12 C 386/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 32 703,53 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 552,99 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru za období od 30. 01. 2025 do 20. 02. 2025 a částky 1 059,15 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od 30. 01. 2025 do 20. 02. 2025, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 23. 07. 2025 do zaplacení.

III. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 19 703,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 1 635,03 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od 21.2.2025 do 22. 07. 2025, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 105,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 67,38 Kč a úroku 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 32 703,53 Kč představující neuhrazenou část pohledávky vzniklou ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne 29.11.2023 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, dále kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení vyčíslených do 20.2.2025, smluvní pokuty a rovněž zákonných i smluvních úroků z příslušných částek od 21.2.2025 do zaplacení; současně se žalobce domáhal i náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaná doposud žalobkyni zaplatila dne 30.11.2023 částku 2 000 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobkyně, které je ve prospěch žalované, s tím, že žalovaná netvrdila, že by splatila více). Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to transakční historie ze dne 30. 11. 2023.

5. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná sama požádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí finančních prostředků, a to v hotovosti, přičemž v žádosti uvedla své osobní a identifikační údaje, údaje o zaměstnavateli, příjmech a dalších majetkových poměrech.

6. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná dne 30. 11. 2023 uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 000 Kč, a to formou platby v hotovosti. Jinou platbu transakční historie neobsahuje, z čehož plyne, že žalovaná poskytla na vrácení obdrženého plnění toliko uvedenou částku. Tato úhrada je rozhodná pro stanovení výše bezdůvodného obohacení i pro určení dne, od něhož žalovaná případně upadla do prodlení.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky vyplývající z poskytnutí finančních prostředků na žalobkyni, a vyzval ji, aby veškerá budoucí plnění poskytovala již jen na účet žalobkyně. Z listiny vyplývá, že k postoupení mělo dojít dne 12. 3. 2025. Tato skutečnost prokazuje aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení.

8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 11. 2023 soud zjistil, že právním předchůdcem žalobkyně byla společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , která měla žalované v hotovosti poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Dále soud zjistil, že smlouva předjímala povinnost žalované uhradit nejen jistinu úvěru, ale i pevně sjednaný úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 700 Kč, přičemž celková dlužná částka měla být splacena v 14 měsíčních splátkách dle předpisu splátek tvořícího přílohu smlouvy. Ze smlouvy dále vyplynulo, že splátky měly být hrazeny v hotovosti prostřednictvím zmocněné osoby v místě bydliště žalované a že v případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, stejně jako možnost úplného zesplatnění dluhu po marném uplynutí stanovené lhůty. Smlouva zároveň deklaruje, že před jejím uzavřením měl poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost žalované, a uvádí výčet dokladů a informací, které měly být k tomuto posouzení použity, zejména údaje o zaměstnání, příjmech, výdajích, rodinné situaci a majetkových poměrech žalované.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 17. 7. 2025, ve spojení s podacím lístkem – DopisOnline ze dne 17. 7. 2025, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce prokazatelně odeslala žalované na adresu , adresa, písemnou výzvu k úhradě pohledávky ve výši 35 662,50 Kč. Podací lístek dokládá, že zásilka byla téhož dne podána jako doporučená pod podacím číslem , hodnota, , a byla tedy odeslána na poslední známou adresu žalované. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetím pracovním dnem po odeslání, tedy dne 22. 7. 2025 s tím, že následujícího dne se žalovaná ocitla v prodlení.

10. Z pracovní smlouvy mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , A‑, právnická osoba, , a , Jméno žalované, ze dne 1. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaná nastoupila k uvedenému zaměstnavateli jako strážná s místem výkonu práce v objektech, v nichž A‑, právnická osoba, poskytuje vrátní a informátorské služby v , adresa, . Pracovní poměr byl sjednán jako pracovní poměr na dobu určitou do 31. 5. 2023, se zkušební dobou do 31. 8. 2022 a s týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny.

11. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 31. 5. 2023 soud zjistil, že pracovní poměr žalované u A‑, právnická osoba, byl prodloužen z původní doby určité do 31. 5. 2023 na novou dobu určitou do 31. 5. 2024, přičemž ostatní podmínky pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2022 zůstaly beze změny.

12. Z pracovní smlouvy , právnická osoba, ze dne 1. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla přijata k dalšímu zaměstnavateli, společnosti , právnická osoba, se sídlem v , adresa, , přičemž obsah listiny dokládá pracovní povinnosti, práva a závazky, jakož i povinnosti mlčenlivosti a další pracovněprávní náležitosti.

13. Z dohody o provedení práce uzavřené s , právnická osoba, , s dobou plnění od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, soud zjistil, že žalovaná měla vykonávat pracovní úkol spočívající v týdenní a měsíční uzávěře objektu v rámci , adresa, , s maximálním rozsahem 300 hodin ročně a sjednanou odměnou ve výši 448 Kč/hodinu. Dohoda ovšem není opatřena podpisem žalované.

14. Z výplatních lístků za období srpen 2023 soud zjistil, že žalovaná obdržela u zaměstnavatele A‑, právnická osoba, hrubou mzdu 19 901 Kč a čistou mzdu 17 281 Kč, přičemž odpracovala 172,5 hodiny. Z dalšího výplatního lístku vystaveného zaměstnavatelem , právnická osoba, vyplývá, že žalovaná zde obdržela hrubou mzdu 9 968 Kč a čistou mzdu 8 473 Kč, odpracovala 22,25 hodiny, a šlo o pracovní poměr vedený u téhož zaměstnavatele jako pracovní činnost pod tarifem 448 Kč/hod. Z třetího výplatního lístku soud zjistil doplňkový příjem žalované ve výši 336 Kč za výkon práce v rozsahu 0,75 hodiny.

15. Z výplatních lístků za období září 2023 soud zjistil, že žalovaná měla u zaměstnavatele A‑, právnická osoba, hrubý příjem 22 067 Kč a čistý příjem 18 893 Kč, a zároveň měla příjem u zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši hrubé mzdy 9 968 Kč a čisté mzdy 8 473 Kč.

16. Z výplatního lístku za období říjen 2023 soud zjistil, že žalovaná obdržela u zaměstnavatele A‑, právnická osoba, hrubou mzdu 19 785 Kč a čistou mzdu 17 207 Kč, odpracovala 127,5 hodiny a za práci v tomto období jí byly vyplaceny příplatky a náhrady spojené s výkonem práce. Listina prokazuje, že žalovaná měla i v říjnu 2023 stabilní a pravidelný příjem.

17. Z Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025 soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla dne 25. 3. 2025 uhrazena kupní cena za postoupené pohledávky ze strany společnosti , Jméno žalobkyně, . na účet společnosti , právnická osoba, ., přičemž listina obsahuje prohlášení obou statutárních orgánů postupitele o tom, že kupní cena byla v uvedený den skutečně převedena. Součástí potvrzení je rovněž přiložený výpis z bankovního účtu postupitele, z něhož plyne příchozí úhrada na účet , právnická osoba, .

18. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., jako postupitelem, a společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem, soud zjistil, že postupitel postoupil postupníku veškeré své pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, vzniklé z úvěrových smluv uzavíraných s jednotlivými dlužníky. Smlouva výslovně stanoví, že na postupníka přecházejí nejen neuhrazené jistiny úvěrů, ale i veškeré neuhrazené úroky, poplatky, práva ze smluvních pokut, jakož i práva na úroky běžící po splatnosti a úroky z prodlení. Smlouva dále určuje, že úplata za postoupení bude hrazena na základě samostatné dohody o úplatě, a že vlastnické právo k postoupeným pohledávkám přechází na postupníka dnem zaplacení této úplaty. Postupitel se zavazuje předat postupníku ve stanovené lhůtě veškeré dokumenty vztahující se k jednotlivým pohledávkám, mimo jiné originály úvěrových smluv, doklady o poskytnutí úvěru, transakční historii i doklady o posouzení úvěruschopnosti dlužníků. Z listiny rovněž vyplývá, že podpisy zástupců smluvních stran byly úředně ověřeny, a přílohou smlouvy je rozsáhlý seznam jednotlivých postoupených pohledávek, který tvoří její nedílnou součást.

19. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost , Jméno žalobkyně, ., platného ke dni 12. 12. 2022, soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností se sídlem v , adresa, , IČ , IČO žalobkyně, , jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

20. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

21. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalovaná byla od 1. 6. 2022 zaměstnána u společnosti A‑, právnická osoba, na základě pracovní smlouvy sjednané na dobu určitou do 31. 5. 2023, která byla dohodou prodloužena do 31. 5. 2024, a že od 1. 1. 2023 byla zároveň zaměstnána i u společnosti , právnická osoba, , kde vykonávala strážní, administrativní či obdobnou činnost, přičemž v témže roce pro ni byla bez podpisu žalované připravena i dohoda o provedení práce na vymezený rozsah hodin. Soud dále zjistil, že žalovaná měla v měsících srpen až říjen 2023 stabilní a pravidelný příjem, když v srpnu 2023 obdržela celkem 30 205 Kč hrubého, v září 2023 celkem 32 035 Kč hrubého a v říjnu 2023 částku 19 785 Kč hrubého, což odpovídá průměrnému čistému měsíčnímu příjmu ve výši přibližně 23 442 Kč. Dne 29. 11. 2023 žalovaná požádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí hotovostního úvěru a týž den s ním uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle níž jí mělo být v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč a která obsahovala úhradu úroků, poplatků a dalších plateb v celkové výši převyšující částku poskytnutého plnění. Následující den, tj. 30. 11. 2023, žalovaná uhradila částku 2 000 Kč, což byla jediná prokázaná úhrada na poskytnuté plnění. Dne 12. 3. 2025 byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena žalobkyni a žalovaná byla o postoupení vyrozuměna oznámením ze dne 2. 4. 2025. Dne 25. 3. 2025 byla rovněž uhrazena kupní cena za postoupené pohledávky mezi postupitelem a postupníkem. Dne 17. 7. 2025 zaslala žalobkyně žalované na adresu jejího bydliště doporučenou zásilku obsahující předžalobní výzvu k úhradě částky 35 662,50 Kč, která se podle zákonné fikce doručení považuje za doručenou dne 22. 7. 2025; žalovaná se tak následujícího dne dostala do prodlení s plněním. Žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je i poskytování spotřebitelských úvěrů, a je tak způsobilá být nositelem postoupené pohledávky.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

24. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

25. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalované, jestliže se vůbec nezabýval jejím výdaji. Absentuje jakékoli zjištění jejích pravidelných výdajů, a poskytovatel si tak nevytvořil ani základní představu o zatížení jejího rodinného rozpočtu. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

28. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobkyně, neboť žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by zaplatila více, než bylo v řízení doloženo. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které jí měly být předány při uzavření smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2023. Žalovaná dosud uhradila pouze částku 2 000 Kč, a to dne 30. 11. 2023, přičemž jiná platba nebyla v řízení prokázána. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 13 000 Kč.

30. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

32. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

33. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 17. 7. 2025, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 22. 7. 2025 (§ 573 obč. zák.) a dne 23. 7. 2025 se dostala do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 23. 7. 2025 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

34. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované, která byla v řízení z větší části úspěšná, doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).