12 C 137/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 600 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení částky 12 840 Kč s příslušenstvím, představující dluh vzniklý ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO a žalovaným. Předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a dále se zavázal uhradit předchůdci žalobce částku ve výši 240 Kč za službu životního pojištění. Žalovaný však svůj závazek porušil (uhradil pouze 5 400 Kč). Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 9 828,59 Kč, neuhrazené úhrady za služby ve výši 3 011,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 240,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 606,92 Kč, úrok ve výši 19,34 % ročně z částky 9 828,59 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 828,59 Kč od datum do zaplacení. Žalobce pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum od předchůdce žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to do datum.

4. Z karty zákazníka (sepsané obchodním zástupcem jméno příjmení) ze dne datum bylo zjištěno, že obchodní zástupce vyplnil za žalovaného údaje k žádosti o úvěr. Uvedl, že žalovaný je anonymizováno, má anonymizováno vzdělání, žije s role v řízení (což měl doložit SIPem), je zaměstnán od anonymizováno rok ve právnická osoba právnická osoba na pozici anonymizováno. V listině není uvedeno, byl-li žalovaný zaměstnán na dobu určitou či neurčitou. Skutečnost, že žalovaný je ve společnosti zaměstnán, měla být ověřena telefonicky, a dále výplatními páskami. Dále se v listině uvádí, že čistý měsíční příjem žalovaného činí částka, a výdaje činí částka (přičemž náklady na bydlení činí částka, doprava, jídlo a osobní náklady částka a splátky anonymizováno v celkové výši částka činí částka měsíčně).

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum s podacím archem soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.

6. Soud má tedy za prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč RPSN činilo 215,01 %. Žalovaný úvěr nesplatil a žalobce uplatnil za žalovaným úhrady za služby a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

14. Žalobce dle soudu neprokázal splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 10 000 Kč s RPSN ve výši 215,01 %. Žalobce v žalobě sice uvedl, že řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, tuto skutečnost však řádně neprokazuje. Žalovaný sice žalobkyni uvedl příjem, avšak již žádným způsobem nedoložil ani příjem ani výdaje a žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak ze skutečnosti, že v Kartě zákazníka zcela chybí uvedení toho, zda žalovaný v době poskytnutí úvěru pracoval na dobu neurčitou či na dobu určitou a případně do kdy, nelze usuzovat, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo dostatečné. Navíc předchůdce žalobce při poskytnutí úvěru od žalovaného věděl, že je na něj vedena anonymizováno a je mu měsíčně strhávána částka ve výši částka, při hodnocení volných zdrojů tak měl být žalobce obezřetný a vyžádat si prokázání životních výdajů a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. příjmení předchůdce žalobce, kdy od deklarovaného příjmu formálně odečte obecné„ životní minimum“, aniž by reflektoval zdravotní stav, neprokázané výdaje na bydlení a vůbec netvrzené výdaje na domácnost, a dojde k výsledku, který se mu hodí, aby mohl poskytnout úvěr osobě, u které předpokládá prodlení se splátkami, je v rozporu se zákony i dobrými mravy. Navíc i prohlášení klienta musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

15. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce zamítl.

16. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 10 000 Kč minus částečná úhrada žalovaného ve výši 5 400 Kč, dospěl soud k závěru, že se žalovaný v této výši, tj. v částce 4 600 Kč, na úkor předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění předchůdce žalobce z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobci vydat. Žalobci také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od splatnosti do zaplacení. Ve zbývající části smluvních nároků soud žalobu zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a contrario, když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

18. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.