12 C 140/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 17.385 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně jistiny ve výši 1.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.385 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.600 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.000 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.000 Kč od 8. 4. 2021 do 30. 4. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 559,42 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 810,72 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou 2.385 Kč z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou dne datum, na jejímž základě poskytl věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná nedostála svému závazku vrátit částky sjednané ve smlouvě.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaná v místě trvalého pobytu nepřevzala.

3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu vyzvána, nechť se vyjádří ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, k výzvě se nevyjádřila.

4. Žalobkyně vzala podáním ze dne datum žalobu částečně zpět ohledně částky 1.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.385 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.600 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, neboť nedisponuje dokumenty k prokázání ověření úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce. V souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu a procesním úkonem žalobkyně, která je oprávněna disponovat za řízení žalobou, soud řízení v požadovaném rozsahu částečně zastavil.

5. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka za žalovanou byla na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne datum převedena společností právnická osoba, IČO, na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum, kterým byla žalovaná vyzvána k úhradě pohledávky do datum (shodná tvrzení účastníků, dohoda o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně poštovního podacího archu)

6. V průběhu řízení bylo prokázáno, že dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru číslo. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena elektronicky na internetových stránkách webová adresa. Žalovaná na základě smlouvy čerpala bezhotovostně finanční prostředky ve výši 15.000 Kč, a to převodem na účet žalované, ze kterého žalovaná uhradila předchozí verifikační platbu. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně (pevná, ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti), RPSN ve výši 1. 141,2 %. Žalovaná se zavázala vrátit částku 18.450 Kč do datum. Žalovaná peněžní prostředky nevrátila ve sjednaném termínu, v souladu se smlouvou jí tak vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně smluvní pokutu účtovala ve výši 2.385 Kč. Dále žalobkyně nárokovala smluvní úrok ve výši 2.450 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč (odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 559,42 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 23. 10. 2020 do 6. 4. 2021. Žalovaná uhradila dne datum částku 1.000 Kč. Zůstatek pohledávky neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru číslo ze dne datum, potvrzení o provedené verifikační platbě, potvrzení o provedené platbě – výpis z účtu ze dne datum, obchodní podmínky společnosti právnická osoba, upomínka ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum, výpis úkonů mimosoudního vymáhání, oznámení o předání do advokátní kanceláře ze dne datum, předžalobní upomínka ze dne datum včetně poštovního podacího archu)

7. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce na základě informací získaných od žalované zahájil schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Přestože žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce posoudil a ověřil schopnost žalované úvěr splatit, přes výzvu soudu nebyla schopna toto své tvrzení prokázat, uváděla, že důkazy nedisponuje.

8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit částku 3.450 Kč. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradila řádně, uhradila pouze 1.000 Kč.

13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, a proto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a dokazování ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Nato vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ve vztahu k nárokům vyplývajícím z uzavřené smlouvy (smluvní úrok 2.600 Kč – dle žalobních tvrzení částka zahrnovala smluvní úrok v částce 2.450 Kč a náklady na upomínání 150 Kč, smluvní pokuta 2.385 Kč, uhrazená jistina 1.000 Kč, zákonný úrok z prodlení z uhrazené částky – s ohledem na obsah podání soud vyvodil, že z částky 1.000 Kč) s tím, že nedisponuje důkazy k prokázání tvrzení, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované úvěr splatit. Soud tedy při rozhodování vycházel z předpokladu, že právní předchůdce žalobkyně neprověřil v procesu uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 15.000 Kč, žalovaná uhradila 1.000 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 14.000 Kč dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu (po částečném zastavení řízení po zpětvzetí žaloby - viz shora), tedy ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.000 Kč od 8. 4. 2021 do 30. 4. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 559,42 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

14. Žalobkyně nárokovala úrok z prodlení z dlužné částky kapitalizovaný ve výši 559,42 Kč za období od prvního dne prodlení dle smlouvy, tj. od 23. 10. 2020 do 6. 4. 2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 15.000 Kč. Dále požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z částky 14.000 Kč od 8. 4. 2021 až do zaplacení. Soud dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 14.000 Kč dle prokazatelně odeslaného oznámení o postoupení pohledávky, když součástí tohoto oznámení byla výzva k plnění do 30. 4. 2021. Nad rámec přiznaného byla žaloba ohledně příslušenství pohledávky zamítnuta.

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný, přičemž k částečnému zpětvzetí žaloby došlo z důvodů na straně žalobkyně. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 14.705,60 Kč (14.000 Kč + 1.705,60 Kč), která představuje 68 % původního předmětu řízení (21.705,83 Kč – veškeré nároky vyčíslené ke dni rozhodování soudu), žalovaná byla úspěšná ohledně částky 7.000,23 Kč (1.000 Kč + 2.385 Kč + 2.600 Kč + 127,03 Kč + 72,78 Kč + 559,42 Kč + 256 Kč), což je 32 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 68 % méně 32 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 36 % vynaložených nákladů řízení.

16. Náklady řízení žalobkyně za situace, kdy má soud v souladu s žalobou za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., (obdobná věc např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka), představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby; k částečnému zpětvzetí žaloby soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když k němu došlo výhradně z důvodu na straně žalobkyně); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč (3 úkony á 300 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 252 Kč. Celkem 2.252 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalované zaplatit 36 % nákladů řízení žalobkyně v částce 810,72 Kč.

17. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinna zaplatit tuto náhradu advokátu. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).