12 C 167/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 140 352 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 57 720 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 26.06.2024 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 82 632 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 41 130 Kč od 26.1.2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 57 720 Kč od 26.01.2024 do 25.06.2024, úroku ve výši 64,31 % p.a z částky 82 747,18 Kč od 26.01.2024 do 18.02.2024 ve výši 3 411,60 Kč, úroku ve výši 15 % p.a z částky 82 747,18 Kč od 19.02.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26.01.2024 dosáhne částky 285 696,00 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 140 352 Kč s příslušenstvím, která zahrnuje zejména dlužnou jistinu úvěru, úrok za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr a zákonný úrok z prodlení. Podle tvrzení žalobce byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč, přičemž částka 67 022 Kč byla žalovanému skutečně vyplacena dne 9. 5. 2023 a zbývající část byla použita na úhradu jeho předchozích závazků. Žalovaný se zavázal hradit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 5 456 Kč, avšak uhradil pouze pět splátek v období od června do října 2023. V důsledku prodlení s úhradou dalších splátek došlo dne 24. 1. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou, avšak na tuto výzvu nereagoval a svůj závazek neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil pět splátek v období od června do října 2023 po 5 456 Kč, tedy celkem 27 280 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to zejména karta klienta (ve spise na č.l. 18).

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 5. 5. 2023 (ve spise na č.l. 8 a násl.) má soud za prokázané, že poskytovatel úvěru dne 5. 5. 2023 vyhotovil návrh smlouvy o úvěru, ve kterém je uvedena výše úvěru 85 000 Kč, doba splatnosti, výše měsíční splátky, úroková sazba a podmínky pojištění schopnosti splácet. V návrhu jsou dále specifikovány podmínky čerpání úvěru, způsob jeho splácení a sankce pro případ prodlení. Předmětný návrh však není žalovaný podepsán.

6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 10. 5. 2023, založené ve spise na č.l. 11, ve spojení s dodejkou ze dne 16. 5. 2023, založenou ve spise na č.l. 20, má soud za prokázané, že dne 10. 5. 2023 poskytovatel úvěru vyhotovil oznámení o schválení úvěru ve výši 85 000 Kč, které obsahovalo základní parametry úvěru a bylo dne 16. 5. 2023 odesláno žalovanému.

7. Ze splátkového kalendáře ze dne 10. 5. 2023, založeného ve spise na č.l. 12, má soud za prokázané, že dne 10. 5. 2023 poskytovatel úvěru vyhotovil splátkový kalendář, který však není žalovaným podepsán (ani mu nebyl odeslán).

8. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 6. 2024 (ve spise na č.l. 17), ve spojení s podacím dokladem České pošty ze stejného dne (ve spise na č.l. 36), má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , které k datu výzvy činily celkem 98 850 Kč, a dále k úhradě běžící smluvní pokuty a úroku za poskytnutí úvěru. Žalobce poskytl žalovanému lhůtu 15 dnů k dobrovolné úhradě, počítanou od data odeslání výzvy, tedy od 10.6.2024.

9. Z karty klienta založené ve spise na č.l. 18 má soud za prokázané, že žalovaný uhradil pouze pět měsíčních splátek ve výši 5 456 Kč, a to v období od června do října 2023.

10. Z oznámení ze dne 24. 1. 2024 (ve spise na č.l. 19), výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 21.12.2023 (ve spise na č.l. 21), výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22.1.2024 (ve spise na č.l. 22), předsmluvního formuláře ze dne 5.5.2023 (ve spise na č.l. 23 a násl.), prohlášení klienta/informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 5.5.2023 (ve spise na č.l. 33 a násl.), přílohy č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 9.5.2023 (ve spise na č.l. 42), dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 9.5.2023 (ve spise na č.l. 43 a násl.), dohody o konsolidaci ze dne 5.5.2023 (ve spise na č.l. 46 a násl.), má soud za prokázané, že žalobce sice vyhotovil shora specifikované listiny, tyto listiny však žalovaný nepodepsal, příp. žalobce neprokazuje jejich odeslání žalovanému.

11. Z hodnocení klienta (ve spise na č.l. 26) okresní soud zjistil, že dne 5.5.2023 bylo vyhotoveno hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , v němž je uvedeno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 27 700 Kč, měsíční výdaje ve výši 20 346 Kč a volné zdroje ke splácení ve výši 6 354 Kč. Dále je v hodnocení uvedeno, že žalovaný měl v té době závazek vůči , Jméno žalobkyně, ., s měsíční splátkou ve výši 2 486 Kč, a náklady na bydlení ve výši 12 000 Kč. Hodnocení obsahuje také údaje o zaměstnavateli žalovaného, jeho rodinném stavu, vzdělání, formě bydlení a dalších osobních údajích.

12. Z potvrzení o příchozí úhradě z 5.8.2022 a září 2022 (ve spise na č.l. 28, 30–31) okresní soud zjistil, že dne 8.3.2023 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka ve výši 26 265 Kč a dne 5.4.2023 byla na tentýž účet připsána částka ve výši 31 347 Kč, přičemž obě platby byly odeslány z účtu společnosti , právnická osoba, vedeného u Raiffeisenbank pod číslem , č. účtu, . Ačkoliv žalobce tyto listiny označuje jako výpis z účtu, okresní soud zjistil, že se nejedná o výpis z účtu, ale pouze o potvrzení o dvou jednotlivých příchozích platbách.

13. Z kopie občanského průkazu (ve spise na č.l. 29 a 35) okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru při sjednávání úvěrové smlouvy ověřil základní identifikační údaje žadatele, jako jsou jméno, příjmení, datum narození a adresa trvalého pobytu. Ověření totožnosti prostřednictvím občanského průkazu však představuje standardní postup, který je nezbytný pro samotné uzavření smlouvy, a nelze jej bez dalšího považovat za úkon směřující k posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nad rámec uvedeného nelze z tohoto důkazu učinit žádná další skutková zjištění významná pro posouzení věci14. Z výpisu záznamů z registru SOLUS (ve spise na č.l. 37) a z nebankovního registru klientských informací (ve spise na č.l. 38), okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru prováděl základní šetření v registrech evidujících úvěrovou historii žadatelů o úvěr, konkrétně v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž z těchto výpisů nevyplývá, že by žalovaný měl v době uzavření smlouvy evidovány negativní záznamy.

15. Z potvrzení o platbě vytisknutého dne 5.5.2023 (ve spise na č.l. 30), potvrzení o příchozí platbě ze dne 5.4.2023 (ve spise na č.l. 31) a dokladu o vyplacení úvěru , právnická osoba, ., ze dne 9.5.2023 (ve spise na č.l. 32), okresní soud zjistil, že žalovaný byl poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč, přičemž částka 67 022 Kč byla žalovanému skutečně vyplacena dne 9. 5. 2023 a zbývající část (17 978 Kč) byla použita na úhradu jeho předchozích závazků.

16. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (ve spise na č.l. 39) okresní soud zjistil, že žalobce je zapsán jako regulovaný subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry.

17. Z listin nazvaných „Základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč a zaslaná SMS informace o vyplacení“ (ve spise na č.l. 48 a násl.), a „Důkaz o přijaté SMS pro vyplacení“ (ve spise na č.l. 49), soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, jestliže z těchto listin není zřejmé, jaký konkrétní obsah úvěrové smlouvy měl být tímto způsobem elektronicky podepsán, neboť žádná z těchto listin neobsahuje text samotné smlouvy. Tímto způsobem nemůže dojít k elektronickému podpisu jiné listiny, jejíž obsah není jednoznačně určen (k tomu podrobněji viz níže).

18. Z informace o pojištění schopnosti splácet úvěry (ve spise na č.l. 13 a násl.) a z informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ve znění účinném od 21.12.2019 (ve spise na č.l. 14 a násl.), přihlášky do pojištění skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry (ve spise na č.l. 40 a násl.), okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

20. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 5.5.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil návrh smlouvy o úvěru na částku 85 000 Kč, přičemž tento návrh nebyl žalovaným podepsán, a to ani elektronicky. Dne 10.5.2023 bylo žalovanému odesláno oznámení o schválení úvěru, které obsahovalo základní parametry úvěru. Dne 9.5.2023 byla žalovanému skutečně vyplacena částka 67 022 Kč, zatímco zbývající část úvěru ve výši 17 978 Kč byla použita na úhradu jeho předchozích závazků. Žalovaný následně uhradil pět měsíčních splátek po 5 456 Kč, a to v období od června do října 2023, tedy celkem 27 280 Kč. Dne 21.12.2023 a 22.1.2024 byly vyhotoveny výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, které však žalovanému nebyly odeslány. Dne 24.1.2024 bylo vyhotoveno oznámení o zesplatnění úvěru. Dne 10.6.2024 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky 98 850 Kč s patnáctidenní lhůtou k dobrovolné úhradě, která uplynula dne 25.6.2024. V době uzavření smlouvy měl žalovaný pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 27 700 Kč (od svého zaměstnavatele , právnická osoba, ), měsíční výdaje žadatel o úvěr uvedl ve výši 20 346 Kč, poskytovatel úvěru je však nikterak neověřoval. Žalobce provedl jen základní šetření v registrech SOLUS a NRKI, přičemž nebyly zjištěny žádné negativní záznamy. Žalobce rovněž ověřil identifikační údaje žalovaného prostřednictvím občanského průkazu. Žalobce dále vyhotovil řadu dalších listin, jako je předsmluvní formulář, prohlášení klienta, příloha č. 1 k návrhu smlouvy, dodatek č. 1, dohoda o konsolidaci a splátkový kalendář, avšak žalovaný tyto listiny nepodepsal, případně žalobce neprokazuje jejich odeslání žalovanému. Žalobce je zapsán jako regulovaný subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry.

21. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

24. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

25. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

26. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

27. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

28. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

29. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

30. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:- je jednoznačně spojen s podepisující osobou;- umožňuje identifikaci podepisující osoby;- je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a- je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

31. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

32. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).33.

36. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.34.

37. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C 449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C 303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

35. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, jestliže výši skutečných výdajů žalovaného vůbec nezjišťoval či neověřoval. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

36. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

37. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

38. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 85 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 27 280 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 57 720 Kč.

39. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

40. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

41. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

42. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 10.06.2024, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 13.06.2024 (§ 573 obč. zák.), dne 25.06.2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta (15 dnů od odeslání), dostal se dne 26.06.2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 26.06.2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

43. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný, doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).