12 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 9. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3.799,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 21. 5. 2019 do 8. 11. 2020, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 675,60 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále doplatek soudního poplatku v částce 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím a sjednaných nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, úvěrový rámec, který vyčerpal do výše 10.000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. Soud se při úvahách, zda žalovanému v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), aktuální judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1670/2015 ze dne 27. 1. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3176/2016 ze dne 1. 8. 2016) ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1308/2010 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011, z něhož cituje následující:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 4. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaný se bez omluvy nedostavil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

5. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost právnická osoba, se sídlem: adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, jako postupitel uzavřel dne datum smlouvu o postoupení pohledávek se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ, obec jako postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky uplatněné v projednávané věci. Seznam postoupených pohledávek je nedílnou součástí smlouvy. Následně společnost právnická osoba uzavřela dne datum smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Seznam postoupených pohledávek je nedílnou součástí smlouvy. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum).

6. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 35.000 Kč. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách. Na základě žádosti žalovaného věřitel prověřil jeho totožnost, kladně posoudil jeho úvěruschopnost a zaslal žalovanému nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaný potvrdil, že se s textem smlouvy seznámil a vyjádřil svou vůli akceptovat nabídku věřitele tak, že ve svém uživatelském účtu vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo uvedené v rámci registrace. Tím došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, obchodní podmínky společnosti právnická osoba příjmení, standardní informace o spotřebitelském úvěru).

7. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru anebo částkou 1.000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to společně se smluvním úrokem z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky dle čl. IV odst. 2 smlouvy. Žalovaný čerpal dne datum peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, neuhradil ničeho. Žalobkyně v řízení nárokuje jistinu ve výši 10.000 Kč, smluvní úrok z úvěru ve výši 3.797,5 Kč (8,5 % měsíčně z částky 10.000 Kč od 4. 1. 2019 do 20. 5. 2019, kdy nastala splatnost dluhu), a účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením splátek ve výši 500 Kč (dle čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy, kdy v souvislosti s prodlením žalovaného s placením alespoň minimálních pravidelných splátek vzniká věřiteli nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 250 Kč za každou splátku). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, obchodní podmínky společnosti právnická osoba příjmení, standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, 4 x platební informace – výzvy k úhradě dluhu, předžalobní upomínka ze dne datum včetně podacího archu).

8. Žalobkyně uváděla v žalobě, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného. K výzvě soudu doplnila, že se nedochovaly podklady týkající se ověřování úvěruschopnosti žalovaného.

9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěrový rámec 35.000 Kč, z něhož žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky ve výši 8,5 % měsíčně a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně, neuhradil ničeho.

14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalovaného, aniž by, přes výzvu soudu, popsala a doložila, jakým způsobem při posuzování bonity klienta původní věřitel postupoval. Žalobkyně tedy v řízení nekonkretizovala a neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy prověřena s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

15. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018-66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost soudu prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

16. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“ 17. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 10.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný obdržel částku 10.000 Kč, neuhradil ničeho, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 10.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 500 Kč, představující smluvně sjednané náklady na vymáhání pohledávky, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3.799,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 21. 5. 2019 do 8. 11. 2020, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.

18. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 9. 11. 2020, tedy v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu ze dne datum. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 10.605,43 Kč (10.000 Kč + 605,43 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 5.731,67 Kč (500 Kč + 3.799,50 Kč + 1.432,17 Kč – zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 8. 11. 2020). Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 10.605,43 Kč, která představuje 65 % původního předmětu řízení (16.337 – veškeré nároky ke dni rozhodování soudu), žalovaný byl úspěšný ohledně částky 5.731,67 Kč, což je 35 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 65 % méně 35 %, vychází tedy, že žalobkyně má právo na 30 % vynaložených nákladů řízení.

20. Soud má za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., (obdobná věc např. sp. zn. 12 C 52/2021, 12 C 44/2021), proto náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč (3 úkony á 300 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 252 Kč; celkem náklady řízení žalobkyně činí 2.252 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 30 % nákladů řízení žalobkyně v částce 675,60 Kč.

21. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen zaplatit tuto náhradu advokátu.

22. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uváděla, že jistina vymáhané pohledávky činí 10.000 Kč. Dále nárokovala částku 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, přičemž tato částka nebyla započítána do základu nároku pro účely vyměření soudního poplatku. V řízení bylo prokázáno, že jde o účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením splátek ve výši 500 Kč nárokované dle čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy. Řízení je tedy vedeno pro peněžité plnění ve výši 10.500 Kč. Soud proto uložil žalobkyni, aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu v Bruntále doplatek soudního poplatku za řízení před soudem 1. stupně ve výši 400 Kč. Soudní poplatek činí podle položky č. 2 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 800 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 400 Kč, zbývá tedy doplatit částku 400 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).