12 C 2/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 282 285,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 281 786,46 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 22.5.2024 do zaplacení.

II. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 499 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 243,54 Kč od 20.7.2023 do 10.1.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 727,19 Kč od 31.8.2023 do 31.12.2023, úrok 9,9 % ročně z částky 281 786,46 Kč od 15.3.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 281 786,46 Kč od 15.3.2024 do 21.5.2024 ve výši 14,75 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 54 186,83 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne 02.02.2023 společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 360,00 Kč. Částka 282 285,46 Kč, jejíhož zaplacení se žalobce po žalovaném domáhá, představuje nesplacenou jistinu úvěru, dále žalobce požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 15 243,54 Kč za období od 20.7.2023 do 10.1.2024 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 727,19 Kč za období od 31.8.2023 do 31.12.2023. Dále požaduje úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 281 786,46 Kč od 15.3.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky od 15.3.2024 do zaplacení. Žalovaný doposud zaplatil částku 18 214 Kč. Aktivní legitimaci k podání žaloby odvozuje žalobce ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26.03.2024 mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a společností , právnická osoba, s. dne 06.04.2024. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud zaplatil částku 18 214 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Tuto skutečnost soud zjistil i z výpisu minutové půjčky.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce z 2.2.2023, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 2.2.2023, okresní soud zjistil, že dne 2.2.2023 žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o půjčce, na jejímž základě společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 360,00 Kč.

6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta z 31.1.2023 okresní soud zjistil, že dne 31.1.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, ve kterém uvedl, že ověřil deklarovaný příjem 35 000 Kč a navýšil (z důvodu obezřetnosti) výdaje uváděné žadatelem o úvěr a dospěl k závěru, že nemá pochybnosti o schopnosti klienta splácet úvěr.

7. Z údajů klienta z 2.2.2023 okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru vede ve svém informačním systému údaje o žadateli o úvěr.

8. Ze žádosti o úvěr z 31.1.2023 okresní soud zjistil, že dne 31.1.2023 byla vyhotovena žádost o úvěr, ve které žadatel o úvěr uvedl příjem 34 058 Kč a výdaje 10 000 Kč.

9. Z produktových podmínek pro osobní úvěry , právnická osoba, . okresní soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . vyhotovila produktové podmínky pro osobní úvěry.

10. Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby okresní soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . vyhotovila ceník produktů a služeb pro soukromé osoby.

11. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu z 12.1.2024 okresní soud zjistil, že dne 12.1.2024 bylo vyhotoveno prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu.

12. Z vyrozumění o postoupení pohledávky z 12.4.2024, vyrozumění o postoupení pohledávky z 11.4.2024, oznámení o postoupení pohledávky z 14.5.2024, rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , číslo, z 13.12.2023, dodatku č. 1 k rámcové smlouvě o postupování pohledávek č. , číslo, z 15.2.2023, smlouvy o postoupení pohledávek č. , číslo, z 26.3.2024 včetně přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek č. , číslo, z 6.4.2023 a seznamu pohledávek č. , číslo, z 6.4.2024, okresní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26.03.2024 mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a společností , právnická osoba, . dne 06.04.2024.

13. Z přípisu ve věci CBL z 1.8.2024 okresní soud zjistil, že dne 1.8.2024 poskytovatel úvěru provedl šetření a zjistil, že k okamžiku poskytnutí úvěru není pro žadatele o úvěr evidován nesplacený úvěr.

14. Z přehledu podacích čísel z 25.4.2024, oznámení o právním zastoupení/výzvy k úhradě dluhu z 14.5.2024, přehledu podacích čísel z 31.3.2024, seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek a předžalobních výzev z 14.5.2024, okresní soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy (14.5.2024), tedy do 21.5.2024 (od 22.5.2024 je žalovaný v prodlení).

15. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

16. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 31.1.2023 byla podána žádost o úvěr, ve které žadatel o úvěr uvedl příjem 34 058 Kč a výdaje 10 000 Kč. Poskytovatel úvěru zjistil, že k okamžiku poskytnutí úvěru nebyl evidován nesplacený úvěr. Dne 2.2.2023 žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce se společností , právnická osoba, . na částku 300 000 Kč, kterou se zavázal splácet v 60 měsíčních splátkách po 6 360 Kč. Žalovaný dosud zaplatil 18 214 Kč. Dne 12.1.2024 bylo vyhotoveno prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smluv o postoupení pohledávky uzavřených dne 26.3.2024 a 6.4.2024. Dne 1.8.2024 Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 21.5.2024, od 22.5.2024 je v prodlení. S ohledem na níže uvedený právní názor považoval soudu za nadbytečné provádět ve věci další dokazování (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

20. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

21. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

23. V případě, že tak nečiní poskytovatel podle odstavce 2, uchovává zprostředkovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zejména a) smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, b) dokumenty a jiné záznamy týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, c) záznamy z jiné komunikace mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a d) dokumenty a jiné záznamy uvedené v písmenech b) a c), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce (§ 78 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

25. Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno (§ 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru).

26. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, ani výdajů, jestliže toliko provedl lustraci v databázi SOLUS, CBCB a CNBC, ale skutečné příjmy a výdaje žalovaného nezjišťoval (pouze vycházel z informací poskytnutých žadatelem o úvěr či statistických údajů).

28. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

29. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 18 213,54 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 281 786,46 Kč.

31. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

33. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

34. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 14.5.2024, která mu byla řádně odeslána téhož dne a doručena nejpozději dne 17.5.2024 (§ 573 obč. zák.), dne 21.5.2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 22.5.2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 22.5.2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

35. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 186,83 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 292 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 282 285,46 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 15. 10. 2025, z částky 4 730 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 15. 10. 2025 a z částky 9 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 10. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 282 285,46 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 3. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 3. 2025 částka 540,27 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 74 ujetých km v částce 630,54 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 450,27 Kč ve výši 7 444,56 Kč (výrok ad III.).