12 C 70/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 123 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % od 11.10.2024 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 2 800 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 27.3.2024 do 10.10.2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 2 800 Kč od 27.3.2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 965 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22.11.2023, uzavřené mezi žalobcem , Jméno žalobkyně, . a žalovaným , Jméno žalovaného, . Žalobce tvrdí, že žalovanému poskytl úvěr ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal hradit měsíčně úrok ve výši 40 % p. m. a mohl jistinu splatit kdykoli. Žalovaný se dostal do prodlení, a proto byl úvěr dne 26.3.2024 zesplatněn. Kromě jistiny žalobce požaduje i smluvní úrok ve výši 2 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 323 Kč za prodlení od 27.3.2024 do 2.10.2024. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 2.10.2024 a podacího lístku z 2.10.2024 od odesílatele , Jméno advokáta, , advokáta, okresní soud zjistil, že dne 2.10.2024 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě pohledávky před podáním žaloby.

5. Z přípisu ve věci zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z 23.3.2024 okresní soud zjistil, že dne 23.3.2024 byl vyhotoven přípis týkající se zesplatnění uvedeného úvěru.

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 22.11.2023 okresní soud zjistil, že dne 22.11.2023 byla vyhotovena smlouva o spotřebitelském úvěru, která však neobsahuje podpis žalovaného (soudu zaslaný pdf soubor nebyl elektronicky podepsán).

7. Z výpisu z účtu u , právnická osoba, , Podnikatelský účet Klasik, číslo účtu , č. účtu, , za období od 1.10.2023 do 31.10.2023, od 1.8.2023 do 31.8.2023 a od 1.9.2023 do 30.9.2023 okresní soud zjistil, že se jedná o podnikatelský účet žalovaného, na kterém byly prováděny v uvedeném období různé finanční transakce, z těchto výpisů však nelze zjistit ani příjmy, ani skutečné výdaje žalovaného. Např. v období 10/2023 přišla na předmětný účet celkově částka 188 682 Kč, odešla částka 205 588 Kč, v období 8/2023 přišlo celkově 495 238 Kč, odešlo 639 213 Kč, v období 9/2023 přišlo celkově 264 895 Kč, odešlo 248 006 Kč.

8. Z potvrzení o provedené platbě 7 000 Kč z účtu společnosti , právnická osoba, , ze dne 22.11.2023, a z odpovědi , právnická osoba, . ve věci Žádosti o součinnost ze dne 12.3.2025 (ve spise na č.l. 15), okresní soud zjistil, že dne 22.11.2023 byla z účtu společnosti , právnická osoba, provedena platba ve výši 7 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného.

9. Z kopie občanského průkazu žalovaného okresní soud sice zjistil, že žalobce při posuzování žádosti o úvěr ověřoval základní osobní údaje žadatele, jako je jméno, datum narození a adresa trvalého pobytu, lze si však jen stěží představit, že by bez znalosti těchto základních osobních údajů některý poskytovatel úvěru úvěr vůbec poskytl. Občanský průkaz slouží toliko k ověření totožnosti. Nad rámec uvedeného nelze z tohoto důkazu učinit žádná další skutková zjištění významná pro posouzení věci. Z uvedeného důkazu proto nikterak nevyplývá, že by poskytovatel úvěru na základě tohoto dokladu např. prováděl posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

11. Jelikož se žalobce k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, nebylo jej možné ani poučit a tom, že důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného jako žadatele o úvěr.

12. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

13. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 22.11.2023 byla z účtu společnosti , právnická osoba, provedena platba ve výši 7 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného. Téhož dne byla vyhotovena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která však neobsahuje podpis žalovaného. Z výpisů z podnikatelského účtu žalovaného u , právnická osoba, za období srpen až říjen 2023 vyplynulo, že na účtu docházelo k různým finančním transakcím, přičemž v jednotlivých měsících byly zaznamenány jak příchozí, tak odchozí platby v řádech stovek tisíc korun; z těchto výpisů však nelze zjistit konkrétní příjmy ani výdaje žalovaného. Dne 23.3.2024 byl vyhotoven přípis týkající se zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Dne 2.10.2024 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě pohledávky před podáním žaloby.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

16. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

19. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

20. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

21. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

22. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

23. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

24. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

25. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

26. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho skutečných příjmu, ani výdajů. Při neznalosti dalších informací ohledně příchozích a zejména odchozích plateb na podnikatelském účtu žalovaného u , právnická osoba, (jejichž vysvětlení měl poskytovatel úvěru požadovat od žadatele o úvěr před poskytnutím úvěru), nelze z předkládaných výpisů zjistit výši skutečných příjmů ani výdajů žadatele o úvěr, který z tohoto účtu zjevně prováděl podnikatelské transakce nikterak nesouvisející s jeho osobními příjmy a výdaji. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

28. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

29. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud ničeho nesplatil. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 7 000 Kč.

31. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

33. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

34. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 2.10.2024, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 7. října 2024 (§ 573 obč. zák.) s tím, že dne 10.10.2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 11.10.2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 11.10.2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

35. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 2 800 Kč nárok žalobce zamítl. Původně žaloval žalobce 11 123 Kč s přísl. Žalobce měl úspěch 71,43 %, neúspěch 28,57 %. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 42,86 % nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 123 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud naopak nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 2.5.2025, když doplnění skutkových tvrzení, ke kterému na základě výzvy soudu došlo (vylíčení zjišťování úvěruschopnosti žadatele o úvěr), mohlo a mělo být již součástí žaloby samotné, za což soud žalobci již náhradu přiznal. Celkem tedy náklady řízení činí 2 252 Kč s tím, že 42,86 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 965 Kč (výrok ad III.).