12 C 6/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10.967,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.700 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.267,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 805,16 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1.299,22 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.424,14 Kč od 15. 6. 2018 do 24. 7. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 724,14 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 28 % ročně z částky 7.424,14 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Olomouci dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10.967,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, na jejímž základě poskytl původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaný nedostál svému závazku vrátit původnímu věřiteli částku sjednanou ve smlouvě.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. Soud se při úvahách, zda žalovanému v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 4. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků.

5. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum postoupila společnost právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo žalovanému zasláno původním věřitelem. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku)

6. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně, smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy.

7. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek v částce 7.145 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.379 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.100 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4.666 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 15.145 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 60 pravidelných týdenních splátkách po 253 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce)

8. Dále bylo prokázáno, že žalovaný splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum, celkem uhradil 1.300 Kč, proto vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně v souladu s článkem 11 Smluvních podmínek právo na uhrazení zůstatku pohledávky. Žalobkyně nárokuje ke dni podání žaloby 10.967,71 Kč, kdy 7.424,14 Kč činí jistina a 3.543,57 Kč zůstatek poplatku, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 28 % ročně z jistiny od 2. 11. 2017 do 14. 6. 2018 v částce 1.299,22 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 805,16 Kč, smluvních úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 16. 6. 2018 do zaplacení. Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, tabulka umoření ze dne datum, výzva k plnění ze dne datum, podací lístek)

9. Žalobkyně uváděla, že její právní předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného splácet byla ověřována z pracovní smlouvy, z potvrzení o příjmu, z výplatních pásek, z výpisů z bankovního účtu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 11.902 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

10. Z doložené zákaznické karty má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisů z bankovního účtu za měsíce červen, červenec a srpen 2016 a potvrzení o příjmu. Listiny samotné nebyly doloženy. Žalovaný uváděl, že má příjem ve výši 11.902 Kč měsíčně a celkové výdaje 4.000 Kč, nemá zápůjčky u jiné společnosti. Ze systému ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že ke dni uzavření půjčky bylo ve věci žalovaného vedeno 12 řízení, z toho 6 exekučních (nyní je to celkem 16 věcí).

11. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanovením zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2390 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek stanovený smlouvou. Žalovaný byl povinen uhradit jistinu v částce 8.000 Kč a poplatek v částce 7.145 Kč, žalovaný však porušil ujednání smlouvy o půjčce a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně, celkem zaplatil 1.300 Kč.

19. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně podrobně popsala, z jakých údajů při posuzování bonity klienta právní předchůdce vycházel. Přestože úvěruschopnost žalovaného byla ověřována z konkrétních údajů uvedených v Zákaznické kartě a doložených žalovaným, tyto údaje se týkaly především jeho příjmů, nikoli výdajů a závazků, tedy komplexních majetkových poměrů žalovaného. Žalovaný byl zaměstnán s pravidelným příjmem cca 11.902 Kč měsíčně, což právní předchůdce žalobkyně ověřil z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatních pásek (listiny byly označeny v zákaznické kartě, z praxe je soudu známo, že listiny byly vráceny žalovanému, nebyly vyhotovovány kopie, nebyly tedy soudu doloženy). Žalovaný tvrdil, že nemá jiné závazky, soud pak z úřední činnosti zjistil, že žalovaný měl v době uzavření obou smluv již celou řadu závazků, které však nezmiňuje. Nebylo pak tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně lustroval, zda je žalovaný veden v dostupných registrech dlužníků. Soud tak má reálnou pochybnost, že právní předchůdce žalobkyně prověřil poměry žalovaného s odbornou péčí, což již samo o sobě vede k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018-66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost řádně prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18.

21. Soud má za to, že část smlouvy upravující poplatek zahrnující úroky, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek, nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, nikoli podle reálně oddělitelnosti jednotlivých částí. Smyslem a účelem uzavření projednávané smlouvy bylo generování zisku, když právní předchůdce žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání finančnictví. Bez sjednání poplatků by původní věřitel právní jednání neučinil, poplatek tak nelze oddělit od ostatních částí smlouvy (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 137/2018-99 ze dne 18. 6. 2018, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Dospěl-li soud k závěru, že je neplatné ujednání týkající se poplatku, je neplatnou celá smlouva o zápůjčce.

22. V rozporu s požadavkem dobré víry znamenají takto koncipované smlouvy k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, odporují principu důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a jsou v rozporu se zákonnou úpravou na ochranu spotřebitele. S ohledem na všechny shora uvedené argumenty soud považuje uzavřené smlouvy za absolutně neplatné dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, dle něhož je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

23. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 8.000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Při stanovení jeho výše je nutné vycházet z ustanovení § 2993 občanského zákoníku, výše bezdůvodného obohacení činí 8.000 Kč, žalovaný již uhradil částku 1.300 Kč, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 6.700 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 4.267,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 805,16 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.299,22 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.424,14 Kč od 15. 6. 2018 do 24. 7. 2018, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 724,14 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 28 % ročně z částky 7.424,14 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

26. Soud přiznal žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 25. 7. 2018, tedy v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.

27. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení náklady prokazatelně nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).