12 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 51 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 50 784,20 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 11. 12. 2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 215,58 Kč, dále úroku 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2025 do 30. 12. 2025, úroku 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 31. 12. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 139,88 Kč za období od 1. 9. 2025 do 30. 11. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 2 040 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 50 000 Kč z titulu nesplacené jistiny kontokorentního úvěru, dále zaplacení smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1.12.2025 do 30.12.2025, následně smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 31.12.2025 do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení z částky 50 000 Kč od 11.12.2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2139,88 Kč za období od 1.9.2025 do 30.11.2025, jakož i zaplacení částky 1000 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu, a konečně náhrady nákladů řízení ve výši 2040 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 215,58 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více).

5. Z obchodních podmínek , Jméno žalobkyně, . účinných od 1. 1. 2025 okresní soud zjistil, že dne 1.1.2025 nabyly účinnosti obchodní podmínky upravující práva a povinnosti účastníků rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb, přičemž podle těchto podmínek dochází k uzavření rámcové smlouvy jejím podpisem, a to i prostřednictvím internetového nebo mobilního bankovnictví za použití bezpečnostních prvků, které mohou zahrnovat zejména heslo, potvrzovací kódy nebo biometrické prvky, přičemž jednotlivé operace a právní jednání jsou potvrzovány prostřednictvím těchto bezpečnostních prvků, dokumenty jsou klientovi doručovány zejména prostřednictvím internetového bankovnictví, elektronické pošty nebo poštou a považují se za doručené nejpozději desátý den po jejich odeslání, klient je povinen chránit své bezpečnostní prvky, poskytovat pravdivé údaje a plnit své závazky bez zbytečného odkladu, přičemž nepovolený záporný zůstatek na účtu nebo prodlení s plněním závazku delší než 30 dnů je považováno za podstatné porušení smluvních povinností a zakládá bance oprávnění omezit nebo ukončit poskytování služeb a vymáhat dlužnou částku včetně příslušenství.

6. Z obchodních podmínek , Jméno žalobkyně, . účinných od 10. 9. 2025 okresní soud zjistil, že dne 10.9.2025 nabyly účinnosti obchodní podmínky upravující práva a povinnosti účastníků rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb, podle nichž smluvní vztah vzniká uzavřením rámcové smlouvy podpisem, a to i prostřednictvím internetového nebo mobilního bankovnictví za použití bezpečnostních prvků, mezi něž patří zejména uživatelské jméno, heslo, potvrzovací kódy zasílané na hlavní telefonní číslo , tel. číslo, biometrické prvky, přičemž jednotlivé operace a právní jednání jsou potvrzovány kombinací těchto bezpečnostních prvků včetně tzv. silného ověření, dokumenty jsou klientovi doručovány zejména prostřednictvím internetového bankovnictví, elektronické pošty nebo poštou a považují se za doručené nejpozději desátý den po jejich odeslání, klient je povinen chránit své bezpečnostní prvky, poskytovat pravdivé a aktuální údaje a plnit své závazky bez zbytečného odkladu, přičemž nepovolený záporný zůstatek na účtu nebo závazek po splatnosti delší než 30 dnů je považován za podstatné porušení smluvních povinností, a v takovém případě je banka oprávněna omezit nebo ukončit poskytování služeb a uplatnit své pohledávky včetně nároků na úrok z prodlení a náklady vymáhání.

7. Z ceníku , Jméno žalobkyně, . účinného od 5. 9. 2025 okresní soud zjistil, že některé základní bankovní služby, zejména vedení běžného účtu, vedení spořicího účtu, příchozí a odchozí tuzemské úhrady a vedení internetového a mobilního bankovnictví, jsou poskytovány bez poplatku, zatímco jiné služby jsou zpoplatněny, a to buď pravidelným měsíčním poplatkem u tzv. volitelných služeb, nebo jednorázovým poplatkem u příležitostně využívaných služeb, přičemž za jednotlivý výběr hotovosti z bankomatu cizí banky může být účtován poplatek, stejně jako za zahraniční úhrady, vystavení potvrzení či jiné nadstandardní služby.

8. Z dodatku č. 1 k rámcové smlouvě č. , hodnota, okresní soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 3. 4. 2025 s , Jméno žalobkyně, . smlouvu o kontokorentu jako neúčelovém nezajištěném úvěru do výše 50 000 Kč čerpaném přečerpáním běžného účtu, sjednaném na dobu neurčitou se splácením průběžně připsáním prostředků na účet, přičemž byla povinna hradit úrok ve výši 18,90 % ročně počítaný denně a účtovaný měsíčně, dostat účet nejpozději do jednoho roku od čerpání zpět do kladného zůstatku a v případě prodlení strpět uplatnění úroku z prodlení, nákladů vymáhání a oprávnění banky omezit čerpání nebo použít příchozí platby na úhradu dluhu, přičemž dodatek byl uzavřen prostřednictvím mobilního bankovnictví a nabyl účinnosti jeho podpisem a doručením bance po splnění sjednaných podmínek.

9. Z podmínek pro používání kontokorentu účinných od 21. 4. 2022 okresní soud zjistil, že kontokorent představuje úvěr umožňující klientovi čerpat peněžní prostředky přečerpáním běžného účtu, přičemž klient je povinen poskytnuté prostředky vrátit včetně sjednaných úroků, které jsou počítány denně z vyčerpané částky a pravidelně účtovány, splácení probíhá průběžně připsáním peněžních prostředků na účet, a v případě prodlení nebo jiného porušení smluvních povinností je banka oprávněna omezit čerpání kontokorentu, započítat prostředky z účtů klienta, požadovat okamžité splacení dluhu (zesplatnění) a uplatnit vedle jistiny rovněž smluvní úroky a úroky z prodlení.

10. Z podmínek pro používání kontokorentu účinných od 1. 5. 2025 okresní soud zjistil, že kontokorent představuje úvěr umožňující klientovi čerpat peněžní prostředky přečerpáním běžného účtu, který je povinen splatit včetně úroků počítaných denně a účtovaných zpravidla měsíčně, přičemž splácení probíhá připsáním peněžních prostředků na účet, a v případě prodlení nebo jiného porušení smluvních povinností je banka oprávněna omezit nebo zablokovat čerpání, započíst prostředky z účtu klienta, požadovat úhradu celého dluhu včetně úroků a nákladů a zesplatnit kontokorent.

11. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru okresní soud zjistil, že žalované byl před uzavřením smlouvy poskytnut úvěr ve formě kontokorentu do výše 50 000 Kč čerpaný přečerpáním běžného účtu, sjednaný na dobu neurčitou s průběžným splácením připsáním peněžních prostředků na účet, s úrokovou sazbou 18,9 % ročně a RPSN přibližně 20,6 %, přičemž celková částka splatná při plném čerpání činí přibližně 59 450 Kč, a v případě prodlení je banka oprávněna účtovat zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním.

12. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu okresní soud zjistil, že žalovaná kontokorent postupně vyčerpala až do sjednaného limitu 50 000 Kč, přičemž tento stav trval dlouhodobě bez jeho splacení, na jistině ke dni zesplatnění i ke dni 13. 1. 2026 dlužila částku 50 000 Kč a na úrocích částku 2 139,88 Kč, přičemž kontokorent byl dne 1. 12. 2025 zesplatněn.

13. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, okresní soud zjistil, že žalovaná uzavřela s , Jméno žalobkyně, . dne 31. 3. 2025 smlouvu o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě jí byl zřízen běžný účet č. , č. účtu, a další související služby, přičemž smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, její součástí jsou obchodní podmínky, ceník a podmínky jednotlivých služeb včetně kontokorentu a bankovní služby bylo možné sjednávat i prostřednictvím internetového a mobilního bankovnictví, přičemž takto učiněné úkony mají účinky písemného právního jednání.

14. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, okresní soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím tohoto účtu čerpala peněžní prostředky, v důsledku čehož se účet dostal do záporného zůstatku odpovídajícího čerpání kontokorentu, přičemž na účtu byly průběžně účtovány úroky z kontokorentu a náklady spojené s vymáháním, a ke dni 13. 1. 2026 činil konečný zůstatek účtu −1 000 Kč, při celkovém součtu odepsaných částek převyšujícím připsané prostředky.

15. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 1. 12. 2025 okresní soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu vzniklého z kontokorentu a běžného účtu v celkové výši 53 139,88 Kč, přičemž jí stanovil lhůtu k plnění do 10. 12. 2025 a současně ji upozornil, že v případě neuhrazení dluhu bude pohledávka vymáhána soudní cestou a dále úročena.

16. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 1. 12. 2025 a z podacího archu okresní soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu a tuto výzvu odeslal dne 2. 12. 2025, přičemž třetím pracovním dnem po odeslání byl den 5. 12. 2025, kdy se zásilka považuje za doručenou ve smyslu § 573 občanského zákoníku, a jelikož žalobce stanovil lhůtu k plnění do 10. 12. 2025, dostala se žalovaná do prodlení dne 11. 12. 2025.

17. Z přehledu komunikace s klientem okresní soud zjistil, že žalobce v souvislosti s uzavřením smluvního vztahu a poskytnutím kontokorentu opakovaně komunikoval se žalovanou prostřednictvím e-mailu, internetového a mobilního bankovnictví i SMS, přičemž jí dne 3. 4. 2025 oznámil schválení žádosti o kontokorent, zaslal předsmluvní informace a následně ji informoval o jeho aktivaci na běžném účtu, takže žalovaná byla o poskytnutí kontokorentu i jeho podmínkách informována.

18. Z oznámení o naúčtování nákladů na vymáhání ze dne 20. 10. 2025 okresní soud zjistil, že žalobce žalované v souvislosti s neplněním jejího dluhu naúčtoval náklady na vymáhání ve výši 500 Kč, které zahrnul do celkového dluhu, přičemž žalovaná byla informována o aktuální výši závazku a vyzvána k jeho úhradě.

19. Z oznámení o naúčtování nákladů na vymáhání ze dne 10. 11. 2025 okresní soud zjistil, že žalobce žalované v souvislosti s neplněním jejího dluhu opětovně naúčtoval náklady na vymáhání ve výši 500 Kč a zahrnul je do celkového dluhu, přičemž žalovanou současně informoval o aktuální výši jejího závazku a vyzval ji k jeho úhradě.

20. Z přehledu komunikace se žalovanou okresní soud zjistil, že žalobce žalovanou opakovaně od května 2025 do března 2026 prostřednictvím SMS, e-mailů a zpráv v internetovém a mobilním bankovnictví upozorňoval na neuhrazený dluh z kontokorentu, vyzýval ji k jeho zaplacení a informoval ji o důsledcích neplnění, včetně účtování nákladů a možnosti vymáhání pohledávky.

21. Z přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu okresní soud zjistil, že žalobce v souvislosti s vymáháním pohledávky eviduje náklady přibližně ve výši 44,54 Kč za jeden den vymáhání, resp. 890,80 Kč za 20 dnů, přičemž žalované účtoval náklady paušálně ve výši 500 Kč za každé období, a to na základě smluvních ujednání obsažených v podmínkách pro používání kontokorentu a obchodních podmínkách.

22. Z přehledu párování mobilního zařízení okresní soud zjistil, že žalovaná měla k bankovnímu účtu a mobilnímu bankovnictví dlouhodobě párována mobilní zařízení, zejména telefony typu iPhone, která byla aktivně používána v průběhu roku 2025, takže měla k dispozici funkční přístup do mobilního bankovnictví a mohla prostřednictvím něj realizovat bankovní operace i přebírat informace o svém účtu a závazcích.

23. Z přehledu událostí v internetovém a mobilním bankovnictví okresní soud zjistil, že žalovaná v rozhodném období opakovaně využívala mobilní bankovnictví, přihlašovala se do něj, autorizovala platby a prostřednictvím tohoto prostředí podepsala rámcovou smlouvu i dodatek o kontokorentu, takže smluvní dokumentace byla uzavřena a jednotlivé operace byly prováděny prostřednictvím jejího aktivního přístupu do bankovnictví.

24. Z přehledu žádosti o úvěr – aplikačních dat okresní soud zjistil, že žalovaná dne 3. 4. 2025 podala žádost o kontokorent s požadovaným úvěrovým rámcem 50 000 Kč, která byla téhož dne schválena, přičemž součástí žádosti byly i základní údaje o její sociální a ekonomické situaci, na jejichž podkladě bylo provedeno posouzení žádosti.

25. Z úvěrové zprávy okresní soud zjistil, že žalovaná měla ke dni žádosti o kontokorent vedeny v registrech údaje o svých úvěrových vztazích, včetně existujícího kontokorentního úvěru u jiné finanční instituce s úvěrovým rámcem a jeho čerpáním, přičemž zároveň byla evidována i dřívější zamítnutá žádost o úvěr, a tyto údaje byly podkladem pro posouzení její úvěruschopnosti při schvalování poskytnutí kontokorentu žalobcem.

26. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

27. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 1. 1. 2025 nabyly účinnosti obchodní podmínky upravující práva a povinnosti účastníků rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb, dne 31. 3. 2025 žalovaná uzavřela s , Jméno žalobkyně, . rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě jí byl zřízen běžný účet, dne 3. 4. 2025 žalovaná prostřednictvím mobilního bankovnictví podala žádost o kontokorent ve výši 50 000 Kč, která byla téhož dne schválena, přičemž při jejím posuzování byly využity údaje poskytnuté žalovanou a informace z úvěrových registrů o jejích existujících závazcích, žalované byly poskytnuty předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru a téhož dne uzavřela dodatek k rámcové smlouvě o kontokorentu jako neúčelovém nezajištěném úvěru čerpaném přečerpáním běžného účtu s úrokovou sazbou 18,90 % ročně a povinností průběžného splácení, přičemž smluvní dokumentace byla uzavřena prostřednictvím mobilního bankovnictví s využitím bezpečnostních prvků a žalovaná měla k tomuto bankovnictví k dispozici aktivně používané mobilní zařízení, následně žalobce žalovanou informoval o schválení a aktivaci kontokorentu, žalovaná kontokorent postupně čerpala až do limitu 50 000 Kč a prostřednictvím účtu prováděla platební operace, přičemž na účtu byly průběžně účtovány úroky a náklady, přičemž žalovaná uhradila částku 215,58 Kč, avšak kontokorent dlouhodobě nesplácela a udržovala účet v záporném zůstatku, a to i přes opakovaná upozornění a výzvy ze strany žalobce zasílané od května 2025 prostřednictvím SMS, e-mailů a zpráv v internetovém a mobilním bankovnictví, dne 20. 10. 2025 a dne 10. 11. 2025 žalobce žalované naúčtoval náklady na vymáhání ve výši 500 Kč, dne 10. 9. 2025 nabyly účinnosti nové obchodní podmínky upravující obdobným způsobem práva a povinnosti účastníků, dne 1. 12. 2025 žalobce kontokorent zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě celkového dluhu ve výši 53 139,88 Kč se splatností do 10. 12. 2025, přičemž tato výzva byla odeslána dne 2. 12. 2025 a považuje se za doručenou dne 5. 12. 2025, a jelikož žalovaná dluh ve stanovené lhůtě neuhradila, ocitla se dne 11. 12. 2025 v prodlení, přičemž ke dni zesplatnění i ke dni 13. 1. 2026 činila jistina dluhu 50 000 Kč a neuhrazené úroky 2 139,88 Kč, a ke dni 13. 1. 2026 vykazoval běžný účet žalované konečný zůstatek −1 000 Kč, přičemž v souvislosti s vymáháním pohledávky žalobce evidoval náklady přibližně 44,54 Kč za den, které žalované účtoval paušálně ve výši 500 Kč za jednotlivá období, a některé bankovní služby byly poskytovány bez poplatku, zatímco jiné byly zpoplatněny podle ceníku.

28. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

30. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

31. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

32. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalované, neboť sice vycházel z údajů poskytnutých žalovanou a z informací z úvěrových registrů, avšak z provedeného dokazování nevyplývá, že by ověřoval její skutečné příjmy nebo úplné výdaje, přičemž údaj o výši příjmu v podkladech k žádosti o úvěr nebyl vyplněn a výdaje žalované byly zjištěny toliko neúplně, aniž by byly doloženy či jinak verifikovány. Za této situace nelze dovodit, že poskytovatel úvěru měl k dispozici dostatečné a spolehlivé podklady pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl z úřední povinnosti.

33. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

34. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 51 000 Kč, zahrnující jak čerpání kontokorentu do sjednaného limitu 50 000 Kč, tak i nedovolený záporný zůstatek ve výši 1 000 Kč. Žalovaná dle žalobkyně doposud splatila celkovou částku 215,58 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 50 784,20 Kč.

36. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

37. V přezkoumávaném případě je žalovaná procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech, ani o své schopnosti splnit povinnost vydat bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu netvrdí. Pakliže tedy žalovaná netvrdila a neprokázala, že by nebyla schopna poskytnuté peněžní prostředky vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě žalobce ze dne 1. 12. 2025, která jí byla odeslána dne 2. 12. 2025 a považuje se za doručenou dne 5. 12. 2025, a byla jí poskytnuta lhůta k plnění do 10. 12. 2025, je nutno uzavřít, že tato lhůta marně uplynula dne 10. 12. 2025 a žalovaná se tak dostala do prodlení dne 11. 12. 2025. Žalobce se proto oprávněně domáhá úroků z prodlení od 11. 12. 2025 až do zaplacení (výrok ad I.).

38. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 040 Kč (výrok ad III.).