12 C 4/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 51.209,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 34.482 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34.482 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 16.727,59 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4.137,22 Kč, smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 48.583,88 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.101,88 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 2.036 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 51.209,59 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru registrační číslo ze dne datum, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70.000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. Soud se při úvahách, zda žalovanému v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), aktuální judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1670/2015 ze dne 27. 1. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3176/2016 ze dne 1. 8. 2016) ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1308/2010 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011, z něhož cituje následující:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 4. Soud nařídil ve věci jednání na den 2. 6. 2021. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jeho nepřítomnosti.

5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne anonymizována dvě slova rok Smlouvu o úvěru registrační číslo (dále jen,, Smlouva“), jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen„ Podmínky“). Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70.000 Kč, a to ve výši 40.000 Kč za účelem konsolidace dluhů žalovaného z úvěrů či půjček poskytnutých žalobkyní či třetími osobami, zbývající část úvěru ve výši 30.000 Kč bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 14,9 % ročně počínaje dnem 10. 12. 2018 ve splátkách ve výši 2.537 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal hradit pojistné ve výši 70 Kč měsíčně a poplatky a ceny za bankovní služby uvedené ve Výňatku ze sazebníku. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru číslo ze dne datum včetně příloh, standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, interní účetní doklady ze dne anonymizována dvě slova rok, sazebník)

6. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný uhradil pouze 14 pravidelných splátek. Následně přestal plnit podmínky Smlouvy, zejména nehradil řádně a včas splátky úvěru, proto žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením čl. 9 Podmínek své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 13. 5. 2020, kterým byl současně vyzván k úhradě dlužných splátek v dodatečně stanovené lhůtě. Žalovaný na výzvu nereagoval, úvěr byl zesplatněn ke dni 26. 5. 2020. Ke dni 4. 6. 2020 se pohledávka žalobkyně skládala z jistiny ve výši 48.583,88 Kč, poplatků výši 2.415,71 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 4.137,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 400,49 Kč. Žalobkyně nadále nárokuje smluvní úrok z úvěru ve výši 14,9 % ročně z jistiny ode dne 5. 6. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny ode dne 5. 6. 2020 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 19. 12. 2019 (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru číslo ze dne datum včetně příloh, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, historický výpis úvěrového účtu, výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 13. 5. 2020 včetně dodejky, výzva k úhradě dluhu ze dne 15. 6. 2020 včetně poštovního podacího archu)

7. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Uváděla, že vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou jí dostupné z titulu postavení žalobkyně jako banky nebo její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Provedla lustraci v Bankovním registru klientských informací (BRKI), Nebankovním registru klientských informací (NRKI), Zájmovém sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS), přičemž nezjistila žádný negativní záznam. Prověřila rovněž Interní databázi žalobkyně obsahující data pro řízení rizik za celou skupinu právnická osoba, kde nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Bylo zjištěno, že žalovaný má další dluh mimo žalobkyni vyplývající ze smlouvy o osobním úvěru ze dne datum se splátkou 2.395 Kč měsíčně, která souhlasí s částkou přiznanou žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, přičemž žalobkyně z registru ověřila, že žalovaný není ke dni nahlížení do registru po splatnosti s plněním povinností z předmětné smlouvy a v prodlení nebyl ani nikdy v minulosti. V insolvenčním rejstříku bylo zjištěno, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, dále bylo ověřeno, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů a trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu.

8. Bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele právnická osoba s průměrným čistým měsíčním příjmem 30.000 Kč, což doložil čestným prohlášením. Údaj o příjmu od uvedeného zaměstnavatele byl ověřen kontrolou výpisů z účtu žalovaného. V žádosti o poskytnutí anonymizováno půjčky žalovaný vyplnil, že je svobodný, bezdětný, bydlí ve vlastním domě či bytě, mezi svými pravidelnými měsíčními výdaji žalovaný uvedl náklady na bydlení 1.000 Kč, ostatní výdaje 1.000 Kč a platby na spoření 300 Kč. Uváděl rovněž celkovou výši půjček a úvěrů 40.000 Kč a splátky 2.395 Kč s tím, že tyto částky budou poskytovaným úvěrem konsolidovány. Žalobkyně v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 6.571 Kč, přičemž tato částka se skládala z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 1.000 Kč (výdaje na spoření nejsou zohledňovány), výdajů na bydlení ve výši 1.745 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3.410 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 416 Kč. K důkazu žalobkyně doložila výsledek behaviorálního ratingu ze dne datum, čestné prohlášení o výši příjmu ze dne datum, fotokopii občanského průkazu, návrh na rozhodnutí o poskytnutí anonymizováno půjčky ze dnů datum a datum, prohlášení žalovaného o zdravotním stavu, vygenerované informace z registru BRKI a NRKI, výňatky výpisů z účtu obsahující položku mzda žalovaného za období od 6. 3. 2018 do 6. 9. 2018. Provedenými listinnými důkazy byla prokázána tvrzení žalobkyně.

9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 70.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně. Žalovaný za dobu trvání závazkového vztahu celkem uhradil 14 splátek po 2.537 Kč.

14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ 15. K samotné nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018-66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18.

16. Žalobkyně provedla šetření v dostupných veřejných i neveřejných registrech, přičemž nezjistila negativní informace k osobě žalovaného. Konkrétní tvrzené sociální a majetkové poměry žalovaného byly ověřovány pouze na straně příjmové, když žalovaný doložil čestné prohlášení o příjmu, které korespondovalo s údaji, získanými žalobkyní v rámci vedení účtu pro žalovaného. Výdaje žalovaného nebyly nijak objektivizovány, přičemž údaj o nákladech souvisejících s bydlením ve výši 1.000 Kč se soudu jeví jako zcela nereálný, byť žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti. Povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“ 18. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 70.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (právo na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný uhradil 35.518 Kč (14 splátek á 2.537 Kč), k úhradě tak zůstává 34.482 Kč. Soud uložil žalovanému uhradit závazek ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 16.727,59 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4.137,22 Kč, smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 48.583,88 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.727,59 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 37.990,68 Kč (34.482 Kč + 3.508,68 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 29.754,86 Kč (16.727,59 Kč + 4.137,22 Kč – smluvní úrok kapitalizovaný ke dni 4. 6. 2020 + 7.187,95 Kč – smluvní úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí + 1.702,10 Kč – zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí). Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 37.990,68 Kč, která představuje 56 % předmětu řízení (67.745,54 Kč), žalovaná byla úspěšná ohledně částky 29.754,86 Kč, což je 44 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalované, tzn. 56 % méně 44 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 12 % vynaložených nákladů řízení.

20. Celkové náklady žalobkyně v částce 16.968,30 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.049 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby á 300 Kč v částce 1.200 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání soudu; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 11.130 Kč (3,5 úkonu á 3.180 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 2.589,30 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 12 % nákladů řízení žalobkyně v částce 2.036 Kč.

21. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen zaplatit tuto náhradu advokátu. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).