12 C 2/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 282.624,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 262.050,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky 262.050,21 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 20.574,44 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2.932 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.907,86 Kč, smluvní úrok ve výši 5,9 % ročně z částky 279.550,65 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 279.550,65 Kč od 2. 7. 2021 do 17. 8. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.500,44 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 40.182 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 282.624,65 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení souboru pohledávek uzavřené mezi žalobcem a právnická osoba a. s., IČO, se sídlem adresa, ze dne datum a Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezí právnická osoba a. s. a právnická osoba, IČO, se sídlem adresa. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek, přílohy č. 2 – pravidla pro stanovení kupní ceny, přílohy č. 3 – kontaktní osoby a spojení, přílohy č. 4 – struktura dat, přílohy č. 5 – předávací protokol, přílohy č. 6 – vzor oznámení o postoupení pohledávky, přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny, přílohy č. 8 – pověření, poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, poštovní podací arch datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, poštovní podací arch datum)

5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 5,9 % ročně a poplatky za úkony souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru ve výši dle Smlouvy, a to ve splátkách ve výši 4.987 Kč měsíčně. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný nehradil úvěr řádně. V průběhu trvání závazkového vztahu uhradil celkem 37.949,79 Kč. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 28. 4. 2021 zesplatnil. Žalobkyně v projednávané věci nárokuje jistinu úvěru ve výši 279.550,65 Kč, částku 2.932 Kč na dlužném smluvním úroku, částku 3.907,86 Kč na zákonném úroku z prodlení, poplatky v celkové výši 3.074 Kč, a dále smluvní úrok 5,90 % ročně z aktuální výše jistiny od 2. 7. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z aktuální výše jistiny od 2. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru ze dne datum, ceník pro soukromou klientelu, všeobecné obchodní podmínky, podklady pre súdné konanie, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum, poštovní podací arch, předžalobní upomínka ze dne datum, poštovní podací arch)

6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Žádost byla poskytnuta přes pobočkovou síť. Klient na žádosti uvedl příjem ve výši 25.746 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě doloženého potvrzení o příjmu a dalších dokladů vystavených zaměstnavatelem. Z těchto dokumentů je mj. patrné, že s klientem bude prodloužen pracovní poměr. Klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6.545 Kč. Banka zároveň obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 36,71 % po poskytnutí úvěru. Klient uvedl, že nemá splátky u jiných věřitelů. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: Osobní úvěr u jiného věřitele se splátkou 2.664 Kč, kontokorentní úvěr u jiného věřitele s limitem 5.000 Kč a s orientační splátkou 150 Kč, kreditní kartu u jiného věřitele s limitem 55.000 Kč a s orientační splátkou 1.650 Kč. Splátka nového úvěru činila 4.987 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 9.451 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

7. K důkazu byly doloženy následující listiny: dokument nazvaný„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, potvrzení o zaměstnání ze dne datum, příslib zaměstnání ze dne datum. Z listin, zejména z„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ vyplývají shora uvedené skutečnosti. Výše příjmu žalovaného byla ověřena u zaměstnavatele, stejně jako skutečnost, že bude zaměstnáván i nadále, jeho práce má sezónní charakter.

8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči věřiteli nehradil řádně, za dobu trvání závazkového vztahu celkem uhradil 37.949,79 Kč.

13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ 14. K samotné nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018-66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18.

15. Právní předchůdce žalobkyně v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy zjistil údaje od žalovaného a provedl šetření v dostupných registrech. Konkrétní tvrzené sociální a majetkové poměry žalovaného byly ověřovány pouze na straně příjmové, když žalovaný doložil potvrzení o příjmu od svého zaměstnavatele. Výdaje žalovaného nebyly tvrzeny, resp. byl uváděn pouze údaj o výdajích vypočtených dle interního ekonomického modelu věřitele, a objektivizovány, přestože minimální životní náklady jsou nezbytným výdajem každé osoby. Byla zjištěna řada závazků žalovaného u právního předchůdce žalobkyně. Je nutné mít na paměti, že povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

16. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“ 17. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 300.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (právo na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný uhradil 37.949,79 Kč, k úhradě tak zůstává 262.050,21 Kč. Soud uložil žalovanému uhradit závazek ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 20.574,44 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2.932 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.907,86 Kč, smluvního úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 279.550,65 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 279.550,65 Kč od 2. 7. 2021 do 17. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.500,44 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

18. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 18. 8. 2021, tedy v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu ze dne datum. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 278.710,14 Kč (262.050,21 Kč + 16.659,93 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 45.923,96 Kč (20.574,44 Kč + 2.932 Kč + 3.907,86 Kč + 14.460,04 Kč + 2.969,75 Kč + 1.079,87 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně 86 % původního předmětu řízení (324.634,10 Kč – veškeré nároky ke dni rozhodování soudu), žalovaný byl úspěšný ohledně 14 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 86 % méně 14 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 72 % vynaložených nákladů řízení.

20. Náklady žalobkyně v celkové výši 55.808 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 11.306 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby á 300 Kč v částce 1.200 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání soudu; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 33.110 Kč (3,5 úkonu á 9.460 Kč); jízdné z obec do Bruntálu a zpět na jednání soudu při použití motorového vozidla tovární značka Volkswagen Passat, registrační značka, jehož průměrná spotřeba je 4,1 l motorové nafty v ceně 36,10 Kč, při vzdálenosti 270 km (2 x 135 km) a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel v sazbě 4,7 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., celkem 1.668,70 Kč; náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za čas strávený cestou z obec do Bruntálu a zpět za 8 půlhodin á 100 Kč v celkové výši 800 Kč; daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 7.723,50 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 72 % nákladů řízení žalobkyně v částce 40.182 Kč.

21. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen zaplatit tuto náhradu advokátu. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).