12 C 376/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky zaplacení 159 771 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 120 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 24.10.2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 810 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 22 810 Kč od 18.07.2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 120 500 Kč od 18.07.2025 do 23.10.2025, pohledávky ve výši 16 461,56 Kč, jakož i úroku ve výši 68,82 % p. a. z částky 125 000,00 Kč za období od 18. 7. 2025 do 10. 8. 2025 ve výši 5 505,12 Kč a úroku ve výši 12 % p. a. z částky 125 000,00 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, nejvýše však do dosažení částky 443 404,00 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 24 590 Kč 1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal plnění ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 25.3.2025, a požadoval zaplacení částky 143 310 Kč jakožto částky odpovídající podle jeho tvrzení dlužné „nové jistině úvěru“, dále částky 16 461,56 Kč představující smluvní pokutu, jakož i úroku ve výši 68,82 % p. a. z částky 125 000 Kč za dobu od 18.7.2025 do 10.8.2025 ve výši 5 505,12 Kč a úroku ve výši 12 % p. a. z téže jistiny od 11.8.2025 do zaplacení, nejvýše však do dosažení částky 443 404 Kč; nadto se domáhal zákonného úroku z prodlení z částky 143 310 Kč od 18.7.2025 a rovněž náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 4 500 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to karta klienta , Jméno žalovaného, ze dne 10. 11. 2025.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu ze dne 25. 3. 2025 okresní soud zjistil, že dne 25. 3. 2025 byla z účtu odesílatele provedena transakce označená jako „Platba na vrub vašeho účtu“, jejíž popis obsahuje variabilní symbol odpovídající číslu úvěrové smlouvy , hodnota, , a že touto transakcí byla žalovanému vyplacena částka 125 000 Kč, která byla z účtu odesílatele odepsána téhož dne.

6. Z karty klienta , Jméno žalovaného, ze dne 10. 11. 2025 okresní soud zjistil, že dne 25. 3. 2025 byla žalovanému vyplacena částka 125 000 Kč, která je v evidenci uvedena jako „poskytnutá částka“, „vyplacená částka“ i „datum vyplacení“, že žalovaný následně uhradil na tentýž dluh pouze tři platby v celkové výši 4 500 Kč, a to 500 Kč dne 19. 5. 2025, 3 000 Kč dne 19. 6. 2025 a 1 000 Kč dne 1. 7. 2025, které jsou v listině uvedeny jako jediné uskutečněné úhrady, a dále že podle této evidence žalobce nadále vedl jako nesplacenou částku 141 912,41 Kč a žalovanou sumu 143 310 Kč.

7. Z potvrzení o příchozí úhradě ze dne 25. 3. 2025 okresní soud zjistil, že dne 10. 2. 2025 byla na bankovní účet žalovaného vedený pod číslem , č. účtu, připsána částka 78 318 Kč, zaslaná z účtu odesílatele , č. účtu, , přičemž listina obsahuje identifikaci transakce variabilním symbolem , var. symbol, a potvrzuje, že uvedená částka byla žalovaným skutečně přijata jako příchozí platba8. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2025 vč. plné moci a z podacího archu , právnická osoba, . ze dne 20. 10. 2025 okresní soud zjistil, že dne 20. 10. 2025 žalobce žalovaného písemně vyzval k úhradě částky 143 310 Kč, sestávající podle výzvy ze zbývající nesplacené původní jistiny úvěru ve výši 125 000 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 16 912,41 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a náhrady nákladů ve výši 400 Kč, že výzva dále uvádí, že úvěr byl žalobcem zesplatněn ke dni 16. 7. 2025, a obsahuje upozornění na možnost soudního či následného exekučního vymáhání pohledávky spolu s poučením o možnosti mimosoudního řešení sporu u finančního arbitra; z připojeného podacího archu soud zjistil, že uvedená výzva byla téhož dne odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu žalovaného, a podací arch tak prokazuje její odeslání.

9. Dodatku č. 1 k návrhu Smlouvy o úvěru, návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru, předsmluvního formuláře, prohlášení klienta, hodnocení klienta, listin nazvaných Základní informace o klientovi, Důkaz o odeslání 1 Kč, Zaslaná SMS, Důkaz o přijaté SMS, technického popisu uzavření smlouvy, akceptačního dopisu, oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře, výpisu NRKI, výpisu SOLUS, potvrzení o licenci ČNB, občanského průkazu, upomínkových listin adresovaných jiným adresátům a podacího archu ve vztahu k jiným zásilkám okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to z důvodu jejich nevěrohodnosti či nadbytečnosti, jelikož tyto listiny nejsou podepsány účastníkem (k žalobcem tvrzenému elektronickému podpisu viz níže), případně nejsou pro právní posouzení věci relevantní, neboť není třeba zkoumat postup poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti za situace, kdy smlouva byla pro nedostatek písemné formy neplatná. Soud proto z těchto listin ničeho nezjistil, neboť rozhodnutí se opírá o právní názor vyjádřený níže.

10. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

11. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 25. 3. 2025 byla žalovanému na jeho bankovní účet vyplacena částka 125 000 Kč, a to jako plnění od žalobce, přičemž tato výplata byla téhož dne evidována v interních záznamech žalobce jako poskytnutá a vyplacená částka. Následně žalovaný uhradil žalobci toliko tři platby, a to 500 Kč dne 19. 5. 2025, 3 000 Kč dne 19. 6. 2025 a 1 000 Kč dne 1. 7. 2025, tedy v celkové výši 4 500 Kč, přičemž žalovaný netvrdil, že by poskytl jakékoli další úhrady. Dne 16. 7. 2025 byl žalovaný žalobcem vyrozuměn o zesplatnění úvěru. Dne 20. 10. 2025 žalobce žalovaného písemně vyzval k úhradě částky 143 310 Kč, odpovídající dle výzvy nesplacené jistině, úroku přirostlému ke dni zesplatnění, smluvním pokutám a náhradě nákladů, a tato výzva byla téhož dne žalobcem odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu žalovaného.

12. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

15. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

16. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

17. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

18. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

19. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

20. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

21. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

22. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Při ři výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 125 000 Kč. Žalovaný dle žalobce doposud splatil celkovou částku 4 500 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 120 500 Kč.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

27. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech ani o svých možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 20. 10. 2025, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 23. 10. 2025 (§ 573 obč. zák.), dne 24. 10. 2025 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, a žalovaný se tak dne 24. 10. 2025 s jeho zaplacením dostal do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 24. 10. 2025 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

28. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 22 810 Kč nárok žalobce zamítl. Původně žaloval žalobce 159 771 Kč s příslušenstvím. Žalobce měl úspěch 75,39 %, neúspěch 24,61 %. Odečtemeli od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 50,78 % nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 989 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 159 771 Kč sestávající z částky 7 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 3. 2026 náhrada 1 584,54 Kč za 105 ujetých km v částce 834,54 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 384,54 Kč ve výši 7 010,75 Kč.

30. Soud naopak nepřiznal náhradu za další nárokované úkony právní služby, tj. doplnění tvrzení a důkazů ze dne 14.1.2026, resp. 30.1.2026, jestliže těmito podáními žalobce k výzvě soudu toliko doplnil, co mohlo a mělo být již v samotné žalobě (vylíčení zjišťování úvěruschopnosti žadatele o úvěr, rozklíčování zažalovaných částek).

31. Celkem tedy náklady řízení činí 48 384,29 Kč s tím, že 50,78 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 24 590 Kč (výrok ad III.).