12 C 191/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 84 142 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 47 082 Kč.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 37 060,42 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 76 015 Kč od 14.2.2024 do zaplacení a úroku ve výši 15% ročně z částky 49 761,95 Kč od 14.2.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14.2.2024 dosáhne částky 168 076 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 2 576 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 13.03.2023. Na jejím základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný je zavázal splatit ve 48 splátkách po 2 918 Kč měsíčně s tím, že úrok za poskytnutí úvěr byl sjednán ve výši 64,32% ročně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z kopie listiny: Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru ze dne 14.3.2023 ve spise na č.l. 8 a následující okresní soud zjistil, že dne 14.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru“. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal, a to ani elektronicky. Odeslání listiny žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje.

5. Z kopie listiny: Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 15.3.2023 ve spise na č.l. 11 okresní soud zjistil, že dne 15.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Odeslání listiny žalovanému žalobce prokazuje kopií dodejky ze dne 16.3.2023 ve spise na č.l. 16.

6. Z kopie listiny: Splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru ve spise na č.l. 12 ze dne 15.3.2023 okresní soud zjistil, že dne 15.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou Splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalovaný předmětnou listin nepodepsal, a to ani elektronicky. Odeslání listiny žalovanému žalobce neprokazuje.

7. Z kopie listiny: Předžalobní výzva ze dne 15.5.2024 ve spise na č.l. 13 okresní soud zjistil, že dne 15.5.2024 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou Předžalobní výzva. Odeslání listiny žalovanému žalobce prokazuje podacím archem ze dne 15.5.2024 ve spise na č.l. 34.

8. Z kopie listiny: Oznámení ze dne 12.2.2024 ve spise na č.l. 15 okresní soud zjistil, že dne 12.2.2024 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou „Oznámení“, ve které žalovanému oznamuje, že se ocitl v prodlení s blíže nespecifikovanou splátkou a tím došlo v souladu s blíže nespecifikovaným ustanovením smlouvy k okamžitému zesplatnění všech závazků.

9. Z kopie listiny: Výzva k zaplacení ze dne 22.6.2023 ve spise na č.l. 17 okresní soud zjistil, že dne 22.6.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou Výzva k zaplacení. Odeslání listiny žalovanému žalobce neprokazuje.

10. Z kopie listiny: Předsmluvní formulář ze dne 13.3.2023 ve spise na č.l. 18 a následující okresní soud zjistil, že dne 13.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou Předsmluvní formulář. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal, a to ani elektronicky. Odeslání listiny žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje.

11. Z kopie listiny: Výzva k zaplacení/Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 12.2.2024 ve spise na č.l. 22 okresní soud zjistil, že dne 12.2.2024 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou „Výzva k zaplacení/Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru“. Odeslání listiny žalovanému žalobce neprokazuje.

12. Z kopie listin: Výpis detailu úhrady z účtu , právnická osoba, , č. účtu, na č.l. 25, detail úhrady z účtu u , právnická osoba, ze dne 11.11.2022 ve spise na č.l. 30, okresní soud zjistil, že dne 12.12.2022 došla žalovanému na jeho účet u , právnická osoba, , č. účtu, od obchodní společnosti , právnická osoba, . platba ve výši 33 429 Kč a dne 11.11.2022 platba ve výši 29 871 Kč.

13. Z kopie listiny: výtisk z počítače nazvaný Karta klienta ve spise na č.l. 14 okresní soud zjistil, že žalovanému byla dne 14.3.2023 vyplacena částka 50 000 Kč, dne 21.4.2023 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku 2 918 Kč. Zaměstnavatelem žalovaného byla obchodní společnost , právnická osoba, ., se sídlem v , obec, .

14. Z kopie listiny: Hodnocení klienta ve spise na č.l. 26 a následující okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z příjmu 30 000 Kč měsíčně, skutečné výdaje žalovaného poskytovatel úvěru nezjišťoval, uvažoval pouze o nájemném ve výši 4 500 Kč (patrně sděleno žalovaným) a kromě tohoto výdaje žalovaný neuvedl žádné další životní náklady (na stravu, ošacení, dopravu, léky, zábavu, atp.). Poskytovatel úvěru namísto skutečných výdajů žadatele o úvěr dosadil na ostatní životní náklady žalovaného částku životního minima ve výši 4 860 Kč.

15. Z kopie listiny: Prohlášení klienta Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ve spise na č.l. 28 a následující okresní soud zjistil, že dne 13.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou „Prohlášení klienta Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru“. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal, a to ani elektronicky. Odeslání listiny žalovanému žalobce neprokazuje.

16. Z kopie listiny: výpis záznamu z registru SOLUS ve spise na č.l. 32 okresní soud zjistil, že dne 13.3.2023 poskytovatel úvěru provedl lustraci žalovaného v registru SOLUS s negativním výsledkem.

17. Z kopie listiny: výpis z nebankovního registru klientských informací NRKI pro , Jméno zainteresované osoby 0/0, ve spise na č.l. 33 okresní soud zjistil, že dne 13.3.2023 poskytovatel úvěru provedl lustraci žalovaného v registru NRKI.

18. Z kopie listiny: Úplný výpis ze seznamu regulovaných registrovaných subjektů finančního trhu ve spise na č.l. 35 okresní soud zjistil, že žalobce je zapsán v seznamu regulovaných registrovaných subjektů finančního trhu a je oprávněným poskytovatelem nebankovních spotřebitelských úvěrů.

19. Z kopie listiny: Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvě o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ve spise na č.l. 36 a následující okresní soud zjistil, že dne 13.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou „Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvě o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, “. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal, a to ani elektronicky.

20. Z kopie listin: Důkaz o odeslání 1,- Kč, Listina zaslaná sms (informace o vyplacení), Důkaz o přijaté sms (pro vyplacení) okresní soud zjistil, že dne 13.3.2023 žalovaný odeslal 1 Kč ze svého účtu na účet poskytovatele úvěru a zaslal SMS s textem „Souhlasím , Jméno zainteresované osoby 0/0, “.

21. Z kopie listin: kopie občanského průkazu , Jméno zainteresované osoby 0/0, ve spise na č.l. 2, druhá strana kopie občanského průkazu ve spise na č.l. 31, Potvrzení o platbě 204,- Kč ve spise na č.l. 24 – žalobcem založeno do spisu prý omylem a z listiny nazvané „Základní informace o klientovi“ ve spise na č.l. 39, okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc/nezjistil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.

22. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

23. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalobce je zapsán v seznamu regulovaných registrovaných subjektů finančního trhu a je oprávněným poskytovatelem nebankovních spotřebitelských úvěrů. Ve dnech 13.3.2023 až 15.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listiny nazvané: Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru, Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , Splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru, Předsmluvní formulář, Prohlášení klienta Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvě o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný předmětné listiny nepodepsal, a to ani elektronicky (k tomu blíže viz právní názor soudu). Z těchto listin žalobce tvrdí a prokazuje odeslání žalovanému pouze v případě oznámení o schválení úvěru (kopií dodejky ze dne 16.3.2023). Dne 13.3.2023 žalovaný rovněž odeslal 1 Kč ze svého účtu na účet poskytovatele úvěru a zaslal SMS s textem „Souhlasím , Jméno zainteresované osoby 0/0, “, z čehož však nelze dovodit, že by tímto žalovaný projevoval souhlas se shora uvedenými listinami, vytvořenými žalobcem, a to právě v tom znění, ve kterém jsou nyní předkládány soudu. Dne 13.3.2023 poskytovatel úvěru dále provedl lustraci žalovaného v registru SOLUS s negativním výsledkem a lustraci žalovaného v registru NRKI. Zaměstnavatelem žalovaného byla obchodní společnost , právnická osoba, ., se sídlem v , obec, . Dne 12.12.2022 došla žalovanému na jeho účet u , právnická osoba, , č. účtu, od obchodní společnosti , právnická osoba, . platba ve výši 33 429 Kč a dne 11.11.2022 platba ve výši 29 871 Kč. Poskytovatel úvěru při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z příjmu 30 000 Kč měsíčně (což koresponduje s platbou ze dne 12.12.2022 od zaměstnavatele žalovaného , právnická osoba, .), nicméně skutečné výdaje žalovaného poskytovatel úvěru nezjišťoval, uvažoval pouze o nájemném ve výši 4 500 Kč (patrně sděleno žalovaným) a kromě tohoto jediného výdaje žalovaný neuvedl žádné další životní náklady (na stravu, ošacení, dopravu, léky, zábavu, atp.). Poskytovatel úvěru namísto skutečných výdajů žadatele o úvěr dosadil na veškeré ostatní životní náklady žalovaného částku životního minima ve výši 4 860 Kč. Dne 14.3.2023 vyplacena částka 50 000 Kč, dne 21.4.2023 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku 2 918 Kč. Dne 22.6.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou Výzva k zaplacení. Odeslání listiny žalovanému žalobce neprokazuje. Dne 12.2.2024 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou „Výzva k zaplacení/Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru“. Odeslání listiny žalovanému žalobce neprokazuje. Téhož dne poskytovatel úvěru vyhotovil i listinu nazvanou „Oznámení“, ve které žalovanému oznamuje, že se ocitl v prodlení s blíže nespecifikovanou splátkou a tím došlo v souladu s blíže nespecifikovaným ustanovením smlouvy k okamžitému zesplatnění všech závazků. Dne 15.5.2024 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou Předžalobní výzva. Odeslání listiny žalovanému žalobce prokazuje podacím archem ze dne 15.5.2024 ve spise na č.l. 34.

24. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

25. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

26. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

27. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

28. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

29. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

30. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

31. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

32. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

33. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

34. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

35. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

36. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

37. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

38. V případě, že tak nečiní poskytovatel podle odstavce 2, uchovává zprostředkovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zejména a) smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, b) dokumenty a jiné záznamy týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, c) záznamy z jiné komunikace mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a d) dokumenty a jiné záznamy uvedené v písmenech b) a c), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce (§ 78 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

39. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

40. Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno (§ 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru).

41. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

42. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

43. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

44. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně dle názoru soudu v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

45. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

46. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho skutečných výdajů, jestliže zjistil pouze jediný výdaj žalovaného – nájemné ve výši 4 500 Kč měsíčně, a i to bez jakéhokoliv ověření, pouze na základě sdělení žalovaného. Je zřejmé, že žadatel o úvěr musel mít i další výdaje, kupř. na stravu, ošacení, dopravu, léky, zábavu, atp. Poskytovatel namísto zjišťování těchto výdajů dosadil na veškeré ostatní životní náklady žalovaného částku životního minima ve výši 4 860 Kč. Předmětná smlouva je tudíž neplatná i dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

47. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.) s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení sui generis a je nutné přihlížet (per analogiam) i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Jestliže zákon o spotřebitelském úvěru chrání spotřebitele v případech, kdy poskytovatel úvěru se spotřebitelem sice úvěrovou smlouvu uzavře v písemné formě, ale řádně nezjišťuje úvěruschopnost spotřebitele, tím spíše jej musí chránit i v případech, kdy úvěrová smlouva písemně uzavřena není (což je zjevně ještě závažnější pochybení). I v tomto případě je namístě uložit spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (tj. aplikace ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, per analogiam), nikoliv kupř. v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

48. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Dne 14.3.2023 byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně zaplatil dne 21.4.2023 jedinou splátku ve výši 2 918 Kč, výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 47 082 Kč (výrok ad I.).

49. Jak uvedeno shora, dle ust. § 1968 věta prvá obč. zák. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. V případě určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. listopadu 2022, č.j. 60 Co 226/2022-51). Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaný doposud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný není.

50. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

51. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 37 060,42 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, ohledně částky 47 082 Kč bylo žalobě vyhověno. Žalobce měl úspěch 55,96%, neúspěch 44,04%. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalovaný má nárok na 11,91% nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 208 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 142 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 400 Kč ve výši 3 024 Kč. Celkem tedy náklady řízení činí 21 632 Kč s tím, že 11,91% z této částky představuje po zaokrouhlení částku 2 576 Kč (výrok ad III.).