12 C 225/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 884 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 884 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 19 200 Kč od 23.5.2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků němá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému zaslány peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč s tím, že žalovaný je zavázal zaplatit poplatek ve výši 7 200 Kč. Žalovaný doposud ničeho nesplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z kopie listiny: přípis ve věci Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8.2.2024 okresní soud zjistil, že dne 8.2.2024 právní zástupce žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „přípis ve věci Výzvy k úhradě před podáním žaloby“ a tuto odeslal žalovanému, což prokazuje podací lístek ze dne 8.2.2024.

5. Z kopie listiny: Smlouva o zápůjčce ze dne 15.3.2023 okresní soud zjistil, že dne 15.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou: „Smlouva o zápůjčce“. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal, a to ani elektronicky. Odeslání listiny žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje.

6. Z kopie listin: Upomínka ze dne 18.4.2023, Opakovaná výzva k úhradě ze dne 27.5.2023, Oznámení o zesplatnění úvěru – výzva k úhradě ze dne 18.5.2023, Upomínka ze dne 29.4.2023, okresní soud zjistil, že dne 18.4.2023, 27.5.2023, 18.5.2023, resp. dne 29.4.2023 žalobce vyhotovil listiny nazvané: „Upomínka, Opakovaná výzva k úhradě, Oznámení o zesplatnění úvěru – výzva k úhradě, resp. Upomínka“. Odeslání listin žalovanému žalobce neprokazuje.

7. Z kopie listiny: Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, ze dne 15.3.2023 okresní soud zjistil, že dne 15.3.2023 žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, “. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal, a to ani elektronicky (k tomu blíže viz právní názor soudu). Odeslání listiny žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje.

8. Z kopie listin: výpis z účtu společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, z 1.3.2024 za období únor 2024 a Sdělení společnosti , právnická osoba, . z 19.7.2024, ve spise na č.l. 18-19, okresní soud zjistil, že dne 15.3.2023 žalobce zaslal žalovanému na bankovní účet částku 12 000 Kč.

9. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

10. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 15.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou: „Smlouva o zápůjčce“. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal, a to ani elektronicky (k tomu blíže viz právní názor soudu). Odeslání listiny žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje. Dne 15.3.2023 žalobce zaslal žalovanému na bankovní účet částku 12 000 Kč. Dne 18.4.2023, 27.5.2023, 18.5.2023, resp. dne 29.4.2023 žalobce vyhotovil listiny nazvané: „Upomínka, Opakovaná výzva k úhradě, Oznámení o zesplatnění úvěru – výzva k úhradě, resp. Upomínka“. Odeslání listin žalovanému žalobce neprokazuje. Dne 15.3.2023 žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, “. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal, a to ani elektronicky. Odeslání listiny žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje. Dne 8.2.2024 právní zástupce žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „přípis ve věci Výzvy k úhradě před podáním žaloby“ a tuto odeslal žalovanému, což prokazuje podací lístek ze dne 8.2.2024.

11. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

12. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

13. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

16. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

17. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

18. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

19. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

22. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

23. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

25. V případě, že tak nečiní poskytovatel podle odstavce 2, uchovává zprostředkovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zejména a) smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, b) dokumenty a jiné záznamy týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, c) záznamy z jiné komunikace mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a d) dokumenty a jiné záznamy uvedené v písmenech b) a c), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce (§ 78 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

26. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

27. Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno (§ 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru).

28. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

30. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

31. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

32. Jelikož se žalobce k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, nebylo jej možné ani poučit a tom, že důkazní břemeno neunáší.

33. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

34. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

35. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, ani výdajů, Předmětná smlouva je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

36. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.) s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení sui generis a je nutné přihlížet (per analogiam) i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Jestliže zákon o spotřebitelském úvěru chrání spotřebitele v případech, kdy poskytovatel úvěru se spotřebitelem sice úvěrovou smlouvu uzavře v písemné formě, ale řádně nezjišťuje úvěruschopnost spotřebitele, tím spíše jej musí chránit i v případech, kdy úvěrová smlouva písemně uzavřena není (což je zjevně ještě závažnější pochybení). I v tomto případě je namístě uložit spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (tj. aplikace ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, per analogiam), nikoliv kupř. v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

37. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 12 000 Kč (výrok ad I.).

38. Jak uvedeno shora, dle ust. § 1968 věta prvá obč. zák. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. V případě určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. listopadu 2022, č.j. 60 Co 226/2022-51). Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaný doposud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný není.

39. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).