12 C 201/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 16.10.2006, č.j. , číslo jednací, , pro , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, , se k 31. srpnu 2024 zrušuje.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 16.10.2006, č.j. , číslo jednací, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 17.6.2024 se žalobce (otec) po žalované (dceři) domáhal zrušení vyživovací povinnosti s odůvodněním, že žalovaná ukončila studium na Střední odborné škole – , právnická osoba, , , adresa, , a je již schopna se živit sama. Žalobce dále přednesl, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 16.10.2006, č.j. , spisová značka, , byla tehdy nezletilá dcera svěřena do výchovy matky a otci bylo stanoveno výživné částkou 2 000 Kč.

2. Žalovaná s žalobou souhlasila, uvedla, že dne 4.11.2024 účastníci uzavřeli dohodu o ukončení vyživovací povinnosti a navrhla, aby soud rozhodl na základě této dohody o ukončení vyživovací povinnosti.

3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci s takovým postupem souhlasili.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 16.10.2006, č.j. , spisová značka, , byla tehdy nezletilá dcera svěřena do výchovy matky a otci bylo stanoveno výživné částkou 2 000 Kč. Žalovaná ukončila studium na Střední odborné škole – , právnická osoba, , , adresa, , a je již schopna se živit sama.

5. Podle § 911 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 913 odst. 1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Podle § 913 odst. 2 OZ při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

8. Podle § 915 odst. 1 OZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

9. Podle § 923 odst. 1 OZ změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

10. Soud tedy nejdříve zkoumal, zda od posledního stanovení výživného v roce 2006 došlo ke změně poměrů, která je předpokladem pro to, aby soud mohl o úpravě výživného znovu rozhodovat. Změna poměrů je v daném případě dána tím, že žalovaná ukončila studium a je již schopna se živit sama. Předpoklady pro to, aby soud mohl o úpravě výživného znovu rozhodovat, jsou tudíž dány.

11. Jelikož žalovaná ukončila studium a je nyní schopna se živit sama, soud žalobě v souladu se shora citovanou zákonnou úpravou vyhověl (výrok I.). Tím se mění i rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 16.10.2006, č.j. , číslo jednací, (výrok II.).

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 143 o.s.ř., neboť žalovaná nezavdala svým chováním příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Podaná žaloba byla zbytečná, jestliže vznik a zánik vyživovacího závazku nastává přímo ze zákona. Rozhoduje-li soud o výživném, činí tak rozhodnutím, které má deklaratorní povahu. Žalovaná nicméně náhradu nákladů řízení neuplatňovala, soud tedy nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.).