12 C 62/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 149 108 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 71 657 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 3.9.2024 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 87 914 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 24 279,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 240,55 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 87 191,14 Kč od 30.7.2024 do 2.9.2024, zákonného úroku z prodlení z částky 15 534,14 Kč od 3.9.2024 do zaplacení a úroku 26,43 % ročně z částky 87 191,14 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dvou peněžitých pohledávek, které byly na něj postoupeny společností , právnická osoba, První pohledávka vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 12.6.2022, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 67 186 Kč, která zahrnuje kapitalizované úroky ve výši 31 091 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 096 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 17.6.2024. Žalovaná však přestala splácet, poslední platba proběhla dne 16.8.2022 a ke dni 8.1.2023 činila dlužná jistina 35 944,21 Kč a dlužný poplatek 31 241,79 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 229,12 Kč (počítaný z částky 35 944,21 Kč od 16.9.2022 do 29.7.2024), kapitalizovaný úrok ve výši 1 108,34 Kč (počítaný z částky 35 944,21 Kč od 18.6.2024 do 29.7.2024), zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a smluvní úrok ve výši 26,43 % ročně z částky 35 944,21 Kč od 30.7.2024 do zaplacení. Druhá pohledávka vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 27.2.2022, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 81 922 Kč, která zahrnuje kapitalizované úroky ve výši 41 167 Kč a poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 3.3.2024. Poslední platba proběhla dne 11.9.2022 a ke dni 8.1.2023 činila dlužná jistina 51 246,93 Kč a dlužný poplatek 30 675,07 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14 050,20 Kč (počítaný z částky 51 246,93 Kč od 11.10.2022 do 29.7.2024), kapitalizovaný úrok ve výši 5 132,21 Kč (počítaný z částky 51 246,93 Kč od 4.3.2024 do 29.7.2024), zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a smluvní úrok ve výši 24,36 % ročně z částky 51 246,93 Kč od 30.7.2024 do zaplacení. Žalovaný doposud zaplatil částku 6 308 Kč na úvěr č. , hodnota, ze dne 12.6.2022 (úvěr ve výši 40 000 Kč) a částku 22 035 Kč na úvěr č. , hodnota, ze dne 27.2.2022 (úvěr ve výši 60 000 Kč).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud zaplatil částku 6 308 Kč na úvěr č. , hodnota, ze dne 12.6.2022 (úvěr ve výši 40 000 Kč) a částku 22 035 Kč na úvěr č. , hodnota, ze dne 27.2.2022 (úvěr ve výši 60 000 Kč), resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více. Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to tabulky umoření z 5.8.2024 ke smlouvě č. , hodnota, a , hodnota, .

5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 včetně Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek z 29.7.2024, okresní soud zjistil, že dne 29.7.2024 uzavřel žalobce s původním věřitelem (, právnická osoba, ) smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila společnost , právnická osoba, pohledávky za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. úvěr č. , hodnota, a č. , hodnota, na žalobkyni.

6. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozporem předcházející žalobě z 31.10.2024 a podacího lístku z 1.11.2024 okresní soud zjistil, že dne 31.10.2024 byla vyhotovena a dne 1.11.2024 odeslána výzva k plnění, která předcházela podání žaloby.

7. Z Výpisu z obchodního rejstříku pro společnost , Jméno žalobkyně, ., ze dne 12.12.2022 okresní soud zjistil, že ke dni 12.12.2022 byla společnost , Jméno žalobkyně, ., zapsána v obchodním rejstříku.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek z 29.7.2024, přípisu věci Informace o zpracování osobních údajů z 29.7.2024, ve spojení s podacím lístkem z 16.8.2024, okresní soud zjistil, že dne 29.7.2024 bylo vyhotoveno oznámení o postoupení pohledávek a přípis ve věci Informace o zpracování osobních údajů, které byly žalovanému odeslány dne 16.8.2024.

9. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. smlouvy , hodnota, okresní soud zjistil, že dne 12.6.2022 uzavřel právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 24 měsíčních splátkách po 3 154 Kč (celkem 75 696 Kč). Je zde rovněž uvedeno, že částka 13 691 Kč bude použita na refinancování předchozího úvěru č. , hodnota, .

10. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, okresní soud zjistil, že dne 27.2.2022 uzavřel právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 24 měsíčních splátkách po 4 407 Kč (celkem 105 768 Kč).

11. Ze Zákaznické karty – Žádost o spotřebitelský úvěr z 12.6.2022 okresní soud zjistil, že dne 12.6.2022 byla vyhotovena listina nazvaná Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr, ve které jsou uvedeny parametry úvěru a příjem žadatele o úvěr v částce 21 389 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti v částce 35 000 Kč měsíčně (bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení), externí splátky 6 000 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje žadatele v částce 6 000 Kč měsíčně.

12. Ze Zákaznické karty – Žádost o spotřebitelský úvěr z 27.2.2022 okresní soud zjistil, že dne 27.2.2022 byla vyhotovena listina nazvaná Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr, ve které jsou uvedeny parametry úvěru a příjem žadatele o úvěr v částce 20 163 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti v částce 35 000 Kč měsíčně (bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení), externí splátky 4 000 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje žadatele v částce 4 000 Kč měsíčně.

13. Z Potvrzení o provedení transakce ve výši 26 309 Kč ve spise na č.l. 37, ve spojení se smlouvou o spotřebitelském úvěru č. smlouvy , hodnota, , okresní soud zjistil, že ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. smlouvy , hodnota, žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 40 000 Kč.

14. Z Potvrzení o provedení transakce na částku 60 000 Kč ze dne 28.2.2022 okresní soud zjistil, že ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. smlouvy , hodnota, žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 60 000 Kč.

15. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

16. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 27. 2. 2022 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl být splácen ve 24 měsíčních splátkách po 4 407 Kč, tedy celkem 105 768 Kč. V žádosti o tento úvěr uvedl měsíční příjem 20 163 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč, externí splátky 4 000 Kč a měsíční výdaje 4 000 Kč. Dne 28. 2. 2022 žalovaný čerpal ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. smlouvy , hodnota, žalovaný úvěr v celkové výši 60 000 Kč. Dne 27.2.2022 byla vyhotovena listina nazvaná Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr, ve které je uveden příjem žadatele o úvěr v částce 20 163 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti v částce 35 000 Kč měsíčně (bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení), externí splátky 4 000 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje žadatele v částce 4 000 Kč měsíčně. Dne 12. 6. 2022 uzavřel žalovaný s týmž věřitelem další smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, splatný ve 24 měsíčních splátkách po 3 154 Kč, tedy celkem 75 696 Kč, přičemž částka 13 691 Kč z tohoto úvěru byla určena na refinancování předchozího úvěru č. , hodnota, . Dne 12.6.2022 byla vyhotovena listina nazvaná Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr, ve které je uveden příjem žadatele o úvěr v částce 21 389 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti v částce 35 000 Kč měsíčně (bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení), externí splátky 6 000 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje žadatele v částce 6 000 Kč měsíčně. Dne 29. 7. 2024 uzavřel žalobce se společností , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byly pohledávky z obou výše uvedených úvěrových smluv postoupeny na žalobce. Téhož dne bylo vyhotoveno oznámení o postoupení pohledávek a přípis s informacemi o zpracování osobních údajů, které byly žalovanému odeslány dne 16. 8. 2024. Dne 31. 10. 2024 byla vyhotovena výzva k plnění, která byla odeslána dne 1. 11. 2024. Ke dni řízení bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný uhradil na úvěr č. , hodnota, částku 6 308 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 22 035 Kč, přičemž netvrdil, že by uhradil více.

17. S ohledem na níže uvedený právní názor považoval soudu za nadbytečné provádět ve věci další dokazování (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

21. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

22. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

23. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. V případě, že tak nečiní poskytovatel podle odstavce 2, uchovává zprostředkovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zejména a) smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, b) dokumenty a jiné záznamy týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, c) záznamy z jiné komunikace mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a d) dokumenty a jiné záznamy uvedené v písmenech b) a c), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce (§ 78 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

25. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

26. Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno (§ 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru).

27. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C 449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C 303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho skutečných příjmu, ani výdajů. Tvrzený příjem žadatele o úvěr ve výši 20 163 Kč měsíčně (uváděný v žádosti o úvěr ze dne 27. 2. 2022), resp. 21 389 Kč měsíčně (uváděný v žádosti o úvěr ze dne 12.6.2022), ani další čistý příjem domácnosti v částce 35 000 Kč měsíčně (uváděný v obou žádostech o úvěr, bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení), nebyl v řízení nikterak prokázán. Skutečné výdaje žalované poskytovatel úvěru nezjišťoval vůbec (pouze je odhadl). Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

29. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.) s tím, že při je posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě.

30. V případě spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 27.2.2022 (úvěr ve výši 60 000 Kč) byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 22 035 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 37 965 Kč. V případě spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 12.6.2022 (úvěr ve výši 40 000 Kč) byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 6 308 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 33 692 Kč. Celkem tedy výše bezdůvodného obohacení činí 71 657 Kč (tj. 37 965 + 33 692 = 71 657).

31. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

33. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

34. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 16.8.2024, která mu byla řádně odeslána a doručena nejpozději dne 21.8.2024 (§ 573 obč. zák.), dne 31.8.2024 marně uplynula žalobcem stanovená 10-ti denní lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 3.9.2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 3.9.2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

35. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).