12 C 31/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 269 155 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 183 385 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 415,54 Kč za období od 26. 7. 2025 do 7.10.2025 a s úrokem z prodlení z částky 183 385 Kč ve výši 11,50 % ročně od 8.10.2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 85 770 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 82 860 Kč od 8.10.2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 30 143,97 Kč za období od 17. 1. 2025 do 7. 10. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 263 715 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 467,59 Kč za období od 31. 1. 2025 do 25. 7. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 21 491 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 269 155 Kč s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši 30 143,97 Kč za období od 17.1.2025 do 7.10.2025, dále z úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 263 715 Kč od 8.10.2025 do zaplacení, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21 883,13 Kč za období od 31.1.2025 do 7.10.2025 a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 266 245 Kč od 8.10.2025 do zaplacení; nárok odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 2.8.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr, který však žalovaná přestala řádně a včas splácet, pročež byl úvěr dne 16.1.2025 zesplatněn, přičemž žalovaná do té doby uhradila pouze část dlužné částky, a žalobce se proto domáhá doplacení nesplacené jistiny, dlužných splátek, smluvních sankcí, účelně vynaložených nákladů na vymáhání a sjednaných i zákonných úroků, jakož i náhrady nákladů řízení ve výši 46 449,9 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolána bez omluvy nedostavila.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaná doposud žalobci zaplatila částku 81 615 Kč, když se jedná o tvrzení žalobce učiněné ve prospěch žalované a žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na předmětný závazek uhradila částku vyšší. Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to splátkový kalendář ze dne 2. 8. 2023.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, okresní soud zjistil, že dne 2.8.2023 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 265 000 Kč, přičemž ke dni 16.1.2025 došlo k zesplatnění úvěru a ke stejnému dni činila nesplacená jistina částku 252 033 Kč, dlužné splátky částku 11 682 Kč a úrokové dorovnání částku 2 910 Kč; z výpisu dále plyne, že žalobci vznikaly po zesplatnění úvěru další nároky v podobě obchodních úroků, zákonných úroků z prodlení, smluvních sankcí a účelně vynaložených nákladů na vymáhání, a současně z něj vyplývá, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku 81 615 Kč.

6. Z úvěrových podmínek společnosti , právnická osoba, . platných od 1.7.2022 okresní soud zjistil, že dne 1.7.2022 byly vydány úvěrové podmínky, které tvoří nedílnou součást smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž z jejich obsahu vyplývá zejména úprava práv a povinností smluvních stran při splácení úvěru, podmínky placení jistiny, úroků, poplatků a sankcí, jakož i právo žalobce v případě prodlení žalované se splácením úvěru nebo jiného porušení smluvních povinností úvěr zesplatnit a požadovat jednorázové vrácení celé nesplacené dlužné částky včetně úroků, smluvních sankcí a účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky.

7. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 2.8.2023 okresní soud zjistil, že dne 2.8.2023 uzavřeli účastníci smlouvu o vázaném spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované účelový spotřebitelský úvěr ve výši 265 000 Kč na financování koupě motorového vozidla, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit za něj sjednané úroky a další platby, přičemž úvěr měl být splácen ve 120 měsíčních splátkách ve výši 5 441 Kč splatných vždy do 28. dne kalendářního měsíce, s konečnou splatností úvěru dne 28.7.2033, při sjednané roční úrokové sazbě 21,873934 % a celkové částce splatné spotřebitelem 652 920 Kč, a současně bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované se splácením nebo jiného závažného porušení smluvních povinností je žalobce oprávněn úvěr zesplatnit a požadovat jednorázové splacení celé nesplacené dlužné částky včetně příslušenství.

8. Z výzvy k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne 16.1.2025 a z poštovního podacího archu okresní soud zjistil, že dne 16.1.2025 žalobce v důsledku prodlení žalované se splácením závazků z úvěrové smlouvy č. , hodnota, zesplatnil poskytnutý úvěr a vyzval žalovanou k jednorázovému zaplacení celkové dlužné částky ve výši 269 025 Kč, sestávající z nesplacené jistiny, dlužných splátek, úrokového vyrovnání, smluvních pokut a účelně vynaložených nákladů, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne sepsání této výzvy; z poštovního podacího archu soud dále zjistil, že tato výzva byla žalobcem podána k poštovní přepravě dne 17.1.2025 jako doporučená listovní zásilka adresovaná žalované na adresu , adresa, , přičemž v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se zásilka považuje za doručenou třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne 22.1.2025, avšak jelikož žalobce ve výzvě stanovil lhůtu k plnění ode dne jejího sepsání, skončila tato lhůta dne 30.1.2025, a žalovaná se proto marným uplynutím uvedené lhůty ocitla v prodlení se zaplacením dlužné částky dne 31.1.2025.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 18.7.2025 a z poštovního podacího archu okresní soud zjistil, že dne 18.7.2025 právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , přičemž jí stanovil náhradní lhůtu k plnění v délce 7 dnů, nejpozději do 25.7.2025, a současně ji upozornil na následky neuhrazení dluhu včetně zahájení soudního řízení dle § 142a o. s. ř.; z poštovního podacího archu soud dále zjistil, že tato předžalobní výzva byla žalobcem podána k poštovní přepravě dne 21.7.2025 jako doporučená listovní zásilka adresovaná žalované na adresu , adresa, , přičemž v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se zásilka považuje za doručenou třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne 24.7.2025; jelikož žalobce ve výzvě výslovně stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 25.7.2025, a žalovaná dlužnou částku v této lhůtě neuhradila, ocitla se žalovaná se splněním dluhu v prodlení dne 26.7.2025.

10. Ze splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě č. , hodnota, okresní soud zjistil, že dne 2.8.2023 byl vyhotoven splátkový kalendář k poskytnutému spotřebitelskému úvěru ve výši 265 000 Kč, podle něhož se žalovaná zavázala splatit celkovou částku 652 920 Kč ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 441 Kč, splatných vždy do 28. dne kalendářního měsíce, počínaje dnem 28.8.2023 a konče dnem 28.7.2033, přičemž ze splátkového kalendáře dále vyplývá rozpis jednotlivých měsíčních splátek na část připadající na jistinu a část připadající na úrok, jakož i skutečnost, že splátky byly stanoveny v neměnné výši po celou dobu trvání závazku.

11. Ze saldokonta úvěrové smlouvy č. , hodnota, ke dni 16.1.2025 okresní soud zjistil, že žalované byly od dne 28.8.2023 do dne 28.9.2024 předepisovány měsíční splátky ve výši 5 441 Kč, které byly v plné výši uhrazeny, avšak u splátky splatné dne 28.10.2024 žalovaná uhradila pouze částku 4 641 Kč, když zbývající část ve výši 800 Kč uhrazena nebyla, a splátky splatné dne 28.11.2024 a 28.12.2024 nebyly uhrazeny vůbec; ze saldokonta dále vyplývá, že v souvislosti s prodlením žalované byly žalobcem předepsány účelně vynaložené náklady a sankce, z nichž část byla uhrazena a část zůstala neuhrazena, a že ke dni 16.1.2025 byl žalované předepsán doplatek při mimořádné úhradě ve výši 254 943 Kč, přičemž celkový dluh žalované ke dni 16.1.2025 činil podle saldokonta částku 269 025 Kč.

12. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru k úvěrové smlouvě č. , hodnota, okresní soud zjistil, že dne 2.8.2023 byly žalované před uzavřením úvěrové smlouvy poskytnuty předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá, že se jednalo o účelový spotřebitelský úvěr na nákup zboží v celkové výši 265 000 Kč, splatný ve 120 měsíčních splátkách ve výši 5 441 Kč se splatností první splátky dne 28.8.2023 a konečnou splatností dne 28.7.2033, při pevně sjednané roční úrokové sazbě 21,873934 % a roční procentní sazbě nákladů ve výši 24,2 %, přičemž celková částka splatná spotřebitelem činila 652 920 Kč; z formuláře dále vyplývá, že žalovaná byla informována o podmínkách čerpání úvěru, o svých právech včetně práva na odstoupení od smlouvy ve lhůtě 14 dnů, o možnosti předčasného splacení, o nákladech v případě prodlení se splácením, jakož i o skutečnosti, že formulář převzala a s jeho obsahem byla seznámena, což stvrdila svým elektronickým podpisem dne 2.8.2023.

13. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka , hodnota, , okresní soud zjistil, že dne 1.10.2005 byla do obchodního rejstříku zapsána obchodní společnost , Jméno žalobkyně, ., identifikační číslo , IČO žalobkyně, , jako akciová společnost se sídlem v Brně, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, přičemž společnost je ke dni uvedenému ve výpisu zapsána jako existující právnická osoba s plně splaceným základním kapitálem ve výši 300 000 000 Kč a je oprávněna jednat prostřednictvím statutárního orgánu – představenstva způsobem uvedeným ve výpisu z obchodního rejstříku.

14. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik (karta klienta) okresní soud zjistil, že dne 2.8.2023 žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy č. , hodnota, provedl posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž vycházel z údajů o jejích osobních a finančních poměrech, podle nichž byla žalovaná zaměstnána s deklarovaným měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč, bez dalších příjmů domácnosti, s uvedenými měsíčními výdaji domácnosti, a současně byly ke stejnému dni provedeny dotazy do externích registrů, zejména NRKI, SOLUS, ISIR a dalších evidencí, jejichž výsledky byly zaznamenány v dokumentu; z provedeného výpočtu disponibilního zůstatku na základě metodiky žalobce dále vyplývá, že po započtení životního minima, normativních nákladů na bydlení a splátek existujících závazků činil zbývající disponibilní zůstatek žalované částku postačující k úhradě sjednané měsíční splátky úvěru ve výši 5 441 Kč, na základě čehož byl předmětný úvěr žalované dne 2.8.2023 schválen.

15. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) okresní soud zjistil, že ke dni provedení dotazu dne 2.8.2023 byl u žalované evidován jeden existující splátkový úvěrový závazek s měsíční splátkou ve výši 2 343 Kč, který byl řádně plněn bez evidence prodlení, dále několik dříve ukončených úvěrových závazků, u nichž nebylo zaznamenáno prodlení se splácením ani vznik delikvence, a současně nebyla u žalované ke stejnému dni evidována žádná splátka po splatnosti, žádná maximální dlužná částka ani negativní platební historie; z výpisu dále plyne, že žalovaná ke dni dotazu neměla evidovány žádné závazky v prodlení ani nesplácené splátky a její úvěrová historie byla v registru vedena bez záznamů o porušení platebních povinností.

16. Z výplatních lístků žalované za měsíce duben, květen a červen 2023 okresní soud zjistil, že žalovaná byla v uvedeném období zaměstnána u zaměstnavatele , právnická osoba, , adresa, na plný pracovní úvazek, přičemž v měsíci dubnu 2023 dosáhla hrubého příjmu ve výši 30 136 Kč a čistého příjmu ve výši 31 212 Kč, v měsíci květnu 2023 hrubého příjmu ve výši 75 928 Kč a čistého příjmu ve výši 61 872 Kč a v měsíci červnu 2023 hrubého příjmu ve výši 75 331 Kč a čistého příjmu ve výši 61 431 Kč.

17. Z matričního listu klienta – fyzické osoby k úvěrové smlouvě č. , hodnota, okresní soud zjistil, že dne 2.8.2023 žalovaná při žádosti o uzavření úvěrové smlouvy uvedla své identifikační a osobní údaje, zejména že má trvalé bydliště na adrese , adresa, , je státní příslušnicí České republiky, je zaměstnána na dobu neurčitou u , právnická osoba, , adresa, , s deklarovaným čistým měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč, bez dalších pravidelných příjmů domácnosti a bez vyživovaných osob, že má pravidelné měsíční výdaje domácnosti v uvedené výši a že tyto údaje stvrdila svým podpisem jako pravdivé.

18. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

19. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 1.10.2005 vznikla a byla zapsána do obchodního rejstříku obchodní společnost , Jméno žalobkyně, ., která je akciovou společností se sídlem v Brně a jejímž , hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut účelový spotřebitelský úvěr ve výši 265 000 Kč na financování koupě motorového vozidla, splatný ve 120 měsíčních splátkách ve výši 5 441 Kč splatných vždy do 28. dne kalendářního měsíce, s konečnou splatností dne 28.7.2033, při sjednané roční úrokové sazbě 21,873934 % a celkové částce splatné spotřebitelem 652 920 Kč; žalované byly před uzavřením smlouvy dne 2.8.2023 poskytnuty předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru a téhož dne žalovaná poskytla žalobci své identifikační, osobní a finanční údaje, včetně údaje o zaměstnání na dobu neurčitou, deklarovaném čistém měsíčním příjmu ve výši 40 000 Kč, absenci dalších příjmů domácnosti a vyživovaných osob, a tyto údaje stvrdila svým podpisem, přičemž žalobce téhož dne provedl posouzení úvěruschopnosti žalované a dotazy do externích registrů, z nichž nevyplynula existence závazků v prodlení ani negativní platební historie; žalovaná byla v období před uzavřením smlouvy zaměstnána na plný pracovní úvazek a v měsících dubnu, květnu a červnu 2023 dosahovala pravidelných příjmů odpovídajících jejímu pracovnímu poměru; od srpna 2023 do září 2024 žalovaná hradila předepsané měsíční splátky úvěru v plné výši, avšak u splátky splatné dne 28.10.2024 uhradila pouze částku 4 641 Kč a splátky splatné dne 28.11.2024 a 28.12.2024 neuhradila vůbec, přičemž v souvislosti s prodlením jí byly předepsány sankce a náklady; ke dni 16.1.2025 došlo k zesplatnění úvěru, přičemž k tomuto dni činila nesplacená jistina 252 033 Kč, dlužné splátky 11 682 Kč, úrokové dorovnání 2 910 Kč a celkový dluh žalované představoval částku 269 025 Kč; žalobce dne 16.1.2025 vyzval žalovanou k jednorázovému zaplacení celé dlužné částky ve lhůtě do 30.1.2025, žalovaná však dluh neuhradila a ke dni 31.1.2025 se ocitla v prodlení, následně byla dne 18.7.2025 opětovně vyzvána k plnění s náhradní lhůtou do 25.7.2025, aniž by dlužnou částku uhradila, a mezi účastníky bylo přitom fakticky nesporné, že žalovaná na předmětný úvěr doposud uhradila celkem částku 81 615 Kč a že vyšší částku žalobci nezaplatila.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

22. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

23. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním výdajů, jestliže výši skutečných výdajů žalovaného ani nezjišťoval, namísto jeho výdajů dosadil údaj o životním minimu či údaj dle statistického modelu. Údaj o životním minimu slouží k výpočtu sociálních dávek a nic nevypovídá o skutečných výdajích konkrétního žadatele o úvěr. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

25. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

26. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaná ani netvrdila (a neprokazovala), že by zaplatila žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 265 000 Kč a žalovaná z této částky doposud uhradila celkem 81 615 Kč, takže výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna vydat, činí rozdíl mezi těmito částkami, tedy 183 385 Kč.

28. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

31. V přezkoumávaném případě žalovaná zůstala procesně nečinná, když netvrdila ničeho o svých osobních, majetkových či výdělkových poměrech ani o tom, že by nebylo v jejích možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu bez zbytečného odkladu. Jestliže tedy žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by nebylo v jejích možnostech a schopnostech vydat bezdůvodné obohacení po výzvě žalobkyně k plnění ze dne 18. 7. 2025, která jí byla řádně odeslána doporučenou zásilkou dne 21. 7. 2025 a která se považuje za doručenou nejpozději dne 24. 7. 2025 (§ 573 občanského zákoníku), marně uplynula dne 25. 7. 2025 lhůta, jež byla žalované k plnění poskytnuta, a žalovaná se tak dne 26. 7. 2025 dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 26. 7. 2025 do zaplacení po právu (výrok ad I.).

32. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 85 770 Kč nárok žalobce zamítl. Původně žaloval žalobce 269 155 Kč s příslušenstvím. Žalobce měl úspěch 68,16 %, neúspěch 31,84 %. Odečtemeli od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 36,32 % nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 767 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 269 155 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 4. 2026 náhrada 754,18 Kč za 40 ujetých km v částce 304,18 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 074,18 Kč ve výši 8 415,58 Kč.

34. Celkem tedy náklady řízení činí 59 256,76 Kč s tím, že 36,32 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 21 491 Kč (výrok ad III.).