12 C 427/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa o zaplacení částky 12 860,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % od 28. 6. 2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 302,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 290,74 Kč od 11.2.2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 11.2.2025 do 27. 6. 2025 a zaplacení částky 57,51 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 12 802,88 Kč představující dlužnou jistinu, poplatky a smluvní úrok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky distančním způsobem, dále zákonného úroku z prodlení z částky 5 790,74 Kč od 11.2.2025 do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 57,51 Kč za prodlení žalované s úhradou splátek; žalobce dále navrhl přiznání náhrady nákladů řízení a pro případ, že by soud nedospěl k závěru o existenci platné úvěrové smlouvy, se domáhal vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v částce vyplacené žalované na její bankovní účet.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 6. 2025, ve spojení s podacím lístkem z téhož data, okresní soud zjistil, že právní zástupce věřitele, , tituly před jménem, , jméno FO, , toho dne odeslal žalované na její adresu doporučenou zásilku, jejímž obsahem byla právě uvedená předžalobní výzva. Z podacího lístku plyne, že zásilka byla podána dne 19. 6. 2025 u provozovny České pošty a směřovala na adresu žalované, přičemž její odesílatel je totožný s osobou, která výzvu téhož dne sepsala a podepsala. Z výzvy samotné se pak podává, že žalovaná byla věřitelem vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů, a to včetně přesné identifikace pohledávky, její výše, právního titulu a bankovního spojení pro úhradu. Zásilka obsahující předžalobní výzvu byla odeslána dne 19. 6. 2025, a byla tudíž podle § 573 občanského zákoníku doručena fikcí třetím pracovním dnem po odeslání, tedy dne 24. 6. 2025. Jelikož byla žalované stanovena lhůta tří dnů k dobrovolné úhradě, počítaná ode dne následujícího po doručení, uplynula tato lhůta dne 27. 6. 2025. Žalovaná se proto dostala do prodlení dnem 28. 6. 2025.

5. Z automatizovaného výpisu z interního systému poskytovatele úvěru ze dne 11. 10. 2024 soud zjistil, že věřitel , právnická osoba, téhož dne odeslal na bankovní účet č. , č. účtu, částku 5 500 Kč, označenou variabilním symbolem , var. symbol, . Z obsahu listiny vyplývá, že platba byla provedena jako výplata sjednaného úvěru.

6. Z emailové korespondence ze dne 10. 2. 2025 soud zjistil, že věřitel žalovanou informoval o existujícím prodlení, jež v té době činilo 92 dnů. Z listiny se podává, že žalovaná navzdory předchozímu upozornění neuhradila splatné závazky, a proto jí věřitel sdělil, že přistupuje k okamžitému zesplatnění celého dluhu. V textu emailu je dále výslovně uvedeno, že nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni 10. 2. 2025 v prodlení délky 92 dnů. Z uvedeného soud dovodil, že ke dni odeslání této korespondence byl žalovaný dluh ve značném a déletrvajícím prodlení, a že tato skutečnost byla žalované zřejmá.

7. Z informací pro spotřebitele, Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 10. 2024, souhlasu se zpracováním osobních údajů ze dne 10. 9. 2024, přílohy označené jako Předpis denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecných obchodních podmínek platných ode dne 27. 5. 2024, dalších informací pro spotřebitele, listiny nazvané Autorizace ověření totožnosti ze dne 11. 10. 2024, listiny nazvané BankID výpis, výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., listiny nazvané Obecné principy posuzování a filozofie Společnost a listiny nazvané Identifikované příjmy okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to z důvodu jejich nevěrohodnosti či nadbytečnosti, jelikož tyto listiny nejsou podepsány účastníkem (k žalobcem tvrzenému elektronickému podpisu viz níže), případně nejsou pro právní posouzení věci relevantní, neboť není třeba zkoumat postup poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti za situace, kdy smlouva byla pro nedostatek písemné formy neplatná. Soud proto z těchto listin ničeho nezjistil, neboť rozhodnutí se opírá o právní názor vyjádřený níže.

8. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

9. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že věřitel dne 11. října 2024 odeslal na bankovní účet určený žalovanou peněžní částku ve výši 5 500 Kč jako výplatu sjednaného úvěru. Dále soud zjistil, že ke dni 10. února 2025 byla nejstarší splátka úvěru již 92 dnů po splatnosti a že věřitel o tomto prodlení žalovanou výslovně informoval. Následně soud zjistil, že dne 19. června 2025 byla žalované odeslána písemná výzva k úhradě dlužné částky, která jí byla podle zákona doručena dne 24. června 2025, přičemž třídenní lhůta k dobrovolnému splnění uplynula dne 27. června 2025 a žalovaná se dostala do prodlení počínaje dnem 28. června 2025.

10. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

12. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

14. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

15. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

16. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

17. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

18. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

19. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

20. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, neboť žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by žalobci uhradila více, než je uvedeno v žalobě. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 500 Kč. Žalovaná dle tvrzení žalobce doposud neuhradila žádnou částku. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 5 500 Kč.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

25. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní a ničeho o svých poměrech, ani o nemožnosti vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou částku vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 19. 6. 2025, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 24. 6. 2025 (§ 573 občanského zákoníku), přičemž dne 27. 6. 2025 marně uplynula lhůta, jež mu byla k plnění poskytnuta, dostal se dne 28. 6. 2025 se splněním svého dluhu do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 28. 6. 2025 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

26. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný, doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).