314 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 3461 Kč od 1.10.2017 do zaplacení 10 % z částky 4 615 Kč od 1.4.2020 do zaplacení 10 % z částky 5119 Kč od 1.4.2020 do zaplacení 10% z částky 1 280 Kč od 1.4.2020 do zaplacení 10 % z částky 426 Kč od 1.5.2020 do zaplacení 10 % z částky 427 Kč od 1.6.2020 do zaplacení 10 % z částky 426 Kč od 1.7.2020 do zaplacení 8,25% z částky 427 Kč od 1.8.2020 do zaplacení 8,25% z částky 426 Kč od 1.9.2020 do zaplacení 8,25% z částky 427 Kč od 1.10.2020 do zaplacení 8,25% z částky 426 Kč od 1.11.2020 do zaplacení 8,25% z částky 427 Kč od 1.12.2020 do zaplacení 8,25% z částky 426 Kč od 1.1.2021 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobci částku 10 384 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 4615 Kč od 1.2.2015 do zaplacení 8,05 % z částky 4615 Kč od 1.2.2016 do zaplacení 8,05 % z částky 1154 Kč od 1.2.2017 do zaplacení 8,05% z částky 3 461 Kč od 1.2.2017 do 30.9.2017 8,5 % z částky 4 615 Kč od 1.2.2018 do 31.3.2020 9,75 % z částky 5119 Kč od 1.2.2019 do 31.3.2020 10% z částky 5 119 Kč od 1.2.2020 do 31.3.2020 10 % z částky 3 839 Kč od 1.4.2020 do 30.4.2020 10 % z částky 3 413 Kč od 1.5.2020 do 31.5.2020 10 % z částky 2 986 Kč od 1.6.2020 do 30.6.2020 od 10 % z částky 2560 Kč od 1.7.2020 do 31.7.2020 8,25% z částky 2 133 Kč od 1.8.2020 do 31.8.2020 8,25% z částky 1 707 Kč od 1.9.2020 do 30.9.2020 8,25% z částky 1 280 Kč od 1.10.2020 do 30.10.2020 8,25% z částky 854 Kč od 1.11.2020 do 30.11.2020 8,25% z částky 427 Kč od 1.12.2020 do 31.12.2020, <b>se zamítá.</b>

III. Žalobce je povinen uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalované na náhradě nákladů 27 300,71 Kč, a to k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

IV. Žalobce je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit na náhradě nákladů státu 1 243,82 Kč k rukám České republice – okresnímu soudu v [obec].

1. Žalobce se žalobou ze dne 24. dubna 2020 domáhal po žalované úhrady bezdůvodného obohacení ve výši 123 864 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí]. Uvedený pozemek je zastavěn stavbou, a to komunikací třetí třídy spojující [územní celek] a [anonymizováno], ve vlastnictví žalované. Rovněž uvedl, že komunikace vyplňuje celý pozemek žalobce o výměře 252 m², on sám žádný souhlas s užíváním svého pozemku komunikací nedal, za užívání mu není ničeho kromě částky 425 Kč ročně hrazeno, přičemž má za to, že žalovaná částka odpovídá běžnému nájemnému po odečtení již uhrazené částky. Uvedl, že o urovnání vztahů se snaží již od roku 2009. Žalobce požadoval konkrétně na doplatku bezdůvodného obohacení za rok 2015 – 2017 částku 8 175 Kč, za rok 2018 – 2020 částku 35 970 Kč za každý z uvedených roků a na náhradě nákladů vynaložených na pořízení znaleckého posudku částku 8 954 Kč. Následně žalobce změnil žalobu, tak, že nadále požaduje na náhradě bezdůvodného obohacení od 1.1.2015 do 31.12.2020 28 698 Kč, když výše částky dopovídá maximálnímu regulovanému nájemnému.

2. Žalovaná poté, co byla ze strany žalobce žaloba změněna, uvedla, že má za to, že žalobci náleží náhrada za bezdůvodné obohacení spočívajícího v užívání jeho pozemku komunikací ve vlastnictví obce, avšak vznesla námitku promlčení, pokud jde o bezdůvodné obohacení za roky 2015 2017.

3. Z informace o pozemku parc. [číslo] pro [katastrální uzemí] zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun, soud zjistil, že vlastníkem pozemku je žalobce, uvedený pozemek má výměru 252 m², zapsaným druhem pozemku je ostatní plocha s využitím silnice. Komuniakce se nachází v katastru obce Rpety.

4. Ze zprávy Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, ze dne 19. března 2020 zn. [číslo] [spisová značka], vyplývá, že komunikace umístěná na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce je místní komunikací a nikoliv silnicí II. či III. třídy.

5. Z ortofotomapy předmětného pozemku ve spojení se snímkem komunikace ze serveru [webová adresa] má soud za prokázané, že pozemek je zastavěn komunikací a jejím ochranným pásmem, přičemž jde o komunikaci mimo zastavěné území obce. Okolí komunikace tvoří pole.

6. Ze znaleckého posudku [číslo] 2020, ze dne 20. března 2020, zpracovaného Doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., ve spojení s jeho výpovědí před soudem, soud zjistil, že znalec na objednávku žalobce provedl ocenění – stanovení obvyklé ceny nájemného v období roku 2018 až 2020 Cenu obvyklého nájemného znalec stanovil tak, že určil obvyklou cenu pozemku a od obvyklé ceny pozemku odvodil výši obvyklého nájemného. Uvedl, že celý pozemek žalobce je vyplněn vlastním tělesem komunikace a obslužnými částmi komunikace (odvodňovací příkop). Pozemek je obdélníkového tvaru o šířce 14,6 m a délce 17,26 m v ose vozovky. Poukázal na to, že výše nájemného nejsou zveřejňovány ani centrálně zjišťovány a pro statistické účely jsou zjišťovány pouze nájmy kancelářských, prodejních a skladových prostor. Uvedl, že pozemek nelze ocenit podle cenové mapy, ani porovnáním ceny s jinými obdobnými pozemky neboť nezjistil, že by byl obdobný pozemek pod komunikací v okolí prodáván. Při stanovení obvyklé ceny vyšel z toho, že jde o pozemek stavební, a má proto být oceněn jako pozemek umožňující stavbu a jediným vhodným způsobem ocenění je dle znalce metoda porovnávací. Uvedl, že realitní kanceláře v době zpracování posudku nabízeli nezasíťované stavební pozemky v obci [obec] za cenu 1 200 Kč až 1 300 Kč za 1 m2. Uvedenou cenu korigoval, ponížil, o 10%, čímž získal cenu, za níž je zpravidla obchod realizován. Dle znalce obvyklá cena nezasíťovaného stavebního pozemku v obci [obec] v roce 2020 za 1 m² činila 1 100 Kč. Při určení výše obvyklé ceny pozemku pro rok 2018 a 2019 vyšel z statisticky vývoje průměrné ceny stavebních pozemků v ČR pro okres [okres] podle velikosti obce a cenu zjištěnou pro tok 2020 ponížil o index růstu cen, čímž stanovil obvyklou cena pozemku v roce 2018 ve výši 805 Kč za 1 m² a v roce 2019 ve výši 950 Kč za 1 m².

7. Dále uvedl, že obvyklá výše nájemného se odvíjí od obvyklé ceny pozemku a činí 1 až 10% z této ceny, přičemž 1% se vztahuje zpravidla k zemědělským či lesním pozemkům a 10% k pozemkům s komerčním využitím. Výši obvyklého nájmu v posuzovaném případě stanovil jako 5% z zjištěné obvyklé ceny v jednotlivých letech. Uvedeným způsobem stanovil obvyklé nájemné za celé období roku 2018 až 2020, tj. za tři roky, v celkové kumulované výši 35 970 Kč.

8. K dotazu soudu znalec výslovně uvedl, že při stanovení výše obvyklé ceny pozemku nepostupoval podle oceňovací vyhlášky č. 441/2013 Sb., konkrétně podle ustanovení § 4 odst. 3 vyhlášky, neboť takto stanovenou cenu měl za cenu regulovanou a jeho úkolem bylo stanovit cenu obvyklou. Obdobně uvedl, že nepracoval ani se zákonem o cenách a cenovými výměry stanovujícími maximální výši nájmu z pozemků pod komunikacemi. Znalec dále uvedl, že při stanovení obvyklé ceny pozemku neprovedl úvahu, jakým tipem stavby by byl pozemek zastavitelný, pokud by na něm nebyla umístěna komunikace, avšak potvrdil, že cena pozemku se odlišuje tím, jaký druh výstavby je na pozemku realizovatelný, tedy jaká je jeho budoucí výnosnost.

9. Z přípisu žalobce adresovaného žalované ze dne 30. 12. 2009 soud zjistil, že žalobce odmítl prodat svůj pozemek žalované za částku 15 210 Kč, neboť měl za to, že obvyklá hodnota pozemku je 129 000 Kč, zároveň požadoval, aby tato cena byla navýšena o částku, kterou bude povinen uhradit na dani z příjmu a na dani z převodu nemovitostí.

10. Z e-mailu žalobce žalované ze dne 22. 3. 2017 soud zjistil, že žalobce urguje řešení situace, kdy pozemek v jeho vlastnictví je užíván žalovanou, aniž by mu tato hradila jakéhokoliv náhradu a požaduje, aby do konce dubna 2017 byly ze strany žalované předloženy návrhy na řešení věci. Z odpovědi žalované ze dne 3. dubna 2017 soud zjistil, že žalovaná navrhovala odkup veškerých pozemků žalobce za cenu dle znaleckého posudku, který měl být přílohou citovaného e-mailu (znalecký posudek nebyl soudu předložen), a že stanovisko k uvedenému návrhu následně žalovaná urgovala emailem ze dne 22. května 2017.

11. Z přípisu žalobce žalované ze dne 21. září 2017 vyplynulo, že představy účastníků o řešení situace byly i nadále velmi rozdílné. Žalobce nabídl žalované, že je připraven prodat sporný pozemek za kupní cenu 63 000 Kč, pokud mu bude zároveň uhrazena náhrada za užívání pozemku ve výši 3 150 Kč ročně, a to za 3 roky zpětně, tj. za období od 1.9.2015 do 30. září 2017 v celkové výši 6 562 Kč.

12. Z emailové zprávy ze dne 27. září 2017 soud zjistil, že žalobce trval na úhradě náhrady za užívání pozemku v termínu do 30.9.2017, s tím, že jinak věc bude řešit soudní cestou. Žalovaná na to reagovala emailem ze dne 29. 7. 2017, v němž žalobce informovala, že k úhradě nemůže dojít dříve, než bude schválena obecním zastupitelstvem. Žalobce ve zprávě ze dne 29.9.2017 sdělil, že bude-li zároveň vyřešena i úhrada za měsíc říjen, listopad a prosinec, bere informaci žalované na vědomí. Žalovaná pak emailem ze dne 30.9.2017 přislíbila, že bude řešeno i nájemné za měsíce říjen, listopad a prosinec 2017.

13. Z emailu žalované žalobci ze dne 1. 12. 2017 má soud za prokázané, že žalovaná informovala žalobce po jednání zastupitelstva obce, že toto schválilo odkoupení pozemku žalobce za 63 000 Kč a zároveň náhradu za pronájem pozemku za 3 roky v celkové výši 6 562 Kč a nájem za měsíce říjen a listopad 2017 ve výši 525 Kč, s dotazem, zda to tak bude v pořádku a zda žalobce připraví předmětné smlouvy.

14. Žalované žalobci emailem ze dne 4. ledna 2018 sdělila žalobci, že mu poukazuje částku 1 275 Kč představující náhradu za užívání pozemků za roky 2015 – 2017 ve výši 425 Kč za každý rok, a to s odkazem na znalecký posudek, který si nechala obec vypracovat. Zároveň žalovaná sdělila, že očekává, že platbu za náhrady za rok 2018 odešle žalobci další samostatnou platbou. Z e-mailu žalované žalobci ze dne 30. ledna 2020 soud zjistil, že žalovaná informuje žalobce, že uhradila částku 425 Kč za užívání pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] za rok 2020.

15. Žalobce v předžalobní výzvě adresované žalované dne 24. 3. 2020 požadoval úhradu za užívání pozemku p. [číslo] o velikosti 252 m², v kat. úz. [obec]. Potvrdil, že mu byla uhrazena náhrada ze strany žalované ve výši 425 Kč ročně za každé z let 2015 – 2020. Nad již uhrazenou částku požadoval uhradit za užívání pozemku za období let 2015 2017 částku 8 175 Kč a za období let 2018 2020 částku 106 635 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení a nákladů na vypracování znaleckého posudku Doc. [příjmení] ve výši 8 954 Kč, a to vše do 31. 3. 2020.

16. Z faktury č. [spisová značka] ve spojení s výpisem z běžného účtu má soud za prokázané, že žalobce uhradil znalci [příjmení]. [příjmení] částku 8 954 Kč za vypracování znaleckého posudku na výši obvyklého nájemného za rok 2018 2020.

17. Z ostatních soudem provedených důkazů, zejména dalších znaleckých posudků na stanovení obvyklého nájemného, soud neučinil žádný skutkový závěr relevantní pro své rozhodnutí, a to s ohledem na právní posouzení věci uvedené níže. Obdobně s ohledem na skutečnost, že soudu byla v průběhu řízení předložena zpráva Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje, jako příslušného silničního správního úřadu (dle § 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), nehodnotil soud důkazy provedené za účelem prokázání vlastnictví žalované ke komunikaci umístěné na pozemku žalobce.

18. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemkové parcely parc. [číslo] o výměře 252 m² v [katastrální uzemí], a že tato parcela je zastavěna stavbou místní komunikace v nezastavěné části obce spojující [územní celek] a [obec]. Za užívání pozemku veřejnou stavbou byla žalobci uhrazena za každé z let 2015 až 2020 včetně náhrada ve výši 425 Kč, a to žalovanou. Veřejná komunikace byla na pozemku žalobce umístěna po celé žalované období od 1.1.2015 do 31.12.2020.

19. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnit žalobou nároky, které mu vznikly po 1.1.2014, hodnotil soud věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“).

20. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2999 odst. 1 věta prvá o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

22. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích je dána vyvratitelná domněnka, že vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nachází. § 30 odst. 2 písm. c) zákona o pozemních komunikacích stanoví, že silničním ochranným pásmem je prostor ohraničený svislými plochami ve vzdálenosti 15 m od osy vozovky místní komunikace.

23. Podle § 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách se uvedený zákon vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb (dále jen "zboží") pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného pro vývoz. Podle § 5 téhož zákona úředně stanovené ceny jsou ceny určeného druhu zboží stanovené cenovými orgány jako maximální, pevné nebo minimální. Podle odst. 2) ustanovení je maximální cena cenou, kterou není přípustné překročit. Podle odst. 5) téhož ustanovení regulace formou maximální, pevné nebo minimální ceny platí pro všechny prodávající a kupující určeného druhu zboží. Podle § 10 uvedeného zákona je jedním z orgánů oprávněných vydávat seznam zboží s regulovanými cenami ministerstvo financí.

24. Cenovým předpisem vydaným podle zákona č. 526/190 Sb., o cenách regulujícím výši nájemného z pozemků veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelská činnost a slouží zejména jako občanské vybavení pro veřejnou správu, soudy, státní zastupitelství, policii, vězeňskou službu, pro ochranu obyvatelstva, pro sport, školy, předškolní a školská zařízení, pro kulturu, pro zdravotnictví a sociální služby. Maximální ceny platí pouze pro pronájmy ve veřejném zájmu, kdy je nájemné hrazeno ze státního rozpočtu, státního fondu, příspěvkové organizace zřízené organizační složkou státu, státních finančních aktiv nebo z rezervního fondu organizační složky státu, z rozpočtu kraje nebo obce, jsou výměry ministerstva financí č. 1/ 2015, číslo 1/ 2016, číslo 1/ 2017, číslo 1/ 2018, číslo 1/ 2019 a číslo 1/ 2020. Tyto věstníky v oddíle A. bod 2. stanovily výši maximálního ročního nájemného uvedených pozemků v obcích do 25 000 obyvatel ve výši 20 Kč za 1 m² pozemku pro roky 2015 až 2018 včetně a ve výši 22 Kč za 1 m² pozemku pro roky 2019 a 2020.

25. Podle § 619 o.z. počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

26. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

27. Podle § 629 o.z. trvá promlčecí lhůta tři roky. Podle § 638 o.z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

28. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

30. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba na úhradu bezdůvodného obohacení spočívajícího umístění stavby komunikace na pozemku žalobce je oprávněná, přičemž výše tohoto bezdůvodného obohacení, tak jak byla žalobcem upravena při jednání soudu dne 27.4.2021 odpovídá právním předpisům.

31. Vlastníku stavby pozemní komunikace umístěné na cizím pozemku, aniž by mu k tomu svědčil rádný právní titul (plnění bez právního důvodu) vzniká bezdůvodné obohacení na úkor majitele dotčeného pozemku (srovnej např. rozhodnutí NS ze dne 31.10.2018 sp.zn. 28 Cdo 3090/2018 či rozhodnutí NS ze dne 6.2.2019 sp.zn. 28 Cdo 2710/2018). V uvedené věci má soud za prokázané, a to sdělením Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, že komunikace umístěná na pozemku žalobce je místní komunikací, jejímž vlastníkem je žalovaná, jako obec, na jejímž území se nachází (nikoliv silnicí III. třídy, jak původně v řízení uváděl žalobce a znalec [příjmení]. [příjmení], jejímž vlastníkem by byl kraj ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Žalovaná je proto osobu, které umístněním místní komunikace, jako veřejně prospěšné stavby, na pozemku žalobce může vznikat bezdůvodné obohacení. Žalovaná v řízení netvrdila žádný právní důvod, který by jí svědčil pro užívání žalobcova pozemku (ať již zákonný či smluvní). Za této situace soud uzavřel, že žalované vzniká bezdůvodné obohacení užíváním žalobcova pozemku bez právního důvodu ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.

32. Soud dále posuzoval, v jaké výši bezdůvodné obohacení žalované vzniká. Podle ustanovení § 2999 odst. 1 věta prvá o.z. je bezdůvodným obohacením, jehož vydání není dobře možné výše obvyklé ceny. V tomto případě výše obvyklého nájemného, tedy částka obvykle vynakládaná v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu, kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy, avšak bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše nájemného v posuzovaném období přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy (srovnej např. rozhodnutí NS ze dne 31.10.2018 sp.zn. 28 Cdo 3090/2018 či rozhodnutí NS ze dne 6.2.2019 sp.zn. 28 Cdo 2710/2018).

33. Žalobce po změně žaloby požadoval, aby mu soud přiznal náhradu ve výši odpovídající maximální regulované cenně vyplývající ze zákona o cenách a cenových výměrů ministerstva financí pro jednotlivé kalendářní roky, poníženou o již obdrženou úhradu. Žalovaná proti náhradě v maximální výši ničeho nenamítal, neuvedla žádná skutková tvrzení, na základě nichž by měl soud stanovit náhradu za užívání v částce nižší než v částce maximální. Výslovně uvedla, že proti maximální výši náhrady stanovené v souladu s cenovými předpisy ničeho nenamítá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že komunikace včetně svého ochranného pásma (s ohledem na šíři celého pozemku, která je dle vyjádření znalce 14,6 m) vyplňuje celý pozemek žalobce, tedy, že vlastnické právo žalobce je omezeno v celé ploše jeho pozemku. Za této skutkové situace soud uzavírá, že žalobci vznikl nárok na náhradu za užívání jeho pozemku v částce za každý z roků 2015 až 2018 včetně 4 615 Kč (20 * 252 = 5 040 – 425 = 4615) a za roky 2019 a 2020 částku 5 119 Kč (22 * 252 = 5 544 – 425 = 5 119).

34. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení, a to k náhradě náležející žalobci za rok 2015 až 2017 včetně. Bezdůvodné obohacení se promlčuje ve smyslu ustanovení § 638 o.z. v objektivní 10 leté promlčecí lhůtě, která počíná běžet ode dne, kdy bezdůvodné obohacení na straně obohaceného vznikne, a to bez ohledu na to, zda se to ochuzený dozví. Ve smyslu ustanovení § 629 o.z. v tříleté subjektivní lhůtě, která počne ve smyslu ustanovení § 619 ve spojení s § 621 o.z. běžet okamžikem, kdy se ochuzený dozví, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a osobě povinné k vydání. K promlčení nároku postačí, aby skončil běh kterékoliv z nich.

35. Žalobce se o tom, že je jeho pozemek užíván stavbou dozvěděl již v okamžiku jeho nabytí, přičemž jak sám uvedl v žalobním návrhu, nejméně od roku 2009 vedl s žalovanou korespondenci, v níž se domáhal vypořádání svých nároků. Z emailu žalobce ze dne 22.5.2017 se podává, že v roce 2015 vyzval žalovanou k vypořádání vztahů z neoprávněného užívání pozemku. Žalobu ve věci samé podal žalobce dne 21.4.2020. Za situace, kdy žalobce od roku 2009 ví, že je jeho pozemek užíván stavbou komunikace ve vlastnictví žalované a nejméně od roku 2015 vyzývá k úhradě náhrady za neoprávněné užívání jeho pozemku, je nepochybné, že si byl nejpozději v roce 2015 vědom vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, a že tedy nejpozději od tohoto data mu začala běžet subjektivní promlčecí lhůta. Soud tak uzavírá, že má za to, že na straně žalobce došlo k promlčení jeho nároků v subjektivní tříleté lhůtě, tj. všech nároků vzniklých před 21.4.2017 (tj. náhrady za rok 2015, 2016 a leden až březen 2017) v celkové částce 10 384 Kč. Proto v uvedeném rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

36. Soud přiznal žalobci náhradu za bezdůvodné obohacení za období od dubna 2017 do prosince 2017 ve výši 3 461 Kč, za rok 2018 ve výši 4 615 Kč a za každý z roků 2019 a 2020 ve výši 5 119 Kč, tedy celkem částku 18 314 Kč.

37. Pokud jde o příslušenství pohledávky, vycházel soud z ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. dle něhož se pohledávka, u niž si účastníci nesjednali splatnost, stane splatnou až na základě výzvy věřitele. Teprve marným uplynutí lhůty k plnění může být dlužník v prodlení a věřiteli vzniknout nárok na úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o.z. Soud má z předložené korespondence za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení vzniklého do roku 2017 včetně a stanovil jí lhůtu k plnění do 30.9.2017. Tedy ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení do roku 2017 včetně se žalovaná dostala do prodlení ode dne 1.10.2017. Pokud jde o vydání bezdůvodného obohacení za rok 2018 až 2020 byla soudu předložena až předžalobní výzva ze dne 24.3.2020, jíž žalobce stanovil lhůtu k plnění do 31.3.2020. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé za rok 2018, 2019 a za období leden až březen 2020 až dnem 1.4.2020, proto přiznal soud žalobci úrok z prodlení za uvedené období ode dne 1.4.2020. V případě bezdůvodného obohacení vzniklého žalované v období od 1.4.2020 do 31.12.2020 má soud za to, že bezdůvodné obohacení vzniká až skutečným čerpáním bezdůvodného plnění (užívání pozemku), tedy že nárok na náhradu nemůže vzniknout dopředu, ale výlučně zpětně. Proto, ač žalobce požadoval náhradu za celý rok 2020 již v předžalobní výzvě, přiznal soud žalobci úrok z prodlení za každý z uvedených měsíců, a to z částky odpovídající 1/12 roční náhrady, a to vždy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, za nějž je nárok přiznáván. (výrok I.) ve zbytku příslušenství, jak je nárokoval žalobce, soud jeho žalobu zamítl (výrok II.).

38. Výši úroku z prodlení soud stanovil v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když výši úroku stanovil vždy ke dni počátku prodlení s jednotlivými dílčími nároky.

39. Pro úplnost soud uvádí, že pokud měl žalobce za to, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení nemůže být promlčen, neboť na straně žalované šlo o úmyslné bezdůvodné obohacení, soud uvádí, že 15. letá lhůta, v níž se nárok nepromlčí, je lhůtou objektivní. Posouzení jejího běhu však v uvedené věci nemělo právní význam, když nárok žalobce je částečně promlčen již ve lhůtě subjektivní (srovnej odůvodnění rozhodnutí v bodě 34 a 35).

40. Pokud se žalobce dovolával uznání dluhu žalovanou spočívajícím v úhradě částky 425 Kč za každý z let 2015 - 2020, uvádí soud, že s ohledem na skutečnost, že každá platba žalované byla doprovázena sdělením, že jde o platbu bezdůvodného obohacení právě v této výši, nikoliv např. o částečné plnění, tedy o sdělení z něhož není možné dovodit, že obec má v úmyslu hradit náhradu vyšší či že uznává vyšší náhradu, není její plnění uznáním dluhu ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 o.z.

41. Pokud jde o výši náhrady žalovaný omezil svůj nárok po té, kdy mu byl soudem předestřen právní názor týkající se regulace ceny nájmu v souladu se zákonem o cenách a cenovými výměry. I pokud by však nebyla výše náhrady za užívání regulována, soud by nemohl přiznat žalobci nárok ve výši uplatněném žalobou, a to nejméně ze dvou důvodů. Prvním z nich je, vadná interpretace závěrů znalce, Doc. [příjmení], který stanovil výši obvyklého nájemného za rok 2018 až 2020 kumulovaně částkou 35 970 Kč, avšak žalobce požadoval tuto částku za každý z uvedených let. Druhým důvodem je pak skutečnost, že soud má za to, že znalecký posudek byl znalcem vypracován v rozporu se zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, zejména pak jeho § 10, dle něhož se cena stavebního pozemku stanoví násobkem výměry pozemku a ceny za m² uvedené v cenové mapě, kterou vydala obec. Není-li stavební pozemek oceněn v cenové mapě nebo nelze-li stavební pozemek ocenit cenou z cenové mapy, ocení se násobkem výměry pozemku a základní ceny za m² upravené o vliv polohy a další vlivy působící zejména na využitelnost pozemků pro stavbu, popřípadě ceny určené jiným způsobem oceňování podle § 2, které stanoví vyhláška. Vyhláška č. 441/2013 Sb. k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška) pak stanoví způsob stanovení ceny pozemku neoceněného cenovou mapou v § 3 a § 4 uvedené vyhlášky, přičemž postup ocenění pozemků zastavěného silnící je stanoven v § 4 odst. 3 a 4 oceňovací vyhlášky. Znalce pak před soudem výslovně uvedl, že podle uvedeného předpisu vůbec nepostupoval. Rovněž dle soudu nelze přehlédnout, že znalce pro stanovení obvyklé ceny pozemku použil srovnání s pozemky určenými k zastavění v rámci územního plánu obce, zatím co pozemek žalobce se nachází v extravilánu obce a jeho zastavění čímkoliv jiným než komunikací možné není. Okolní pozemky pak tvoří zemědělská půda. Soud má z uvedených důvodů za to, že obvyklým srovnatelným nájemným by v případě žalobce nebyl nájem za zastavitelný pozemek v obci, ale nájem zemědělské půdy.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 300,71 Kč, přičemž tato částka představuje 70,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,21 % a úspěchu žalobce v rozsahu 14,79 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 123 864 Kč sestávající z částky 6 060 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis odporu a tři jednání ve věci samé) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada 240 Kč za tři cesty vlakem z [obec] do [obec] a zpět při ceně jízdného 40 Kč za každou jednotlivou cestu (6*40) § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 040 Kč ve výši 6 728,40 Kč (výrok III).

43. Výrokem IV. pak soud přiznal ve smyslu ustanovení § 148 o.s.ř. státu právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 243,82 Kč, které uhradil za podání znaleckého posudku Doc. [příjmení] při jednání soudu dne 17.12.2020 na základě usnesení čj. 118 C 7/2020-129 ze dne 8.1.2021. K úhradě nákladů státu je pak povinen žalobce, když uvedený důkaz byl proveden k jeho návrhu, přičemž závěry znalce nebyly pro řízení relevantní a žalobce znaleckým posudkem výši svého nároku neprokázal.