12 C 24/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 17 036,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 6 440,98 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 15.8.2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 593,13 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 593,13 Kč od 23.9.2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 6 440,98 Kč od 23.9.2025 do 14.8.2025, kapitalizovaného úroku ve výši 2 407,51 Kč, úroku 12 % ročně z částky 14 925,97 Kč od 23.9.2025 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 225,09 Kč od 3.7.2025 do 22.9.2025, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 17036 11 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v kapitalizovaném úroku ve výši 2407 51 Kč, dále v úroku ve výši 12 % ročně z částky 14925 97 Kč od 23.9.2025 do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 429 24 Kč za období od 3.7.2025 do 22.9.2025 a zákonném úroku z prodlení z částky 17036 11 Kč od 23.9.2025 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení, přičemž svůj nárok odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 29.6.2023 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak tento svůj závazek neplnil řádně a včas, v důsledku čehož žalobce úvěr zesplatnil ke dni 18.6.2025 a žalovaného vyzval k úhradě celého dluhu, který však žalovaný přes výzvy neuhradil, takže žalobce eviduje za žalovaným dlužnou částku sestávající z neuhrazené jistiny, poplatků, pojistného, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 24 834 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více).

5. Z úvěrové smlouvy okresní soud zjistil, že dne 29.6.2023 uzavřel žalovaný se společností , Jméno žalobkyně, . smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit úroky a další sjednané platby, kdy výše minimální měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky, nejméně však 400 Kč, splatné vždy k 20. dni v kalendářním měsíci, roční úroková sazba činila 26,28 % a měsíční úroková sazba 2,19 %, přičemž celková částka splatná spotřebitelem byla uvedena ve výši 17136 Kč, resp. 17604 Kč v závislosti na předpokladech výpočtu, a žalovaný dále sjednal pojištění schopnosti splácet v balíčku MAX+ s měsíční úhradou ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění, přičemž součástí měsíční splátky byly rovněž úroky, poplatky a případné sankce, a bylo sjednáno, že v případě prodlení se splácením je žalobce oprávněn účtovat náklady na vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy, a dále že v případě prodlení s úhradou alespoň dvou splátek nebo prodlení s jednou splátkou delší než tři měsíce je oprávněn úvěr zesplatnit.

6. Z úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací okresní soud zjistil, že dne 31.5.2023 byla u žalovaného evidována úvěrová historie, podle níž měl žalovaný evidovány existující závazky ze splátkových úvěrů, a to celkem dva osobní úvěry uzavřené dne 9.5.2023 a dne 10.1.2023, každý ve výši 10000 Kč, u nichž činila výše měsíčních splátek celkem přibližně 3020 Kč a zbývající částka k úhradě činila 34178 Kč, přičemž u těchto úvěrů nebyly evidovány žádné nesplacené splátky po splatnosti ani prodlení, dále měl žalovaný evidován kontokorentní úvěr sjednaný dne 23.3.2022 s úvěrovým rámcem 5000 Kč, z něhož bylo ke dni zprávy čerpáno 5248 Kč, přičemž ani u tohoto závazku nebylo evidováno prodlení se splácením, a současně ze zprávy vyplývá, že u žalovaného nebyly evidovány negativní informace o platební morálce, když ve všech případech bylo evidováno řádné splácení bez prodlení.

7. Z karty klienta okresní soud zjistil, že dne 29.6.2023 byly v souvislosti s uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, žalovaným sděleny žalobci jeho osobní a finanční údaje, podle nichž byl žalovaný zaměstnán, dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 27 500 Kč, zatímco příjem ostatních členů domácnosti činil 30 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 27 000 Kč, přičemž žalovaný byl svobodný a bez vyživovaných dětí, a dále bylo zjištěno, že žalobce před uzavřením smlouvy provedl ověření bonity žalovaného prostřednictvím dotazů do externích registrů, zejména registrů SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, jakož i dalších databází, přičemž ve všech případech bylo dne 29.6.2023 evidováno pozitivní vyhodnocení bez zjištění negativních informací, s tím, že u insolvenčního rejstříku bylo uvedeno, že žalovaný nebyl v systému nalezen.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad okresní soud zjistil, že dne 30.6.2023 žalovaný čerpal úvěr ve výši 15000 Kč a v průběhu trvání smluvního vztahu dále opakovaně čerpal další peněžní prostředky, přičemž na úvěr postupně hradil splátky a mimořádné splátky, celkem ve výši 24834,02 Kč, avšak od splátky splatné dne 20.3.2025 své splátkové povinnosti přestal plnit, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 18.6.2025 zesplatněn, přičemž dle rekapitulace činila zbývající dlužná částka 19872,86 Kč.

9. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku okresní soud zjistil, že žalobce je akciovou společností s obchodní firmou , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , Adresa advokáta, , identifikační číslo , IČO žalobkyně, , která vznikla dne 1.10.2005 a je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně v oddílu B, vložce , hodnota, , přičemž předmětem její činnosti je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

10. Z úvěrových podmínek okresní soud zjistil, že tyto tvoří nedílnou součást smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne 29.6.2023, přičemž žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s úroky, poplatky a případnými sankcemi, kdy úvěr mohl čerpat opakovaně až do výše úvěrového rámce a byl povinen jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách zahrnujících jistinu, úroky, poplatky, pojistné a případné sankce, splatných vždy ke dni uvedenému ve smlouvě, přičemž v případě prodlení se splácením byl žalobce oprávněn účtovat náklady na vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení, a dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn úvěr zesplatnit zejména tehdy, pokud žalovaný neuhradí alespoň dvě splátky nebo je v prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, přičemž ode dne zesplatnění je žalovaný povinen uhradit celou dosud nesplacenou dlužnou částku a nadále platit sjednaný úrok až do úplného zaplacení dluhu.

11. Z listiny označené jako ověření bonity MLS okresní soud zjistil, že byla vyhotovena listina vztahující se ke smlouvě č. , hodnota, , která obsahuje popis metodiky výpočtu tzv. maximálního limitu splátky, podle níž jsou při posouzení schopnosti splácet zohledňovány příjmy a výdaje klienta a jeho domácnosti, a dále konkrétní výpočet, v němž je uveden příjem klienta ve výši 27500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 30000 Kč, měsíční splátky jiných závazků ve výši 3125 Kč a výše splátky posuzovaného úvěru 600 Kč, přičemž podle tohoto výpočtu činila zbývající částka po odečtení uvedených položek 19305 Kč u klienta a 26775 Kč u domácnosti.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 6.8.2025, ve spojení s podacím archem , právnická osoba, ze dne 7.8.2025, okresní soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému k zaplacení částky 19193,69 Kč z titulu dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , přičemž v této výzvě stanovil žalovanému lhůtu k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy a současně jej upozornil, že po marném uplynutí této lhůty bude věc vymáhána soudně, přičemž z podacího archu vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne 7.8.2025 jako doporučená zásilka; třetím pracovním dnem po odeslání byl den 12.8.2025, kdy se zásilka považuje za doručenou, a žalovaný se tak při stanovené sedmidenní lhůtě k plnění ocitl v prodlení dne 20.8.2025.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 6.8.2025, ve spojení s podacím archem , právnická osoba, ze dne 7.8.2025, okresní soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému k zaplacení částky 19 193,69 Kč z titulu dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , přičemž v této výzvě stanovil žalovanému lhůtu k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy a současně jej upozornil, že po marném uplynutí této lhůty bude věc vymáhána soudně, přičemž z podacího archu vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne 7.8.2025 jako doporučená zásilka, a žalovaný se tak při stanovené sedmidenní lhůtě k plnění ocitl v prodlení dne 15.8.2025.

14. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 18.6.2025, ve spojení s podacím archem , právnická osoba, ze dne 19.6.2025, okresní soud zjistil, že byla vyhotovena listina adresovaná žalovanému, v níž jej žalobce vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 18503,00 Kč z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a k zaplacení celé dlužné částky obratem, nejpozději však do 14 dnů od sepsání této výzvy, přičemž z podacího archu vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne 19.6.2025 jako doporučená zásilka; třetím pracovním dnem po odeslání byl den 24.6.2025, kdy se zásilka považuje za doručenou.

15. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

16. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 31.5.2023 měl žalovaný evidovány závazky ze dvou osobních úvěrů uzavřených dne 10.1.2023 a dne 9.5.2023, každý ve výši 10000 Kč, s celkovou měsíční splátkou přibližně 3020 Kč a zbývající částkou k úhradě 34178 Kč, dále kontokorentní úvěr sjednaný dne 23.3.2022 s limitem 5000 Kč, z něhož bylo čerpáno 5248 Kč, přičemž u těchto závazků nebylo evidováno prodlení; dne 29.6.2023 uzavřel žalovaný s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15000 Kč, který byl oprávněn čerpat opakovaně, a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci, jejichž výše činila 4 % z dlužné částky, nejméně však 400 Kč, přičemž součástí splátek byly úroky, poplatky, pojistné a případné sankce a byly sjednány náklady na vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc, smluvní pokuta ve výši 500 Kč a úrok z prodlení, jakož i oprávnění žalobce zesplatnit úvěr v případě prodlení se splácením; téhož dne žalovaný sdělil žalobci své osobní a finanční údaje, podle nichž byl zaměstnán, dosahoval čistého měsíčního příjmu 27 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 30 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 27 000 Kč, přičemž žalovaný byl svobodný a bez vyživovaných dětí, a bylo provedeno ověření bonity s pozitivním výsledkem; dne 30.6.2023 žalovaný vyčerpal částku 15000 Kč a v průběhu trvání smluvního vztahu dále čerpal další peněžní prostředky, přičemž na úvěr postupně uhradil splátky a mimořádné úhrady v celkové výši 24 834 Kč, avšak od splátky splatné dne 20.3.2025 přestal své splátkové povinnosti plnit, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 18.6.2025 zesplatněn; dne 18.6.2025 byla žalovanému adresována výzva ke splacení celého úvěru s lhůtou k úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy, která byla odeslána dne 19.6.2025; dne 6.8.2025 byla žalovanému adresována předžalobní výzva k zaplacení částky 19 193,69 Kč s lhůtou k plnění do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla odeslána dne 7.8.2025, přičemž žalovaný dluh ve stanovené lhůtě neuhradil a dostal se do prodlení dne 15.8.2025, a současně bylo zjištěno, že žalobce je akciovou společností zabývající se mimo jiné poskytováním spotřebitelských úvěrů a že byla vyhotovena listina obsahující metodiku výpočtu maximálního limitu splátky a konkrétní výpočet vycházející z uvedených příjmů a výdajů17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

19. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

20. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, jestliže tvrzený další příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč nikterak konkrétně neověřil, a stejně tak neověřil ani skutečné výdaje domácnosti. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

22. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

23. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 31 275 Kč. Žalovaný dle žalobce doposud splatil celkovou částku 24 834 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 6 440,98 Kč.

25. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

28. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 6.8.2025, která mu byla řádně odeslána doporučeně dne 7.8.2025 a doručena nejpozději dne 12.8.2025 (§ 573 obč. zák.), dne 14.8.2025 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 15.8.2025 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 15.8.2025 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

29. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný, doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).