12 C 138/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 19.672 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.400 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 12.272 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.075,56 Kč od 7. 4. 2018 do 28. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.675,56 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19.672 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Žalovaná si zásilky soudu nepřevzala.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna podáním ze dne datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, potvrzení o expedici obyčejných zásilek ze dne datum)

5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum písemně smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem 1.444 Kč (v sazbě 15 % ročně), poplatkem za poskytnutí úvěru 6.000 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru 1.078 Kč a inkasním poplatkem 3.750 Kč; celkově 27.272 Kč, a to ve 14 splátkách po 1.948 Kč. Poslední splátka byla splatná ke dni 6. 4. 2018. Žalovaná za dobu trvání závazkového vztahu uhradila 7.600 Kč. Žalobkyně v řízení nárokuje jistinu ve výši 11.075,56 Kč, smluvní úrok ve výši 783,07 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 4.326,78 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 782,34 Kč a inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2.

704. Dále pak zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od 7. 4. 2018 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum, kterou byla vyzvána k okamžité úhradě. (shodná tvrzení účastníků, žádost o úvěr ze dne datum, smlouva o úvěru číslo ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, ujednání o zpracování osobních údajů ze dne datum, transakční historie, předžalobní upomínka ze dne datum včetně podacího lístku)

6. Žalobkyně uváděla v žalobě, že posouzení schopnosti žalované splácet předmětnou zápůjčku spočívá v prověřování podle vnitřních kritérií věřitele, a to 1) maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, 2) 0 zahájených exekučních řízení, 3) negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, 4) uvedení příjmů, výdajů, 5) lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Po vyhodnocení uvedených údajů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak neuvedla pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu. Zdůraznila, že žalovaná služby poskytovatele úvěru sama aktivně vyhledala a požádala o poskytnutí rychlé půjčky v hotovosti, tedy nejednalo se zde o poskytnutí (či snad dokonce vnucení) hotovostního úvěru žalované zprostředkovatelem na nějaké předváděcí marketingové akci, tedy o situaci, kdy by úvěrující mohl případně ovlivnit rozhodování žalované jako spotřebitele. Původní věřitel měl právo předpokládat a očekávat, že žalovaná, jako úvěrovaná, má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, jak plyne z ust. § 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

7. K důkazu žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalované, potvrzení o výši příjmu ze dne datum, potvrzení o průměrném výdělku ze dne datum, rozhodnutí Městského úřadu anonymizováno ze dne datum, kupní smlouva o převodu vlastnictví k bytu a spoluvlastnického podílu k pozemku – právní účinky vkladu dne datum, žádost o úvěr ze dne datum. Soud má z doložených listina za prokázáno, že žalovaná uváděla, že je od října 2016 zaměstnaná u zaměstnavatele právnická osoba s příjmem 12.300 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení a energie činí 4.200 Kč, na jídlo, dopravu a osobní náklady 4.000 Kč, srážky ze mzdy 1.200 Kč, celkem výdaje 9.400 Kč. Z listiny dále vyplynulo, že v roce 2008 prodala byt, ve kterém měla ke dni uzavření smlouvy trvalý pobyt.

8. Soud zjistil, že v databázi ISAS zdejšího soudu je vedeno na jméno žalované 32 řízení (z toho 13 exekucí či výkonů rozhodnutí). V době uzavření smlouvy byly nařízeny srážky ze mzdy žalované ve věci sp. zn. spisová značka, probíhaly exekuce sp. zn. spisová značka a spisová značka, kdy obě byly skončeny až v letech 2018, 2019.

9. Jelikož se žalobkyně omluvila z jednání soudu, nebylo možné jí poskytnout patřičná poučení dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu.

10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěr 15.000 Kč, a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou, celkem částku 27.272 Kč. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči věřiteli nehradila řádně, uhradila 7.600 Kč.

15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované, k výzvě soudu, popsala a doložila, jakým způsobem při posuzování bonity klienta původní věřitel postupoval. Z doložené žádosti vyplývá, že žalovaná uváděla příjem 12.300 Kč, celkové výdaje v částce 9.400 Kč, přičemž šlo o náklady na bydlení a živobytí a částka 1.200 Kč na úhradu případných dalších závazků. K ověření poměrů žalované byly doloženy listiny prokazující její příjem, výdaje doloženy nebyly. Soud pak z úřední činnosti zjistil, že v době poskytnutí úvěru byly na majetek žalované vedeny tři exekuce, žalovaná měla i další závazky po splatnosti, neboť v průběhu roku 2018 byly na její majetek nařízeny další dvě exekuce, bylo zahájeno jedno nalézací řízení, v roce 2019 to byla dvě nalézací řízení. Příjem žalované byl natolik nízký, že je zřejmé, že při zohlednění dalších splátek by úvěr nemohl být poskytnut. Povinnost řádně prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobkyně neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

16. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018-66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost soudu prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

17. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“ 18. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 15.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná uhradila 7.600 Kč, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 7.400 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 12.272 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.075,56 Kč od 7. 4. 2018 do 28. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.675,56 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.

19. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 29. 2. 2020, tedy v návaznosti na prokazatelně doručenou předžalobní upomínku. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnější žalované v řízení náklady prokazatelně nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).