12 C 305/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 284 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 284 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 541,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 633,58 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 153,36 Kč od 18.6.2021 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 20,5 % ročně z částky 9 153,36 Kč od 18.6.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne 3.6.2015 se společností , právnická osoba, Na jejím základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 60 týdenních splátkách po 674 Kč. Úrok za poskytnutí úvěr byl sjednán ve výši 20,5% ročně. Do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek zaplatila žalovaná částku 26 610 Kč. Aktivní procesní legitimaci k podání žaloby žalobce dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. K výzvě soudu žalobce podáním ze dne 12.10.2024 doplnil, že poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost žalovaného toliko na základě sdělení žadatele o úvěr. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Ověřeny měly být žalobcem blíže nespecifikované „doklady“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil. Za situace, kdy se žalobce z ústního jednání omluvil a nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s 129 odst. 1 o.s.ř.).

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z kopie listiny: smlouva o zápůjčce ze dne 3.6.2015 okresní soud zjistil, že dne 3.6.2015 poskytovatel úvěru uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě společnost , právnická osoba, , poskytla žalované částku 22 000 Kč s tím, že jí žalovaná dluží 40 394 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit společnosti , právnická osoba, , 60 týdenních splátek po 674 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 628 Kč.

5. Z kopie listiny: smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce – verze od 18.2.2015 okresní soud zjistil, že dne 18.2.2015 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou: „smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce“. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal.

6. Z kopie listiny: tabulka umoření okresní soud zjistil, že dne 3.6.2015 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou: „tabulka umoření“. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal.

7. Z kopie listiny: smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, , a , Jméno žalobkyně, ., ze dne 20.1.2020 okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc. Jedná se o nekompletní listinu, ve které žalobce řadu ustanovení zjevně vymazal, v důsledku čehož nelze posoudit věrohodnost listiny (předkládané v kopii), ani její obsah. Z toho důvodu nemá předkládaná listina pro soud prakticky žádnou důkazní hodnotu.

8. Z kopie listiny: strana 92 Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc. Jedná se o nekompletní listinu, pouze jednu stranu seznamu pohledávek (označeno jako strana 92 z 169), přičemž není zřejmé, že by tato listina tvořila součást přílohy č. 1, a to navíc právě té přílohy č. 1, která měla tvořit součást Smlouvy o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, , a , Jméno žalobkyně, ., ze dne 20.1.2020. Z toho důvodu nemá předkládaná listina pro soud prakticky žádnou důkazní hodnotu.

9. Z kopie listin: přípis ve věci Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 a přípis ve věci Informace o zpracování osobních údajů ze dne 20.1.2020 okresní soud zjistil, že dne 20.1.2020 poskytovatel úvěru vyhotovil přípis ve věci: „Oznámení o postoupení pohledávky“ a listinu nazvanou „přípis ve věci Informace o zpracování osobních údajů ze dne 20.1.2020“. Odeslání listin žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje.

10. Z kopie listiny: výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žaloby ze dne 25.11.2020 okresní soud zjistil, že dne 25.11.2020 žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“. Odeslání listiny žalovanému žalobce prokazuje podacím lístkem ze dne 26.11.2020.

11. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

12. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 3.6.2015 poskytovatel úvěru uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě společnost , právnická osoba, , poskytla žalované částku 22 000 Kč s tím, že jí žalovaná dluží 40 394 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit společnosti , právnická osoba, , 60 týdenních splátek po 674 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 628 Kč. Dne 18.2.2015 poskytovatel úvěru dále vyhotovil listinu nazvanou: „smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce“. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal. Dne 3.6.2015 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou: „tabulka umoření“. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal. Dne 20.1.2020 poskytovatel úvěru vyhotovil přípis ve věci: „Oznámení o postoupení pohledávky“ a listinu nazvanou „přípis ve věci Informace o zpracování osobních údajů ze dne 20.1.2020“. Odeslání listin žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje. Dne 25.11.2020 žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“. Odeslání listiny žalovanému žalobce prokazuje podacím lístkem ze dne 26.11.2020.

13. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

14. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

17. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. V případě, že tak nečiní poskytovatel podle odstavce 2, uchovává zprostředkovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zejména a) smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, b) dokumenty a jiné záznamy týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, c) záznamy z jiné komunikace mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a d) dokumenty a jiné záznamy uvedené v písmenech b) a c), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce (§ 78 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno (§ 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. V projednávané věci se soud nejprve zabýval věcnou legitimací účastníků (tou se rozumí stav vyplývající z hmotného práva, podle kterého je občan či organizace subjektem práv či povinností, jež jsou předmětem řízení). Pasivní legitimace žalovaného v řízení je zřejmá, aktivní legitimace žalobkyně ovšem dle názoru soudu dána není (jak bude rozvedeno dále).

23. Dle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „obč. zák.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Žalobce v řízení neprokázal, že by došlo k tvrzenému postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené dne 3.6.2015 ze společnosti , právnická osoba, , na společnost , Jméno žalobkyně, . Žalobce soudu předložil nekompletní smlouvu o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, , a , Jméno žalobkyně, ., ze dne 20.1.2020, ve které vymazal četná ustanovení, v důsledku čehož nelze posoudit věrohodnost listiny (předkládané v kopii), ani její obsah. Namísto k důkazu navrhovaného seznamu postupovaných pohledávek soudu předložil taktéž nekompletní listinu, pouze jednu stranu seznamu pohledávek (označeno jako strana 92 z 169), přičemž není zřejmé, že by tato listina tvořila součást přílohy č. 1, a to navíc právě té přílohy č. 1, která měla tvořit součást Smlouvy o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, , a , Jméno žalobkyně, ., ze dne 20.1.2020. Z toho důvodu nemají předkládané listiny pro soud prakticky žádnou důkazní hodnotu.

25. Jelikož se žalobce k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, nebylo jej možné ani poučit a tom, že důkazní břemeno neunáší.

26. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

27. Jestliže v řízení nebylo prokázáno postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, soud učinil závěr, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby z nároků plynoucích z předmětné smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené dne 3.6.2015. Tu žalovaný uzavřel s původním věřitelem, společností , právnická osoba, , nikoliv s žalobkyní. Soud tedy žalobu zamítl pro nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání žaloby (výrok ad I.).

28. Pokud žalobce v řízení tvrdil, že je dostatečné při zjišťování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vycházet z údajů poskytnutých žadatelem úvěru, netřeba údaje o skutečných příjmech a výdajích žadatele o úvěr ověřovat (ani uchovávat listiny předkládané žadatelem), nejedná se o postup, který by byl v souladu se zákonem (viz shora), ani v souladu s rozhodovací praxí soudů (k tomu viz níže).

29. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

30. I kdyby tedy žalobce prokázal postoupení pohledávky, soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, ani výdajů, jestliže výši skutečných výdajů žalovaného ani nezjišťoval (poskytovatel úvěru dle doplnění žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného toliko na základě sdělení žadatele o úvěr s tím, že poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty). Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

31. Po právní stránce by v takovém případě soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.) s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení sui generis.

32. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vychází z výše poskytnutých finančních prostředků (22 000 Kč), od kterých je však zapotřebí odečíst veškeré doposud zaplacené splátky (26 610 Kč). V posuzovaném případě tedy žalovaná již bezdůvodné obohacení žalobkyni plně splatila a soud by žalobu i tak zamítl.

33. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně a žalobu zamítl (výrok ad I.).

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad II.).