12 C 7/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.210 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.210 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 10.440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.790 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 a za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím a souhrnným poplatkem (smluvním úrokem) ve výši 3.650 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná svému závazku vrátit poskytnutou půjčku nedostála.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Zásilky soudu si žalovaná v místě trvalého pobytu nepřevzala. Soud se při úvahách, zda žalované v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), aktuální judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1670/2015 ze dne 27. 1. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3176/2016 ze dne 1. 8. 2016) ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1308/2010 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011, z něhož cituje následující:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 4. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobce omluvil svou neúčast u jednání, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jejich nepřítomnosti.

5. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupila společnost [právnická osoba], [IČO] pohledávku ze smlouvy o půjčce za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno], s účinností ke dni [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni [datum]. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] včetně části přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum], poštovní podací archy)

6. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 10.440 Kč. V žalobě žalobkyně uváděla, že souhrnný poplatek je jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 25.440 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 6.790 Kč, platby byly použity v souladu s čl. 5 Podmínek na částečnou úhradu souhrnného poplatku. Žalobkyně nárokuje celkovou částku 18.650 Kč, z toho jistina pohledávky činí 15.000 Kč, souhrnný poplatek 3.650 Kč. Žalovaná pohledávku neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum], smluvní podmínky, předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání)

7. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdce žalobkyně neprecizoval, jestli kromě úroků byly do souhrnného poplatku započteny i jiné položky. Zdůraznila, že souhrnný poplatek byl jediným požadovaným poplatkem v souvislosti se sjednáním a realizací předmětné smlouvy, a dovozovala, že náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek, náklady za upomínání a jiné náklady, jejichž úhradu finanční a nefinanční instituce běžně požadují po svých klientech, právní předchůdce žalobkyně zahrnul do souhrnného poplatku.

8. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanovením zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

9. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Dle ustanovení § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit; c) věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob.

12. Dle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

13. Dle ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

14. Dle ustanovení § 55 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

15. Dle ustanovení § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

16. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 321/2001 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 657 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. V souladu se smlouvou věřitel (právní předchůdce žalobkyně) dlužníkovi poskytl peněžní prostředky a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek stanovený smlouvou. Dle smlouvy byla žalovaná povinna uhradit jistinu v částce 15.000 Kč a souhrnný poplatek v částce 10.440 Kč. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o půjčce a dluh nehradila řádně, uhradila toliko částku 6.790 Kč.

18. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o půjčce z pohledu jejího obsahu. Při poskytnutí peněžité půjčky lze, v souladu s ustanovením § 658 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, sjednat úroky. V případě projednávané smlouvy byl sjednán poplatek v celkové výši 10.440 Kč při výši půjčky 15.000 Kč a splátce 480 Kč týdně jde o smluvní úrok ve výši 153,33 % ročně (dle www.pixy.cz), který měl pokrýt náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek i náklady za upomínání.

19. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně (poskytovatel půjčky), jako obchodní společnost podnikající v oblasti finančnictví a zejména poskytování nebankovních úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, vyvíjí svou činnost za účelem generování zisku. Půjčka byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta v rámci jeho podnikatelské činnosti, je tedy věřitelem ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Rovněž projednávaná smlouva o půjčce měla pro právního předchůdce žalobkyně generovat určitý zisk. Jsou to právě smluvní úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky, které mají představovat cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Sjednané smluvní úroky v sazbě 153,33 % ročně výrazně přesahující úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami v daném místě a čase, když v září květnu 2007 byly úvěry na spotřebu poskytovány s maximální úrokovou sazbou okolo 13 % ročně (dle databáze časových řad ARAD České národní banky). Značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je přitom způsobilá porušit souhrn etických obecně uznávaných zásad tak, jak jsou uznávány v demokratické společnosti. (viz argumentace vyjádřená v rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydaného dne 18. 6. 2018 pod č. j. 8 Co 137/2018-99). Má-li žalovaná za půjčku ve výši 15.000 Kč zaplatit 10.440 Kč, jde fakticky o 69,6 % z poskytnuté částky, přitom smluvní úrok v této výši již lze mít za úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Posuzovanou smlouvu o půjčce lze z tohoto pohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s dobrými mravy.

20. Soud má za to, že část smlouvy upravující souhrnný poplatek nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, nikoli podle reálně oddělitelnosti jednotlivých částí. Smyslem a účelem uzavření projednávané smlouvy bylo generování zisku, když právní předchůdce žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání finančnictví. Bez sjednání poplatků by původní věřitel právní jednání neučinil, poplatek tak nelze oddělit od ostatních částí smlouvy (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 137/2018-99 ze dne 18. 6. 2018, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Dospěl-li soud k závěru, že je neplatné ujednání týkající se poplatku, je neplatná celá smlouva o půjčce.

21. V rozporu s požadavkem dobré víry znamená takto koncipovaná smlouva k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, odporují principu důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a je v rozporu se zákonnou úpravou na ochranu spotřebitele. S ohledem na všechny shora uvedené argumenty soud považuje posuzovanou smlouvu za absolutně neplatnou dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, dle něhož je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

22. Dle ustanovení § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

23. Dle ustanovení § 458 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

24. Na základě neplatného právního úkonu bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 15.000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. občanského zákoníku. Při stanovení jeho výše je nutné vycházet z ustanovení § 458 občanského zákoníku, výše bezdůvodného obohacení činí 15.000 Kč, žalovaná již uhradila částku 6.790 Kč, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 8.210 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 10.440 Kč (poplatku) byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o částku požadovanou na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

25. Soud přiznal žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 2. 7. 2015, tedy v návaznosti na upomínku, která byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], do zaplacení. Úrok z prodlení odpovídá právní úpravě platné ke dni vzniku prodlení, tedy ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.

26. Pokud se soud odchýlil v této věci od dosavadní rozhodovací praxe, pak tak učinil s ohledem na vývoj judikatury ve věcech obdobného charakteru.

27. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnější žalované v řízení náklady prokazatelně nevznikly.