12 C 69/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 LL.B. sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 30 000 Kč od 25. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 24 164,69 Kč.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Berouně dne 2. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu regresní náhrady škody, kterou žalobkyně za žalovaného uhradila ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedla, že dne 28. 10. 2021 způsobil žalovaný dopravní nehodu tak, že řídil nákladní vozidlo tov.zn. MAN, reg. zn. , SPZ, a při míjení vozidla tov.zn. , jméno FO, , reg.zn. , SPZ, , ve vlastnictví paní , jméno FO, , narozené , datum, (dále jen „poškozená“), došlo k uvolnění části nákladu, což způsobilo poškození vozidla poškozené. Žalovaný bez zřetele hodného důvodu opustil místo nehody. Vozidlo žalovaného bylo pojištěno u žalobkyně. Žalobkyně poškozené vyplatila částku ve výši 30 000 Kč představující ekonomickou škodu. Žalobkyně uplatňuje po žalovaném tak náhradu pojistného plnění v celkové výši 30 000 Kč, které za žalovaného plnila. Ačkoliv k nehodě došlo dne 28. 10. 2021, žalovaný byl jako viník nehody zjištěn a ustanoven až dne 31.10.2021 na základě kamerového záznamu, čímž zmařil možnost policie zjistit, zda neřídil vozidlo pod vlivem alkoholu či jiných omamných či psychotropních látek. Došlo též ke zmaření řádného šetření a zjišťování příčin dopravní nehody, jakož i stanovení důvodů, pro které může žalobkyně vůči žalovanému uplatnit svůj regresní nárok (kupř. ovlivnění alkoholem). Pojem ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem se přitom vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozeného, ale i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2010, sp.zn. 25 Cdo 1791/2008). Novelou provedenou zákonem č. 304/2016 Sb. byl v ust. § 10 odst. 1 písm. c) zák. č. 168/1999 Sb. vyčleněn jako samostatný regresní důvod opuštění místa dopravní nehody s tím, že k naplnění tohoto postižního důvodu postačuje samotná skutečnost, že pojištěný opustí místo dopravní nehody, s čímž zákonodárce spojuje nevyvratitelnou domněnku znemožnění zjištění skutečné příčiny dopravní nehody a s tím spojené ztížení řádného šetření okolností či skutečné příčiny vzniku pojistné události. Rozhodovací praxe soudu sice dovozuje případy nevědomosti o dopravní nehodě, jedná se však o případy skutkově odlišné, kdy se připouští, že si řidič, i při vynaložení náležité opatrnosti, jež lze po něm požadovat, vzhledem k velikosti vozidla, tzv. mrtvého úhlu a nepatrnosti poškození, mohl nevšimnout dopravní nehody (spočívající kupř. v odření jiného vozidla či objektu při parkování kamionem či jiným obdobně rozměrným vozidlem). V daném případě se k přihlédnutím ke zjištěným okolnostem jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by si žalovaný dopravní nehody nevšiml. Nadto, předmětný náklad (dlažební kostky) nebyl řádně zajištěn v souladu s ust. § 52 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. Konečně, žalobkyně svůj nárok opírá i o postižní důvod uvedený v ust. § 10 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb., když žalovaný provozoval vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Technicky nezpůsobilé vozidlo definuje zákon č. 56/2001 Sb. v ust. § 37 odst.

1. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 24. 11. 2021, nicméně žalovaný na dluh vůči žalobkyni neuhradil ničeho.

2. Žalovaný k žalobě přednesl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Žalovaný nerozporoval, že dne 28. 10. 2021 způsobil shora popsanou dopravní nehodu a opustil místo nehody s tím však, že si dopravní nehody nevšiml. Uvolnění malé části nákladu nezpůsobilo změnu jízdních vlastností vozidla, ve zpětném zrcátku si žalovaný pádu dlažebních kostek (jednalo se o žulové kostky označované jako 8/10, kdy velikost každé hrany činí mezi 8-10 cm) rovněž nevšiml, jel po rovném úseku vozovky a nebylo nezbytné (pro zachování bezpečnosti jízdy) v tu chvíli kontrolovat stav za vozidlem. Žalovaný pád dlažebních kostek ani neslyšel, a to v důsledku značného hluku v kabině jeho vozidla. Následně žalovaný doplnil, že zjistil, že se mu dlažební kostky vysypaly na konci , adresa, před kruhovým objezdem (tj. v jiné části obce , adresa, , kudy projížděl až poté, co bez zastavení opustil místo dopravní nehody). Zde žalovaný zastavil a sesbíral část nákladu, která se mu vysypala, a poté pokračoval dále v cestě. Je-li převážen těžký náklad, není jeho zakrývání a speciální zajišťování proti pádu dle žalovaného zvykem. Příčinou uvolnění materiálu však dle žalovaného nebylo nezajištění nákladu horním krytem korby, ale nerovnoměrné naložení nákladu, který byl podstatnou vahou umístěn v zadní části korby a který působil tlakem na zadní čelo nákladního vozidla. Tato váha pak vedla k pootevření tohoto tzv. zadního čela nákladního vozidla a k vysypání části nákladu na vozovku. Vůči žalovanému bylo vedeno správní řízení Městským úřadem v , obec, a byl uznán vinným ze spáchání přestupku spočívajícího v porušení povinnosti stanovené v ust. § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a) a § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kdy jeho zavinění bylo dáno nejméně nevědomou nedbalostí. Odpovědnost pro opuštění místa dopravní nehody může být založena pouze a výlučně úmyslným jednáním pachatele přestupku. Žalovanému ale nebyla uložena správní sankce za jednání spočívající v povinnosti obdobné ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. (tj. např. dle § 125c odst. 1 písm. i) zák. č. 361/2000 Sb.). Pokutu uloženou ve správním řízení v částce 2 000 Kč zaplatil. Právo pojistitele na úhradu vyplacené částky dle ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dáno není, žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný dne 28. 10. 2021 v 14:30 hodin jel žalovaný s nákladním vozidlem tov.zn. Man, reg. zn. , SPZ, po silnici II. třídy č. , hodnota, , adresa, v obci , adresa, ve směru od obce , adresa, , kde se míjel s protijedoucím osobním motorovým vozidlem tov.zn. Renault Megane, reg.zn. , SPZ, , které řídila poškozená. Při míjení se s osobním vozidlem došlo k uvolnění nákladu, který poškodil vozidlo poškozené. Žalovaný na místě nehody nezastavil, neprokázal svojí totožnost a z místa nehody odjel směrem do centra obce , adresa, . Vozidlo řízené žalovaným bylo v době události pojištěné u žalobkyně pojistnou smlouvou č. , hodnota, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. Žalobkyně následně uplatnila dopisem ze dne 24. 11. 2021 své postižní právo vůči žalovanému a vyzval jej k zaplacení celkové částky 30 000 Kč ve stanovené lhůtě do 24. 12. 2021. Žalovaný na tuto výzvu, jakož ani na následné upomínky nereagoval (tyto nesporné skutečnosti prokazují i následující listiny, provedené v řízení k důkazu: výtisk z počítače – datová věta, ve spise na č. l. 18 až 19, Rámcová pojistná smlouva č. , hodnota, ze dne 30. 6. 2005, Potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 3. 11. 2021, Detail relace o dopravní nehodě ze dne 24. 11. 2021 včetně fotodokumentace, Výsledek vyhledávání dle SPZ vozidla , SPZ, 25. 11. 2022, Výzva k zaplacení postihu ze dne 24. 11. 2021, Předžalobní upomínka ze dne 12. 5. 2022 včetně kopie poštovního podacího archu s datem podání 12. 5. 2022, úřední záznam z 30.10.2021 ve spise na č.l. 91, Hlášení škodní události ,,Povinné ručení‘‘ číslo pojistné události , číslo, ze dne 4.11.2021 ve spise na č.l. 99).

5. Z kopie listiny: Příkaz Městského úřadu , adresa, ze dne 14. 1. 2022, ve spise na č. l. 50 až 51 okresní soud zjistil, že dne 14. 1. 2022 vydal Městský úřad v , obec, , Odbor technický a dopravní, příkaz, kterým žalovanému uložil ve správním řízení pokutu 2 000 Kč za spáchání přestupku spočívajícího v porušení povinnosti stanovené v ust. § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a) a § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kdy jeho zavinění bylo dáno nejméně nevědomou nedbalostí.

6. Z kopie listin: Oznámení o likvidaci pojistné události č. , hodnota, ze dne 24. 11. 2021, výtisk z internetu s nabídkami vozidel značky Renault Megane, potvrzení o výplatě pojistné události, Posudek/kalkulace č. , hodnota, ze dne 10.11.2021 včetně identifikace vozidla ve spise na č.l. 100 a následující, Zápis o poškození vozidla z 10.11.2021 ve spise na č.l. 103 včetně zprávy technika ve spise na č.l. 104-105 a fotografií, okresní soud zjistil, že dne 25.11.2021 žalobkyně z titulu příslušné pojistné smlouvy vyplatila poškozené , jméno FO, v rámci likvidace pojistné události č. , hodnota, za totální ekonomickou škodu na vozidle značky Renault Megane, reg.zn. , SPZ, , částku 30 000 Kč (s DPH).

7. Okresní soud dále čerpal skutková zjištění ze shlédnutého videozáznamů souborů nazvaných Kruhový objezd Lidl 2021 a křižovatka u Protectu 2021. Z videozáznamu nazvaného „křižovatka u Protectu 2021“ soud zjistil, že při poměrně svižné jízdě nákladního vozidla tov.zn. MAN po rovném úseku došlo z tohoto vozidla k pádu vícero dlažebních kostek (nikoliv pouze 3-4 dlažební kostky, které poničily vozidlo tov.zn. Renault Megane). Pádem dlažebních kostek došlo i k patrnému zvíření prachu na silnici za projíždějícím nákladním vozidlem. Dlažební kostky padaly po dobu nejméně 5 vteřin na úseku dlouhém cca 50 metrů, některé poničily shora uvedené vozidlo, jiné dopadaly (a po dopadu dále odskakovaly různými směry) a následně zůstávaly ležet na silnici. Žalovaný nezpomalil, ani u dopravní nehody nezastavil. Z videozáznamu nazvaného „Kruhový objezd Lidl 2021“ soud zjistil, že nákladní vozidlo tov.zn. MAN vezlo náklad dlažebních kostek, náklad byl na korbě navršen do výšky a zjevně přesahoval stěny korby, nebyl nikterak zajištěn proti pádu.

8. Z kopie listiny: kopie osvědčení o registraci vozidla tzv. velký technický průkaz ve spise na č.l. 92-93 okresní soud nezjistil žádné nové okolnosti rozhodné pro posouzení.

9. Návrh na doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku, ve kterým by znalec zodpověděl otázku, zda váha nákladu může způsobit uvolnění zadního čela nákladu, soud považoval za nadbytečný, když skutkový stav byl dostatečně zjištěn z předložených listinných důkazů a z tohoto důvodu soud návrh na provedení tohoto důkazu zamítl. Skutečnost, jakým přesným způsobem došlo k pádu dlažebních kostek, není pro rozhodnutí ve věci samé významný. Nadto, návrh na doplnění dokazování je nepřípustný i z důvodu, že byl navržen až poté, co nastala zákonná koncentrace řízení.

10. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

11. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalovaný dne 28. 10. 2021 v 14:30 hodin jel žalovaný s nákladním vozidlem tov.zn. Man, reg. zn. , SPZ, po silnici II. třídy č. , hodnota, , adresa, v obci , adresa, ve směru od obce , adresa, , kde se míjel s protijedoucím osobním motorovým vozidlem tov.zn. Renault Megane, reg.zn. , SPZ, , které řídila poškozená. Při poměrně svižné jízdě nákladního vozidla tov.zn. MAN došlo na rovném úseku při míjení se s osobním vozidlem k pádu vícero dlažebních kostek z nákladního vozidla (nikoliv pouze 3-4 dlažební kostky, které poničily vozidlo tov.zn. Renault Megane). Pádem dlažebních kostek došlo i k patrnému zvíření prachu na silnici za projíždějícím nákladním vozidlem. Dlažební kostky padaly po dobu nejméně 5 vteřin na úseku dlouhém cca 50 metrů, některé poničily shora uvedené vozidlo, jiné dopadaly (a po dopadu dále odskakovaly různými směry) a následně zůstávaly ležet na silnici. Nákladní vozidlo tov.zn. MAN vezlo náklad dlažebních kostek, náklad byl na korbě navršen do výšky a zjevně přesahoval stěny korby. Náklad nebyl nikterak zajištěn proti pádu. Žalovaný nezpomalil, ani u dopravní nehody nezastavil a z místa nehody odjel směrem do centra obce , adresa, . Vozidlo řízené žalovaným bylo v době události pojištěné u žalobkyně pojistnou smlouvou č. , hodnota, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. Dne 25.11.2021 žalobkyně z titulu příslušné pojistné smlouvy vyplatila poškozené , jméno FO, v rámci likvidace pojistné události č. , hodnota, za totální ekonomickou škodu na vozidle značky Renault Megane, reg.zn. , SPZ, , částku 30 000 Kč (s DPH). Žalobkyně následně uplatnila dopisem ze dne 24. 11. 2021 své postižní právo vůči žalovanému a vyzval jej k zaplacení celkové částky 30 000 Kč ve stanovené lhůtě do 24. 12. 2021. Žalovaný na tuto výzvu, jakož ani na následné upomínky nereagoval. Dne 14. 1. 2022 vydal Městský úřad v , obec, , Odbor technický a dopravní, příkaz, kterým žalovanému uložil ve správním řízení pokutu 2 000 Kč za spáchání přestupku spočívajícího v porušení povinnosti stanovené v ust. § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a) a § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kdy jeho zavinění bylo dáno nejméně nevědomou nedbalostí.

12. Soud k hodnocení důkazů uvádí, že dle jeho názoru nelze z předložených videozáznamů z průmyslových kamer určit, jakým přesným způsobem došlo k pádu dlažebních kostek (je nicméně možné, že k pádu došlo způsobem popsaným žalovaným, tedy spodem, pootevřením tzv. zadního čela nákladního vozidla). Pro právní posouzení věci to však zásadní význam nemá (viz níže).

13. Podle ust. § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

14. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, má pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit.

15. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

16. Podle ust. § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí.

17. Podle ust. § 37 odst. 1 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb. silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

18. Podle ust. § 52 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. nesmí být při přepravě nákladu překročena maximální přípustná hmotnost vozidla a maximální přípustná hmotnost na nápravu vozidla. Náklad musí být na vozidle umístěn a upevněn tak, aby byla zajištěna stabilita a ovladatelnost vozidla a aby neohrožoval bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, neznečišťoval nebo nepoškozoval pozemní komunikaci, nezpůsoboval nadměrný hluk, neznečišťoval ovzduší a nezakrýval stanovené osvětlení, odrazky a registrační značku, rozpoznávací značku státu a vyznačení nejvyšší povolené rychlosti; to platí i pro zařízení sloužící k upevnění a ochraně nákladu, jako jsou například plachta, řetězy nebo lana. Předměty, které lze snadno přehlédnout, jako jsou například jednotlivé tyče nebo roury, nesmějí po straně vyčnívat.

19. Ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem podle § 9 odst. 3 ve smyslu § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1791/2008).

20. Jestliže řidič při couvání vozidlem, které řídil, naboural do druhého vozidla dvakrát, a to nejprve do jeho pravé přední části a následně do pravé zadní části vozidla, lze důvodně předpokládat, že si musel být možnosti poškození vozidla vědom již bezprostředně po dopravní nehodě. Nebyl-li přímo na místě nehody zjištěn rozsah poškození nabouraného vozidla, ztížil řidič šetření pojistitelky o rozsahu vzniklé škody. Tvrzení řidiče, že na místě byl sám a s ohledem na svoji bezpečnost chtěl místo co nejdříve opustit, nemůže být považováno za důvod zřetele hodný nesplnit povinnost podle zákona, NS 23 Cdo 1047/2016 (C 16266) (JANDOVÁ, Lucie, VOJTEK, Petr. § 10 [Právo pojistitele na úhradu vyplacené částky]. In: JANDOVÁ, Lucie, VOJTEK, Petr. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 309.).

21. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný řídil nákladní automobil, kdy zavinil dopravní nehodu, při níž došlo k poškození vozidla poškozené. Jelikož žalobkyně vyplatila poškozené částku v celkové výši 30 000 Kč na základě likvidace škodní události, vznikl jí tím vůči žalovanému coby řidiči vozidla, který svým zaviněným jednáním škodu přímo způsobil, nárok ve smyslu shora citovaného ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. na zaplacení částky 30 000 Kč z titulu regresní náhrady za vyplacené plnění tak, jak je specifikováno shora.

22. S ohledem na obranu žalovaného se soud nejprve zabýval posouzením věrohodnosti tvrzené nevědomosti žalovaného o dopravní nehodě. Jak již bylo uvedeno, ustálená rozhodovací praxe soudů připouští, že si řidič, i při vynaložení náležité opatrnosti, jež lze po něm požadovat, mohl nevšimnout dopravní nehody (kupř. pokud dojde k odření jiného vozidla či objektu při parkování kamionem či jiným obdobně rozměrným vozidlem). K takové situaci zde však nedošlo. Předně, poškození vozidla Renault Megane bylo poměrně masivní (a jistě i hlučné), jestliže na kapotu i bok auta dopadlo několik dlažebních kostek, tyto dlažební kostky dopadaly i na silnici na úseku dlouhém cca 50 metrů a to pod dobu nejméně 5 vteřin s tím, že po dopadu dále odskakovaly různými směry a následně zůstávaly ležet na silnici, kde za projíždějícím nákladním vozidlem došlo i k patrnému zvíření prachu a poškozené vozidlo začalo zpomalovat. Viditelnost byla výborná, žalovaný neměl padající dlažební kostky v tzv. mrtvém úhlu a jednalo se o rovný úsek silnice, tudíž žalovanému nic nebránilo ve výhledu (ve zpětném zrcátku). Žalovaný je přitom jako řidič povinen sledovat i provoz za vozidlem, a to ve zpětném zrcátku (resp. v několika zpětných zrcátcích, kterými jsou vozidla vybavena). Řidič musí zaznamenat např. i za ním jedoucí vozidlo s právem přednosti jízdy se zapnutou vizuální signalizací – vozidlo záchranné služby, policie, ale i obyčejná předjíždějící vozidla, a to pochopitelně i na rovném úseku. Námitka žalovaného, že na rovném úseku nemá řidič potřebu kontrolovat provoz ve zpětném zrcátku, tedy neobstojí. Nadto, řidič vozidla musí věnovat pozornost a reagovat i na akustické signály (např. klakson jiného vozidla, doprovodný akustický signál vozidla záchranné služby, atd.), ledaže by se jednalo o neslyšícího řidiče, což ale žalovaný není.

23. Konečně, jak vyplývá ze shora uvedeného, ustálená rozhodovací praxe soudů předpokládá, že řidič vynaloží „náležitou opatrnost, jež lze po něm požadovat“. Soudu nebylo jasné, v čem žalovaný v daném případě spatřuje svoji náležitou opatrnost. Žalovaný popsal svoji jízdu (v době první dopravní nehody) tak, že sledoval pouze provoz před sebou, v kabině měl hluk, takže nic neslyšel a náklad nebyl nikterak zajištěn proti pádu (není podstatné, že dnes již nelze přesně zjistit, co bylo příčinou dopravní nehody). Z příkazu Městského úřadu , adresa, ze dne 14. 1. 2022 dále vyplývá, že užil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním předpisem. Pokud při druhé dopravní nehodě na konci , adresa, (před kruhovým objezdem) zjistil, že se mu část nákladu vysypala, vozidlo neodstavil a nezajistil odstranění příčiny padání dlažebních kostek z korby nákladního vozidla (dle žalovaného nerovnoměrné naložení nákladu – nutné tedy bylo zajistit překládku nesprávně naloženého nákladu), naopak (po sesbírání vysypaného nákladu) dál pokračoval v jízdě, a to již s plným vědomím, že případné další vysypání nákladů může způsobovat hmotnou škodu, resp. může dojít i ke zranění osob. Žalovaný se zjevně ani před jízdou neujistil, zda náklad na nákladním vozidle je správně (rovnoměrně) rozmístěn (stěží došlo ke změně v rozložení nákladu v průběhu jízdy). Popsané jednání žalovaného nelze označit za náležitou opatrnost, jestliže sám žalovaný vytvořil předpoklady pro to, aby padající dlažební kostky nezpozoroval (nekontroloval stav provozu ve zpětném zrcátku, nevěnoval pozornost akustickým signálům). Nadto je evidentní, že přinejmenším po druhé dopravní nehodě mu bylo lhostejné, zda žulové dlažební kostky padající z korby nákladního vozidla způsobí škodu. Žalovaný si vskutku mohl nevšimnout, že způsobil (první) dopravní nehodu v , adresa, , bylo to však pouze v důsledku nevynaložení předpokládané náležité opatrnosti, jež lze po něm požadovat. To nic nemění na závěru, že po žalovaném objektivně lze (při vynaložení náležité opatrnosti, včetně kupř. přiměřené rychlosti jízdy) požadovat, aby zaznamenal hlučný pád vícero dlažebních kostek z korby nákladního vozidla na jiné vozidlo, potažmo i na silnici, a aby tedy způsobení dopravní nehody zpozoroval.

24. Žalovaný v řízení dále argumentoval, že pro spáchání dopravního přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i) zák. č. 361/2000 Sb. (což je dle žalovaného obdoba ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb.), nepostačuje nevědomá nedbalost s tím, že „Odpovědnost pro opuštění místa dopravní nehody může být založena pouze a výlučně úmyslným jednáním pachatele přestupku“. Žalovaný však pomíjí, že soud nerozhoduje o uložení sankce za spáchání přestupku ve správním řízení. V případě správního řízení a civilního řízení u soudu se jedná o dvě odlišná řízení. Soud připomíná, že rozložení důkazní povinnosti v posuzované věci není takové, že by žalobkyně musela prokazovat, že žalovaný vědomě opustil místo dopravní nehody. Naopak, žalovaný by v řízení musel prokázat, že se jednalo o případ, kdy ustálená rozhodovací praxe soudů připouští, že si řidič mohl nevšimnout dopravní nehody (i při vynaložení náležité opatrnosti, jež lze po něm požadovat), a to vzhledem k velikosti vozidla, příp. tzv. mrtvého úhlu a nepatrnosti poškození (viz shora). Neobstojí ani námitka, že žalovanému nebyla správním orgánem uložena pokuta za spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i) zák. č. 361/2000 Sb., když toto není v žádném případě podmínka pro aplikaci ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb.

25. Jak již bylo uvedeno, ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem se vztahuje i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok. V daném případě si lze představit několik možných důvodů, pro které by pojistitel mohl regresní nárok uplatnit, např. žalobcem uváděné řízení vozidla pod vlivem alkoholu či jiných omamných či psychotropních látek, ale též nezpůsobilý technický stav vozidla, přetížení vozidla, nesprávné umístění nákladu (v čemž příčinu nehody spatřuje i samotný žalovaný) či např. nezajištění nákladu. I žalovaný v řízení tvrdil (a prokazoval), že byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání několika dopravních přestupků (konkrétně se jednalo o porušení povinnosti stanovené v ust. § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a) a § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích). Soud tedy uzavírá, že v posuzované věci nepochybně došlo ke ztížení možnosti žalobce uplatnit na základě řádného šetření dopravní nehody svůj regresní nárok, jestliže žalovaný svým jednáním (opuštěním místa dopravní nehody) zamezil tomu, aby žalobkyně jako pojistitel na základě řádného šetření dopravní nehody zjistila relevantní informace, na jejichž základě by následně regresní nárok mohla uplatnit z jiného důvodu, než jak stanoveno v ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. Je v celku logické, že skutečné příčiny dopravní nehody již nemohly být objektivně zjištěny ve správním řízení, které proběhlo s odstupem několika měsíců od dopravní nehody (příkaz Městského úřadu , adresa, byl vydán dne 14. 1. 2022), kdy k tomuto správnímu řízení došlo jedině díky tomu, že se viníka dopravní nehody podařilo ztotožnit prostřednictvím kamerových záznamů.

26. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalovanému uložil podle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s příslušenstvím (výrok ad I.).

27. Výše příslušenství je dána ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty. Plněno má být na zákonné platební místo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 164,69 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. 1x první porada s klientem včetně přípravy a převzetí zastoupení, 2x písemné podání soudu, týkající se věci samé – sepis žalobního návrhu a předžalobní výzvy) a z částky 2 300 Kč za každý z šesti úkonů (tj. 3x sepis písemných podání soudu ve věci samé ze dne 10.3.2023, 8.9.2023 a 7.2.2024, 3x účast na jednání před soudem dne 14.9.2023, 11.1.2024 a dne 26.3.2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 179,08 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 1. 2024 náhrada 918 Kč za 84 ujetých km v částce 618 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 3. 2024 náhrada 1 261,08 Kč za 124 ujetých km v částce 961,08 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,63 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 979,08 Kč ve výši 3 985,61 Kč (výrok ad II.).