12 C 120/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 38 225 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 21 462 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % od 22.09.2024 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 16 763 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 657 Kč za období od 22.5.2024 do 21.09.2024, zákonný úrok z prodlení z částky 16 763 Kč za období od 22.09.2024 do zaplacení, úrok ve výši 76,04 % p.a z částky 22 919,43 Kč od 22.05.2024 do 14.06.2024 ve výši 1 112,16 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 22 919,43 Kč od 15.06.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22.05.2024 dosáhne částky 88 588,00 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1 311 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 28 657 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22.5.2024 do zaplacení, dále částky 9 568,26 Kč představující smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny úvěru, a úroku z částky 22 919,43 Kč ve výši 76,04 % p.a. od 22.5.2024 do 14.6.2024, následně ve výši 14,75 % p.a. od 15.6.2024 do zaplacení, nejvýše však do částky 88 588 Kč, to vše z titulu neuhrazeného závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 28.12.2023, který byl žalovanému poskytnut ve výši 23 000 Kč a následně zesplatněn pro prodlení s úhradou sjednaných splátek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 1 538 (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více).

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (ve spise na č.l. 7) okresní soud zjistil, že žalobce je veden v seznamu regulovaných subjektů finančního trhu.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru z 28.12.2023 (ve spise na č.l. 9 a násl.) okresní soud zjistil, že dne 28.12.2023 byl vyhotoven návrh na uzavření smlouvy o úvěru, který však nebyl žalovaným podepsán (k tomu podrobně viz níže).

7. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, z 2.1.2024 (ve spise na č.l. 12), ve spojení s dodejkou z 4.1.2024 (ve spise na č.l. 16), okresní soud zjistil, že dne 4.1.2024 žalobce žalovanému odeslal oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, z 2.1.2024.

8. Z předžalobní výzvy z 6.9.2024 (ve spise na č.l. 33), ve spojení s podacím archem z 6.9.2024 (ve spise na č.l. 34), okresní soud zjistil, že dne 6.9.2024 žalobce žalovanému odeslal předžalobní výzvu z 6.9.2024.

9. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. , hodnota, z 2.1.2024 (ve spise na č.l. 13) okresní soud zjistil, že dne 2.1.2024 byl vyhotoven splátkový kalendář ke smlouvě č. , hodnota, .

10. Z karty klienta z 7.5.2025 (ve spise na č.l. 14) okresní soud zjistil, že dne 7.5.2025 byla vyhotovena karta klienta obsahující údaje o žalovaném.

11. Z oznámení z 20.5.2024 (ve spise na č.l. 15) okresní soud zjistil, že dne 20.5.2024 bylo vyhotoveno zesplatnění úvěru.

12. Z výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru z 16.4.2024 (ve spise na č.l. 17) okresní soud zjistil, že dne 16.4.2024 byla vyhotovena výzva k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Z výzvy k zaplacení z 17.5.2024 (ve spise na č.l. 18) okresní soud zjistil, že dne 17.5.2024 byla vyhotovena výzva k zaplacení.

14. Z předsmluvního formuláře z 28.12.2023 (ve spise na č.l. 19 a násl.) okresní soud zjistil, že dne 28.12.2023 byl vyhotoven předsmluvní formulář, který obsahuje informace o podmínkách úvěru.

15. Z hodnocení klienta z 28.12.2023 (ve spise na č.l. 23) okresní soud zjistil, že dne 28.12.2023 bylo provedeno hodnocení klienta žalovaného.

16. Z potvrzení o příjmu z , právnická osoba, za listopad 2023 (ve spise na č.l. 24) a potvrzení o příjmu od , právnická osoba, za říjen 2023 (ve spise na č.l. 29) okresní soud zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnaneckého poměru u společnosti , právnická osoba, činil v listopadu 2023 částku 11 981 Kč a v říjnu 2023 částku 11 132 Kč.

17. Z kopie občanského průkazu žalovaného (ve spise na č.l. 25–26) soud sice zjistil, že poskytovatel úvěru při sjednávání úvěru ověřoval základní osobní údaje žadatele o úvěr, jako je jméno, příjmení, datum narození a adresa trvalého pobytu, lze si však jen stěží představit, že by bez znalosti těchto základních osobních údajů některý poskytovatel úvěru úvěr vůbec poskytl. Občanský průkaz slouží toliko k ověření totožnosti. Nad rámec uvedeného nelze z tohoto důkazu učinit žádná další skutková zjištění významná pro posouzení věci. Z uvedeného důkazu proto nikterak nevyplývá, že by poskytovatel úvěru na základě tohoto dokladu např. prováděl posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Z prohlášení klienta a informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru z 28.12.2023 (ve spise na č.l. 27–28) okresní soud zjistil, že dne 28.12.2023 žalobce vyhotovil listinu nazvanou prohlášení klienta, kterou však žalovaný nepodepsal (k tomu podrobněji níže).

19. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) z 28.12.2023 (ve spise na č.l. 31) okresní soud zjistil, že dne 28.12.2023 byl vyhotoven výpis z NRKI týkající se žalovaného.

20. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu (ve spise na č.l. 32) okresní soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena částka 23 000 Kč.

21. Z výpisu záznamů z registru SOLUS z 28.12.2023 (ve spise na č.l. 35) okresní soud zjistil, že dne 28.12.2023 byl vyhotoven výpis z registru SOLUS týkající se žalovaného.

22. Z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru z 28.12.2023 (ve spise na č.l. 36–37) okresní soud zjistil, že dne 28.12.2023 byl vyhotoven dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru.

23. Ze souboru listin ve spise na č.l. 39–40, konkrétně ze „Základních informací o klientovi“ z 28.12.2023, „Důkazu o odeslání 1,- Kč“, „Zaslané SMS (Informace o vyplacení)“ a „Důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení)“ okresní soud zjistil, že dne 28.12.2023 byly tyto listiny žalobcem vyhotoveny. Jedná se o listiny vytištěné z počítače, není zřejmé, kdy a jak vznikly a kdo je vytvořil. Listiny mohly vzniknout nejrůznějším způsobem, může se jednat o výtisk z interního systému poskytovatele úvěru či jiného subjektu, mohly ale také vzniknout vytvořením v libovolném textovém editoru.

24. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

25. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalovaný byl v říjnu a listopadu 2023 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , přičemž jeho příjem činil v říjnu 11 132 Kč a v listopadu 11 981 Kč. Dne 28.12.2023 byl žalobcem vyhotoven návrh na uzavření smlouvy o úvěru, předsmluvní formulář, hodnocení klienta, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy, výpis z registru NRKI, výpis z registru SOLUS a listina nazvaná prohlášení klienta, kterou však žalovaný nepodepsal. Téhož dne žalovaný obdržel návrh smlouvy o úvěru, který nepodepsal, avšak následně mu byl dne 4.1.2024 doručen dokument označený jako oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 2.1.2024, jehož přílohou byl splátkový kalendář vyhotovený dne 2.1.2024. Dne 29.12.2023 byla žalovanému vyplacena částka 23 000 Kč. Dne 16.4.2024 byla žalovanému vyhotovena výzva k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, následovaná další výzvou k zaplacení ze dne 17.5.2024. Dne 20.5.2024 bylo vyhotoveno oznámení o zesplatnění úvěru. Dne 6.9.2024 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k zaplacení. Dne 7.5.2025 byla vyhotovena karta klienta obsahující údaje o žalovaném. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 1 538 Kč. Žalobce je veden v seznamu regulovaných subjektů finančního trhu.

26. S ohledem na níže uvedený právní názor považoval soudu za nadbytečné provádět ve věci další dokazování (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

29. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

30. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

31. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

32. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

33. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

34. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

35. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

36. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

37. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

38. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

39. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

40. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, toliko zjistil jeho příjmy v říjnu a listopadu 2023. Výši skutečných výdajů žalovaného poskytovatel úvěru ani nezjišťoval, jestliže vycházel pouze z údajů uvedených samotným žadatelem o úvěr a z životního minima. Údaj o životním minimu slouží k výpočtu sociálních dávek a nic nevypovídá o skutečných výdajích konkrétního žadatele o úvěr. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

41. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

42. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

43. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 1 538 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 21 462 Kč.

44. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

45. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

46. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

47. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 6.9.2024, která mu byla řádně odeslána a doručena nejpozději dne 11.9.2024 (§ 573 obč. zák.), dne 21. 9. 2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 22. 9. 2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 22. 9. 2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

48. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

49. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 16 763 Kč nárok žalobce zamítl. Původně žaloval žalobce 38 225 Kč s příslušenstvím. Žalobce měl úspěch 56,15 %, neúspěch 43,85 %. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 12,29 % nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 912 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 225 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 660 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 8. 2025 náhrada 1 723,64 Kč za 80 ujetých km v částce 823,64 Kč (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 11,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 233,64 Kč ve výši 1 519,06 Kč.

50. Soud naopak nepřiznal náhradu za další nárokované úkony právní služby, tj. vyjádření ze dne 3.6.2025, jestliže tímto vyjádřením žalobce k výzvě soudu toliko doplnil, co mohlo a mělo být již v samotné žalobě (vylíčení zjišťování úvěruschopnosti žadatele o úvěr).

51. Celkem tedy náklady řízení činí 10 664,70 Kč s tím, že 12,29 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 1 311 Kč (výrok ad III.).