12 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 159.460,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 91.876,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 91.876,05 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení a částku 301,11 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 67.283,44 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 14.855,10 Kč, smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 155.374,49 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63.498,44 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 159.159,49 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru registrační číslo ze dne datum, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 185.000 Kč, a zaplacení částky 301,11 Kč z titulu smlouvy o zřízení a vedení balíčku anonymizováno.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. Soud se při úvahách, zda žalovanému v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), aktuální judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1670/2015 ze dne 27. 1. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3176/2016 ze dne 1. 8. 2016) ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1308/2010 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011, z něhož cituje následující:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 4. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jeho nepřítomnosti.

5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru registrační číslo (dále jen,, Smlouva“), jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen„ Podmínky“). Na jejím základě byl žalovanému poskytnut bezhotovostně neúčelový úvěr ve výši 185.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 14,9 % ročně počínaje dnem datum ve splátkách ve výši 3.328 Kč zahrnujících splatné úroky k datu splátky a ve zbylém rozsahu jistinu úvěru. Žalovaný se rovněž zavázal hradit pojistné ve výši 185 Kč měsíčně a poplatky a ceny za bankovní služby uvedené ve Výňatku ze sazebníku. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru číslo ze dne datum včetně příloh, standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, interní účetní doklad ze dne datum, sazebník)

6. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný v průběhu trvání závazkového vztahu uhradil na jistině částku 29.625,51 Kč, na smluvním úroku částku 58.500,89 Kč, na úroku z prodlení 2,55 Kč a na poplatcích 4.995 Kč; celkem 93.123,95 Kč. Následně přestal plnit podmínky Smlouvy, zejména nehradil řádně a včas splátky úvěru, proto žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením čl. 10 podmínek své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne datum, kterým byl současně vyzván k úhradě dlužných splátek v dodatečně stanovené lhůtě. Žalovaný na výzvu nereagoval, úvěr byl zesplatněn ke dni 23. 4. 2020. Ke dni podání žaloby se pohledávka žalobkyně skládala z jistiny ve výši 155.374,49 Kč, poplatků výši 3.785 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 14.855,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 881,98 Kč (obojí k datu 7. 5. 2020). Žalobkyně dále nárokuje smluvní úrok z úvěru ve výši 14,9 % ročně z jistiny ode dne 8. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny ode dne 8. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru číslo ze dne datum včetně příloh, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, historický výpis úvěrového účtu včetně legendy k výpisu, výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne datum včetně dodejky, výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne datum včetně poštovního podacího archu)

7. Dále bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena Smlouva o zřízení a vedení balíčku anonymizováno pro účet číslo bankovní účet (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a Sazebník právnická osoba V průběhu trvání závazkového vztahu vznikl na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, o čemž byl žalovaný opakovaně informován a vyzýván k jeho úhradě, naposledy dopisem ze dne datum. Následně žalobkyně využila svého oprávnění a ukončila Smlouvu z důvodu přečerpání prostředků, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne datum. Ke dni 25. 12. 2019 byl účet zrušen, přičemž k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 301,11 Kč. Pohledávka žalobkyně byla převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo bankovní účet. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o zřízení a vedení balíčku anonymizováno ze dne datum, všeobecné obchodní podmínky, sazebník, periodický výpis z účtu, výzva k vyrovnání nepovoleného debetu datum, odstoupení od smlouvy ze dne datum, oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne datum, výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne datum včetně poštovního podacího archu)

8. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Uváděla, že vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou jí dostupné z titulu postavení žalobkyně jako banky nebo její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Provedla lustraci v Bankovním registru klientských informací (BRKI), Nebankovním registru klientských informací (NRKI), Zájmovém sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS), přičemž nezjistila žádný negativní záznam. Prověřila rovněž Interní databázi žalobkyně obsahující data pro řízení rizik za celou skupinu právnická osoba, kde nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má mimo žalobkyni dva další dluhy vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum a smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne datum, žalovaný nebyl v prodlení s plněním povinností z předmětných smluv, a to ani v minulosti. Žalovaný byl v prodlení s jednou splátkou v měsíci únoru 2016 u již ukončeného obchodu. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o jediné porušení a u již uzavřeného obchodu, vyhodnotila tuto skutečnost žalobkyně jako bagatelní porušení, které nebránilo poskytnutí předmětného úvěru. V insolvenčním rejstříku bylo zjištěno, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, dále bylo ověřeno, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů a trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Pokud jde o příjem žalovaného, vycházela žalobkyně z čestného prohlášení o příjmu v rámci žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne datum, v němž žalovaný uváděl příjem ze závislé činnosti ve výši 19.500 Kč měsíčně. Kontrolou běžného účtu žalovaného žalobkyně zjistila, že jeho pravidelná mzda od společnosti právnická osoba za poslední 4 měsíce činí v průměru 20.600 Kč. Mimo to za poslední 4 měsíce vykazoval mimořádný příjem v celkové výši 5.350 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně stanovila částkou 12.334 Kč (výdaje na bydlení 2.336 Kč, životní minimum 3.410 Kč, ostatní výdaje 2.000 Kč, závazky u jiných věřitelů 1.833 Kč, závazky u žalobkyně 2.755 Kč).

9. Z žalobkyní doložených listin (výňatek z výpisu z běžného účtu obsahující přehled příjmů za období 13. 2. 2017 – 2. 6. 2017, výsledky aplikačního ratingu, výsledky behaviorálního ratingu pro individuály, otisky z registrů BRKI, NRKI, Solus, Návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, prohlášení o zdravotním stavu, žádost o poskytnutí osobního úvěru) bylo prokázáno, že žalovaný měl pravidelný příjem od zaměstnavatele právnická osoba, což bylo doloženo výpisem z jeho běžného účtu, měl další závazky, jak vyplynulo z dostupných registrů (viz výše). V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný udával, že je svobodný, vlastník domu či bytu, má čistý měsíční příjem 19.500 Kč, jeho výdaje spojené s bydlením činí 2.500 Kč a ostatní výdaje 2.000 Kč, neuváděl žádné závazky.

10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

15. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 185.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně. Žalovaný za dobu trvání závazkového vztahu celkem uhradil 93.123,95 Kč.

16. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5.3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ 17. K samotné nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018-66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18.

18. Žalobkyně provedla šetření v dostupných veřejných i neveřejných registrech, přičemž nezjistila negativní informace k osobě žalovaného. Konkrétní tvrzené sociální a majetkové poměry žalovaného byly ověřovány pouze na straně příjmové, když žalovaný doložil čestné prohlášení o příjmu, které korespondovalo s údaji, získanými žalobkyní v rámci vedení účtu pro žalovaného. Žalobkyně pak údaji z dostupných registrů konkretizovala závazky žalovaného, byť on sám v žádosti o úvěr žádné neuváděl. Ostatní výdaje žalovaného nebyly nijak objektivizovány, přičemž údaj o nákladech souvisejících s bydlením ve výši 2.500 Kč se soudu jeví jako zcela nereálný, byť žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti, stejně tak životní náklady 2.000 Kč měsíčně (přestože žalobkyně k výdajům přičetla při vlastní analýze ještě částku životního minima). Je nutné mít na paměti, že povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“ 20. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 185.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (právo na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný uhradil 93.123,95 Kč, k úhradě tak zůstává 91.876,05 Kč. Soud uložil žalovanému uhradit závazek ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 67.283,44 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 14.855,10 Kč, smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 155.374,49 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63.498,44 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

21. Účastníci dále uzavřeli smlouvu o běžném účtu podle ustanovení § 2662 občanského zákoníku. Touto smlouvou se zavázal věřitel, že zřídí a povede pro žalovaného – dlužníka, běžný účet. Žalovaný porušil ujednání smlouvy, když přečerpal peněžní prostředky na účtu do tzv. nepovoleného debetu. Žalobkyně využila svého oprávnění, účet žalovaného zrušila a veškeré závazky žalovaného učinila splatnými. Žalobkyně vyčíslila dluh žalovaného kde dni podání žaloby částkou 301,11 Kč. Soud po zjištění skutkového stavu a právním posouzení věci dospěl k závěru, že tento nárok žalobkyně je oprávněný, proto zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady v řízení prokazatelně nevznikly (úspěch žalobkyně: 91.876,05 Kč, 10.881,94 Kč, 301,11 Kč; celkem 103.059,10 Kč; úspěch žalovaného 67.283,44 Kč, 14.855,10 Kč, 26.534,60 Kč, 7.520,85 Kč; celkem 116.193,99 Kč). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).