12 C 386/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 32 703,53 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 552,99 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru za období od 30. 01. 2025 do 20. 02. 2025 a částky 1 059,15 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od 30. 01. 2025 do 20. 02. 2025, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 23. 07. 2025 do zaplacení.

III. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 19 703,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 1 635,03 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od 21.2.2025 do 22. 07. 2025, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 105,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 67,38 Kč a úroku 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 32 703,53 Kč představující neuhrazenou část pohledávky vzniklou ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne 29.11.2023 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, dále kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení vyčíslených do 20.2.2025, smluvní pokuty a rovněž zákonných i smluvních úroků z příslušných částek od 21.2.2025 do zaplacení; současně se žalobce domáhal i náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaná doposud žalobkyni zaplatila dne 30.11.2023 částku 2 000 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobkyně, které je ve prospěch žalované, s tím, že žalovaná netvrdila, že by splatila více). Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to transakční historie ze dne 30. 11. 2023.

5. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná sama požádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí finančních prostředků, a to v hotovosti, přičemž v žádosti uvedla své osobní a identifikační údaje, údaje o zaměstnavateli, příjmech a dalších majetkových poměrech.

6. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná dne 30. 11. 2023 uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 000 Kč, a to formou platby v hotovosti. Jinou platbu transakční historie neobsahuje, z čehož plyne, že žalovaná poskytla na vrácení obdrženého plnění toliko uvedenou částku. Tato úhrada je rozhodná pro stanovení výše bezdůvodného obohacení i pro určení dne, od něhož žalovaná případně upadla do prodlení.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky vyplývající z poskytnutí finančních prostředků na žalobkyni, a vyzval ji, aby veškerá budoucí plnění poskytovala již jen na účet žalobkyně. Z listiny vyplývá, že k postoupení mělo dojít dne 12. 3. 2025. Tato skutečnost prokazuje aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení.

8. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 29. 11. 2023 soud zjistil, že právním předchůdcem žalobkyně byla společnost právnická osoba., se sídlem adresa, IČ IČO, která měla žalované v hotovosti poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Dále soud zjistil, že smlouva předjímala povinnost žalované uhradit nejen jistinu úvěru, ale i pevně sjednaný úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 700 Kč, přičemž celková dlužná částka měla být splacena v 14 měsíčních splátkách dle předpisu splátek tvořícího přílohu smlouvy. Ze smlouvy dále vyplynulo, že splátky měly být hrazeny v hotovosti prostřednictvím zmocněné osoby v místě bydliště žalované a že v případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, stejně jako možnost úplného zesplatnění dluhu po marném uplynutí stanovené lhůty. Smlouva zároveň deklaruje, že před jejím uzavřením měl poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost žalované, a uvádí výčet dokladů a informací, které měly být k tomuto posouzení použity, zejména údaje o zaměstnání, příjmech, výdajích, rodinné situaci a majetkových poměrech žalované.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 17. 7. 2025, ve spojení s podacím lístkem – DopisOnline ze dne 17. 7. 2025, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce prokazatelně odeslala žalované na adresu adresa písemnou výzvu k úhradě pohledávky ve výši 35 662,50 Kč. Podací lístek dokládá, že zásilka byla téhož dne podána jako doporučená pod podacím číslem hodnota, a byla tedy odeslána na poslední známou adresu žalované. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetím pracovním dnem po odeslání, tedy dne 22. 7. 2025 s tím, že následujícího dne se žalovaná ocitla v prodlení.

10. Z pracovní smlouvy mezi tituly před jménem jméno FO, A‑právnická osoba, a Jméno žalované ze dne 1. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaná nastoupila k uvedenému zaměstnavateli jako strážná s místem výkonu práce v objektech, v nichž A‑právnická osoba poskytuje vrátní a informátorské služby v adresa. Pracovní poměr byl sjednán jako pracovní poměr na dobu určitou do 31. 5. 2023, se zkušební dobou do 31. 8. 2022 a s týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny.

11. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 31. 5. 2023 soud zjistil, že pracovní poměr žalované u A‑právnická osoba byl prodloužen z původní doby určité do 31. 5. 2023 na novou dobu určitou do 31. 5. 2024, přičemž ostatní podmínky pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2022 zůstaly beze změny.

12. Z pracovní smlouvy právnická osoba ze dne 1. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla přijata k dalšímu zaměstnavateli, společnosti právnická osoba se sídlem v adresa, přičemž obsah listiny dokládá pracovní povinnosti, práva a závazky, jakož i povinnosti mlčenlivosti a další pracovněprávní náležitosti.

13. Z dohody o provedení práce uzavřené s právnická osoba, s dobou plnění od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, soud zjistil, že žalovaná měla vykonávat pracovní úkol spočívající v týdenní a měsíční uzávěře objektu v rámci adresa, s maximálním rozsahem 300 hodin ročně a sjednanou odměnou ve výši 448 Kč/hodinu. Dohoda ovšem není opatřena podpisem žalované.

14. Z výplatních lístků za období srpen 2023 soud zjistil, že žalovaná obdržela u zaměstnavatele A‑právnická osoba hrubou mzdu 19 901 Kč a čistou mzdu 17 281 Kč, přičemž odpracovala 172,5 hodiny. Z dalšího výplatního lístku vystaveného zaměstnavatelem právnická osoba vyplývá, že žalovaná zde obdržela hrubou mzdu 9 968 Kč a čistou mzdu 8 473 Kč, odpracovala 22,25 hodiny, a šlo o pracovní poměr vedený u téhož zaměstnavatele jako pracovní činnost pod tarifem 448 Kč/hod. Z třetího výplatního lístku soud zjistil doplňkový příjem žalované ve výši 336 Kč za výkon práce v rozsahu 0,75 hodiny.

15. Z výplatních lístků za období září 2023 soud zjistil, že žalovaná měla u zaměstnavatele A‑právnická osoba hrubý příjem 22 067 Kč a čistý příjem 18 893 Kč, a zároveň měla příjem u zaměstnavatele právnická osoba ve výši hrubé mzdy 9 968 Kč a čisté mzdy 8 473 Kč.

16. Z výplatního lístku za období říjen 2023 soud zjistil, že žalovaná obdržela u zaměstnavatele A‑právnická osoba hrubou mzdu 19 785 Kč a čistou mzdu 17 207 Kč, odpracovala 127,5 hodiny a za práci v tomto období jí byly vyplaceny příplatky a náhrady spojené s výkonem práce. Listina prokazuje, že žalovaná měla i v říjnu 2023 stabilní a pravidelný příjem.

17. Z Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025 soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla dne 25. 3. 2025 uhrazena kupní cena za postoupené pohledávky ze strany společnosti Jméno žalobkyně. na účet společnosti právnická osoba., přičemž listina obsahuje prohlášení obou statutárních orgánů postupitele o tom, že kupní cena byla v uvedený den skutečně převedena. Součástí potvrzení je rovněž přiložený výpis z bankovního účtu postupitele, z něhož plyne příchozí úhrada na účet právnická osoba.

18. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 3. 2025 mezi společností právnická osoba., jako postupitelem, a společností Jméno žalobkyně., jako postupníkem, soud zjistil, že postupitel postoupil postupníku veškeré své pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, vzniklé z úvěrových smluv uzavíraných s jednotlivými dlužníky. Smlouva výslovně stanoví, že na postupníka přecházejí nejen neuhrazené jistiny úvěrů, ale i veškeré neuhrazené úroky, poplatky, práva ze smluvních pokut, jakož i práva na úroky běžící po splatnosti a úroky z prodlení. Smlouva dále určuje, že úplata za postoupení bude hrazena na základě samostatné dohody o úplatě, a že vlastnické právo k postoupeným pohledávkám přechází na postupníka dnem zaplacení této úplaty. Postupitel se zavazuje předat postupníku ve stanovené lhůtě veškeré dokumenty vztahující se k jednotlivým pohledávkám, mimo jiné originály úvěrových smluv, doklady o poskytnutí úvěru, transakční historii i doklady o posouzení úvěruschopnosti dlužníků. Z listiny rovněž vyplývá, že podpisy zástupců smluvních stran byly úředně ověřeny, a přílohou smlouvy je rozsáhlý seznam jednotlivých postoupených pohledávek, který tvoří její nedílnou součást.

19. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost Jméno žalobkyně., platného ke dni 12. 12. 2022, soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností se sídlem v adresa, IČ IČO žalobkyně, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

20. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

21. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalovaná byla od 1. 6. 2022 zaměstnána u společnosti A‑právnická osoba na základě pracovní smlouvy sjednané na dobu určitou do 31. 5. 2023, která byla dohodou prodloužena do 31. 5. 2024, a že od 1. 1. 2023 byla zároveň zaměstnána i u společnosti právnická osoba, kde vykonávala strážní, administrativní či obdobnou činnost, přičemž v témže roce pro ni byla bez podpisu žalované připravena i dohoda o provedení práce na vymezený rozsah hodin. Soud dále zjistil, že žalovaná měla v měsících srpen až říjen 2023 stabilní a pravidelný příjem, když v srpnu 2023 obdržela celkem 30 205 Kč hrubého, v září 2023 celkem 32 035 Kč hrubého a v říjnu 2023 částku 19 785 Kč hrubého, což odpovídá průměrnému čistému měsíčnímu příjmu ve výši přibližně 23 442 Kč. Dne 29. 11. 2023 žalovaná požádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí hotovostního úvěru a týž den s ním uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, podle níž jí mělo být v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč a která obsahovala úhradu úroků, poplatků a dalších plateb v celkové výši převyšující částku poskytnutého plnění. Následující den, tj. 30. 11. 2023, žalovaná uhradila částku 2 000 Kč, což byla jediná prokázaná úhrada na poskytnuté plnění. Dne 12. 3. 2025 byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena žalobkyni a žalovaná byla o postoupení vyrozuměna oznámením ze dne 2. 4. 2025. Dne 25. 3. 2025 byla rovněž uhrazena kupní cena za postoupené pohledávky mezi postupitelem a postupníkem. Dne 17. 7. 2025 zaslala žalobkyně žalované na adresu jejího bydliště doporučenou zásilku obsahující předžalobní výzvu k úhradě částky 35 662,50 Kč, která se podle zákonné fikce doručení považuje za doručenou dne 22. 7. 2025; žalovaná se tak následujícího dne dostala do prodlení s plněním. Žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je i poskytování spotřebitelských úvěrů, a je tak způsobilá být nositelem postoupené pohledávky.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

24. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

25. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalované, jestliže se vůbec nezabýval jejím výdaji. Absentuje jakékoli zjištění jejích pravidelných výdajů, a poskytovatel si tak nevytvořil ani základní představu o zatížení jejího rodinného rozpočtu. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

28. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobkyně, neboť žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by zaplatila více, než bylo v řízení doloženo. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které jí měly být předány při uzavření smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2023. Žalovaná dosud uhradila pouze částku 2 000 Kč, a to dne 30. 11. 2023, přičemž jiná platba nebyla v řízení prokázána. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 13 000 Kč.

30. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

32. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

33. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 17. 7. 2025, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 22. 7. 2025 (§ 573 obč. zák.) a dne 23. 7. 2025 se dostala do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 23. 7. 2025 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

34. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované, která byla v řízení z větší části úspěšná, doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).