12 C 381/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 35 382 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 499 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 2 501 Kč, úrok 28,17 % ročně z pohledávky 30 000 Kč od 25.7.2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 25.7.2023 do zaplacení ve výši 15 %, částku 2 047 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 538 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1 993 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne 6.4.2023. Na jejím základě žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (částku 27 500 převedl na účet žalované, částku 2 500 Kč převedl na účet zprostředkovatele úvěru jako provizi). Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 25 splátkách po 1 600 Kč měsíčně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaná na úvěr doposud zaplatila toliko tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce s tím, že žalovaná netvrdila, že by splatila více).

5. Z kopie listin: Závazky spotřebitele, čestné prohlášení z 2.11.2018, výdaje spotřebitele a příjmy spotřebitele, Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, okresní soud zjistil, že dne 2.11.2018, poskytovatel úvěru vyhotovil listiny nazvané: „Závazky spotřebitele, čestné prohlášení, výdaje spotřebitele a příjmy spotřebitele, Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“.

6. Z kopie listiny: smlouva o nájmu bytu z 11.3.2016 okresní soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, když předkládaná nájemní smlouva není podepsaná nájemcem a není tudíž zřejmém, zda byla uzavřena či nikoliv. Žalobce k tomu žádná skutková tvrzení neuvedl, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil.

7. Z kopie listin: výplatní pásky za prosinec 2022, únor 2023, leden 2023 okresní soud zjistil, že žalovaná byla v době sjednávání úvěru zaměstnána u obchodní společnosti , právnická osoba, , s tím, že její čistý příjem za měsíc prosinec 2022 činil 30 482 Kč, za měsíc leden 2023 činil 28 501 Kč a za měsíc únor 2023 činil 31 079 Kč.

8. Z kopie listin: výtisk z internetu z insolvenčního rejstříku 2x okresní soud zjistil, že v době sjednávání úvěru žalovaná ani , jméno FO, neprocházely insolvenčním rejstříkem.

9. Z kopie listin: výsledek lustrace z 11.4.2023 pro , jméno FO, a , Jméno žalované, okresní soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, když není zřejmé, v jaké evidenci byla lustrace prováděna. Žalobce k tomu žádná skutková tvrzení neuvedl, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil.

10. Z kopie listiny: výpis z centrální evidence exekucí okresní soud okresní soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, když není zřejmé, k čemu tento výtisk z internetu patří (listina nemá žádnou spojitost s žalovanou, pokud snad poskytovatel úvěru vyhledával žalovanou v evidenci exekucí). Žalobce k tomu žádná skutková tvrzení neuvedl, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil.

11. Z kopie listiny: smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1.9.2022 okresní soud zjistil, že dne 1.9.2022 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou: „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “.

12. Z kopie listin: záznam o uložení dokumentu do systému z 6.4.2023, dále z 11.4.2023, výtisk tabulky ke smlouvě , číslo, , listina nazvaná Bonita smlouvy, okresní soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, když ze skutkových tvrzení není zřejmé, co by mělo být předmětnými listinami prokázáno. Žalobce k tomu žádná skutková tvrzení neuvedl, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil.

13. Z kopie listiny: potvrzení o provedení transakce 1,- Kč z 11.4.2023 okresní soud zjistil, že dne 11.4.2023 žalovaná z účtu č. , č. účtu, zaslala poskytovateli úvěru na účet č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč (žalobcem označováno jako tzv. verifikační platba).

14. Z kopie listin: formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, automaticky generovaný e-mail ve věci schválení úvěru, okresní soud zjistil, že nezjištěného dne poskytovatel úvěru vyhotovil (vygeneroval) listiny nazvané: „formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, automaticky generovaný e-mail ve věci schválení úvěru“. Žalovaný předmětné listiny nepodepsal, a to ani elektronicky. Odeslání listin žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje.

15. Z kopie listiny: potvrzení o provedení transakce částky 27.500,- Kč z 11.4.2023 okresní soud zjistil, že dne 11.4.2023 poskytovatel úvěru zaslal z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, (tj. účet, ze kterého žalovaná zaslala dne 11.4.2023 žalobci částku 1 Kč) částku 27.500,- Kč.

16. Z kopie listiny: potvrzení o zaplacení částky 2.500,- Kč z 11.4.2023 okresní soud zjistil, že dne 11.4.2023 poskytovatel úvěru zaslal z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, (účet , jméno FO, ) částku 2 500 Kč (provize za zprostředkování úvěru).

17. Z kopie listiny: přípis ve věci zesplatnění smlouvy z 25.4.2023 okresní soud zjistil, že dne 25.4.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil (vygeneroval) přípis ve věci zesplatnění smlouvy. Odeslání listiny žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje.

18. Z kopie listiny: upomínka pro smlouvu , číslo, z 27.5.2023 okresní soud zjistil, že dne 27.5.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil (vygeneroval) listinu nazvanou: „upomínka pro smlouvu , číslo, “. Odeslání listiny žalovanému žalobce prokazuje seznamem odeslaných upomínek z 27.5.2023 a čestným prohlášením z 27.5.2023.

19. Z kopie listiny: upomínka z 27.6.2023 okresní soud zjistil, že dne 27.6.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil (vygeneroval) listinu nazvanou: „upomínka“. Odeslání listiny žalované žalobce prokazuje čestným prohlášením z 27.6.2023 a seznamem odeslaných upomínek z 27.6.2023.

20. Žalobce předložil podací lístek z 24.7.2023 s tím, že v tomto podacím lístku je uveden text: „Zesplatnění, předžalobní výzva“. Soudu předložené zesplatnění smlouvy a předžalobní výzva je však z 25.4.2023 (nikoliv z 24.7.2023, jak žalobce v řízení tvrdí). Soud tudíž neuvěřil, že by se podací lístek z 24.7.2023 vztahoval k zesplatnění smlouvy a předžalobní výzvě z 25.4.2023.

21. Z kopie listin: přehled odeslaných dávek -tabulka 2x okresní soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, když žalobce k těmto listinám žádná konkrétní skutková tvrzení neuvedl (jedná se o mnohastránkové tabulky), k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil.

22. Z kopie listiny: příloha č. 1 Úvěrové podmínky z 1.9.2022 okresní soud zjistil, že dne 1.9.2022 poskytovatel úvěru vyhotovil (vygeneroval) listinu nazvanou: „příloha č. 1 Úvěrové podmínky“.

23. Z kopie listiny: výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu okresní soud zjistil, že žalobce je uveden v seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu.

24. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

25. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalobce je uveden v seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Dne 2.11.2018, poskytovatel úvěru vyhotovil listiny nazvané: Závazky spotřebitele, čestné prohlášení, výdaje spotřebitele a příjmy spotřebitele, Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, automaticky generovaný e-mail ve věci schválení úvěru, příloha č. 1 Úvěrové podmínky. Žalované předmětné listiny nepodepsala, a to ani elektronicky (k tomu blíže viz právní názor soudu). Odeslání listin žalované žalobce netvrdí a neprokazuje. V době sjednávání úvěru žalovaná ani , jméno FO, neprocházely insolvenčním rejstříkem. V době sjednávání úvěru zaměstnána u obchodní společnosti , právnická osoba, , s tím, že její čistý příjem za měsíc prosinec 2022 činil 30 482 Kč, za měsíc leden 2023 činil 28 501 Kč a za měsíc únor 2023 činil 31 079 Kč.

26. Dne 11.4.2023 žalovaná z účtu č. , č. účtu, zaslala poskytovateli úvěru na účet č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč (žalobcem označováno jako tzv. verifikační platba). Žalovaná netvrdila, že by z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru splatila více než částku 1 Kč. Dne 11.4.2023 poskytovatel úvěru zaslal z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, (tj. účet, ze kterého žalovaná zaslala dne 11.4.2023 žalobci částku 1 Kč) částku 27.500,- Kč. Dne 11.4.2023 poskytovatel úvěru zaslal z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, (účet , jméno FO, ) částku 2 500 Kč (provize za zprostředkování úvěru). Dne 25.4.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil (vygeneroval) přípis ve věci zesplatnění smlouvy a předžalobní výzvu. Odeslání listiny žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje. Dne 27.6.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil (vygeneroval) listinu nazvanou: „upomínka“. Odeslání listiny žalované žalobce prokazuje čestným prohlášením z 27.6.2023 a seznamem odeslaných upomínek z 27.6.2023. Dne 27.5.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil (vygeneroval) listinu nazvanou: „upomínka pro smlouvu , číslo, “. Odeslání listiny žalovanému žalobce prokazuje seznamem odeslaných upomínek z 27.5.2023 a čestným prohlášením z 27.5.2023.

27. Žalobce dále předložil podací lístek z 24.7.2023 s tím, že v tomto podacím lístku je uveden text: „Zesplatnění, předžalobní výzva“. Soudu předložené zesplatnění smlouvy a předžalobní výzva je však z 25.4.2023 (nikoliv z 24.7.2023, jak žalobce v řízení tvrdí). Soud tudíž neuvěřil, že by se podací lístek z 24.7.2023 vztahoval k zesplatnění smlouvy a předžalobní výzvě z 25.4.2023.

28. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

29. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

30. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

31. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

32. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

33. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

34. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

35. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

36. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

37. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

38. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

39. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

40. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

41. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

42. V případě, že tak nečiní poskytovatel podle odstavce 2, uchovává zprostředkovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zejména a) smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, b) dokumenty a jiné záznamy týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, c) záznamy z jiné komunikace mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a d) dokumenty a jiné záznamy uvedené v písmenech b) a c), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce (§ 78 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

43. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

44. Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno (§ 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru).

45. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

46. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

47. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalované v elektronické podobě. Zaslání částky ve výši 1 Kč nikterak neprokazuje uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (přestože žalobce do smlouvy namísto podpisu žalované vepsal text: „Zákazník podepsal tuto Smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1,- Kč dle čl. XII bod 1 Smlouvy o úvěru“). Zaslání částky 1 Kč na účet poskytovatele úvěru rovněž nikterak neprokazuje souhlas se smluvními podmínkami (příp. další dokumentací), a to právě ve znění, ve kterém jsou žalobcem v řízení předkládány. Nejedná se tudíž o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

48. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované.

49. Jelikož se žalobce k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, nebylo jej možné ani poučit a tom, že důkazní břemeno neunáší.

50. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

51. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

52. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalované, nezabýval se ověřováním jejích výdajů, jestliže při zjišťování výše skutečných výdajů žalované vycházel toliko z údajů sdělených žalovanou (žalovaná předložila poskytovateli o úvěr nepodepsanou nájemní smlouvu, další výdaje žalované nejsou zřejmé – kupř. náklady na stravu, ošacení, cestovné, atp.). Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

53. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.) s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení sui generis a je nutné přihlížet (per analogiam) i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb.

54. Jestliže zákon o spotřebitelském úvěru chrání spotřebitele v případech, kdy poskytovatel úvěru se spotřebitelem sice úvěrovou smlouvu uzavře v písemné formě, ale řádně nezjišťuje úvěruschopnost spotřebitele, tím spíše jej musí chránit i v případech, kdy úvěrová smlouva písemně uzavřena není (což je zjevně ještě závažnější pochybení). I v tomto případě je namístě uložit spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (tj. aplikace ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, per analogiam), nikoliv kupř. v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

55. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaná ani netvrdila (a neprokazovala), že by zaplatila žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 27 500 Kč (částka 2 500 Kč nebyla poskytnuta žalované, ale třetí osobě). Žalovaná dle žalobkyně doposud splatila toliko částku ve výši 1 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 27 499 Kč.

56. Jak uvedeno shora, dle ust. § 1968 věta prvá obč. zák. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. V případě určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. listopadu 2022, č.j. 60 Co 226/2022-51). Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaný doposud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný není. Krajský soud v Brně v předmětném rozsudku dále uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ust. § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 občanského zákoníku), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Samotný zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takových úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost práv si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele, je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím nebo dohodou stran. Obecně shrnuto ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká až teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

57. Účastníci v řízení netvrdili a neprokazovali, že by se dohodli po vyslovení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru na lhůtě splatnosti pro vrácení jistiny. Soud tedy podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určil tuto dobu v souladu s ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru s tím, že žalovaný v řízení netvrdil a neprokazoval, že by nebyl schopen dlužnou částku zaplatit v obecné pariční lhůtě v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., netvrdil ani výši svého příjmu a ničeho neuvedl ani ke svým celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalovaný se k nařízenému ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a z toho důvodu jej ani nebylo možné v tomto směru poučit (výrok ad I.).

58. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

59. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky (jistiny) 2 501 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, ohledně částky 27 499 Kč bylo žalobě vyhověno. Žalobce měl úspěch 77,72%, neúspěch 22,28%. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalovaný má nárok na 55,44% nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 416 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 382 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkem tedy náklady řízení činí 3 594 Kč s tím, že 55,44% z této částky představuje po zaokrouhlení částku 1 993 Kč (výrok ad III.).