12 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 71 931,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 39 852 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % od 13. 4. 2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 32 079,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 32 079,53 Kč od 25.11.2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 39 852 Kč od 25.11.2024 do 12. 4. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 71 931,53 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25.11.2024 do zaplacení, a to z titulu pohledávky nabyté na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.2.2025, jíž žalobkyně nabyla pohledávku vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 26.2.2024, v jejímž rámci byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 63 000 Kč, které žalovaná řádně nesplácela a úvěr byl dne 24.11.2024 zesplatněn; pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o úvěru důvodným, uplatnila žalobkyně tentýž nárok z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v přijetí uvedené částky žalovanou bez právního důvodu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 23 148 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více).

5. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu , právnická osoba, ., okresní soud zjistil, že dne 26. 2. 2024 byla z účtu poskytovatele vedeného u , právnická osoba, ., číslo , č. účtu, , odeslána částka 63 000 Kč na účet žalované vedený u , právnická osoba, ., číslo , č. účtu, , přičemž tato transakce byla na bankovním výpisu identifikována jako „Platba na vrub Vašeho účtu … –63 000,00“; z uvedeného okresní soud zjistil, že dne 26. 2. 2024 byla žalované fakticky poskytnuta peněžitá částka ve výši 63 000 Kč, která byla připsána na její bankovní účet jako jednorázové plnění ze strany poskytovatele.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2025 ve spojení s poštovní dodejkou (podacím lístkem) ze dne 5. 4. 2025 okresní soud zjistil, že dne 5. 4. 2025 byla žalované odeslána písemná výzva k úhradě dlužné částky, zásilka byla podána u provozovny České pošty pod podacím číslem , hodnota, , a žalobce v této výzvě stanovil žalované lhůtu tří dnů k zaplacení dluhu; z uvedeného okresní soud zjistil, že zásilka odeslaná dne 5. 4. 2025 se podle § 573 občanského zákoníku považuje za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tedy dnem 9. 4. 2025, a žalovaná se po marném uplynutí třídenní lhůty k plnění ocitla v prodlení dnem 13. 4. 2025.

7. Z nepodepsaného dodatku ke smlouvě o úvěru, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, . a , Jméno žalobkyně, ., kopie občanského průkazu žalované, výpisu z nebankovního registru NRKI, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy vyhotovené věřitelem, předsmluvního formuláře pro spotřebitelský úvěr (nepodepsaného žalovanou), rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi PROFI CREDIT a IFIS, nepodepsaného návrhu smlouvy o úvěru / nepodepsané smlouvy o úvěru, potvrzení banky o vedení účtu žalované, oznámení o zesplatnění úvěru vystaveného poskytovatelem, splátkového kalendáře vztahujícího se ke smlouvě o úvěru (bez podpisu žalované), výplatní pásky žalované za období prosinec 2023 a leden 2024 a nečitelně zachyceného výstupu z bankovního systému bez identifikovatelných údajů okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to z důvodu jejich nevěrohodnosti či nadbytečnosti, jelikož tyto listiny nejsou podepsány účastníkem (k žalobcem tvrzenému elektronickému podpisu viz níže), případně nejsou pro právní posouzení věci relevantní, neboť není třeba zkoumat postup poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti za situace, kdy smlouva byla pro nedostatek písemné formy neplatná. Soud proto z těchto listin ničeho nezjistil, neboť rozhodnutí se opírá o právní názor vyjádřený níže.

8. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

9. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 26. 2. 2024 byla žalované na její bankovní účet připsána částka 63 000 Kč, představující jednorázově poskytnuté peněžité plnění ze strany původního věřitele, čímž se žalovaná na jeho úkor obohatila o uvedenou částku; následně dne 5. 4. 2025 zaslal žalobce žalované písemnou předžalobní výzvu k úhradě dluhu, která byla téhož dne podána k poštovní přepravě a která se podle § 573 občanského zákoníku považuje za doručenou 9. 4. 2025, přičemž třídenní lhůta stanovená ve výzvě k dobrovolnému splnění zcela marně uplynula dne 12. 4. 2025, a žalovaná se tak ocitla v prodlení dnem 13. 4. 2025; dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná dosud žalobci zaplatila toliko 23 148 Kč, a z provedeného dokazování nevyplynulo, že by uhradila více; žádné jiné skutečnosti významné pro posouzení věci se z dalších předložených listin nepodávají, neboť tyto listiny jsou buď nepodepsané, nevěrohodné, obsahově nadbytečné nebo právně irelevantní vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla pro nedostatek písemné formy neplatná, a proto z nich soud ničeho dalšího pro skutkový stav nezjistil.

10. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

11. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

12. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

13. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

14. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

15. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

16. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

17. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

18. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

19. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

20. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 63 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 23 148 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 39 852 Kč.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

25. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně zcela neaktivní a ničeho o svých osobních poměrech ani o svých možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 5. 4. 2025, která mu byla téhož dne řádně odeslána doporučeně a podle § 573 občanského zákoníku se považuje za doručenou nejpozději dne 9. 4. 2025, a jestliže dnem 12. 4. 2025 marně uplynula lhůta, kterou žalobce žalovanému k dobrovolnému splnění dluhu poskytl, dostal se žalovaný dnem 13. 4. 2025 se zaplacením své povinnosti do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 13. 4. 2025 do zaplacení právem (výrok ad I.).

26. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný, doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).