12 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 23.138,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18.589,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.589,75 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 4.262,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.262,11 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 286,50 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 10.357,50 Kč k rukám anonymizováno jméno jméno, advokáta se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22.851,86 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 286,50 Kč z titulu smlouvy o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve výši 21.242,89 Kč. Žalovaný nedostál svému závazku vrátit věřiteli částku sjednanou ve smlouvě.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. Soud se při úvahách, zda žalovanému v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), aktuální judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1670/2015 ze dne 27. 1. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3176/2016 ze dne 1. 8. 2016) ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1308/2010 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011, z něhož cituje následující:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 4. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jeho nepřítomnosti.

5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že Na základě návrhu označeného„ Žádost / Smlouva o úvěru“ ze dne datum byla nejprve mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží. V souladu s žádostí byl žalovaný rovněž zařazen do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Po kladném vyhodnocení žádosti byl žalovanému zaslán tzv. Welcome Pack obsahující holder s kreditní kartou a informacemi o smlouvě, sazebník, pojistné podmínky, podmínky ke kartě apod. Tímto procesem byla ve smyslu ustanovení čl. 12 odst. 1 obchodních podmínek žalobkyně uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 21.242,89 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru a Smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty právnická osoba anonymizováno (dále jen„ Obchodní podmínky“) a sazebník poplatků právnická osoba anonymizováno (dále jen„ Sazebník“). Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách po 955 Kč Smluvní úrok z úvěru byl určen podle výše úvěrového rámce (24,71 % ročně u úvěrového rámce 20.000 Kč a 24,50 % ročně u úvěrového rámce 25.000 Kč), konkrétní výše byla v případě každé splátky sdělována žalovaná ve výpisu ke smlouvě. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou plnění (jeho části) byla v čl. 5 odst. 2 Obchodních podmínek sjednána smluvní pokuta 10 % z dlužných splátek. Žalovaný započal s čerpáním peněžních prostředků prostřednictvím kreditní karty dne datum, za dobu trvání závazkového vztahu mu byly celkem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 43.264,03 Kč, celkem žalovaný uhradil částku ve výši 24.674,28 Kč (shodná tvrzení účastníků, úvěrová smlouva č. anonymizováno ze dne datum, úvěrové podmínky, sazebník, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehled transakcí – výpis ke dni datum, datum, datum, datum, datum, datum, přehled splátek, přehled plateb)

6. Dále bylo prokázáno, že žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně, dostal do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek, proto žalobkyně využila svého oprávnění a v souladu s ustanovením čl. 5 odst. 5 Obchodních podmínek zesplatnila všechny závazky žalovaného vyplývajících ze Smlouvy k datu 16. 1. 2021. Žalobkyně u soudu uplatnila pohledávku ve výši 23.138,36 Kč, která sestává ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 4.076,47 Kč, jistiny ve výši 18.353,32 Kč, smluvní pokuty ve výši 286,50 Kč, úroku z prodlení 72,07 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 150 Kč a poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění závazků ve výši 200 Kč. Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, úvěrová smlouva č. anonymizováno ze dne datum, obchodní podmínky, přehled plateb, přehled transakcí ke dni datum, datum, datum, datum, datum, datum, přehled splátek, upozornění ke smlouvě ze dne datum, upomínka ze dne datum, upomínka před zesplatněním pohledávky ze dne datum, oznámení o zesplatnění ze dne datum, dodejka ze dne datum, předžalobní upomínka ze dne datum, poštovní podací arch ze dne datum)

7. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou mu dostupné z titulu postavení žalobkyně jako nebankovní instituce nebo z její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě žalobkyně vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou právnická osoba Žalobkyně vyhodnotila informace získané především z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, Registr rizikových subjektů anonymizováno banky = RRS), registru SOLUS, ostatních registrů a databází (Interní platební morálka klienta, Interní Black List právnická osoba anonymizováno, Insolvenční rejstřík (ISIR), neplatné doklady MVČR), přičemž nezjistila o žalovaném žádné negativní informace, proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, na jeho majetek nebyla vedena žádná exekuce. Při uzavírání smlouvy o úvěru pak žalovaný uvedl příjem ve výši 35.000 Kč, výdaje na bydlení 8.000 Kč, splátky dalších úvěrů 10.068 Kč. U jednání soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný nejprve řádně splácel úvěr na spotřebitelské zboží a právě tuto skutečnost zohlednila žalobkyně při poskytnutí revolvingového úvěru. Žalovaný zaplatil poměrně vysokou částku, a to přes 24.000 Kč v průběhu 3 let. I z toho je zřejmé, že byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Konkrétními listinami k prokázání poměrů žalovaného žalobkyně nedisponovala.

8. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky, a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit úroky a poplatky stanovené smlouvou. Celkově byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 43.264,03 Kč. Žalovaný porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně, zaplatil 24.674,28 Kč.

15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., což je zřejmé i z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu konkrétní schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu III. ÚS 4129/18.

16. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných nezávisle na žalovaném, a to z veřejných i neveřejných registrů. Z textu úvěrové smlouvy je zřejmé, že žalobkyně disponovala pouze údajem o příjmu žalovaného a výdajích na bydlení a splátky úvěrů, jak je uvedl samotný žalovaný již v žádosti ze dne datum. Žalobkyní nebylo zjišťováno a ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného nelze dovozovat zpětně ze skutečnosti, že žalovaný po určitou dobu závazek hradil. Povinnost prošetřit poměry dlužníka přitom ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“ 18. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 43.264,03 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

19. Žalovaný uhradil 24.674,28 Kč, k úhradě tak zůstává 18.589,75 Kč. Soud uložil žalovanému uhradit závazek ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 4.262,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.262,11 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 286,50 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

20. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data datum, tedy v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu, která byla obsahem zesplatňovacího dopisu. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 20.396,52 Kč (18.589,75 Kč + 1.806,77 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 4.962,85 Kč (4.262,11 Kč + 414,24 Kč + 286,50 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně 80 % původního předmětu řízení (25.359,37 Kč – veškeré nároky ke dni rozhodování soudu), žalovaný byl úspěšný ohledně 20 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 80 % méně 20 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 60 % vynaložených nákladů řízení.

22. Náklady žalobkyně v celkové výši 17.262,80 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 926 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby á 300 Kč v částce 1.200 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání soudu; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 7.210 Kč (3,5 úkonu á 2.060 Kč); jízdné z obec a číslo do Bruntálu a zpět na jednání soudu při použití motorového vozidla tovární značka Škoda Rapid, registrační značka, jehož průměrná spotřeba je 5,1 l benzinu v ceně 37,10 Kč, při vzdálenosti 560 km (2 x 280 km) a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel v sazbě 4,7 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., celkem 3.691,50 Kč; náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za čas strávený cestou z obec a číslo do Bruntálu a zpět za 14 půlhodin á 100 Kč v celkové výši 1.400 Kč; daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 2.835 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 60 % nákladů řízení žalobkyně v částce 10.357,50 Kč.

23. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen zaplatit tuto náhradu advokátu. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).