12 C 3/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 9 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 4 208 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 208 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 208 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum.

2. Pro provedeném prvním jednání ve věci dne datum zdejší soud usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o svéprávnosti a opatrovnictví vedeného u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově vedeného pod sp. zn. spisová značka. Usnesením ze dne datum zdejší soud rozhodl o pokračování v řízení, protože ze soudního spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že ve věci samé již bylo rozhodnuto, a to usnesením o zastavení řízení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kdy usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne datum.

3. Další jednání ve věci zdejší soud nařídil na den datum. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila svou neúčast u jednání soudu. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout poučení dle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také „občanský soudní řád“). Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Z důvodu nepřítomnost žalobkyně, zástupce žalobkyně a žalovaného, bylo soudem jednáno v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

4. Okresní soud v Bruntále uvádí, že proti tomuto rozsudku není ze zákona odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu), proto obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.

5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Účastníci řízení uzavřeli dne datum distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále také„ Smlouva“). Žalovaný při uzavírání smlouvy poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu k ověření totožnosti a k uvedení čísla občanského průkazu v předmětné smlouvě. Na základě výše uvedené Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč převodem na účet číslo bankovní účet, který žalovaný uvedl ve Smlouvě. Žalovaný se zavázal do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Účastníci si v bodě 5.1 Smlouvy ujednali, že je žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 1 000 Kč. V bodě 5.2 Smlouvy bylo sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny. V bodě 6.1 Smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit z poskytnutých peněžních prostředků smluvní úrok ve výši 20 % měsíčně. Dále si účastníci Smlouvy ujednaly pro případ, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit smluvní úrok v pevné úrokové sazbě 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně, a dále, že úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny. Celková výše úroku tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí 2 845 Kč. Žalovaný se dále v bodě 6.6 Smlouvy zavázal uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, s tím, že v žalobě žalobkyně uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Dle bodu 6.5 Smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 60 dnů. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, nezaplatil ničeho, a je tak od datum v prodlení. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 9 208 Kč (jistina 5 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru 1 000 Kč, smluvní úrok 2 845 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč). Upomínka před podáním žaloby byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně s datem datum.

6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla posuzována zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí s tím, že žalobkyně u žalovaného nenašla žádný negativní záznam. Dále žalobkyně vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně hrubý příjem (30 000 Kč), čistý příjem (24 500 Kč), náklady na obživu (3 000 Kč), náklady na bydlení ve vlastním bytě (2 000 Kč) a ostatní náklady žalovaného (7 000 Kč). Výše příjmů žalovaného byla žalobkyni doložena kopií výplatního listu. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze ověřit jen obtížně, ověřovala je žalobkyně s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta. Žalobkyně v doplnění žaloby dále odkázala na údaje uvedené na internetové stránce ČSÚ dostupné na webová adresa, ze kterých vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti činní 10 500 Kč (125 947 Kč ročně děleno 12 měsíci po zaokrouhlení). Jelikož žalovaný jako výši svých nákladů uváděl částku 12 000 Kč, počítala žalobkyně právě s částkou 12 000 Kč, kdy k této částce byly následně připočítány náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně doložila k důkazu otisk obrazovky ze systému žalobkyně – žádost žalovaného o úvěr s vyplněnými číselnými údaji.

7. Okresní soud v Bruntále konstatuje, že právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále také„ občanský zákoník“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou. Dle Smlouvy byl žalovaný povinen uhradit jistinu v částce 5 000 Kč, smluvní úroky v částce 2 845 Kč a poplatek za čerpání úvěru v částce 1 000 Kč. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně, kdy na závazek neuhradil ničeho.

13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně podrobně popsala, z jakých údajů při posuzování bonity klienta vycházela. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována z dostupných registrů a dále z konkrétních údajů uvedených žalovaným. Přitom tvrzení žalovaného žalobkyně důsledně dle požadavků zákona neověřila. Žalobkyní nebylo zjišťováno a zejména ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalovaného, skutečně doložen byl pouze jeho příjem, nebyly zjišťovány dosavadní závazky žalovaného (soudu je známo z úřední činnosti, že v době poskytnutí úvěru v projednávané věci měl žalovaný úvěr v původní výši 232 000 Kč u žalobkyně právnická osoba – sp. zn. zdejšího soudu spisová značka). I kdyby byl žalovaný zaměstnán s pravidelným měsíčním příjmem, samo o sobě to neznamená, že byl schopen hradit náklady související s bydlením a své dosavadní závazky. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí. Smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

14. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 5 000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru přímo dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Resp. žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Výše poskytnuté jistiny činila 5 000 Kč a žalovaný ničeho na tuto jistinu neuhradil. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 4 208 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o součet nároků požadovaných na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

15. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnuté částky 5 000 Kč, a to v návaznosti na datum splatnosti uváděné žalobkyní. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku a úroku z prodlení z nepřiznané částky za období od datum, soud žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesní úspěch žádného z účastníků nebyl výraznější než procesní úspěch druhého z nich. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. (ust. § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ust. § 251 občanského soudního řádu).