12 C 180/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 38 248,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 18 384 Kč.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 19 864,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 28 583,99 Kč od 6.4.2023 do zaplacení a úroku ve výši 29,67% ročně z částky 24 514,62 Kč od 27.3.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 24.8.2022. Na jejím základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 24.8.2022 finanční prostředky ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaný je zavázal splatit ve 48 splátkách po 1 654 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z kopie listin: příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022, návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022, okresní soud zjistil, že dne 24.8.2022 poskytovatel úvěru vyhotovil listiny nazvané: „příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022, návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022“. Žalovaný předmětné listiny nepodepsal, a to ani elektronicky. Odeslání listin žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje.

5. Z kopie listin: doklad o vyplacení úvěru otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu okresní soud zjistil, že dne 25.8.2022 poskytovatel úvěru odeslal částku 25 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, .

6. Z kopie listiny: tabulka vytištěná z počítače obsahující čísla smluv okresní soud zjistil, že dne 25.8.2022 poskytovatel úvěru poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, dne 24.10.2022 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku 3 308 Kč a dne 6.1.2023 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku rovněž ve výši 3 308 Kč.

7. Z kopie listiny: oznámení ze dne 26.3.2023 okresní soud zjistil, že dne 26.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou: „oznámení ze dne 26.3.2023“. Odeslání listiny žalovanému žalobce neprokazuje.

8. Z kopie listin: společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2023, příloha č. 1 Seznam postoupených pohledávek, Příloha 6 plná moc, okresní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností , právnická osoba, ., na společnost , právnická osoba, , a.s., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023.

9. Z kopie listin: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.11.2023, informace o zpracování osobních údajů ze dne 14.11.2023, okresní soud zjistil, že dne 14.11.2023 žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „oznámení o postoupení pohledávky, informace o zpracování osobních údajů ze dne 14.11.2023“. Odeslání listin žalovanému žalobce prokazuje listinou nazvanou: podací lístek z 14.11.2023.

10. Z kopie listiny: výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30.1.2024 včetně podacího lístku z 30.1.2024 okresní soud zjistil, že dne 30.1.2024 právní zástupce žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“. Odeslání listiny žalovanému žalobce prokazuje podacím lístkem z 30.1.2024.

11. Z kopie listiny: hodnocení klienta ve spise na č.l. 17 okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru eviduje ve své evidenci u žalovaného celkový příjem ze zaměstnaneckého poměru (zaměstnavatel , právnická osoba, .) ve výši 28 420 Kč měsíčně, měsíční výdaje 8 713 Kč, z toho 4 093 za nájem. Žádné další výdaje žadatele o úvěr zde uvedeny nejsou (např. na dopravu, stravu, ošacení, léky, sport, zábavu, atd.). Namísto skutečných výdajů je zde uvedena pouze částka 4 620 Kč s označením „životní minimum“.

12. Z kopie listin: potvrzení o platbě 29.161,- Kč ve spise na č.l. 18 ze dne 24.8.2022, potvrzení o příchozí úhradě ve výši 26.517,- Kč ze dne 13.7.2022 ve spise na č.l. 19, potvrzení o platbě 29.602,- Kč ze dne 13.6.2022 ve spise na č.l. 20, potvrzení o platbě 28.315,- Kč ze dne 12.5.2022 ve spise na č.l. 21, okresní soud zjistil, že dne 12.8.2022, 13.7.2022, 13.6.2022, 12.5.2022, zaměstnavatel , právnická osoba, ., vyplatil žalovanému mzdu ve výši 29 161 Kč, 26 517 Kč, 29 602 Kč, resp. 28 315 Kč, což (více či méně) koresponduje s údajem o celkovém příjmu evidovaným poskytovatelem úvěru (28 420 Kč).

13. Z kopie listin: výpis záznamů z registru SOLUS ve spise na č.l. 22, výpis z nebankovního registru klientských informací ve spise na č.l. 23, okresní soud zjistil, že dne 24.8.2022 poskytovatel úvěru provedl lustraci žalovaného v registru SOLUS a NRKI.

14. Soud neměl za prokázané, že by poskytovatel úvěru řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného (ani že smlouva o úvěru byla uzavřena písemně). Žalobce byl před nařízením ústního jednání vyzván, aby v tomto směru doplnil skutková tvrzení a prokázal svá tvrzení. U ústního jednání dne 4.10.2024 žalobce výslovně prohlásil, že netrvá na tom, aby byl opětovně poučován a vyzýván k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného s tím, že by žalobce soudu stejně nic dalšího nepředložil.

15. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

16. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 24.8.2022 poskytovatel úvěru vyhotovil listiny nazvané: „příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022, návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022“. Žalovaný předmětné listiny nepodepsal, a to ani elektronicky (k tomu blíže viz právní názor soudu). Odeslání listin žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje. Poskytovatel úvěru zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnaneckého poměru u zaměstnavatele , právnická osoba, . činí v průměru 28 420 Kč měsíčně, žádná jiný příjem žalovaný neměl. Jeho měsíční výdaje činí 4 093 za nájem, další výdaje žadatele o úvěr (např. na dopravu, stravu, ošacení, léky, sport, zábavu, atd.) poskytovatel úvěru nezjišťoval, namísto skutečných výdajů dosadil částku 4 620 Kč odpovídající životnímu minimu. Dne 25.8.2022 poskytovatel úvěru odeslal žalovanému částku 25 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Dne 24.10.2022 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku 3 308 Kč a dne 6.1.2023 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku rovněž ve výši 3 308 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 společností , právnická osoba, ., na společnost , právnická osoba, , a.s. Dne 14.11.2023 žalobce vyhotovil a odeslal listiny nazvané: „oznámení o postoupení pohledávky, informace o zpracování osobních údajů ze dne 14.11.2023“. Dne 30.1.2024 právní zástupce žalobce vyhotovil a dne 30.1.2024 žalovanému odeslal listinu nazvanou: „výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“.

17. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

18. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

22. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

23. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

24. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

25. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

28. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

29. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

30. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

31. V případě, že tak nečiní poskytovatel podle odstavce 2, uchovává zprostředkovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zejména a) smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, b) dokumenty a jiné záznamy týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, c) záznamy z jiné komunikace mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a d) dokumenty a jiné záznamy uvedené v písmenech b) a c), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce (§ 78 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

32. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

33. Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno (§ 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru).

34. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

36. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

37. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně dle názoru soudu v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

38. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

39. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, pokud zjistil pouze 1 výdaj žalovaného (nájemné – a ani jeho výši nedokázal v řízení věrohodně prokázat), ostatními výdaji žalovaného (např. výdaji na energie spojené s nájmem, dopravu, stravu, ošacení, léky, sport, zábavu, atd.) se nezabýval vůbec. Částka životního minima stanovená pro výpočet sociálních dávek zjevně nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Předmětná smlouva je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

40. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Dne 25.8.2022 byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Dne 24.10.2022 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku 3 308 Kč a dne 6.1.2023 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku rovněž ve výši 3 308 Kč, celkem tedy splatil částku 6 616 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 18 384 Kč (výrok ad I.).

41. Jak uvedeno shora, dle ust. § 1968 věta prvá obč. zák. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. V případě určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. listopadu 2022, č.j. 60 Co 226/2022-51). Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaný doposud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný není.

42. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 1 s tím, že žalovanému doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).