12 C 405/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o zaplacení 19 625 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve splátkách po 500 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v příslušném měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, částku 13 200 Kč.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 065 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 6 měsíců od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 834 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 11.7.2024 s obchodní společností , Jméno žalobkyně, . Na jejím základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 24 splátkách po 735 Kč měsíčně (celkem 17 640 Kč). Žalovaný doposud zaplatil částku 1 200 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná přednesla, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná kvůli hrubému rozporu s dobrými mravy a nesplnění povinnosti věřitele posoudit její úvěruschopnost s odbornou péčí. Žalobkyně neověřila její skutečné výdaje a příjmy, což je v rozporu s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Dále argumentuje, že smlouva nebyla platně uzavřena, protože nebyly splněny požadavky na písemné právní jednání při uzavírání smlouvy elektronicky. Dále uvádí, že RPSN ve smlouvě byla stanovena na 49,10 %, což je více než pětinásobek obvyklé sazby dle ČNB, a že poplatek za prodloužení doby splatnosti je nepřiměřený a zavádějící. Tvrdí, že věřitel nezkoumal dostatečně její příjmy a výdaje, a navrhuje, aby soud umožnil uhrazení částky do jistiny úvěru v měsíčních splátkách po 500 Kč. Žalovaná se také snažila dohodnout se žalobkyní na smírném řešení sporu, ale bez úspěchu. Žalovaná také poukazuje na pravomocné rozhodnutí České národní banky, které kritizuje metodiku žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů a ukládá jí pokutu za nedostatečné ověřování příjmů a výdajů.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 11.7.2024 žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč (toto nesporné tvrzení účastníků nadto prokazuje i přehled čerpání a úhrad úvěru k datu 11.7.2024 a výpis proplacení smlouvy z 11.7.2024).

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informačního memoranda o zpracování osobních údajů, úvěrové smlouvy, sazebníku platného od 4.1.2019, posouzení úvěruschopnosti klienta, okresní soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila listiny nazvané: standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva, Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělní řízení rizik z 27.11.2024, Sazebník platný od 4.1.2019, Výpis čerpání splátek a úhrad k 11.7.2024, Opis výpisů proplacení smlouvy z 11.7.2024. Listiny nejsou žalovanou podepsané, a to ani elektronicky (jak bude vysvětleno níže).

6. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru z 16.9.2024 okresní soud zjistil, že dne 16.9.2024 žalobkyně vyhotovila výzvu před zahájením vymáhání celého úvěru a odeslala ji žalované (prokazuje podací arch z 17.9.2024).

7. Z výzvy ke splacení celé půjčky z 1.11.2024 okresní soud zjistil, že dne 1.11.2024 žalobkyně vyhotovila výzvu ke splacení celé půjčky z 1.11.2024 a odeslala ji žalované (prokazuje podací arch z 4.11.2024).

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 20.11.2024 okresní soud zjistil, že dne 20.11.2024 žalobkyně vyhotovila předžalobní výzvu k plnění a odeslala ji žalované (prokazuje podací arch z 22.11.2024).

9. Z listiny nazvané „Dohledání informací o činnosti klienta“ ve spise na č.l. 27 okresní soud okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc. Jakkoliv má listina prokazovat, že smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru byla uzavřena elektronicky, zjevně nemůže prokázat, že by obsah smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru odpovídal listině předkládané žalobcem k důkazu (úvěrová smlouva z 11.7.2024).

10. Z výplatní pásky z dubna 2024 ve spise na č.l. 26 okresní soud zjistil, že žalovaná při žádosti o úvěr předložila poskytovateli o úvěr výplatní pásku z dubna 2024, ze které vyplývá, že její čistý měsíční příjem v dubnu 2024 činil 18 318 Kč.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost , právnická osoba, . platného k 27.4.2022 okresní soud zjistil, že žalobce je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku.

12. Z výplatní pásky za období leden 2025 pro žalovanou okresní soud zjistil, že příjem žalované z pracovního poměru činil v lednu 2025 částku 11 432 Kč čistého.

13. Z potvrzení o placení splátek vytištěného z internetového bankovnictví , právnická osoba, 25.2.2025 ve výši 1 000 Kč dne 16.10.2024, 200 Kč z 9.2.2025, 200 Kč z 10.1.2025, 200 Kč z 10.12.2024, a 200 Kč z 12.11.2024, okresní soud zjistil, že žalovaná doposud zaplatila žalobkyni částku 1 800 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč dne 16.10.2024, 200 Kč z 9.2.2025, 200 Kč z 10.1.2025, 200 Kč z 10.12.2024, a 200 Kč z 12.11.2024.

14. Z úvěrové zprávy ve spise na č.l. 28 – 33 a potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik z 27.11.2024 okresní soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru vyhotovila detailní úvěrovou zprávu a vydala (sama sobě) potvrzení o provedení ověření bonity klienta, skutečné příjmy a výdaje žalované však zjevně nezjišťovala. V potvrzení o provedení ověření bonity klienta oddělení řízení rizik uvádí příjem žalované v částce 18 500 Kč a ostatních členů domácnosti v částce 30 000 Kč (celkem tedy 48 500 Kč), což však nekoresponduje s předloženými listinami (soudu předloženo toliko potvrzení o příjmu žalované v částce 18 318 Kč v dubnu 2024). Skutečnými výdaji žalované se žalobkyně vůbec nezabývala.

15. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

16. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 11.7.2024 žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalobkyně vyhotovila detailní úvěrovou zprávu a potvrzení o provedení ověření bonity klienta, avšak skutečné příjmy a výdaje žalované nezjišťovala (žalovaná při sjednávání úvěru doložila výplatní pásku z dubna 2024 příjem ve výši 18 318 Kč, přesto žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti uvažovala o nedoloženém příjmu žalované a členů její domácnosti ve výši 48 500 Kč). Dne 16.9.2024 žalobkyně vyhotovila výzvu před zahájením vymáhání celého úvěru a odeslala ji žalované. Následně dne 1.11.2024 vyhotovila výzvu ke splacení celé půjčky a dne 20.11.2024 předžalobní výzvu k plnění, které byly rovněž odeslány žalované. Aktuální příjem žalované z pracovního poměru činí 11 432 Kč čistého (leden 2025). Žalovaná doposud zaplatila žalobkyni částku 1 800 Kč ve splátkách ve výši 1 000 Kč dne 16.10.2024, 200 Kč z 9.2.2025, 200 Kč z 10.1.2025, 200 Kč z 10.12.2024, a 200 Kč z 12.11.2024.

17. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

21. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

22. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

23. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

24. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

27. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

28. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

29. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

30. V případě, že tak nečiní poskytovatel podle odstavce 2, uchovává zprostředkovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zejména a) smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, b) dokumenty a jiné záznamy týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, c) záznamy z jiné komunikace mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a d) dokumenty a jiné záznamy uvedené v písmenech b) a c), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce (§ 78 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

31. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

32. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1968 věta prvá obč. zák., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

34. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě.

35. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

36. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice , adresa, dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C 449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C 303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

37. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, ani výdajů, jestliže žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti uvažovala o nedoloženém příjmu žalované a členů její domácnosti ve výši 48 500 Kč, přestože žalovaná při sjednávání úvěru doložila pouze příjem ve výši 18 318 Kč. Výši skutečných výdajů žalované žalobce nezjišťoval vůbec. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná i dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

38. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

39. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

40. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z prokázaného tvrzení žalované, že doposud zaplatila žalobkyni částku 1 800 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč dne 16.10.2024, 200 Kč z 9.2.2025, 200 Kč z 10.1.2025, 200 Kč z 10.12.2024, a 200 Kč z 12.11.2024. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná doposud splatila celkovou částku 1 800 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 13 200 Kč.

41. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

42. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

43. V přezkoumávaném případě žalovaná prokázala své finanční možnosti, soud v souladu se shora citovanou zákonnou úpravou stanovil podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran žalované povinnost zaplatit zbývající dlužnou částku ve splátkách po 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok ad I.).

44. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

45. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 6 065 Kč odpovídající nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok žalobce zamítl. Původně žaloval žalobce 19 265 Kč s přísl. Žalobce měl úspěch 68,52%, neúspěch 31,48%. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 37,04% nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 625 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, celkem tedy náklady řízení činí 2 252 Kč s tím, že 37,04% z této částky představuje po zaokrouhlení částku 834 Kč.

46. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě delší (6 měsíců) než je zákonná třídenní (patnáctidenní) lhůta, když přihlédl k povaze projednávané věci (dluh z neplatné úvěrové smlouvy a neochota žalobkyně jednat s žalovanou a dohodnout se na splácení bezdůvodného obohacení, přestože žalovaná uváděla žalobkyni zcela správně důvody, pro které je úvěrová smlouva neplatná), jakož i osobním a majetkovým poměrům dlužníka. Prodloužení pariční lhůty přitom dle názoru soudu v daném případě nepředstavuje neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele (výrok ad III.).