12 C 406/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 19 744,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna ve splátkách po 500 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v příslušném měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, zaplatit žalobkyni částku 7 194 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 2. 8. 2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 550,56 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 5 664,71 Kč, úroku 12 % ročně z částky 19326,56 Kč od 11.11.2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 581,03 Kč od 12.8.2025 do 10.11.2025, zákonného úroku z prodlení z částky 7 194 Kč od 11.11.2025 do 1. 8. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 5 356,56 Kč od 11.11.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 19 744,56 Kč s příslušenstvím, jež má představovat dlužné plnění ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou měly strany uzavřít dne 13. 7. 2023, na jejímž základě žalovaná mohla čerpat peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalobce tvrdí, že žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, a proto úvěr zesplatnil ke dni 28. 7. 2025; domáhá se úhrady neuhrazené jistiny, kapitalizovaných úroků, smluvních pokut, nákladů na vymáhání a dále zákonného i smluvního úroku z prodlení od stanovených dat do zaplacení.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobcem v žalobě neuznává v tvrzeném rozsahu, neboť má za to, že úvěrová smlouva ze dne 13. 7. 2023 je absolutně neplatná; současně však připustila, že žalobci může vzniknout toliko nárok z bezdůvodného obohacení, jejž sama vyčíslila částkou 7 194 Kč. Žalovaná zejména namítla, že předmětná smlouva nebyla platně uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace, jelikož žalobce nedoložil, že by žalovaná skutečně připojila elektronický podpis nebo jiný nezměnitelný prostředek identifikace ve smyslu požadavků nařízení eIDAS, a zaslání potvrzovacího SMS kódu podle ní tyto parametry nesplňuje. Dále žalovaná obsáhle namítla, že žalobce naprosto nedostál své zákonné povinnosti posoudit její úvěruschopnost s odbornou péčí, neboť neověřoval její příjmy a výdaje z žádných objektivních dokladů, požadoval pouze výpis z účtu za jeden měsíc, nezjišťoval skutečné náklady na bydlení, komunikaci, energie či další nutné výdaje a spokojil se toliko s údaji tvrzenými žalovanou a s normativními statistickými hodnotami. Tvrdí, že takový postup je v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru i s ustálenou judikaturou, a poukazuje rovněž na rozhodnutí České národní banky ze dne 14. 2. 2024, jímž byla žalobkyně sankcionována za nedostatečnou metodiku posuzování úvěruschopnosti. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy má mít podle žalované žalobce nárok toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny, zatímco úroky, smluvní sankce či náklady na vymáhání mu nenáleží; zbývající část jistiny určila žalovaná částkou 7 194 Kč, kterou je ochotna hradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Žalovaná navrhuje, aby soud žalobu v převážné části zamítl, případně aby žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, a sama žádá přiznání nákladů řízení.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná dne 19. 7. 2023 čerpala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a doposud žalobci zaplatila částku 12 806 Kč.

5. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13. 8. 2025 okresní soud zjistil, že dne 13. 8. 2025 byla žalobkyní vyhotovena výzva adresovaná žalované, a okresní soud zjistil, že touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 26 161,91 Kč nejpozději do 20. 8. 2025, přičemž výzva obsahovala upozornění, že po marném uplynutí lhůty bude zahájeno soudní řízení.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pro , Jméno žalované, (smlouva č. , hodnota, ) okresní soud zjistil, že žalovaná dne 19. 7. 2023 čerpala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což bylo ostatně mezi účastníky řízení nesporné.

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 28. 7. 2025 okresní soud zjistil, že dne 28. 7. 2025 byla žalobkyní vyhotovena výzva, ve které byla žalovaná vyzvána ke splacení celé dlužné částky ve výši 25 996,95 Kč obratem, nejpozději však do 14 dnů od sepsání této výzvy, a okresní soud zjistil, že výzva současně upozorňovala na možné soudní a exekuční řízení v případě neuhrazení dluhu.

8. Z podacího archu ze dne 14. 8. 2025 okresní soud zjistil, že dne 14. 8. 2025 byl žalobkyní na poště podán doporučený dopis adresovaný žalované na adresu , adresa, , a okresní soud zjistil, že tento doporučený dopis nesl označení spisu , hodnota, , z čehož soud dovozuje, že šlo o zásilku obsahující předžalobní výzvu ze dne 13. 8. 2025. Podle § 573 občanského zákoníku nastává fikce doručení třetím pracovním dnem po odeslání; jelikož zásilka byla odeslána ve čtvrtek 14. 8. 2025, třetím pracovním dnem byl úterý 19. 8. 2025, kdy se má za to, že byla žalované doručena. Výzva stanovila lhůtu k úhradě do 20. 8. 2025, a proto se žalovaná ocitla v prodlení dne 21. 8. 2025.

9. Z podacího archu ze dne 29. 7. 2025 okresní soud zjistil, že dne 29. 7. 2025 byl žalobkyní na poště podán doporučený dopis adresovaný žalované na adresu , adresa, , a okresní soud zjistil, že tento doporučený dopis nesl označení spisu , hodnota, , z čehož soud dovozuje, že šlo o zásilku obsahující výzvu ke splacení celého úvěru ze dne 28. 7. 2025. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka odeslaná dne 29. 7. 2025 byla doručena třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 1. 8. 2025, a okresní soud zjistil, že výzva stanovila lhůtu k úhradě 14 dnů od sepsání dopisu, tedy do 11. 8. 2025, a žalovaná se proto ocitla v prodlení 12. 8. 2025.

10. Z dohledání informací o činnosti klienta ze dne 29. 1. 2026, kopie občanského průkazu , Jméno žalované, , Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 7. 2023, nepodepsané žalovanou, úvěrových podmínek , Jméno žalobkyně, . pro flexibilní půjčku, platných od 1. 6. 2023, úvěrové zprávy, karty klienta ze dne 10. 11. 2025, ověření bonity MLS (nedatováno), úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti , Jméno žalobkyně, . ze dne 27. 4. 2022 a kopie znaleckého posudku č. , hodnota, znalecké kanceláře , tituly za jménem, , právnická osoba, . ze dne 22. 8. 2024 okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to z důvodu jejich nevěrohodnosti či nadbytečnosti, jelikož tyto listiny nejsou podepsány účastníkem (k žalobcem tvrzenému elektronickému podpisu viz níže), případně nejsou pro právní posouzení věci relevantní, neboť není třeba zkoumat postup poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti za situace, kdy smlouva byla pro nedostatek písemné formy neplatná. Soud proto z těchto listin ničeho nezjistil, neboť rozhodnutí se opírá o právní názor vyjádřený níže.

11. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

12. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalovaná dne 19. 7. 2023 čerpala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a že z této částky doposud uhradila žalobkyni částku 12 806 Kč, přičemž žalobkyně následně dne 28. 7. 2025 vyhotovila výzvu ke splacení celé dlužné částky ve výši 25 996,95 Kč se stanovením splatnosti ve lhůtě 14 dnů od sepsání a poučením o možném soudním či exekučním postupu v případě neuhrazení. Dne 29. 7. 2025 byla tato výzva odeslána žalované doporučenou zásilkou na adresu jejího bydliště a podle fikce doručení byla doručena dne 1. 8. 2025, přičemž dnem následujícím, tedy 2. 8. 2025, nastal okamžik, od něhož měla žalovaná povinnost vrátit nesplacenou část poskytnuté jistiny, a od tohoto dne se dostala do prodlení. Dále soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 8. 2025 vyhotovila předžalobní výzvu, kterou žalovanou vyzvala k úhradě částky 26 161,91 Kč nejpozději do 20. 8. 2025 a upozornila ji na možnost soudního řízení, přičemž tato zásilka byla podána dne 14. 8. 2025 a podle fikce doručení byla doručena dne 19. 8. 2025.

13. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

17. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

18. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

19. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

21. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

22. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

23. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel ze skutkového zjištění, že žalovaná dne 19. 7. 2023 obdržela od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a že na jejich vrácení doposud uhradila částku 12 806 Kč, přičemž žádná ze stran netvrdila ani neprokazovala, že by žalovaná poskytla žalobkyni vyšší plnění. Výše majetkového prospěchu, kterého se žalovaná na úkor žalobkyně dosud drží, tak odpovídá rozdílu mezi poskytnutou částkou a dosavadními úhradami, tedy částce 7 194 Kč, již je žalovaná povinna v režimu bezdůvodného obohacení vrátit.

25. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

28. V přezkoumávaném případě žalovaná po doručení výzvy k úhradě jistiny nikterak nereagovala a v této době neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že není v jejích možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu bez zbytečného odkladu; své osobní a majetkové poměry začala tvrdit až v průběhu soudního řízení. Jelikož žalovaná po výzvě věřitele ze dne 29. 7. 2025 žádná taková tvrzení neučinila, má soud za to, že byla schopna vrátit poskytnutou jistinu bez zbytečného odkladu po této výzvě. Protože fikce doručení zásilky s výzvou nastala dne 1. 8. 2025 a žalovaná dlužnou jistinu v přiměřené době nevrátila, dostala se do prodlení dnem 2. 8. 2025. Žalobkyně se proto domáhá zákonného úroku z prodlení od uvedeného dne do zaplacení po právu.

29. Soud s ohledem na osobní a majetkové poměry žalované a v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil, že dlužná částka bude hrazena ve splátkách, jak je uvedeno ve výroku, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná v podání ze dne 16. 2. 2026 podrobně popsala svou finanční situaci, z níž vyplynulo, že ačkoli její domácnost disponuje příjmem přibližně 90 000 Kč měsíčně, pravidelné měsíční výdaje činí zhruba 45 000 Kč, přičemž její rozpočet je zatížen dalšími závazky, a to zejména probíhajícími řízeními před finančním arbitrem vedenými pod sp. zn. FA/, spisová značka, , jakož i , Anonymizováno, řízením vedeným u Exekutorského úřadu , adresa, na návrh společnosti , právnická osoba, , kde je po ní vymáhána částka 18 557 Kč, přičemž z exekučního návrhu vyplývá, že žalovaná již splácí závazek formou měsíčních plateb. Žalovaná rovněž osvědčila, že nemá žádnou finanční rezervu a v rámci řízení požádala, aby jí bylo umožněno splácet dlužnou částku po 500 Kč měsíčně, což je podle jejího tvrzení výše, kterou je schopna dlouhodobě hradit. Soud neshledal důvod o této její schopnosti pochybovat a uzavřel, že splátky v uvedené výši odpovídají jejím reálným možnostem a nezpůsobí nepřiměřené zatížení její domácnosti. Takové nastavení splácení zároveň nepředstavuje neúměrné zvýhodnění žalované na úkor žalobkyně, neboť výše dluhu není vysoká a zvolený splátkový kalendář nepovede k nepřiměřenému prodloužení doby jeho úhrady. Zároveň soud stanovil ztrátu výhody splátek pro případ, že by žalovaná splátky nehradila včas nebo v plné výši, čímž by se celý dluh stal splatným najednou (výrok ad I.).

30. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žádný z účastníků neměl ve věci plný úspěch. Za této procesní situace soud neshledal důvod k přiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad III.).