12 C 284/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 060,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 13 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 16.03.2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 17 860,05 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 263,73 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 200 Kč od 30.7.2024 do 15.03.2025, zákonného úroku z prodlení z částky 942,89 Kč od 30.7.2024 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 14 142,89 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24.4.2023, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 45 týdenních splátkách po 571 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4.3.2024. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatky a úroky spojené se zápůjčkou, včetně částky 10 665 Kč představující součet kapitalizovaných úroků a poplatků, konkrétně kapitalizovaný úrok ve výši 1 263,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 897,50 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 14 142,89 Kč od 30.7.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z téže částky od 30.7.2024 do zaplacení. Ke dni podání žaloby činila celková dlužná částka 31 060,05 Kč, sestávající z dlužné jistiny, poplatků a kapitalizovaných úroků. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1 800 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1 800 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to tabulka umoření z 5.8.2024.

5. Z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky společností , právnická osoba, ze dne 30.7.2024 okresní soud zjistil, že dne 30.07.2024 byla vyhotovena listina, v níž společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , potvrzuje, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29.07.2024 mezi ní a společností , Jméno žalobkyně A, ., byla úplata za jednotlivé pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy dne 29.07.2024 připsána na účet postupitele.

6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem z 28.2.2025, ve spojení s podacím lístkem odesílatele , právnická osoba, , z 28.2.2025, okresní soud zjistil, že dne 28.02.2025 byla vyhotovena listina, v níž společnost , Jméno žalobkyně A, ., prostřednictvím svého právního zástupce , právnická osoba, , vyzývá žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 36 722,43 Kč, a to nejpozději do 15.03.2025. Výzva obsahuje poučení, že v případě neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou a žalovaný bude povinen hradit i náklady řízení. Lhůta k plnění byla stanovena do 15.03.2025, z čehož vyplývá, že žalovaný by se ocitl v prodlení dne 16.03.20257. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost , Jméno žalobkyně A, ., ze dne 12.12.2022 okresní soud zjistil, že k tomuto datu byl veden u Městského soudu v Praze, oddíl B, vložka , hodnota, , zápis společnosti , Jméno žalobkyně A, ., se sídlem , adresa, , , Jméno žalobkyně B, /, adresa, , IČ , IČO žalobkyně A, . Z výpisu vyplývá, že právní forma společnosti je akciová společnost, datum vzniku a zápisu je 16.05.2005 a předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Základní kapitál společnosti činí 2 199 600 Kč a je splacen v plné výši. Společnost jedná vůči třetím osobám, před soudy a jinými orgány prostřednictvím předsedy správní rady samostatně.

8. Z tabulky umoření z 5.8.2024 okresní soud zjistil, že k datu 05.08.2024 byla vyhotovena tabulka umoření vztahující se ke smlouvě č. , hodnota, uzavřené dne 24.04.2023 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Z listiny vyplývá, že žalovaný od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1 800 Kč, a to dne 02.05.2023 (1 200 Kč), resp. dne 04.09.2023 (600 Kč).

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.7.2024 okresní soud zjistil, že dne 29.07.2024 byla vyhotovena listina, v níž společnost , právnická osoba, informuje žalovaného, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.07.2024 nabyla pohledávku vůči žalovanému, která vznikla ze smlouvy číslo , hodnota, uzavřené s původním věřitelem , právnická osoba, , a to včetně příslušenství. Odeslání předmětné listiny žalovanému soud za prokázané nemá, jestliže z podacího lístku ze dne 16.8.2024 nikterak nevyplývá, že by byla odesílána právě tato listina.

10. Z informace o zpracování osobních údajů z 29.7.2024 okresní soud zjistil, že dne 29.7.2024 byla vyhotovena informace o zpracování osobních údajů. Odeslání předmětné listiny žalovanému soud za prokázané nemá, jestliže z podacího lístku ze dne 16.8.2024 nikterak nevyplývá, že by byla odesílána právě tato listina.

11. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi , právnická osoba, a , Jméno žalovaného, ze dne 24.4.2023, včetně smluvních podmínek, okresní soud zjistil, že dne 24.04.2023 byla vyhotovena listina označená jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, podle níž se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 25 665 Kč formou 44 týdenních splátek po 571 Kč a jedné poslední splátky ve výši 541 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že součástí celkové dlužné částky je poplatek za poskytnutí úvěru, RPSN činí 179,78 %.

12. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 24.4.2023 okresní soud zjistil, že dne 24.04.2023 byla vyhotovena listina označená jako „Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“, v níž žalovaný uvedl své osobní údaje, údaje o bydlišti, rodinném stavu a finanční situaci. Z listiny vyplývá, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 48 244 Kč, uvedl, že je podnikatel (OSVČ) v oboru autodopravy. Svoje měsíční výdaje odhadl částkou 5 000 Kč měsíčně.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, a , Jméno žalobkyně A, ., ze dne 29.7.2024, včetně kompletní přílohy č. 1, ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 12 C 62/2025, okresní soud zjistil, že dne 29.07.2024 byla uzavřena smlouva mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a společností , Jméno žalobkyně A, ., jako postupníkem, jejímž předmětem bylo postoupení nezajištěných pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru, včetně příslušenství a práv s nimi spojených, specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy, a to včetně pohledávky za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24.4.2023.

14. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

15. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 24.04.2023 byla mezi žalovaným a společností , právnická osoba, sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel částku 15 000 Kč a zavázal se uhradit celkovou dlužnou částku 25 665 Kč formou 44 týdenních splátek po 571 Kč a jedné poslední splátky ve výši 541 Kč, přičemž RPSN činilo 179,78 %. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je podnikatel v oboru autodopravy, s čistým měsíčním příjmem 48 244 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji 5 000 Kč. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil dne 02.05.2023 částku 1 200 Kč a dne 04.09.2023 částku 600 Kč, tedy celkem 1 800 Kč (jedná se i o nesporné tvrzení účastníků). Dne 29.07.2024 byla mezi společností , právnická osoba, a společností , Jméno žalobkyně A, . uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ze shora uvedené úvěrové smlouvy, přičemž úplata za postoupení byla připsána na účet postupitele dne 29.07.2024. Téhož dne byla vyhotovena listina označená jako oznámení o postoupení pohledávky a informace o zpracování osobních údajů, avšak jejich doručení žalovanému nebylo prokázáno. Dne 12.12.2022 byl v obchodním rejstříku veden zápis společnosti , Jméno žalobkyně A, ., která je akciovou společností se základním kapitálem 2 199 600 Kč a předmětem podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Dne 28.02.2025 byla vyhotovena předžalobní výzva, kterou žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 36 722,43 Kč nejpozději do 15.03.2025, s upozorněním na možnost soudního vymáhání, přičemž žalovaný by se ocitl v prodlení dne 16.03.2025.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

19. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, ani výdajů, jestliže v případě příjmů i výdajů vycházel toliko ze sdělení žadatele o úvěr. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

21. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

22. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 1 800 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 13 200 Kč.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

27. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 28.02.2025, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 05.03.2025 (§ 573 obč. zák.), dne 15.03.2025 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 16.03.2025 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 16.03.2025 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

28. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný, doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).