12 C 344/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 40 010,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 084 Kč se zákonným úrokem z této částky ve výši 14,75% od 7.6.2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 11 926,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 568,55 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 37 610,29 Kč od 13.8.2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 28.5.2024 do 6.6.2024 ve výši 484,60 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11 926,29 Kč od 13.8.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1 518 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne 11.05.2023. Na jejím základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky až do výše 40 000 Kč s tím, že žalovaný je byl oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 11 916 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil. Za situace, kdy se žalobce z ústního jednání omluvil a nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s 129 odst. 1 o.s.ř.).

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil doposud částku 11 916 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více).

5. Z kopie listiny: předžalobní výzva k plnění ze dne 30.5.2024 včetně podacího archu ze dne 31.5.2024 okresní soud zjistil, že dne 30.5.2024 žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzva k plnění, ve které jej vyzval k zaplacení dluhu do 14 dnů od sepsání předmětné výzvy.

6. Z kopie listiny: výzva ke splacení celého úvěru ze dne 13.5.2024 včetně podacího archu ze dne 14.5.2024 okresní soud zjistil, že dne 13.5.2024 žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „výzva ke splacení celého úvěru“ a tuto odeslal žalovanému dne 14.5.2024.

7. Z kopie listiny: potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 12.8.2024 okresní soud zjistil, že dne 12.8.2024 poskytovatel úvěru vyhotovil potvrzení o provedení ověření bonity klienta s tím, že bylo prováděno šetření v externích databázích. Pokud je v potvrzení uváděn příjem žadatele ve výši 22 500 Kč ze zaměstnaneckého poměru, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 22 500 Kč a měsíční výdaje domácnosti ve výši 11 700 Kč, z potvrzení nikterak nevyplývá, jakým způsobem poskytovatel úvěru k těmto částkám dospěl, ani že by jakkoliv ověřoval.

8. Z kopie listiny: úvěrové podmínky platné od 2.5.2022 okresní soud zjistil, že nezjištěného dne poskytovatel úvěru vyhotovil úvěrové podmínky platné od 2.5.2022. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal.

9. Z kopie listiny: smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 11.5.2023, žalovaným nepodepsáno, včetně přílohy č. 1 – Informace o plánových změnách (rovněž nepodepsáno žalovaným), okresní soud zjistil, že dne 11.5.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listiny nazvané: „smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “ a „Informace o plánových změnách. Žalovaný předmětné listiny nepodepsal, a to ani elektronicky (k tomu blíže viz právní názor soudu).

10. Z kopie listiny: přehled pohybů na účtech ze dne 9.11.2024 ve spise na č.l. 20-25 okresní soud zjistil, že skutečné měsíční výdaje žalovaného značně převyšují výdaje, se kterými poskytovatel úvěru při posuzování úvěruschopnosti žalovaného počítal (11 700 Kč). Výdaje žalovaného představují částku 22 436,54 Kč (2/2023), 24 437 Kč (3/2023), resp. 27 170,80 Kč (4/2023). Jedná se o skutečnosti, které mohl poskytovatel úvěru snadno zjistit (pouhým sečtením výdajů) z předkládaného přehledu pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, .

11. Z kopie listiny: opis výpisu proplacení smlouvy , hodnota, z 11.5.2023 ve spise na č.l. 26 okresní soud zjistil, že dne 11.5.2023 poskytovatel úvěru poskytl žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku 40 000 Kč.

12. Z kopie listin: úvěrová zpráva (nedatované a nepodepsané), výpis čerpání splátek u úhrad ze dne 11.5.2023 (nikým nepodepsané), okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc. Jedná se o nepodepsané listiny, u kterých není zřejmé, jakým způsobem vznikly. Může se jednat o výtisk z interní databáze poskytovatele úvěru či žalobce, zrovna tak ale listina mohla vzniknout v libovolném textovém editoru či tabulkovém procesoru (a poté byla vytištěna na papír). Z toho důvodu nemají předkládané listiny pro soud prakticky žádnou důkazní hodnotu.

13. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

14. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 11.5.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listiny nazvané: „smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “ a „Informace o plánových změnách. Žalovaný předmětné listiny nepodepsal, a to ani elektronicky (k tomu blíže viz právní názor soudu). Nezjištěného dne poskytovatel úvěru vyhotovil úvěrové podmínky platné od 2.5.2022. Žalovaný předmětnou listinu nepodepsal. Dne 12.8.2024 poskytovatel úvěru vyhotovil potvrzení o provedení ověření bonity klienta s tím, že bylo prováděno šetření v externích databázích. Pokud je v potvrzení uváděn příjem žadatele ve výši 22 500 Kč ze zaměstnaneckého poměru, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 22 500 Kč a měsíční výdaje domácnosti ve výši 11 700 Kč, z potvrzení nikterak nevyplývá, jakým způsobem poskytovatel úvěru k těmto částkám dospěl, ani že by jakkoliv ověřoval. Skutečné měsíční výdaje žalovaného přitom značně převyšují výdaje, se kterými poskytovatel úvěru při posuzování úvěruschopnosti žalovaného počítal (11 700 Kč). Výdaje žalovaného představují částku 22 436,54 Kč (2/2023), 24 437 Kč (3/2023), resp. 27 170,80 Kč (4/2023). Jedná se o skutečnosti, které mohl poskytovatel úvěru snadno zjistit (pouhým sečtením výdajů) z předkládaného přehledu pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, . Dne 11.5.2023 poskytovatel úvěru poskytl žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku 40 000 Kč. Dne 13.5.2024 žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „výzva ke splacení celého úvěru“ a tuto odeslal žalovanému dne 14.5.2024. Dne 30.5.2024 žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzva k plnění, ve které jej vyzval k zaplacení dluhu do 14 dnů od sepsání předmětné výzvy. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil doposud částku 11 916 Kč.

15. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

16. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

20. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

21. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

22. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

23. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

26. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

27. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

29. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

30. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

31. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

32. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho výdajů, přestože měl k dispozici přehled pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, , ze kterého vyplývá, že skutečné měsíční výdaje žalovaného značně převyšují výdaje, se kterými poskytovatel úvěru při posuzování úvěruschopnosti žalovaného počítal (11 700 Kč). Tyto skutečnosti mohl poskytovatel úvěru snadno zjistit pouhým sečtením výdajů uvedených v přehledu pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, .

33. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.) s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení sui generis a je nutné přihlížet (per analogiam) i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb.

34. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně splatil v rozhodném období celkovou částku 11 916 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 28 084 Kč (výrok ad I.).

35. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZSÚ“), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

36. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

37. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

38. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 30.5.2024, která mu byla řádně odeslána doporučeně nejpozději dne 3.6.2024 (§ 573 o.z.), dne 6.6.2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 7.6.2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 7.6.2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

39. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

40. Jestliže žalobkyně nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 28.5.2024 do 12.8.2024 kapitalizovala částkou 1 244,98 Kč, náleží jí z této kapitalizované částky poměrná část za 67 dnů prodlení (tj. od 7.6.2024 do 12.8.2024) ve výši 760,38 Kč (což se projevilo ve výroku ad. I.), ve zbývající části, tj. pro období od 28.5.2024 do 6.6.2024, však soud kapitalizovaný zákonného úrok z prodlení v částce 484,60 Kč zamítl (výrok ad II.).

41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 11 926,29 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, ohledně částky 28 084 Kč bylo žalobě vyhověno. Žalobce měl úspěch 70,19 %, neúspěch 29,81 %. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalovaný má nárok na 40,38 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 010,29 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 700 Kč ve výši 357 Kč. Celkem tedy náklady řízení činí 3 758 Kč (1 500 + 300 + 357 + 1 601 = 3 758 Kč) s tím, že 40,38 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 1 518 Kč (výrok ad III.).