12 C 61/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 t.č. neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátkou Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 82 056 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 26 688 Kč.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 55 368 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 738,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 996,63 Kč, zákonného úroku z částky 36 001,49 Kč od 2.4.2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 337,23 KČ od 2.4.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků němá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Berouně na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou žalovaný podepsal dne 16. 2. 2021. Na jejím základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal je splatit ve 14 splátkách po 5 312 Kč měsíčně, kdy úrok za poskytnutí úvěr byl sjednán ve výši 15 % ročně. Žalovaný zaplatil toliko 13 312 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem ke skutečnosti, že se soudu pobyt žalovaného nepodařilo zjistit, byl mu usnesením č.j. 12 C 61/2024-37 ustanoven opatrovník pro řízení, a to , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , adresa, .

3. Ve věci bylo na den 11. 6. 2024 nařízeno jednání, ze kterého se žalobce omluvil a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s 129 odst. 1 o.s.ř.).

4. Opatrovník žalovaného k žalobě přednesl, že nerozporuje uzavření úvěrové smlouvy, současně však poukazoval na to, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a v neposlední řade pak namítal, že žalobce není ve sporu aktivně legitimován, neboť má pochybnosti o tom, zda došlo k postoupení pohledávky, kdy žalovanému nebylo oznámení nikdy řádně oznámeno.

5. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

6. Z kopie listiny: Smlouva o úvěru ze dne 16. 2. 2021 okresní soud zjistil, že dne 16. 2. 2021 poskytovatel úvěru, společnost , právnická osoba, ., se , adresa, vyhotovil listinu nazvanou Smlouva o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč, který měl žalovaný zaplatit ve 14 splátkách po 5 312 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 15 %, RPSN 272,44 %. Celková splatná částka 74 368 Kč a skládá se z jistiny, úroku v pevné výši 3 851 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru 19 600 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 3 717 Kč a poplatek za inkaso v místě bydliště žalovaného ve výši 7 200 Kč. Na listině je v místě podpisu u jména žalovaného jeho vlastnoruční podpis, za poskytovatele úvěru byla smlouva podepsána , jméno FO, .

7. Z kopie listiny: Příloha č. 1 Předpis splátek okresní soud zjistil, že se jedná o vzorový předpis splátek pro úvěry v různé výši a délce splatnosti, která byla přílohou smlouvy o úvěru, kdy výše úvěru žalovaného zde není uvedena a nebylo tedy možné z listiny zjistit žádné skutečnosti významné pro řízení.

8. Z kopie listiny: Žádost o úvěr ze dne 16. 2. 2021 okresní soud zjistil, že dne 16. 2. 2021 žalovaný požádal na formuláři právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, kdy uvedl, že je zaměstnaný u zaměstnavatele , právnická osoba, ., jeho příjem činí 14 085 Kč, což měl doložit pracovní smlouvou a výplatními páskami (které však nebyly soudu předloženy), kdy jeho náklady na bydlení činí 1 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 3 860 Kč, jeho použitelný příjem činí 9 225 Kč. Dále uvedl, že bydlí u rodičů a je rozvedený.

9. Z kopie listiny: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 včetně přílohy č. 1 Seznamu postoupených pohledávek v listinné podobě okresní soud zjistil, že právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni.

10. Z kopie listiny: Oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku okresní soud zjistil, že dne 11. 5. 2023 právní předchůdce žalobce vyhotovil listinu nazvanou Oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku. Odeslání listiny žalovanému žalobce neprokazuje.

11. Z kopie listiny: Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 7. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 1. 8. 2023 okresní soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.

12. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

13. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalovaný dne 16. 2. 2021 požádal právního předchůdce žalobce o úvěr ve výši 50 000 Kč, kdy současně uvedl údaje o osobních, majetkových, výdělkových poměrech a nákladech na bydlení. Téhož dne pak uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 40 000 Kč. který měl žalovaný zaplatit ve 14 splátkách po 5 312 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 15 %, RPSN 272,44 %. Žalovaný žalobci vrátil toliko částku 13 312 Kč. Právní předchůdce žalobce smlouvou ze dne 25. 4. 2023 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Oznámení postoupení pohledávky žalovanému nebylo prokázáno. Žalobce v řízení rovněž neunesl břemeno důkazní ke svému tvrzení, že s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl zástupcem žalobce před podáním žaloby vyzván předžalobní upomínkou ze dne 31. 7. 2023 k zaplacení dluhu. Z listiny předpis splátek soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro řízení.

14. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

15. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

20. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

21. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

23. V případě, že tak nečiní poskytovatel podle odstavce 2, uchovává zprostředkovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zejména a) smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, b) dokumenty a jiné záznamy týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, c) záznamy z jiné komunikace mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a d) dokumenty a jiné záznamy uvedené v písmenech b) a c), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce (§ 78 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

25. Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno (§ 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru).

26. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Dle ustanovení § 1879 obč. zák. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 obč. zák. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

28. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

29. V projednávané věci se tedy soud nejprve zabýval věcnou legitimací účastníků (tou se rozumí stav vyplývající z hmotného práva, podle kterého je občan či organizace subjektem práv či povinností, jež jsou předmětem řízení). Pasivní legitimace žalovaného v řízení je zřejmá, aktivní legitimace žalobkyně je rovněž dána, neboť pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena. Skutečnost, že postoupení pohledávky nebylo dlužníkovi oznámeno, resp. oznámení žalobce neprokázal, nemá vliv na platnost postoupení pohledávky, ale toliko na skutečnost, že dlužník se může zprostit své povinnosti tím, že splní postupiteli.

30. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.) s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení sui generis a je nutné přihlížet (per analogiam) i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. V tomto případě je namístě uložit spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (tj. aplikace ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, per analogiam), nikoliv kupř. v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

31. V daném případě dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný toliko v rozsahu částky 26 688 Kč, neboť úvěrovou smlouvu považuje soud za neplatnou s odkazem na ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce neprokázal, že by dostál své povinností řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného. Z žádosti o úvěr vyplývá, že právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný má měsíční příjem ve výši 14 085 Kč. Ačkoliv je zde rovněž uvedeno, že tato skutečnost byla ověřena z pracovní smlouvy a výplatních pásek, tyto nebyly nedoloženy. I pokud by tato informace byla pravdivá, právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně prověřil výdaje žalovaného, které měly činit 1 000 Kč na bydlení a energie a ve výši 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Pokud jde o částku na bydlení a energie, částka ve výši 1 000 Kč je velmi nízká a je nepravděpodobné, že by žalovaný měl náklady na bydlení a energie toliko v této výši. Žalovaný sice uvedl, že bydlí u rodičů, ale tato informace se nezdá být pravdivá, když je žalovaný státním příslušníkem , země, a není tudíž pravděpodobné, že by zde u nich bydlel a na bydlení jim přispíval toliko symbolickou částkou. Rovněž náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady nejsou skutečnými náklady žalovaného, když se jedná o částku životního minima, která nikterak nevypovídá o skutečných nákladech žalovaného. Je jen obtížně představitelné, že by byl žalovaný schopen vyjít s částkou necelých 130 Kč na den a za tuto hradit jídlo, drogerii, cesty do zaměstnání z , obec, co , obec, , kdy soudu je známo z veřejně dostupných zdrojů, že jedna cesta stojí 20 Kč, měsíční předplatné pak 605 Kč, případně pak náklady na volnočasové aktivity a k tomu hradit splátku přesahující jednu třetinu jeho měsíční mzdy. Žalobkyně pak rovněž neprokázala a ani netvrdila, že by byla u žalovaného prověřována jeho případná úvěrová angažovanost lustrací v nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, případně v jiných databázích, to vše za situace, kdy má dle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty o posuzování úvěruschopnosti po dobu 5 let.

32. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, ani výdajů. Žalobce se k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, a tak jej ani nebylo možné poučit, aby v tomto směru svá skutková tvrzení doplnil a prokázal.

33. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

34. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Dne 16. 2. 2021 byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně zaplatil v období od 16. 2. 2021 do 24. 6. 2021 celkovou částku 13 312 Kč, výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 26 688 Kč (výrok ad I.).

35. Jak uvedeno shora, dle ust. § 1968 věta prvá obč. zák. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. V případě určení neplatnosti smlouvy o úvěru, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem (k tomu srov. např. rozsudek Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. listopadu 2022, č.j. 60 Co 226/2022-51). Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaný doposud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný není.

36. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

37. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že přímo žalovanému (zastoupenému v řízení procesním opatrovníkem) žádné náklady řízení doposud nevznikly (výrok ad III.).

38. V souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud podle výsledku řízení státu právo náhradu nákladů řízení, které platil (výrok ad IV.) z důvodu, že žalovanému byl ustanoven pro řízení opatrovník s tím, že výše náhrady nákladů řízení bude stanovena v samostatném usnesení.