12 C 186/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 206 830 Kč

I. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 206 830 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 34 267,20 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky z titulu, že žalobce uhradil škodu, kterou dne 19.4.2021 způsobil jeho syn , jméno FO, tím, že způsobil požár s vyčíslenou hodnotou 416 661 Kč. Žalobce přednesl, že jeho syn se dne 19.4.2021 pokusil o sebepoškození, přičemž si připravil svíčku k pálení prstů a způsobil požár. Pojišťovna nejdříve požadovala náhradu škody po synovi, nicméně úhradu provedl žalobce. Žalobce je přesvědčen, že byl povinen k částečné úhradě škody z titulu rodičovské odpovědnosti dle ust. § 2921 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „obč. zák.“) s tím, že svůj regresní nárok (vůči žalovanému) opírá o ust. § 2917 obč. zák. Žalobce dále přednesl, že syn se o sebepoškození pokusil v důsledku psychické újmy, která byla zjištěna znaleckým posudkem č. , číslo, dne 12. 2. 2024, vypracovaným soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, . Soudní znalec v tomto znaleckém posudku uzavřel, že sebepoškozování syna žalobce má svůj původ v incidentu ze dne 10. 11. 2020, kdy byl syn žalobce napaden žalovaným. Žalobce rovněž popsal, že dne 10. 11. 2020 žalovaný napadl jeho syna pouze s ohledem na skutečnost, že se syn žalobce nacházel před prodejnou potravin žalovaného. Byť si je žalobce vědom, že nemá s žalovaným nejlepší sousedské vztahy, je důvodně přesvědčen, že ani taková skutečnost neopravňuje žalovaného k napadení jeho syna, a to způsobem, kterým mu byla způsobena trvalá újma na psychickém zdraví. Žalovaný přes zaslání předžalobní výzvy dlužnou částku doposud nezaplatil.

2. Žalovaný k žalobě přednesl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Žalovaný učinil nesporným, že dne 10. 11. 2020 chytil poškozeného za mikinu se záměrem zabránit mu vstupu do prodejny, kde žalobce a jeho syn ohrožovali a provokovali manželku žalovaného a jeho dcery. Žalovaný syna žalobce zadržel do příjezdu PČR po dobu 9 minut (od 14:24 do 14:33 hod.), přičemž tento incident byl následně posouzen jako omezování osobní svobody a Okresní soud v Berouně vydal trestní příkaz č.j. 2 T 170/2022-344, kterým byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu trestného činu omezování osobní svobody a přečin výtržnictví. Dle žalovaného se jednalo o násilí velmi malé intenzity, což vyplývá i z trestního spisu. Žalovaného mrzí, že k události dne 10.11.2020 došlo a zaslal , jméno FO, omluvný dopis s tím, že poškozený mu na něj i odpověděl. Žalovaný dále nespatřuje příčinnou souvislost mezi incidentem ze dne 10. 11. 2020 a požárem domu, který syn žalobce způsobil. Konečně, žalovaný přednesl, že ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že , jméno FO, byl již na základní škole veden v péči poradny, trpěl nebo trpí dysgrafií, dyslexií, dysortografií a poruchou osobnosti ADD, ADHD. Psychické problémy syna žalobce jsou tedy dlouhodobějšího rázu, syn žalobce má za sebou rovněž pokus o sebevraždu a požár domu. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z kopie listiny: přípis ve věci Uplatnění práva na náhradu ze dne 21.6.2021 okresní soud zjistil, že dne 21.6.2021 , právnická osoba, ., uplatnila po , jméno FO, regresní nárok na náhradu škody ve výši 413 661 Kč, která vznikla na majetku pojištěného , právnická osoba, s tím, že ke škodě došlo z důvodu požáru, který , jméno FO, způsobil při manipulaci s otevřeným ohněm – svíčkou.

5. Z kopie listiny: Dohoda o povolení splátek a uznání dluhu ze dne 18.10.2021 okresní soud zjistil, že dne 18.10.2021 žalobce uzavřel se společností , právnická osoba, ., dohodu o povolení splátek a uznání dluhu, ve které uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči společnosti , právnická osoba, ., v celkové výši 206 830 Kč, s tím, že dluh vznikl v souvislosti s požárem bytu ve vlastnictví pojištěného , právnická osoba, . Požár způsobil syn žalobce, který nechal hořet svíčku, od níž došlo k požáru.

6. Ze znaleckého posudku č. , číslo, ze dne 12.2.2024, vypracovaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, z , právnická osoba, , adresa, , okresní soud zjistil, že předmětný znalecký posudek nechal vypracovat právní zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, z AK , název, (zadavatel) a znalec , tituly před jménem, , jméno FO, v něm dospěl (mimo jiné) k závěru, že se u , jméno FO, „…jako reakce na napadení , jméno FO, dne 10.11.202 se u pos. rozvinula posttraumatická stresová porucha…, která se prohloubila po zavinění požáru rodinného domu dne 19.4.2021“. (odpověď na otázku č. 1). V části, ve které znalec odpovídá na otázku, zda událost ze dne 10.11.2020, respektive psychický stav poškozeného z ní vzešlý, spojitost s následným chováním poškozeného dne 19.4.2021, a pokud ano, v jaké míře, znalec odpovídá, že „požár rodinného domu vznikl jako následek sebepoškozování pos. plamenem svíčky a zároveň roztržitost pos. při jeho depresivním ladění a tím postižení rozhodovacích funkcí při řešení požáru jako příznaku posttraumatické stresové poruchy vzniklé při napadení , jméno FO, dne 10.11.2020.“ Pokud jde o událost ze dne 15.2.2022 (pokus syna žalobce o sebevraždu intoxikací lékem), která není předmětem tohoto řízení, znalec zde dospěl k závěru, že „autoagresivní jednání pos. vzniklo v rámci posttraumatické stresové poruchy vzniklé při napadení , jméno FO, dne 10.11.2020.“ Předně, znalecký posudek předložený stranou žalující je dle názoru soudu nepřezkoumatelný. Není zřejmé, z jakých podkladů znalec vycházel, pokud znalec ve znaleckém posudku na č.l. 2 příslušného znaleckého posudku pouze vágně uvádí, že se mělo jednat o „kompletní spisový materiál dodaný zadavatelem“, aniž by jej jakkoliv specifikoval. Dále, znalecký posudek prakticky neobsahuje vůbec žádné odůvodnění (bod č. 5) a není tak zřejmé, jakým způsobem znalec ke svému závěru dospěl, pokud namísto odůvodnění znalec v bodě č. 5 znaleckého posudku (nazváno „Odůvodnění – souhrn a závěr“, patrně má být Odůvodnění – souhrn a závěr) pouze uvedl, co hodnotil (psychické následky napadení , jméno FO, dne 10.11.2020 a prohloubené zaviněním požárem rodinného domu dne 19.4.2021) a okopíroval část odpovědi na otázku č. 1 (a to včetně překlepu v datu incidentu). Podstatná část znaleckého posudku pak pouze popisuje výpis ze zdravotní dokumentace posuzovaného a vlastní psychiatrické vyšetření (strany 3 až 11 znaleckého posudku). Ze shora uvedených důvodů (nepřezkoumatelnost) soud z předloženého znaleckého posudku neučinil žádná skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.

7. Z kopie listiny: Předžalobní výzva k plnění ze dne 11.4.2024 okresní soud zjistil, že dne 11.4.2024 právní zástupce žalobce vyhotovil předžalobní výzvu, její odeslání žalovanému žalobce neprokazuje.

8. Návrh na doplnění dokazování vyžádáním si spisu PČR , spisová značka, (2 T 170/2022), blíže neupřesněnými listinami týkajícími se zaplacení škody pojišťovně, omluvným dopisem žalovaného, reakcí syna žalobce na omluvný dopis, potvrzením pojišťovny o zaplacení příslušných částek, výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , výslechem syna žalobce, sdělením Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 23.9.2024 a protokolem z jednání z minulého týdne ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 16/20224 soud považoval za nadbytečný, když skutkový stav byl dostatečně zjištěn z předložených listinných důkazů a z tohoto důvodu soud návrh na provedení těchto důkazů zamítl.

9. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

10. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 21.6.2021 , právnická osoba, ., uplatnila po , jméno FO, regresní nárok na náhradu škody ve výši 413 661 Kč, která vznikla na majetku pojištěného , právnická osoba, s tím, že ke škodě došlo z důvodu požáru, který , jméno FO, způsobil při manipulaci s otevřeným ohněm – svíčkou. Dne 18.10.2021 žalobce uzavřel se společností , právnická osoba, ., dohodu o povolení splátek a uznání dluhu, ve které uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči společnosti , právnická osoba, ., v celkové výši 206 830 Kč, s tím, že dluh vznikl v souvislosti s požárem bytu ve vlastnictví pojištěného , právnická osoba, a požár způsobil syn žalobce, který nechal hořet svíčku, od níž došlo k požáru. Dne 11.4.2024 právní zástupce žalobce vyhotovil předžalobní výzvu.

11. Podle ust. § 2920 odst. 1 obč. zák., nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu.

12. Nebyl-li nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného (§ 2920 odst. 2 obč. zák).

13. Společně a nerozdílně se škůdcem, je-li jím nezletilý, který dovršil třinácti let, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled (§ 2921 odst. 1 obč. zák.).

14. Není-li nezletilý škůdce povinen k náhradě a ke škodě nedošlo v důsledku zanedbání náležitého dohledu, nahradí škodu ten, kdo má a vůči dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, je-li to spravedlivé se zřetelem k jeho majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného (§ 2921 odst. 2 obč. zák).

15. Kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih (§ 2917 obč. zák.).

16. Vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně (§ 2820 odst. 1 obč. zák.).

17. Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva (§ 2910 obč. zák.).

18. Podle ust. § 1879 1 obč. zák., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka (§ 1936 odst. 1 obč. zák.). Kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil, může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku (§ 1936 odst. 2 obč. zák.).

20. Souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje (§ 1937 odst. 1 obč. zák.). Splněním dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má právo, aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila. Pohledávka věřitele na ni přechází včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených. Věřitel vydá tomu, kdo za dlužníka plnil, potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí (§ 1937 odst. 2 obč. zák.).

21. V projednávané věci se soud nejprve zabýval věcnou legitimací účastníků (tou se rozumí stav vyplývající z hmotného práva, podle kterého je občan či organizace subjektem práv či povinností, jež jsou předmětem řízení).

22. Soud se neztotožnil s názorem, že žalobce byl povinen společnosti , právnická osoba, ., k částečné úhradě škody z titulu rodičovské odpovědnosti. Se shora citované zákonné úpravy je zřejmé, že nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky (§ 2920 odst. 1 obč. zák.). Žalobce v řízení netvrdí (a neprokazuje), že by jeho syn nebyl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Žalobce v řízení rovněž netvrdil (a neprokazoval), že by nad svým synem zanedbal náležitý dohled. , jméno FO, se narodil dne , datum, (což je soudu známo i z úřední činnosti, konkrétně ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 12 C 196/2024, ve kterém syn žalobce vystupuje jako účastník řízení). Dne 19.4.2021, kdy došlo k požáru rodinného domu, bylo , jméno FO, 15 let. Žalobcem uváděné ust. § 2921 odst. 1 obč. zák., podle kterého by žalobce odpovídal se škůdcem společně a nerozdílně, se v uvedeném případě neaplikuje, jestliže žalobce nezanedbal náležitý dohled (alespoň to v řízení netvrdí a neprokazuje). V dané věci nelze použít ani ust. § 2921 odst. 2 obč. zák., dle kterého nahradí škodu ten, kdo má a vůči dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, je-li to spravedlivé se zřetelem k jeho majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného. V posuzovaném případě totiž nejde o situaci, kdy nezletilý škůdce není povinen k náhradě a ke škodě nedošlo v důsledku zanedbání náležitého dohledu (zde naopak nezletilý škůdce s ohledem na svůj věk, způsobilost ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, je povinen k náhradě dle ust. § 2920 odst. 1 obč. zák.).

23. Dle názoru soudu společnost , právnická osoba, ., správně vyhodnotila, že syn žalobce měl deliktní odpovědnost v souladu s ust. § 2920 odst. 1 obč. zák., v návaznosti na ust. § 2910 obč. zák., pojišťovně svědčil regresní nárok (postih) dle ust. § 2917 obč. zák. a svůj nárok uplatnila po , jméno FO, . Jestliže žalobce následně dne 18.10.2021 uzavřel se společností , právnická osoba, ., dohodu o povolení splátek a uznání dluhu, ve které uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči společnosti , právnická osoba, ., v celkové výši 206 830 Kč, nestal se tím žalobce dlužníkem, přestože strany v předmětné dohodě žalobce za dlužníka označují. Dlužníkem se žalobce v dané situaci mohl stát toliko shora popsaným způsobem na základě zákona (§ 2920, 2921 obč. zák.), nikoliv pouhým prohlášením či deklarací. Společnosti , právnická osoba, ., přitom bylo jistě lhostejno, zda bude dluh uhrazen tím, kdo škodu způsobil, či jeho rodinným příslušníkem a neměla potřebu zjišťovat, z jakého právního titulu tak činí (pokud se žalobce dobrovolně nabídl, že dluh splní). Nadto by společnost , právnická osoba, ., byla v souladu se shora citovaným ust. § 1936 odst. 1 obč. zák. povinna plnění přijmout i od třetí osoby se souhlasem dlužníka (kdy takový souhlas může být učiněn i mlčky). Označení žalobce jako dlužníka v dohodě o povolení splátek a uznání dluhu tedy nic nemění na skutečnosti, že žalobce dle platné právní úpravy dlužníkem nebyl a v daném případě se tak jednalo o plnění dluhu jiného (třetí osoby – syna žalobce).

24. V této souvislosti je třeba uvést, že právní teorie rozlišuje dluhy materiálně a formálně cizí a vlastní. Např. JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., v článku ze dne 12.8.2020 nazvaném „Problematika splnění dluhu za jiného, aneb jak je to s právem na regres?“ (https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/problematika-splneni-dluhu-za-jineho-aneb-jak-je-s-pravem-na-regres) vysvětluje, že v rámci komplexnosti problematiky splnění dluhu za třetí osobou je zásadně potřeba rozlišit mezi tzv. materiálně a formálně cizími a vlastními dluhy. Za plnění materiálně vlastního dluhu se považuje situace, kdy dluh je splněn přímo samotným závazkovým dlužníkem, čímž dochází nejen k uspokojení věřitele, ale rovněž k úplnému zproštění dlužníka ze závazku. Na druhou stranu při plnění materiálně cizího dluhu plní dluh osoba odlišná od závazkového dlužníka, která konečné náklady související s dluhem nést nemá a po uspokojení věřitele se může na původním (závazkovém) dlužníku zhojit – jejím plněním tak vůči závazkovému dlužníku vzniká tzv. subrogační regres. U materiálně cizích dluhů můžeme dále rozlišit dluhy formálně vlastní a formálně cizí, kdy u dluhů formálně vlastních je třetí osoba za určitých podmínek k plnění povinna, neboť za dluh např. ručí nebo jej jinak zajišťuje a u dluhů formálně cizích naopak není třetí osoba k plnění jakkoliv povinna a věřiteli tak nabízí plnění bez jakéhokoliv zvláštního právního důvodu.

25. Ze shora uvedeného tedy plyne, že v posuzovaném případě se jedná o plnění dluhu tzv. materiálně i formálně cizího. V takovém případě mohl žalobce na věřiteli (, právnická osoba, .) požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku. , právnická osoba, ., však měla pohledávku za synem žalobce, nikoliv za žalovaným. Pokud by si tedy žalobce vymínil na věřiteli postoupení pohledávky dle ust. § 1936 odst. 2 obč. zák., vznikl by mu tzv. subrogační regres a mohl by se domáhat zaplacení toho co plnil, nikoliv však po žalovaném, ale pouze po svém synovi. Žalobce nicméně pochopitelně mohl dlužníka (svého syna) zbavit jeho dluhu bezplatně a v takovém případě neměl ani potřebu si postoupení pohledávky na jeho věřiteli vymínit. Ani v jednom případě však na žalobce nepřechází tvrzený nárok (syna žalobce) na náhradu škody vůči žalovanému.

26. Pokud se , jméno FO, domnívá, že má vůči žalovanému nárok na náhradu škody (s tvrzením, že se u něho rozvinula posttraumatická stresová porucha, která je příčinou vzniku požáru dne 19.4.2021), je k uplatnění takového nároku procesně legitimován , jméno FO, , nikoliv jeho otec. , jméno FO, mohl tvrzený nárok postoupit na třetí osobu postupem dle shora citovaného ust. § 1879 obč. zák., a to i bez souhlasu dlužníka (v daném případě žalovaného), postoupení pohledávky však v řízení tvrzeno (a prokazováno) nebylo.

27. Soud tedy uzavírá, že je třeba rozlišovat mezi nárokem žalobce z titulu, že hradil materiálně i formálně cizí dluh (tj. dluh svého syna vůči , právnická osoba, .), kdy je namístě postupovat dle ust. § 1936 odst. 1 a 2 obč. a mezi tvrzeným nárokem syna žalobce na náhradu škody, který mohl být (ale nebyl) na otce postoupen dle ust. § 1879 obč. zák. Žádným jiným způsobem tvrzená pohledávka , jméno FO, z titulu náhrady škody na jeho otce přejít nemohla.

28. Soud pro úplnost dodává, že (v souladu se shora citovaným ust. § 2910 obč. zák.) předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu je: (i) protiprávní jednání, jímž dojde k zásahu do absolutního práva jiného, (ii) vznik újmy, (iii) příčinná souvislost mezi nimi a (iv) zavinění (k tomu srov. např. § 2910 [Porušení zákona]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.).

29. S ohledem na zjištěný nedostatek aktivní procesní legitimace žalobce soud již nezjišťoval existenci shora uvedených předpokladů pro vznik povinnosti nahradit újmu, kdy žalovaný zejména namítá nedostatek (i) protiprávního jednání, jímž dojde k zásahu do absolutního práva jiného (mělo se jednat o násilí velmi malé intenzity) a nedostatek (iii) příčinné souvislosti mezi příp. porušením právní povinnosti a následkem. Dle názoru soudu však nelze přehlédnout, že , jméno FO, doposud nevznikla ani žádná újma, jestliže dluhu ho bezplatně zbavila třetí osoba, která si postupem dle ust. § 1936 odst. 2 obč. zák. na věřiteli postoupení pohledávky nevymínila a nárok po něm nevymáhá.

30. Žalobce tedy není oprávněn domáhat se po žalovaném zaplacení tvrzeného nároku svého syna na náhradu škody (pokud nedošlo k postoupení pohledávky) a ani nároku z titulu, že hradil materiálně i formálně cizí dluh (tj. dluh svého syna vůči , právnická osoba, .). Z uvedeného právního titulu by byl oprávněn domáhat se nároku pouze po svém synovi (pokud by si vymínil na věřiteli postoupení pohledávky), nikoliv však po žalovaném. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že je zde nedostatek aktivní procesní legitimace žalobce a žalobu zamítl (výrok ad. I.).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 267,20 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 206 830 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 320 Kč ve výši 5 947,20 Kč. Soud naopak nepřiznal žalovaným požadovanou náhradu ve výši 4 570 Kč + 300 Kč + DPH za jeho nesouhlas s návrhem žalobce na přerušení řízení, když se nejednalo o vyjádření ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ zák. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, resp. v § 11 odst. 2 takový úkon právní služby vůbec není uveden). Celkem tedy náhrada nákladů řízení představuje částku 34 267,20 Kč (výrok ad. II.).