Okresní soud v Bruntále · Rozsudek

12 C 107/2021

č. j. 12 C 107/2021-69

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-04-11 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSBU:2022:12.C.107.2021.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Bruntále rozhodl, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, protože věřitel neprokázal, že posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Soud uznal žalobkyni nárok na vrácení částky 42.802,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 18. června 2020. Nároky na zbytek částky, včetně smluvního úroku a kapitalizovaných úroků, byly zamítnuty, protože vycházely z neplatné smlouvy. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 80.253,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 42.802,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42.802,25 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 37.450,76 Kč se smluvním úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 78.453,01 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35.650,76 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 8.298,15 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5.820,43 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 80.253,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru registrační číslo ze dne datum, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 190.000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jejich nepřítomnosti.

4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru – anonymizována tři slova registrační číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 190.000 Kč za účelem konsolidace dřívějších závazků žalované vůči žalobkyni vyplývajících jednak ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě registrační číslo ze dne datum a jednak ze smlouvy o spotřebitelském úvěru registrační číslo ze dne datum. Nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky pro anonymizováno spotřebitelské úvěry. Peněžní prostředky byly bezhotovostně čerpány dne datum. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 7,9 % ročně v 60 splátkách ve výši 3.844 Kč měsíčně. Žalovaná se zavázala hradit rovněž poplatky za vedení účtu. (shodná tvrzení účastníků, žádost o poskytnutí úvěru ze dne datum, smlouva o úvěru - anonymizována tři slova registrační číslo ze dne datum, předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru ze dne datum, informace o pojištění, výpis z účtu č. bankovní účet o čerpání úvěru, obchodní podmínky pro anonymizováno spotřebitelské úvěry)

5. Bylo rovněž prokázáno, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splatných splátek, když nehradila řádně a včas splátky počínaje splátkou splatnou datum, a to ani přes opakované výzvy k úhradě. Žalobkyně využila svého oprávnění a dle čl. 9 písm. d) Obchodních podmínek všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem prohlásila ke dni datum za splatné a současně vyzvala žalovanou k úhradě. Žalovaná do zesplatnění úvěru zaplatila celkem 38 splátek po 3.844 Kč v celkové výši 146.072 Kč a v období čerpání úvěru smluvní úroky v částce 1.125,75 Kč; celkem žalovaný uhradila 147.197,75 Kč. Žalobkyně v podání ze dne datum detailně popsala vznik a výši jednotlivých uplatněných nároků. Žalovanou částku ve výši 94.371,59 Kč tvoří jistina ve výši 78.453,01 Kč, poplatky ve výši 1.800 Kč, smluvní úrok ve výši 8.298,15 Kč a úrok z prodlení ve výši 5.820,43 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právní zástupkyní žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru registrační číslo, výpis z účtu, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum včetně dokladu o odeslání, výzvy k úhradě ze dne datum včetně dokladu o odeslání, výzvy k úhradě s vyčíslením dluhu k datu datum, datum, datum, předžalobní upomínka ze dne datum včetně dokladu o odeslání)

6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením Smlouvy posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Vzhledem k tomu, že žalovaná využila nabídku předschváleného limitu na účelový spotřebitelský úvěr – konsolidaci, byl úvěr žalované poskytnut bez nutnosti doložení příjmu. Žalobkyně vycházela z informací poskytnutých přímo ze strany žalované, které si následně ověřila prostřednictvím historických výpisů z běžného účtu žalované č. bankovní účet za období posledních 8 měsíců před poskytnutím úvěru, ze kterých jsou patrné veškeré transakce na účtu žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr výslovně prohlásila, že žádá, aby žalobkyně k vyhodnocení úvěruschopnosti použil data z běžného účtu žalované.

7. Na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalované č. bankovní účet byl stanoven příjem 16.208 Kč; výdaje 11.771Kč; platební kapacita vypočtená systémem 4.437 Kč. Zadluženost žalované byla zjišťována jednak z transakcí na běžném účtu a jednak z PLABu, tj. z placeného kvartálního souhrnného reportu z CBCB (Czech Banking Credit Bureau, a.s. = bankovní registr klientských informací). Žalovaná před schválením a poskytnutím úvěru prošla taktéž kontrolou Interních Blacklistů, Fraudlistů a Delikvencí. Nebyly zjištěny negativní údaje o žalované. Žalobkyně rovněž zkontrolovala bonitu a úvěruschopnost žalované prostřednictvím Bankovního registru klientských informací (BRKI), Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a Zájmového sdružení právnických osob SOLUS. K důkazu žalobkyně doložila žádost o poskytnutí úvěru, informace ze systému Credit Bureau, schvalovací protokol k úvěru, výpis CRIF, výpisy z běžného účtu žalované. Soud provedl dokazování uvedenými listinami.

8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 190.000 Kč a dlužník (žalovaná) se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči věřiteli nehradila řádně, za dobu trvání závazkového vztahu celkem uhradila 147.197,75 Kč.

12. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byly smlouvy o úvěru uzavřeny platně, a proto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a dokazování ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ K samotné nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018-66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18.

13. Žalobkyně v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy zjistila údaje týkající se majetkových poměrů žalované vyhodnocením obratů na jejím běžném účtu, provedla šetření v dostupných registrech a provedla analýzu týkající se bonity klienta a jeho rizikovosti, dle interních postupů. Konkrétní osobní, výdělkové a majetkové poměry žalované byly ověřovány pouze na straně příjmové, když žalovaná byla klientem žalobkyně a měla u ní veden běžný účet. Výdaje žalované nebyly žádným způsobem konkretizovány a objektivizovány. Je nutné mít na paměti, že povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

14. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 190.000 Kč, žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná již uhradila 147.197,75 Kč, k úhradě tak zůstává 42.802,25 Kč. Soud uložil žalované uhradit závazek ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 37.450,76 Kč se smluvním úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 78.453,01 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35.650,76 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 8.298,15 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5.820,43 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

17. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 18. 6. 2020, tedy v návaznosti na prokazatelně odeslané oznámení o zesplatnění úvěru, kterým byla žalovaná současně vyzvána k úhradě pohledávky. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žádného z účastníků nebyl výrazně vyšší než úspěch druhého, kdy soud pro zjištění úspěchu ve věci vyčíslil ke dni rozhodování i smluvní úroky a úroky z prodlení, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.