12 C 403/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 49 260 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 22. 8. 2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 9.12.2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 9.12.2024 do 21. 8. 2025 a zaplacení částky částku 7 260 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1 063 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 42 000 Kč představující nesplacenou část jistiny a kapitalizovaný smluvní úrok za první měsíc čerpání úvěru, dále zaplacení částky 7 260 Kč na smluvní pokutě za prodlení a zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od 9.12.2024 do zaplacení, to vše společně s náhradou nákladů řízení. Tvrdí, že se žalovaným uzavřela dne 5.8.2024, 7.8.2024, 11.8.2024, 12.8.2024, 23.8.2024, 27.8.2024 a 31.8.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky převodem na jeho bankovní účet, avšak žalovaný řádně neplnil své povinnosti, dostal se do prodlení a celý úvěr byl ke dni 8.12.2024 zesplatněn. Pro případ, že by její nárok ze smlouvy nebyl shledán prokázaným, uplatňuje žalobkyně v rozsahu poskytnuté jistiny též nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný přijaté finanční prostředky nevrátil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani zčásti, neboť má za to, že úvěrová smlouva, o niž žalobkyně své tvrzení opírá, je absolutně neplatná. Tvrdí, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 5 000 Kč, který byl následně v rámci revolvingu navyšován až do celkové výše 25 000 Kč, přičemž dosud uhradil 6 000 Kč. Neplatnost smlouvy dovozuje zejména z tvrzeného neprovedení odborného posouzení jeho úvěruschopnosti ze strany žalobkyně, jelikož ta podle jeho názoru neověřila jeho příjmy a výdaje, neshromáždila potřebné podklady a spokojila se s jeho vlastními nedoloženými údaji; uzavření smlouvy na dálku považuje žalovaný za nedostatečně prokázané a uvádí, že podpisový mechanismus neumožňuje ověřit, zda a s jakým zněním smlouvy vyslovil souhlas, a že předložený dokument není opatřen jeho elektronickým podpisem ani jiným jednoznačným identifikátorem spotřebitele. Dále namítá rozpor smlouvy s dobrými mravy z důvodu extrémní výše RPSN, jakož i nemravnost a nezákonnost smluvních sankcí odkazovaných na sazebník, s nímž nebyl seznámen a jenž není součástí smlouvy. Žalovaný uvádí, že plnění obdržel celkem ve výši 25 000 Kč, a proto namísto uplatněného nároku navrhuje vypořádání vztahu podle pravidel o bezdůvodném obohacení; částku odpovídající nesplacené jistině 19 000 Kč nabízí uhradit formou splátkového kalendáře po 1 000 Kč měsíčně s ohledem na své majetkové poměry a současnou zatíženost exekučními srážkami. Závěrem žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyni nepřísluší náhrada nákladů řízení.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z potvrzení o provedené platbě ve výši 5 000 Kč ze dne 5. 8. 2024, z potvrzení o provedené platbě ve výši 5 000 Kč ze dne 7. 8. 2024 v čase 12:22, z potvrzení o provedené platbě ve výši 5 000 Kč ze dne 7. 8. 2024 v čase 20:28, z potvrzení o provedené platbě ve výši 3 000 Kč ze dne 11. 8. 2024, z potvrzení o provedené platbě ve výši 2 000 Kč ze dne 12. 8. 2024, z potvrzení o provedené platbě ve výši 3 000 Kč ze dne 23. 8. 2024, z potvrzení o provedené platbě ve výši 2 000 Kč ze dne 27. 8. 2024 a z potvrzení o provedené platbě ve výši 5 000 Kč ze dne 31. 8. 2024 okresní soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému celkem 30 000 Kč, a to vždy na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, pod číslem , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2025 okresní soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 85 285,92 Kč spolu s náklady právního zastoupení, a to ve lhůtě tří dnů ode dne doručení této výzvy, a současně jej upozornila na možnost soudního a následného exekučního vymáhání dluhu.

6. Z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 13. 8. 2025 (, hodnota, ) okresní soud zjistil, že předžalobní výzva byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného. V souladu s § 573 občanského zákoníku se tato zásilka považuje za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tedy dne 18. 8. 2025. Žalobkyně v předžalobní výzvě stanovila žalovanému lhůtu tří dnů k úhradě dluhu ode dne doručení výzvy; tato lhůta uplynula dnem 21. 8. 2025. Žalovaný se proto ocitl v prodlení dne 22. 8. 2025.

7. Z Přílohy č. 8 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva – žádosti o čerpání finančních prostředků ze dne 12. 8. 2024, seznamu pohledávek dlužníka tvořících zajištění uvedených smluv (nepodepsáno), kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 13. 8. 2025, Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 8. 2024, bez podpisu žalovaného, výpisu z účtu žalovaného za období únor 2023, březen 2023 a duben 2023, Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , bez podpisu žalovaného, Všeobecných obchodních podmínek rerum.cz, bez podpisu žalovaného, výplatní pásky za únor 2024 vydané společností , právnická osoba, ., výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . za období únor 2023, březen 2023 a duben 2023 a přípisu „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ ze dne 5. 12. 2024 okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to z důvodu jejich nevěrohodnosti či nadbytečnosti, jelikož tyto listiny nejsou podepsány účastníkem (k žalobcem tvrzenému elektronickému podpisu viz níže), případně nejsou pro právní posouzení věci relevantní, neboť není třeba zkoumat postup poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti za situace, kdy smlouva byla pro nedostatek písemné formy neplatná. Soud proto z těchto listin ničeho nezjistil, neboť rozhodnutí se opírá o právní názor vyjádřený níže.

8. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

9. Jelikož se žalovaný k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, nebylo jej možné ani poučit a tom, že důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o zaplacení částky 6 000 Kč neunáší.

10. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

11. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalobkyně v období od 5. 8. 2024 do 31. 8. 2024 postupně odeslala žalovanému na jeho bankovní účet vedený u , právnická osoba, peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, a to prostřednictvím jednotlivých plateb ve výši 5 000 Kč, 5 000 Kč, 5 000 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč a 5 000 Kč. Dále soud zjistil, že žalobkyně následně dne 8. 8. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě částky 85 285,92 Kč a stanovila mu lhůtu tří dnů k zaplacení ode dne doručení této výzvy. Výzva byla odeslána dne 13. 8. 2025 a v souladu s § 573 občanského zákoníku se považovala za doručenou dne 18. 8. 2025. Třídenní lhůta stanovená k úhradě dluhu marně uplynula dne 21. 8. 2025, takže žalovaný se ocitl v prodlení dne 22. 8. 2025.

12. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

15. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

16. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

17. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

18. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

19. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

20. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

21. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

22. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z toho, že žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla dne 5. 8. 2024 částku 5 000 Kč, dne 7. 8. 2024 částku 5 000 Kč v čase 12:22 a téhož dne další částku 5 000 Kč v čase 20:28, dne 11. 8. 2024 částku 3 000 Kč, dne 12. 8. 2024 částku 2 000 Kč, dne 23. 8. 2024 částku 3 000 Kč, dne 27. 8. 2024 částku 2 000 Kč a dne 31. 8. 2024 částku 5 000 Kč, celkem tedy 30 000 Kč. Žalovaný naproti tomu neprokázal, že by žalobkyni splatil částku 6 000 Kč, jak tvrdil ve svém doplnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, jestliže v řízení neoznačil ani nepředložil žádný důkaz, kterým by takovou úhradu doložil. Výše bezdůvodného obohacení proto činí 30 000 Kč.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

27. V přezkoumávaném případě žalovaný sice tvrdil, že není schopen dlužnou jistinu uhradit najednou a že jeho osobní a majetkové poměry mu umožňují toliko splátky v jím navržené výši (1 000 Kč), avšak tato tvrzení žádným způsobem neprokázal, nepředložil k nim žádný důkaz a navzdory řádnému předvolání se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání. Žalovaný rovněž netvrdil ani neprokazoval, že by nebylo v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 8. 8. 2025 (toto počal tvrdit až v průběhu řízení před soudem), která mu byla doporučeně odeslána dne 13. 8. 2025 a podle § 573 občanského zákoníku se považuje za doručenou dne 18. 8. 2025. Jelikož třídenní lhůta určená k úhradě dluhu marně uplynula dne 21. 8. 2025, ocitl se žalovaný dne 22. 8. 2025 v prodlení se splněním své povinnosti. Žalobkyně se proto zákonných úroků z prodlení od uvedeného dne do zaplacení domáhá oprávněně (výrok ad I.).

28. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). přihlédl k tomu, že ohledně částky 19 260 Kč soud žalobu zamítl. Původně se žalobkyně domáhala zaplacení částky 49 260 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 60,9 %, zatímco v rozsahu 39,1 % úspěch neměla. Odečte‑li se od míry úspěchu míra jejího neúspěchu, má žalobkyně nárok na 21,8 % účelně vynaložených nákladů řízení. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 971 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 260 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

30. Soud naopak nepřiznal náhradu za další nárokované úkony právní služby, tj. doplnění žaloby ze dne 3.2.2026, jestliže tímto vyjádřením žalobce k výzvě soudu toliko doplnil, co mohlo a mělo být již v samotné žalobě (vylíčení zjišťování úvěruschopnosti žadatele o úvěr).

31. Celkem tedy náklady řízení činí 4 875 Kč, přičemž 21,8 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 1 063 Kč (výrok ad III.).