12 C 55/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 599,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 49 398 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 24. 8. 2024 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal, aby soud uložil povinnost zaplatit částku 2 201,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 030,08 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 49 999,5 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 60,75 Kč za dobu od 24. 8. 2024 do 11. 11. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 201,50 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 18 129 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 14.3.2024. Žalobce tvrdí, že žalovaný na základě této smlouvy čerpal úvěr ve výši 50 898 Kč, přičemž uhradil pouze 1 500 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného se splácením byl úvěr ke dni 9.8.2024 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Ke dni podání žaloby žalobce eviduje pohledávku ve výši 51 599,5 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 49 999,5 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 1 500 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to úvěrová zpráva a splátkový kalendář (nadepsáno: „Výpis čerpání, splátek a úhrad“).

5. Z výzvy ke splacení celého úvěru z 9.8.2024, ve spojení s podacím archem z 12.8.2024, okresní soud zjistil, že dne 12.8.2024 žalobce žalovanému odeslal výzvu ke splacení celého úvěru z 9.8.2024.

6. Z předžalobní výzvy k plnění pro , jméno FO, z 27.8.2024, ve spojení s podacím listem z 28.8.2024, okresní soud zjistil, že dne 28.8.2024 žalobce žalovanému odeslal předžalobní výzvu k plnění z 27.8.2024.

7. Z úvěrové zprávy, splátkového kalendáře (nadepsáno: „Výpis čerpání, splátek a úhrad“) pro , jméno FO, a opisu výpisu proplacení smlouvy , hodnota, (ve spise na č.l. 19) okresní soud zjistil, že žalovaný dne 15. března 2024 čerpal úvěr ve výši 50 898 Kč a dne 21.4.2024 čerpal úvěr ve výši 898 Kč, celkem tedy 50 898 Kč.

8. Z dokumentu „Flexibilní půjčka revolvingový úvěr č. , hodnota, “ okresní soud zjistil, že byl vyhotoven dokument týkající se revolvingového úvěru č. , hodnota, , který však žalovaný nepodepsal (viz níže).

9. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost , právnická osoba, . z 27.4.2022 okresní soud zjistil, že ke dni 27.4.2022 byla společnost , právnická osoba, . zapsána jako obchodní společnost v obchodním rejstříku.

10. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik z 11.11.2024 okresní soud zjistil, že dne 11.11.2024 bylo vyhotoveno potvrzení o provedení ověření bonity klienta, přičemž poskytovatel úvěru vycházel z příjmu žadatele o úvěr ve výši 23 900 Kč (není však jasné o jaký příjem se má jednat, jestliže u zdroje příjmu žadatele o úvěr je uvedeno „důchodce“), dále 55 000 Kč (příjem ostatních členů domácnosti), měsíčních výdajů domácnosti ve výši 21 000 Kč. Poskytovatel úvěru dále provedl šetření v základních registrech.

11. Z výpisu periodického z účtu u , právnická osoba, pro , jméno FO, z 8.3.2024 (ve spise na č.l. 20 a následující) okresní soud zjistil, že 16.2.2024 přišla žalovanému na účet u , právnická osoba, částka 21 825 Kč od společnosti , právnická osoba, . označená jako „, právnická osoba, .“. Výdaje žalované činily v uvedeném období přinejmenším částku 27 600 Kč.

12. Z vyjádření , právnická osoba, k výzvě soudu z 19.3.2025 (ve spise na č.l. 27) a Historie plateb zaslaná bankou okresní soud zjistil, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

13. Z úvěrových podmínek nazvaných „, právnická osoba, Vaše flexibilní půjčka“ okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

15. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 16. února 2024 obdržel žalovaný na svůj účet u , právnická osoba, částku 21 825 Kč od společnosti , právnická osoba, . (platba označená jako „, právnická osoba, .“.), přičemž jeho výdaje v tomto období (2/2024) činily nejméně 27 600 Kč. Dne 15. března 2024 žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč a následně dne 21. dubna 2024 dalších 898 Kč, celkem tedy 50 898 Kč. Dne 9. srpna 2024 byla vystavena výzva ke splacení celého úvěru, která byla žalovanému odeslána dne 12. srpna 2024. Dne 27. srpna 2024 byla vyhotovena předžalobní výzva k plnění, která mu byla odeslána dne 28. srpna 2024. Dne 11. listopadu 2024 bylo vyhotoveno potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného, přičemž poskytovatel úvěru vycházel z příjmu žadatele ve výši 23 900 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 55 000 Kč a měsíčních výdajů domácnosti ve výši 21 000 Kč. Ke dni 27. dubna 2022 byla společnost , právnická osoba, . zapsána v obchodním rejstříku. Žalovaný doposud žalobci uhradil částku 1 500 Kč. Vlastníkem účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, je žalovaný.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

21. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

22. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

23. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

24. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

25. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

26. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

27. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

28. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

29. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, ani výdajů. Žalobce sice předložil soudu část (1 stranu) výpisu z účtu u , právnická osoba, pro , jméno FO, z února 2024, ani z této listiny nevyplývá, že by příjem žadatele o úvěr byl v pravidelné výši 23 900 Kč, jestliže žalovanému přišla toliko jednorázová platba ve výši 21 825 Kč od společnosti , právnická osoba, . označená jako „, právnická osoba, .“. Důvod této platby není zřejmý, zejména za situace, kdy žalobce netvrdí, že by se jednalo o zaměstnavatele žalovaného a v předkládaných listinách je zdroj příjmu žadatele o úvěr označen jako „důchodce“. Rovněž žalobce nepředložil jakékoliv listiny k tvrzenému příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 55 000 Kč. Poskytovatel úvěru zjevně nikterak neověřoval ani skutečné výdaje žadatele o úvěr, které činily (jen dle jedné strany výpisu z účtu u , právnická osoba, ) v uvedeném období přinejmenším částku 27 600 Kč, nikoliv uvažovaných 21 000 Kč (což měly být dle poskytovatele úvěru měsíční výdaje celé domácnosti). Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

30. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

31. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

32. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 898 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 1 500 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 49 398 Kč.

33. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

35. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

36. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 12.8.2024, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 15.8.2024 (§ 573 obč. zák.), dne 23.8.2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 24.8.2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 23.8.2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

37. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

38. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 1 500 Kč nárok žalobce zamítl. Původně žaloval žalobce 51 599,50 Kč s přísl. Žalobce měl úspěch 95,73 %, neúspěch 4,27 %. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 91,47 % nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 064 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 599,50 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 11. 11. 2024, z částky 3 180 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 11. 11. 2024 a z částky 3 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 11. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 51 599,50 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 5. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 5. 2025 náhrada 604,18 Kč za 40 ujetých km v částce 304,18 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 674,18 Kč ve výši 3 081,58 Kč40. Celkem tedy náklady řízení činí 19 819,76 Kč s tím, že 91,47 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 18 129 Kč (výrok ad III.).